Královna Isabela a šachy

Na šachovnici o 64 polích hned vedle krále stojí figurka všemocné královny, která se může pohybovat jako všechny ostatní figurky dohromady kromě koně, tedy jako pěšec, střelec, král i věž. V počátcích byla sice snaha, aby dáma, jak se také královně říká zejména v demokratických kruzích, mohla táhnout jako kůň, ale to se příliš neujalo. Možná proto, že by pro královnu bylo ponižující přisuzovat jí zvířecí vlastnosti. Tím spíše, že podle historiků má šachová královna předlohu v opravdové královně Isabele španělské zvané též katolické. Nejenže se figurka dámy zrodila v době jejího panování, někteří historici soudí, že přesně v roce 1475, ale také přejala některé Isabeliny vlastnosti. Cestuje po šachovnici jako kdysi královna Isabela po zemi, když organizovala reconquistu tedy válku proti Maurům, jež vyvrcholila jejich vyhnáním ze Španělska. Také postavení krále a královny na šachovnici odpovídá poměru mezi Isabelou a jejím manželem. On byl králem, ale ten kdo ovládal království, byl činorodý a tvůrčí, ten, kdo věřil v mořeplavecký um Kryštofa Kolumba, byla královna. Faktem také je, že šachy, které do země přinesli Maurové, Isabela a vůbec celý královský dvůr hráli rádi. Dokonce natolik že za jejího panování vznikla v roce 1495, dnes bohužel ztracená, první kniha o teorii moderní šachové hry.

Zavedením královny do hry se šachy zpřesnily, nezačaly se vyvíjet jako ostatní deskové hry, dostaly větší hloubku a víc možností jak kombinovat. Je jisté, že šachy kopírovaly společenský vývoj. Svědčí o tom nejen název figurek jako třeba jezdec neboli střelec (myšleno lučištník, dnes snad pistolník), král, pěšák, a věž zvaná ve středověku v některých jazycích také hrad. Také královna se v proti aristokratických zemích vyvinula v dámu. Ostatně samo uvedení královny do hry je hezkým příkladem toho, jak renesance vzdávala hold ženám.

Políčko mezi králem a střelcem nebylo před zavedením královny prázdné. Stávala tam figurka mužského rodu, těžkooděnec, řekněme rytíř v brnění bez koně, který měl slabosti i sílu dnešních pěšáků. To znamená, že směl chodit jen o jedno pole, ale na rozdíl od pěšáků pouze úhlopříčně. A došel-li pěšák na poslední nepřítelovu řadu, měnil se právě v onu figurku těžkooděnce. Dnes se pěšák může změnit v dámu, nejdůležitější figuru po královi. Snad právě tato skutečnost podnítila Napoleona, jinak také milovníka šachu, k výroku, že každý voják, rozuměj pěšák, nosí v tornistře maršálskou hůl. Zavedením dámy se hra oživila stejně jako se v novověku zrychlil i skutečný život.

Židé vyhnaní roku 1492 ze Španělska dnešní podobu hry, rozšířili po celé Evropě, neboť ji také rádi hráli. Letos si Španělé, Američané, potomci Maurů a Židé ale také šachisté připomínají půl tisíciletí od smrti královny Isabely kastilské.