Kobera
U příjmení Kobera se nabízí více možných výkladu. Mohlo vzniknout ze staročeského apelativa kober ve významu „tenký plášť“, nebo ze staročeského kober „zdar“, „zisk“. Ve východomoravských nářečích je též apelativum kobero, tj. „břicho“, proto Josef Beneš řadil příjmení Kober a Kobera mezi pojmenování vzniklá z názvů částí těla. Máte též nářeční sloveso koberat se, tj. „kolébavě jít“, a apelativum kober, tj. „koš“, což bylo patrně převzato z němčiny ‒ význam „košík“,
„taška“ má i středohornoněmecké apelativum kober. Německé příjmení Kobera pak Josef Beneš vykládá i jako „horlivě hledající“.
Použitá literatura:
D. Moldanová, Naše příjmení, Praha 2010, s. 87; J. Svoboda, Staročeská osobní jména a naše příjmení, Praha 1964, s. 198; A. Kotík, Naše příjmení, Praha 1897, s. 100; J. Beneš, O českých příjmeních, Praha 1962, s. 191, s. 226; J. Beneš, Německá příjmení u Čechů, Ústí nad Labem 1998, s. 323, s. 342
