Kniha „Jařmo, parkán, trdlice“ chce uchovat lidovou slovesnost

Datum 1. listopadu, tedy svátek Všech svatých, je předzvěstí přicházejícího dne Památky všech věrných zemřelých. Nabídli jsme tedy pozitivní rozhovor, jehož úkolem bylo rozptýlit chmury, které nás v těchto pošmourných a mlhavých dnech občas přepadávají. Přivítali jsme historičku Alenu Vondruškovou, doprovázenou jejím chotěm a spolupracovníkem, spisovatelem a rovněž historikem Vlastimilem Vondruškou.

Autorka ve své knize zachycuje názvy a označení pozvolna upadávající v zapomnění

Jařmo, parkán, trdlice. V jaké řeči a především o čem tato slova jsou? „Jařmo je obyčejný tradiční, český výraz pro zápřah páru skotů. Parkán nalezneme často na hradech a dalo by se zjednodušeně tvrdit, že jde o zesílenou hradbu. A trdlice? To byl kus látky, tedy její přípravná fáze předcházející samotnému tkaní. Právě tato tři slova mi byla inspirací k napsání výkladového slovníku historických pojmů, které upadají v zapomnění.“ Především tedy s poslední knihou se stejnojmenným trojslovným názvem nás seznámila A. Vondrušková. Autorka v ní chtěla zachytit pro příští generace názvy a označení pozvolna upadávající v zapomnění. Víte např. co to je „kadlub“? „V prvé řadě jde o krásnou věc. Setkat se s ní můžeme v lidových skanzenech u dřevěných domků. V podstatě je to zásobnice, do které se ukládaly rozmanité potraviny. Většinou se kadluby vyráběly z velkých kusů dutých kmenů a v daleké historii nalezneme zmínky i o kadlubech sloužících k odlévání kovu,“ prozradila historička a následně objasnila častou svízelnost postupů, které vedou k identifikaci výrazů.

Co děláme, když si někoho bereme na paškál?

Z řad posluchačů přišla do redakce na adresu dopoledních hostů celá řada dotazů k vysvětlení rozličných pojmů. Ty A. Vondrušková za asistence svého manžela pomáhala obratně „dešifrovat“. Dozvěděli jsme se mj., co je „dědek“, „pazdeří“, „poplužní dvůr“ nebo např. „pastouška“. Co děláme, když si někoho bereme na „paškál“? „To opravdu není jednoduché určit. Paškál je velikonoční svíce umístěna v kostelech, od které si věřící zapalují svíčky. Dalo by se tedy tvrdit, že podle výraznosti svíčky a místa, na němž je umístěna (tedy nedaleko křtitelnice), posouváme dotyčného do popředí zájmu.“

Kniha|foto: Stock.xchng

Díky důkladným postupům A. Vondruškové se poučil i manžel

Spisovatelce se podařilo ve své knize rozklíčovat celou řadu drobných nuancí, vedoucích ke vhodnému použití konkrétních archaických slov. Dokonce se díky těmto postupům i spisovatel V. Vondruška poučil a jak sám v rozhovoru prozradil: „Některá slova jsem v knihách používal nevědomky nevhodně. Práce mojí ženy je opravdu detailní. Mé knihy ovšem pojednávají především o Oldřichovi z Chlumu, což byl rytíř a ve slovníku pojmů nejsou zahrnuty zbraně. Jinak ve svých knihách používám velkou řadu výrazů, které ve slovníku nalézt lze.“

Více nabízíme v rozhovoru s Marií Retkovou...