Lukáš Jelínek: Za kauzami typu Motol je i lehkomyslnost a nezodpovědnost vlád
Lukáš Jelínek: Za kauzami typu Motol je i lehkomyslnost a nezodpovědnost vlád
Neuvěřitelných 16 ministrů zdravotnictví dokázal Miloslav Ludvík přežít v křesle ředitele motolské nemocnice. Vlastimil Válek (TOP 09) mohl být sedmnáctým, kdyby z popudu státního zastupitelství nespadla klec. Však také minulý týden působil z policejního zátahu dost rozrušeně.
Přičíst to můžeme zejména obřím částkám, které se točí okolo Vědeckého a diagnostického onkologického centra budovaného v Motole. I s ním totiž měla partička kolem Ludvíka a jeho náměstka Pavla Budinského své plány.
Čtěte také
V pátek už o poznání klidnější Válek uvedl, že se projekt za evropské peníze z Národního plánu obnovy dostaví. S čím se naopak počítat úplně nedá, je půlmiliardový dar od Nadace rodiny Kellnerových. Ta včera oznámila, že do vyjasnění situace od spolupráce odstupuje.
Leckoho možná překvapí astronomické cifry, které jsou v souvislosti s Motolem skloňovány. Často nám nedochází, že nemocnice patřívají k největším zaměstnavatelům v regionech, ani že ty fakultní jsou de facto malými městy.
Mají své obchody, bistra, dokonce i kaplany. Kdo se na jejich chodu chce přiživit, nemusí sahat na zdravotní péči o pacienty. Tu si ostatně pojišťovny pečlivě hlídají.
Dlouho ukrývaná korupce
Jak dokládají mnohé kauzy z posledních let, široký prostor pro korupci a klientelismus ale skýtají četné služby – od praní, přes gastronomii, úklid, ostrahu, IT, až po PR a právní poradenství.
Čtěte také
Stačí nadsadit jejich cenu, aby zbylo i na desátky pro nepoctivé manažery, a žádná běžná kontrola na nic nepřijde. Vždyť účetně vše pasuje. Na hlubší revizi scházejí ministerstvu personální kapacity a velké sousto to je i pro Nejvyšší kontrolní úřad.
Ďábel se skrývá už v tom, že fakultní nemocnice jsou příspěvkovými organizacemi. Zatímco třeba v relativně drobné Národní galerii se nic neutají, nemocniční kolosy jsou plné černých děr a šedých zón. Neptejme se proto ministrů, kteří za Ludvíka sloužili, proč konkrétně u něj nic neodhalili, nýbrž proč v Motole a dalších špitálech trpěli zlověstné šero, jež nenechavým rukám nahrává.
Po změně statusu fakultních nemocnic volal už na počátku tisíciletí ministr financí Bohuslav Sobotka (tehdy ČSSD). Píše se rok 2025 a žádná změna nenastala. Krást by sice šlo i v neziskových akciových společnostech, ovšem tam, kde funguje představenstvo, správní rada nebo dozorčí rada, je přeci jen pravděpodobnost, že by si někdo něčeho nevšiml, podstatně menší.
Čtvrt století v čele
Užitečné rovněž je průběžné obměňování vrcholných pozic. Ludvík stále v čele Motola čtvrt století. Výjimkou byl jen rok, kdy se nerad nechal uvrtat do ministerské kanceláře, leč vymínil si, že se pak vrátí a do té doby jej zastoupí náměstek Budinský. Dnes už tušíme, proč se tak těšil zpátky…
Víc než vrcholná politika Ludvíka či dalšího obviněného, právníka Miroslava Janstu lákalo politické zákulisí. S kdekým se znali v sociální demokracii, s níž nadlouho spojili své kroky, i v dalších stranách. Ty si cení jedinců, kteří umí mnohé vyjednat a zařídit, už proto, že v nepočetné členské základně je o špičkové manažery nouze.
Vlastimil Válek při nástupu na ministerstvo sliboval přesoutěžení ředitelských postů. Ale skutek bůhvíproč utek. Máslo na hlavě tak má tato vláda stejně jako vlády předchozí. O důvod víc, aby se partaje na Ludvíkově aféře ve volební kampani netočily.
Nelítostné zrcadlo by jim ale měli nastavit voliči. Copak by peníze, jež zahučely do soukromých kapes, nešlo využít lépe? A žádný boj s korupcí nebude nikdy opravdu účinný, pokud systematicky nezasáhne nemocnice dosud připomínající stát ve státě.
Autor je politický analytik
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
