Kateřině Neumannové prý trvalo, než se před lidmi naučila tvářit

Představovat olympijskou vítězku a mistryni světa v běhu na lyžích je asi zbytečné. Kdo by neznal naší úspěšnou „královnu bílé stopy“, která se na Zimních olympijských hrách v Turíně 2006 (půl roku po porodu své dcery Lucie) stala vítězkou 30 km trati. Je také nositelkou titulu „Sportovec roku“.

Život podle plánu
V současnosti pracuje na Ministerstvu obrany ČR jako referentka, která má na starosti koncepci armádního sportu a reprezentace. Svůj nový život vnímá pozitivně, i když jsou věci, které jí vadí. „Co mě nejvíc ubíjí je pravidelnost. Žila jsem dřív podle tréninkového plánu a doteď jsem si nezvykla na jiný denní rozvrh. V kanceláři naštěstí netrávím moc času, protože vyrážím na pracovní schůzky. Být u monitoru od rána do večera by mě zabilo.“ Po období, kdy trávila spoustu hodin sama na trati, se teď také musí setkávat se spoustou lidí. „Před nikým jsem nemusela hrát žádnou roli. Byla jsem sama sebou. Musela jsem se naučit, a chvíli mi trvalo, než jsem se naučila před lidmi tvářit.“

V Liberci „pozdě naskočila“
Funkci prezidentky organizačního výboru Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009, které skončilo se ztrátou přes 80 milionů korun, prý Kateřina Neumannová vzala proto, že to byla nabídka od premiéra a dalších velkých autorit. „Neuměla jsem jim říct ne. Kromě toho, byla to velká sportovní akce, která se konala na území České republiky a já u toho chtěla být. Práce jsem se nebála, protože za 15 let ve vrcholovém sportu umím tvrdě makat.“ Na problémy, které s touto akcí později nastaly, se dnes dívá s odstupem. „Neuvědomila jsem si, že celá akce začala dřív, než jsem do ní vstoupila. Mohla jsem ji tedy řídit už jen částečně. Později mě mrzelo, že neúspěch byl spojován jen s mojí osobou, i když to byla to týmová práce. Nakonec jsem slízla všechno já. Málokdo si také uvědomuje, že po sportovní stránce to byla akce úspěšná.“ Jak řekla, byla to pro ni prý silná životní zkušenost a ona sama za sebe se může ohlédnout s čistým svědomím. Je ale pravdou, že příště by si takovou nabídku více rozmýšlela.

Kateřina Neumannová|foto: Tereza Hanžlová

Sportovní důchod
Po zimní olympiádě v Turíně 2006, kde získala zlato, se překvapivě rozhodla odejít. „Říkala jsem si, že už nebudu lepší a slavnější a v tu chvíli se ptala sama sebe, jestli mám pokračovat. Rok jsem to zvažovala a došla k závěru, že ano. Měla jsem velké štěstí, protože jsem skončit chtěla a sport jsem si tak nezošklivila. Vystihla jsem prostě okamžik, kdy toho bylo dost.“

Umění odejít
Ve svých 35 letech začala nový život, kdy už netrénovala a nesoutěžila. Pro vrcholového sportovce je vstup do tzv. obyčejného života těžkým oříškem „Je to téma na diplomovou práci a někdo si na normální život vůbec není schopen zvyknout. Proto se jich mnoho vrací. Uvědomte si, že špičkový sportovec je zvyklý na popularitu a život před televizními kamerami. Tohle všechno najednou zmizí a on začíná prakticky od nuly.“ Kateřině Neumannové usnadnila vstup do nové životní etapy dcera a nabídka na organizaci Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci 2009.

Kateřina Neumannová|foto: Jan Němeček

Těžká role favorita
Kateřina Neumannová na sebe upozornila už jako juniorka. Jak vzpomíná na svoji první medaili, kterou získala před 20 lety? „To už je tak dávno? Vzpomínám si, že byly problematické sněhové podmínky, ale dobře jsme namazali. Bylo to úžasné a já své první vítězství oplakala.“ Byl to pro ni výjimečný závod nejen proto, že se umístila jako první, ale také proto, že tehdy od ní ještě nikdo úspěch neočekával. Později, když se stala známou, se to změnilo. „Všechno, co není zlatá medaile, je považováno za neúspěch. Fanoušci jsou nároční a tlak okolí je těžké unést.“

Více se dozvíte z rozhovoru s moderátorkou Martinou Kociánovou.