Když jsem s vysíláním začínal, magnetofon byl větší než já, vzpomíná na školní léta Jan Kovařík
K rozhlasové práci se dostal ve druhé třídě na ‚základce‘, když se ocitl ve stanici mladých reportérů. Z rozhlasu zběhl k televizi a zase zpátky. Dezertér, který pořád reaguje na červenou.
Jan Kovařík začínal v Českém rozhlase zostra. „Šéf Karel Mastný mě zavedl do hlasatelny, řekl, že si zapomněl cigarety a nechal mě tam vysílat samotného. Když jsem pak za ním přišel, řekl: Kovaříčku, až tam někdy vlezeš, rozsvítí se červená a s tebou to nic neudělá, tak tam nemáš co dělat.“
Jako desetiletý jsem moderoval živé vysílání, propojovali jsme se s ostatními rozhlasy. Magnetofon byl tehdy větší než já.
Se žurnalistikou začal už na gymnáziu. Učil se dělat noviny. „Můj táta pracoval ve Škodovce, tak jsem dělal ve Škodováku. Tam jsem potkal známého komentátora Alexandra Mitrofanova. Pak jsem logicky šel na žurnalistiku.“
Útěk a velký návrat
Zbaběle, jak sám říká, pak prchl za kouzlem obrazovky a následujících 23 let byla spolupráce s rozhlasem spíš nahodilá. V České televizi vysílal s Václavem Žmolíkem pořad Dobré jitro.
Rok vstával ve 3:15
Po krátké epizodě u privátní konkurence se do České televize vrátil. Podmínkou bylo, že se bude ranní vysílání dělat v jednom. „Každé ráno jsem vstával ve 3:15 a od 6:00 jsem se usmíval na národ. Brzy odpoledne jsem odpadal a byl jsem naprosto nepoužitelný. Trvalo to necelý rok.“
Před rokem se ale vrátil. „Návrat to byl sladký a doteď si ho užívám. Pokora tam byla i rozechvění tam bylo,“ přiznává.
Jana Kovaříka můžete slyšet v Odpoledni s Dvojkou. Během tří a půl hodin nabízí čerstvé zprávy, pravidelné rubriky, právní poradnu, veselé soudničky i minutové hry. Kromě toho dělá magazín eRko o Českém rozhlase: „Díky němu mám přehled, co se v tomhle domě děje.“
V autě poslouchá rozhlasové hry
Jan Kovařík má rád klasické rozhlasové hry. V autě, se kterým za rok ujede na 50 000 km, tak místo muziky vozí třeba nahrávky s Karlem Högrem.
Ve volném čase dělá vědomostní soutěže pro děti, věnuje se rodině, nebo si obuje pohorky, vezme batoh a vyrazí do přírody. „Někdy chodím rád i s parťáky. Máme partu tří kluků a vyrazíme jednou ročně na Šumavu.“
Co ho na moderování baví? Jaký největší adrenalin při něm zažil? Která kniha ovlivnila jeho život? Více uslyšíte v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
