Ladislav Frej prý nemá kulaté, ale špičaté narozeniny

Popřáli jsme mu všechno nejlepší k jeho zítřejším narozeninám, které prý slaví a neslaví rád. „Čím jsem starší, tím více mne obtěžuje to starání a přípravy předem.“ Své současné narozeniny nepovažuje za kulaté, ale špičaté. „Kdyby tam byla dvojka nebo šestka, byly by kulaté, protože i ta čísla jsou taková kulatá. Ale sedmička se mi zdá špičatá.“

Po tatínkovi zdědil fantazii a po mamince lásku k umění
Narodil se před 70 lety Brně. Jeho tatínek byl prý skvělý hospodský, který uměl bavit štamgasty ve výčepu. „Měl poeticko-lidový humor a uměl skvěle vyprávět. Své historky vyprávěl jako na běžícím pásu.“ Když psal dopisy, byl to údajně typický Bohumil Hrabal. Jednu větu spojoval s druhou, hrál si se slovy a nepoužíval interpunkci. Jeho způsob uvažování se do Ladislava Freje „uložil“ a když hraje, často se mu vybavuje. Zdědil po něm i bujnou fantazii a lásku k mapám. Při jejich „čtení“ si prý představuje, jaké by to na daném místě mohlo vypadat a často se tam pak jede přesvědčit na vlastní oči. Maminka mu zase zpívala písničky, které miloval a podporovala jeho umělecké ambice, takže se už od útlého mládí věnoval ochotnickému divadlu. Kromě toho hrál na housle a zpíval ve sboru brněnské Janáčkovy opery. Po maturitě se přihlásil na Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU) a divadelní začátky si odbyl na satirické scéně Divadla Večerní Brno.

Závěr jde „do hrdel a statků“
Od r. 1970 začal hrát v Praze. Nejprve dostal angažmá v divadle S. K. Neumanna, pak následovala Městská divadla pražská a Divadlo na Vinohradech, kde Ladislava Freje můžeme např. vidět v představení „Donaha!“. Libreto vzniklo podle scénáře stejnojmenného britského filmu, který v nadsázce a s velkým smyslem pro humor vypráví o partě nezaměstnaných kamarádů a životních smolařů, kteří tak dlouho nemohou zavadit o práci, až se rozhodnou založit si vlastní striptérskou skupinu. To, že v tomto představení hraje, se může zdát překvapením. Stejně, jako to zpočátku připadalo i L. Frejovi. „Když mi tu roli nabídli, trochu jsem se lekl a říkal si, jestli na to nejsem starý. Ale po několika zkouškách jsem došel k názoru, že je to legrace. Málokdo z publika tuší, že závěr jde tzv. do hrdel a statků a my herci se při tom ohromně bavíme. Lidé se smějí a my s nimi. Po dramatických rolích je to příjemný druh odpočinku. I když, popravdě řečeno, z hlediska fyzické kondice to moc odpočinkové představení není.“ Na scéně tohoto divadla účinkuje také ve hře „Zkouška orchestru“ podle stejnojmenného filmu italského režiséra Federica Felliniho, kde se mu velmi hodí jeho umění hrát na housle. Pro Ladislava Freje je divadlo velkou životní láskou, i když tvrdí, že také krutou a často nevděčnou milenkou. „Ale když se člověk dá na tuhle dráhu, musí to respektovat a nestěžovat si.“

Tanec smrti - Ladislav Frej a Jaromír Meduna|foto: V. Kronbauer

Dabing je někdy pořádná dřina
Ladislav Frej nadaboval velkou část britského seriálu Vraždy v Mindsomeru, kde si „zahrál“ inspektora Toma Barnabyho. „Nejvíc mě upoutaly lidské rozměry této postavy. Dabování ale nebylo jednoduché, protože herec tzv. kapruje, tj. ještě než začne mluvit, tak otevírá naprázdno pusu. A to se musí zvukově pokrýt, protože jinak by to vypadalo divně.“ Ladislav Frej se dnes cítí spokojený s odvedenou prací. „Jak se na sebe nerad dívám, tak tento seriál sleduji s oblibou. Líbí se mi klidné prostředí anglického venkova. I když se tam vraždí.“

Více informací najdete v záznamu rozhovoru se Stanislavou Lekešovou.