„Když se díváme do očí zvířat, promlouvají k nám nejvíc,“ říká fotograf Michael Fokt

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michael Fokt

Hostem Marie Retkové v dnešním (1. srpna) pořadu Je jaká je po 9:05 hodině byl fotograf Michael Fokt.

Při práci musí pracovat v souladu s přírodou. Když je deštivo, vylézají například hlemýždi. „Člověk si na daného tvora musí nejdříve zvyknout,“ říká Michael Fokt a dodává: „Například někteří pavouci popoběhnou a poté strnou. O tomto okamžiku je zapotřebí vědět. Mám díky němu větší šanci, že se snímek podaří.“ Nejvíce ale využívá studenokrevnosti živočichů (mají proměnlivou teplotu těla). Ti se za nižších teplot pohybují mnohem pomaleji a je mnohem jednodušší zachytit je fotoaparátem. Na druhou stranu si dle Michaela Fokta musí i zvíře samotné zvyknout, „že ten podivín s černou krabicí mu nechce ublížit,“ a proto nechává záměrně uplynout mnoho minut, aby zmizela nervozita.

Michael Fokt

Opravdu kvalitní snímek je nesmírně těžké pořídit. „Pavouci skákavky nemají pavučinu a pohybují se po listech. Jeden z nich se podíval přes list dolů a já to mám zachycené, považuji to za šťastnou shodu okolností,“ říká Michael Fokt. Občas ale fotograf situaci pomůže. Pokud například pozoruje pavouka, jak čeká na svou oběť – mouchu, není nic jednoduššího, než mu jednu chytit a vložit jí do pavučiny.

Za dobu své kariéry se zúčastnil mnoha soutěží a nemálo jich vyhrál. Stalo se tak i v případě České nejprestižnější – Czech Press Photo. „Byl jsme oceněn sedmkrát. V šesti případech se jednalo o fotografie přírody. Získal jsem ocenění za sérii pavoučků a žab, skokanů ostronosých,“ říká Michael Fokt a dodává: „U tohoto druhu se samci na jaře během páření zbarví do modra. Pohled na tůň, plnou takto zbarvených žab, je v českých luzích a hájích naprosto nečekaným zážitkem.

Lidi, jako živočišný druh, považuje umělec za zrakové živočichy. Většinu vjemů dostáváme okem, oknem do duše. O zraku máme i mnoho pořekadel, která dle fotografa fakt dosvědčují. „Když se díváme do očí zvířat, promlouvají k nám nejvíc. Zároveň je velmi zajímavé uvědomit si, jak každý tvor vnímá svět kolem sebe úplně jinak. Rozdíly jsou nejenom ve výšce, z jaké na okolí hledí, ale i jak má fyziologicky zrak uzpůsobený.“ Nejnádhernější oči má dle Michaela Fokta žirafa.

Michael Fokt

Při pořizování snímků se může dostat do nebezpečných situací. Jednu takovou zažil při stěhování aligátorů ze zimního pavilonu do letní zahrady, v pražské ZOO. Měl za úkol celý proces zaznamenat, společně s novináři dalších periodik. Čtyři ošetřovatelé svázali aligátora a nesli ho po schodech z prvního patra, když se jim zvíře vysmeklo a sjelo přímo k nohám konsternované skupiny fotografů. Při urychleném vyklizení prostoru někdo do Michaela Fokta strčil a vyrazil mu drahý fotoaparát z ruky. Dílem náhody nedopadl na zem, avšak na tělo zmateného zvířete. „Zachránil tak drahocennou techniku,“ uzavírá rozhovor Michael Fokt.