Karel Deniš Jordán, aneb Tenkrát na západě po Česku

Hudba dovede ovlivňovat

Říká se, že nejdůležitější muzika je taková, kterou posloucháme mezi 12 až 16 rokem života, protože tu si prý poneseme celým životem. Pro K. Deniše to bylo období 60. letech a především jejich druhá polovina.
Tehdy vystupovaly kapely jako The Rolling Stones, The Doors, The Beatles a v českých luzích zaznívaly z „éteru“ tóny kapel The Matadors, nebo Blue Effect. Možná právě lehký příklon k českému undergroundu dovedl vytvořit dlouhotrvající přátelství K. Deniše se zpěvákem Petrem Mukem: „Imponoval mi hlavně tím, že to byl vynikající interpret. Měl tak procítěný hlas, jak jen zpěvák může mít. Byl to zároveň člověk mnohem zajímavější a hlubší, než je u populární hudby běžné. Považoval jsem ho za umělce, který přes muziku předával část svého poselství a myslím, že se mu to poměrně i dařilo.“ K. Deniše můžeme znát také jako hudebního publicistu. Překládal literaturu spojenou s kapelami The Doors nebo Queen a přednášel dějiny populární hudby a jazzu na pedagogické fakultě.

„Cowboyky“ jak je neznáme

Velkou otázkou nejen pro posluchače Dvojky zůstává, kdy se v životě K. Deniše objevily westerny a co ho právě na Divokém západě tolik fascinuje: „Je to asi především to odhodlání a odvaha, která je obsažena snad v každém snímku z tohoto prostředí. Klasický western obsahuje všechny potřebné romantické prvky vhodné k zasnění se. Přitom téma je silné a zábavné a občas se zakládá i na reálných pilířích amerických dějin. Mě už se to drželo jako teenagera.“ Ve své době tvořily právě „cowboyky“ 50% veškeré hollywoodské produkce a našly si miliony fanoušků po celém světě. Např. ještě ve 30. letech minulého století prý vznikalo několik stovek westernů ročně, než se definitivně přešlo na formát s dlouhou stopáží.
Asi nejúspěšnějším snímkem, který u nás prakticky předznamenal filmovou éru Divokého západu, byla americká adaptace 7 statečných, původně od japonského režiséra Akiry Kurosawy: „Málokdo vůbec tuší, že japonská kinematografie byla s tou americkou velmi úzce propojena. Přestože šlo o dva zcela rozdílné světy.“ Dokonce i některé klasické „cowboyky“ byly prý předělány do podoby tzv. japonských chanbar, tedy snímků se silným příběhem orientovaným na hlavního hrdinu a jeho boj s bezprávím.

Mini Hollywood|foto: licence Creative Commons 3.0 Unported, Fabio Alessandro Locati

Spaghetti western

Nelítostnost, která panovala na Divokém západě té doby, ovšem začaly ukazovat ve své pravé podobě až tzv. spaghetti westerny: „Američané trochu umírali na kráse. Dlouho nechtěli přiznat, že jejich pradědové byli mnohdy nekompromisní a v některých případech až vysloveně záporní. Krásný příklad toho je prakticky vyvražďování nativních obyvatel Ameriky, kterému se původní westerny prakticky vyhýbají.“ O velký průlom v tomto směru se zasloužil teprve až italský režisér Sergio Leone. Pod jeho režisérskou taktovky vznikly nezapomenutelné snímky jako Hodný, zlý a ošklivý nebo Tenkrát na západě.

Více si poslechněte v záznamu rozhovoru na začátku článku…