Luděk Munzar: Velké role? Kam se hrabou na rozhlasovou četbu na pokračování
Divadelní prkna, televizní obrazovka a filmové plátno, nebo volant a vůně benzínu, či pilotní knipl? Anebo se dnes spíš vypraví po rozhlednách, pramenech řek a věkovitých stromech?
Hned v úvodu rozhovoru vyrazila Luďku Munzarovi dech posluchačka svým poetickým e-mailem. Právě s tímto známým hercem, kterého můžete znát z divadelních prken, televizních obrazovek i filmového plátna, si totiž po 11. hodině povídala Marie Retková.
Na zimu netradičně vysoké teploty mu prý vyhovují. „Mám radost, že ráno nemusím třískat do ledu,“ říká s úsměvem a připomíná tak svá obvyklá koupání ve venkovním bazénu. Nejde však o něco, čím by se chtěl chlubit. „Jako malý jsem se pořád koupal ve studené vodě. A teplá voda? Tu jsme měli jednou za týden,“ vzpomíná.
Dětství má spojené také s rádiem, které měli jeho dědeček s babičkou. Právě kvůli rozhlasovému vysílání u nich často spával. „Jsem téměř tak starý jako rádio. Poslouchal jsem i Josefa Laufera,“ popisuje.
Národní divadlo není jen budova
Práci pro Český rozhlas považuje za intimní a posvátnou věc. Zvlášť si užívá četbu na pokračování. „Rozsvítím lampičku, před sebou mám mikrofon,“ nastiňuje atmosféru studia. „Hrál jsem velké role, ale kam se hrabou na četbu na pokračování,“ tvrdí.
Marie Retková se Luďka Munzara ptala také na divadelní role a na odchod z Národního divadla. „Nešlo o prázdné gesto nebo truc, ale nemohl jsem jinak. To by bylo pokrytectví,“ vysvětluje.
K Národnímu divadlu má totiž podle svých slov stále niterný vztah. Zároveň připomíná, že Národní divadlo není jen budova, ale součást našeho života a kultury celého našeho národa. „A když nastoupí nové vedení, které se vysmívá této důležitosti? Nemohl bych s ním pracovat,“ míní.
Proč vzpomíná na Národní divadlo jako na velké životní lásky? Jak se mu spolupracuje s textařem a básníkem Františkem Novotným? A proč herci rozdávají srdce na jevišti? Také to prozradil Luděk Munzar mezi 11. a 12. hodinou na Dvojce.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
