Lidi skočili na materialistický přístup. Měli by se víc zaměřit na duchovno, říká autor státního znaku ČSFR

Joska Skalník byl v týmu poradců prezidenta Václava Havla jediným výtvarníkem. „Na Hradě mi říkali kulturista. Václav Havel byl kulturní člověk a tam to bylo chápáno. Ale ve společnosti ne,“ říká s povzdechem.

„Lidi skočili na materialistický přístup. Měli by se víc zaměřit na duchovno. Kultura jede. V Praze určitě. Když bude stát víc podporovat kulturu, tak to bude jedině dobře. V cizině naše kultura boduje!“ říká přesvědčeně umělec, který vystavuje všude po světě. Proč se všechny jeho výstavy jmenují Sny, situace a hry?

Sny a chirurgická meditace

„Ten název obsahuje to, co dělám,“ vysvětluje. A co to je? „Mezi obrazem a divákem existuje prostor, který se nedá definovat. Vysvětlovat, co maluju, nemá význam. Záleží na divákovi, co si z toho odnese. Jeden můj kamarád říkal: chodím na své výstavy, abych si poslechl, co maluju.“

Tvorba je pro něj meditací. „Je to to vnitřní, co cítím bez ohledu na situaci ve společnosti.“ přiznává se. „Když jdu malovat, připadám si jako chirurg.“ Inspiraci hledá v meditaci a cestách po světě. „Ale já jsem Čech jako poleno. A Pražák obzvlášť.“ V Praze na Vinohradech se narodil a má tu i svůj ateliér.

Státní znak České a Slovenské federativní republiky, jehoš autorem je Josef Skalník|foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0

Jak vznikl státní znak ČSFR

Když se v roce 1990 blížily první svobodné československé volby, uvědomoval si tehdejší prezident Václav Havel, že země má stále státní znak z doby socialismu. A oslovil Josku Skalníka, jediného výtvarníka ve svém poradník týmu.

„To je na knížku, co já jsem si s těmi znaky užil,“ vzpomíná Skalník. Scházel se tehdy s heraldiky a vedle velkého státního znaku ČSFR navrhl i malý český a malý slovenský znak. Přiznává, že modrá barva je pro něj už obsese. „Za celý život nevyčerpám všechny tóny modré.“