„Komunikace s pacientem je u nás stále pole neorané,“ říká lékař Pavel Boček

Jaký je Bruce Willis?
Jak se stalo, že Pavel Boček potkal právě tyto celebrity? „Vyplynulo to z mého úvazku, který mám u jedné pražské služby. Prostě jsem měl zrovna službu. Bylo to ošetření jako pro každého jiného pacienta, snad kromě Susan Sarandon, která je opravdu velmi milá a komunikativní žena. S ní jsem strávil asi hodinu a hovořili jsme o americkém zdravotnictví a také si postěžovala, že má právě pubertální dceru. Za Brusem Willisem jsem se také vypravil do hotelu, tedy nevešel mi do ordinace, ale to je součástí právě zmiňované služby. Asi byl jen unavený z letu a bolela jej záda. Nic vážného.“
Pavel Boček se setkává také s českými celebritami, které za ním chodí, když něco potřebují. „Obecně musím říct, že i celebrita je normální člověk, který má své nemoci a trápení. Není možné jejich ošetření jakkoli nadřazovat. Řada těchto lidí se vyznačuje tím, že nemá čas a často se neléčí tak, jak by měla. To se samozřejmě děje i u dalších pacientů a všichni víme, že by to tak být nemělo.“

Bruce Willis

Občanské sdružení Sluneční paprsek
Pavel Boček se ale věnuje také charitě a před několika lety založil, se svými přáteli, Občanské sdružení Sluneční paprsek. To se věnuje dětem s onkologickými či jinými závažnými onemocněními a dětem z dětských domovů. Pořádá pro ně hlavně ozdravné pobyty u nás i v zahraničí. Charitativní pomoci se věnuje dohromady více než 15 let. „Chceme zabezpečit zdravotně příjemné prázdniny pro děti, které zažily peklo a s námi si mohou trochu oddechnout. Jde hlavně o onkologicky nemocné nebo jinak závažně nemocné pacienty jako např. děti s epilepsií či s vývody, které by se jinak k moři nikdy podívat nemohly. I pro rodiče je to trochu odpočinutí a vědí, že se o ně postaráme. Mají tam lékaře a další odborný personál a často si tam vytvoří kamarádství, která přetrvávají roky.“

Jak sdělit vážnou diagnózu?
Vzhledem k tomu, že léta pracoval na onkologii Fakultní nemocnice v Motole, a to v letech 1981 – 2005, velmi dobře ví, že sdělit vážnou diagnózu pacientům nebo jejich rodičům je velmi těžké. „V té době byla navíc jen zmínka o rakovině něco, o čem se nemluvilo. Sdělení rodičům je opravdu hodně těžké a zároveň velmi důležité. Poté, co jsem se vrátil z Ameriky, kde jsem měl to štěstí vidět, jak komunikace s pacientem vypadá, mohu říci, že jsme v tom měli, a často i ještě dnes máme, velké mezery. Pacient nebo rodič je z primární informace o vážné nemoci schopen vstřebat maximálně 15%. Vy si s ním pak musíte dát ještě další schůzku a znovu s ním probrat potřebné jako např. jak bude probíhat léčba a proč se musejí dělat různá vyšetření.“

MUDr. Pavel Boček |foto: Elena Horálková

Základní problém české medicíny je komunikace s nemocným
Podle Pavla Bočka je základní problém v komunikaci už při studiu na medicíně. „My jsme se učili marxismus-leninismus, ale komunikaci nikoli. Podle mě jsme právě v procesu učení, učení říct diagnózu tak, aby to pacient pochopil. Tady je u nás pole neorané, a to hlavně ve velkých nemocnicích, kde je provoz hodně náročný, musíme vyplňovat spoustu výkazů a tak komunikaci s pacientem trochu šidíme. Ale když to porovnám s americkým zdravotnictvím, tak je to také dáno tím, že na komunikaci mají další odborné pracovníky, kteří jsou schopni tuto roli plnit. U nás je jen lékař a pak sestřičky.“ Podle Pavla Bočka se bohužel často setkáváme s lékaři, kteří místo vysvětlování používají množství latinských názvů, snad jen pro to, aby ukázali svou lékařskou erudici a to, že jim pacient nerozumí, je vlastně příliš nezajímá. „Přitom je opravdu hodně důležité mít nemocného na své straně, díky tomu se dokáže lépe léčit. Nechci sahat do vlastních řad, ale bohužel tomu tak často bývá.“

v nemocnici|foto: Petr Kološ

Pavel Boček je ale také chovatelem slepic, milovníkem opery, který dokonce píše recenze a má i další koníčky. To už si ale poslechněte sami, např. v audiozáznamu rozhovoru s Danielou Brůhovou na začátku tohoto článku.