Lovu ve stylu „Co na háčku, to do sáčku“ rybář Pavel Vrána nefandí

Rybářem se člověk může stát od začátku povinné školní docházky. Má pak určitou pracovní povinnost, kterou musí člen provést a je možné ji i zaplatit. Brigády se týkají např. čištění řek, krmení, hnojení apod. Současné rybářství se od toho prastarého, podle Pavla Vrány, příliš nemění: „Je to o obrovském podílu manuální práce a neustále stejném vztahu k rybě, který musí být vřelý. Jinak člověk tuto práci nemůže dělat. Dnes nám hodně pomáhá mechanizace, máme k dispozici stroje, které zvedají do výšky větší množství ryb. Zátah v bahně ale stejně musí většinou udělat rybář sám.“

Rybám se dnes nežije zrovna nejlépe. Nejenže jsou řeky, přehrady a rybníky znečištěny, ale u českých vod se začali vyskytovat také rybožraví predátoři, kteří u nás nikdy předtím nebyli. „Máme tady velké množství kormoránů, kteří sem původně nezalétali nebo jich tu bylo zanedbatelné množství. Dnes jich u nás žijí řádově desítky tisíc, a to je problém pro ty ryby, které jsou zvyklé v zimě odpočívat.“ Možnosti boje proti kormoránům jsou přitom minimální. Český rybářský svaz sice může požádat krajský úřad o povolení odstřelu opeřenců, vždy je to ale jen určité procento. Podmínky jsou přitom velmi svazující. Mohou se totiž lovit např. jen v případě, kdy nalétávají na hladinu.

Kormorán velký - fotografováno ze člunu. Řeka Labe, Středočeský kraj, 27.9.2009.|foto: Jana Hranková

Nejen dravci, ale také lidé zasahují do poklidného života ryb. Český rybářský svaz se snaží např. zakročovat proti stavění nových jezů. „Nicméně jsou obří zakázky, proti kterým se samozřejmě těžko bojuje, se kterými těžko něco zmůžeme. Jsou v nich totiž obrovské peníze.“

K happeningovým akcím ekologických sdružení pak Pavel Vrána uvádí: „Účelem je informovat lidi o tom, že nejsou jenom ti, kteří chtějí stavět, ale také spousta těch, co vidí, že s jezy souvisí i komplikace pro přírodu, lidi, jejich okolí a budoucnost nás všech. Chceme informovat o tom, že nejsou jenom kladné stránky jezu, tedy že se budou lodě po řece lépe plavit, ale že je třeba myslet i na živočichy.“

Pavel Vrána fandí také vyváženému jedení ryb: „Nemám nic proti tomu, když rybář svůj úlovek sní nebo koupí-li si rybu člověk v obchodně. Zase by to ale nemělo sklouznout k tomu, že bude každý sportovní rybář tzv. „masařem“ a podle pořekadla „Co na háčku, to do sáčku“ všechno zkonzumuje.“

Sportovnímu rybolovu se tímto tvrzením ovšem nevyhýbá: „Podobně jako v myslivosti je to forma lovu, který je v nás tak hluboko a bytostně, že si třeba osobně neumím představit, že bych nerybařil. Mohli bychom to označit i za cestu, vývoj, něco, co určitě většinu mužů osloví.“ Za kladné pak považuje zviditelňování rybolovu Jakubem Vágnerem. „Jsem rád, že propaguje etický přístup k rybařině, ochranu vzácných druhů. O to se snažíme i my. Spousta rybích druhů utrpěla kvůli činnosti člověka: pouštěním odpadních vod a závadných látek jako jsou zbytky z farmacie do řek či stavbou jezů.“ V současné chvíli je řada rybích druhů v kritickém stavu a Pavel Vrána by byl velice rád, kdyby se vše obrátilo k lepšímu a ryby zase mohly žít v příznivějším životním prostředí.

Více si poslechněte v rozhovoru s Martinou Kociánovou.