Mlhovina. Jedinečný zvukový design ve fantaskním příběhu o smutku a zapomínání

Od té doby, co Veroničina maminka zemřela, se Veronika začíná schovávat potmě ve svém pokoji. Zaleze si pod stůl, dotkne se praskliny na zadní straně a přemístí se do světa Okraje, kde nejsou žádné starosti a trápení. Je tam jen smích, radost, sladkosti a veselá hudba.

Všechny děti se v něm stále smějí a celé dny tráví na tobogánu nebo s jednorožci. Nemají žádné problémy a nic je netíží. Dohlíží na to přece milí průvodci Červená dáma a Šedý gentleman. Proč se ale po celém Okraji ozývá podivný šum? Patří prý tajemné Mlhovině, která krade dětem jejich vzpomínky...

Jedinečný zvukový design

„Od počátku bylo jasné, že Mlhovina není postavou v klasickém slova smyslu. Jde spíše o princip. A jelikož v příběhu požírá dětské vzpomínky, řekli jsme si, že by společně s nimi měla požírat i hlasy dětí. Tak vznikla idea mnohohlasé améby, která se neustále rozšiřuje,“ vysvětluje režisér Josef Kačmarčík.

„Abychom měli dostatek hlasů pro naplnění této koncepce, oslovili jsme děti z Dismanova rozhlasového dětského souboru a studenty z Vyšší odborné školy herecké a nahráli jsme s nimi spoustu vět, šepotů, zvuků a dechů, které jsme následně se skladatelem a hudebním designerem Jakubem Ratajem vrstvili na sebe a spojovali s hudbou.“

Pohádka Kláry Vlasákové otvírá nepříjemná témata, o nichž se s dětmi často nemluví|foto:Bohumila Reková

Při tvorbě zvukového designu a hudby se tvůrci snažili akcentovat optiku hlavní postavy:  Veronika vnímá reálný svět jako šedivý, nudný a plný problémů a Okraj naopak jako místo naprostého štěstí. Okraj je proto plný zvuků, hlasů,neustále v něm hraje hudba a vše je kouzelné.

„Oproti tomu v reálných scénách jsme hudbu nepoužívali téměř vůbec a tvořili jsme je daleko realističtěji. Včetně zvuků, jako je například vrzání židle, a dlouhých pauz,“ dodává Kačmarčík. Pohádka Kláry Vlasákové otvírá nepříjemná témata, o nichž se s dětmi často nemluví.

Nepříjemná témata dětství

„To, že se těmto tématům budeme vyhýbat, neznamená, že najednou zázračně zmizí. Naopak. Děti se budou stále potýkat se smrtí někoho blízkého, rozvodem rodičů nebo tíživou sociální situací. Myslím, že tvorba pro děti by měla tyto situace brát v potaz,“ uvažuje autorka.

„Všichni potřebujeme nacházet v literatuře, filmu nebo právě v rozhlasových hrách odraz věcí, které sami řešíme. Navíc dětství není žádné idylické období oproštěné od problémů. To jen v dospělosti o tom tak někdy rádi přemýšlíme.“

Klára Vlasáková už pro Český rozhlas napsala například hru pro děti zpracovávající téma smrti Valentýnův první den na Zemi anebo četbu o dětské kyberšikaně Po tom, co Aneta zmizela.