Kytaroterapie: Štěpán Rak zpívá mantry a strunami na mramorové kytaře rozeznívá duši kamene

03440163.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03440163.jpeg

Štěpán Rak je historicky prvním profesorem kytary u nás. Pořádá spoustu koncertů, i těch charitativních, protože ctí heslo, že brát je dobré, ale dávat je víc. Za pár dnů oslaví kulatiny, jak jinam než benifičním koncertem. Bude u toho i jeho kamenná kytara?

Kytarový virtuos Štěpán Rak už ví, jak 8. srpna oslaví své 70. narozeniny. Uspořádá charitativní koncert. „Budu vystupovat v poutním kostele Panny Marie Sedmibolestné a Povýšení Svatého kříže u Krnova. Co se vybere, půjde na opravu tohoto majestátního kostela.“

Ví totiž, že brát je dobré, ale dávat je víc. „A když to člověk dá z celého srdce, několikanásobně se mu to vrátí.“ A co by si k narozeninám nejvíc přál? „Přeju si mír pro nás všechny.“

Léčivý mramor

Další jeho koncert bude na Karlštejně v Rytířském sále. „Možná si vezmu i kamennou kytaru, kterou pro mě vyrobil Jan Řeřicha. Je to nádherný mramor a ten zvuk je naprosto podmanivý.“

Štěpán Rak ji využívá v projektu Kytaroterapie. „Mám u toho i klasickou kytaru. Zpíváme si mantry v různých tóninách a myslím, že je to nádherná cesta i k povídání o věcech mezi nebem a zemí.“

Doma je doma

S kytarou už Štěpán Rak navštívil přes 70 zemí. Zpět si vždycky přiváží touhu po domově. „Všechno je to krásné. Ať je to Nový Zéland nebo Finsko, kde se mi narodili oba synové, Austrálie nebo Japonsko. Nejraději se ale vracím. Vždycky si přivážím inspiraci, kterou potom přetvořím ve skladbu.“

Jeho maminka byla zdravotnicí ve Svobodově armádě. Prošla s ním celou frontu a na Dukle přišla do jiného stavu. Štěpán se jí narodil v Praze. Pak se ale musela vrátit k rodině do Podkarpatské Rusi a po cestě byla okradena o peníze a doklady.

Rozhodující věc? Láska

„Než je získala zpět, Stalin zavřel hranice a ona už se ke mně nedostala.“ Protože se o něj nikdo nehlásil, byl dán k adopci do rodiny Josefa a Marie Rakových. „Měli zažádáno o holčičku, ale nakonec jsem jim zbyl já. Tu lásku a to nádherné dětství, které jsem u nich dostal, bych přál všem.“

V roce 1949 se ho jeho biologická matka snažila dostat přes Červený kříž zpět. „Podařilo se jí vypátrat, kde jsem. Chodila před náš dům a celý den tam klečela. Prosila o mě, ale už to nebylo možné. Naši mě příliš milovali.“

Štěpán Rak

Jak vzpomíná na své první setkání s Alfredem Strejčkem, se kterým často vystupuje? Přemýšlí o sepsání pamětí? Co říká svým studentům?