Kolik stála stavba Černé věže? Stejně jako všechny domy na severní straně náměstí

21. březen 2017

Největší audioportál na českém internetu

Českobudějovická pobočka Státního okresního archivu. Na snímku ředitel Daniel Kovář | Foto: Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

Nejstarší dochovanou listinou v okresním archivu v Českých Budějovicích je soupis daňových poplatníků; pověst o hoře Tábor

Jeden z nejlépe dochovaných městských archivů v Čechách mají České Budějovice. V depozitáři Státního okresního archivu na Rudolfovské třídě jsou uloženy písemnosti, které vznikaly činností městské samosprávy už od konce 13. století.

„Nejstarším dochovaným dokumentem je listina Václava II. z roku 1296. Druhá je o rok mladší a je to zmínka o existenci farního kostela svatého Mikuláše,“ prozrazuje ředitel archivu Daniel Kovář.

Také se ukazuje, že nebýt účtů a daňových povinností, o svých předcích bychom toho věděli mnohem méně. Mezi nejstarší dochované dokumenty totiž patří berní rejstřík, tedy seznam daňových poplatníků. „Jsou tu uvedena jména majitelů domů a většinou i jejich povolání nebo řemeslo, k tomu výše platby, kterou byli povinni zaplatit. Je to sešitek trochu odrbaný, protože skutečně fyzicky sloužil úředníkům, kteří obcházeli domy a zapisovali si, kdo dal a kdo nedal,“ ukazuje Daniel Kovář.

Velký rozdíl oproti současnosti je v tom, že zatímco dnes odvedeme státu peníze podle toho, kolik vyděláme, tehdy byly zdaněny především nemovitosti pevnou částkou. Poplatky se během let neměnily, a tak majitelé domů s postupující inflací platili čím dál méně.

Černá věž neměla vždy svou charakteristickou barvu. Původně byla světlá a pískovec zčernal nejspíš při velkém požáru v roce 1641

Daně vybírali úředníci z radnice. Část peněz odevzdávali králi, část byla určená na veřejně prospěšné stavby, údržbu cest, mostů, městských hradeb, věží a podobně. Například v roce 1390 král Václav IV. dovolil Českým Budějovicím vybírat ungelt, tedy jakési clo ze zboží, které bylo přiváženo z cizích zemí, hlavně Rakouska. Konkrétní užití vybraných peněz je pak evidováno v knize, do které je možné nahlédnout v archivu.

„Je to pro nás poklad, protože je to důkaz o tom, jak se v 90. letech 14. století město budovalo. Jsou tu do velkých detailů zaznamenány výdaje za zednické práce, kamenické práce, za vápno, přivážení kamene, přivážení písku, nakládání písku na vůz, vykládání a tak dále. To je takový paradox středověku, že o některých velkých událostech nebo celých státech nevíme nic a najednou díky tomu, že město si vedlo podrobnou evidenci, víme, kdo nakládal písek lopatou,“ komentuje Daniel Kovář.

Čtěte také

Dochovala se celá řada knih, které zachycují všechny příjmy a výdaje města, a jsou tak cenné pro poznání jeho historie. Zvlášť zajímavý je například útlý sešit z roku 1550 nadepsaný Zvonice. „V tomto roce se začala stavět městská věž, které dnes říkáme Černá. V zápisech vidíme den po dni, kolik bylo vydáno za lámání kamene, přivážení kamene, kopání základů, zednické práce, tesařské práce a podobně. Celý rok přípravných prací přišel na 288 kop a 34 groše, což je vysoká částka. A to se věž stavěla třicet let,“ říká ředitel archivu.

Cenu podle něj není možné přepočítat třeba na dnešní zboží, ale jeden z archivářů si dal počátkem 20. století tu práci, že spočítal všechny výdaje za stavbu Černé věže a srovnal to s tehdejšími cenami domů. Zjistil, že za peníze, které byly vloženy do stavby věže, by bylo možno v té době koupit všechny domy na severní straně náměstí.

Budování Černé věže platilo město z výsledků svého hospodaření. „Bralo se to jako něco, co můžeme udělat, když na to máme. A máme na to díky tomu, že jsme bohaté královské město, máme rybníky, lesy, pivovar, privilegium na dopravu a sklad soli. To všechno vyneslo tolik, že si mohli dovolit i takovou stavbu,“ uzavírá Daniel Kovář.

Související