Kterak havanské slepice překážkou poctivé práce byly
Rozhlasák v zahraničí řešil ještě před pár lety, kdy jsme neměli mobily, zásadní problémy: dovolat se do mateřské redakce a to tak, aby jej bylo dobře slyšet. Při spojení z takové Kuby, kde musíme brát v úvahu také časový posun, to byl v roce 1994 vskutku "oříšek".
Po dlouhém hledání se mi podařilo konečně najít fungující telefon (byť v baru) a uprosila jsem dobře naladěné Kubánce u mojita, aby v době natáčení alespoň na dvě minuty utichli. Když jsem se do Prahy na "nabírák" asi po hodině dovolala, spojení se nepřerušilo a já štěstím bez sebe promluvila na kolegyni: "To jsem já, Zita, volám z Havany!" Ona na to, fajn, prosím tě brnkni za chvíli, my teď čekáme sporťáky z Liberce... a telefon položila.
Během reportážní cesty jsem však řešila ještě jednu "noční můru". Mobily nebyly, místní telefony nefungovaly a ty funkční byly odposlouchávány. Po pár pokusech "odtelefonovat" reportáže jsme se s redakcí dohodli, že se sama natočím na kazetu a pošlu jí po redaktorce Lidových novin do Prahy. Tu dobu zde trávila se mnou a o týden dříve se vracela zpět. Nastal však problém.
Nemohla jsem najít klidný kout, kde by nehučel ventilátor, nehrála muzika, nezpívali Kubánci či nekdákaly slepice. Jediným vhodným místem se tak stala toaleta. Neměla jsem na výběr, natočila pár příspěvků a poslala je domů. Když jsem pak po návratu potkala mistra zvuku Zdeňka Sedláčka, "sjel" mne pohledem a pravil: "Hele, ty tvoje repky měly tak příšernej, dutej zvuk! Tys´ to snad točila na záchodě, či co"? Tenkrát netušil, že se strefil do černého.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
