Laš / Lašš
České příjmení Laš se vykládá buď z rodného jména Ladislav, nebo z etnonyma Lach, tj. „příslušník nejvýchodnějšího nářečí moravskoslezského“. Lašskými nářečími se mluví v převážné části Ostravského kraje, je pro ně charakteristická krátkost samohlásek a přízvuk na předposlední slabice slov. Máme i příjmení Lach, hojně rozšířené právě na Ostravsku. Z etnonyma Lach ve významu „Polák“ se vykládá i polské příjmení Lasz [Laš].
Máme i německé příjmení Lasch [Laš], které patrně souvisí se středohornoněmeckým apelativem lasche s významem „hadr“, popř. se středodolnoněmeckým lasch, tj. „únavný, nudný“. U židovských rodin je podle Ruth Bondyové příjmení Lasch nejspíše odvozeno z místního jména obce Hroznětína u Karlových Varů, německy Lichtenstadtu. Ve francouzštině příjmení Lache [Laš] odkazuje na místo, kde rostla malá cesmína.
Museli bychom tedy znát původ rodiny, abychom mohli říci, z čeho příjmení pochází. Forma Lašš se dvěma -šš- je nezvyklá, nosí ji pouze 3 muži, dalších 11 používá podobu Laššo a přechýlené Laššová má 17 žen. Podoba Laš/Lašová je běžnější, tu nosí 185 osob. S dlouhým -á- pak máme příjmení Láš (15 nositelů), Láša (17 nositelů) a přechýlené Lášová (44 žen).
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 103 (Laš); R. Bondyová, Rodinné dědictví, Jména Židů v Čechách a na Moravě, Praha 2006, s. 99 (Lasch); J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 149 (Laš); M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 114; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 24 (Láš); J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 64; J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 317; K. Rymut, Nazwiska Polaków: słownik historyczno-etymologiczny, díl II, L–Ż, Kraków 2001, s. 5 (Lasz); H. Bahlow, Deutsches Namenlexikon, München 1967, s. 305 (Lasch); https://www.filae.com/nom-de-famille/Lache.htmlZpravodaj Místopisné komise ČSAV, 6, 1967, 2, s. 166; Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, 17, 1976, 1, s. 190 (Nagy); D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 123; M. Majtán, Naše priezviská, Bratislava 2014, s. 119 (Naďo); M. Knappová, Naše a cizí příjmení v současné češtině, Liberec 2002, s. 170
