Josef Škvorecký

Tak odpovídal na některé otázky zábavného prostovského dotazníku v šedesátých letech Josef Škvorecký (27.9.1924). Pro českou kulturu, spisovatel, scénarista a také brilantní překladatel z angloamerické literatury, po roce 1968 rovněž pan nakladatel v kanadském Torontu. Když v roce 1958 vyšel poprvé Škvoreckého román Zbabělci, znamenalo to pro autora navýsost originální vstup do literatury. Vedle svěžího rukopisu příběhů Dannyho Smiřického z konce války se o velkou popularitu Zbabělců zasloužila především tehdejší kulturní politika socialistického Československa. O románu se psalo jako o červivém ovoci, o myší perspektivě atd. Kultura samozřejmě, ale musí to být ta naše. Jak to napsal v jednom ze svých esejů spisovatel Graham Greene: Komunistické státy jsou pro spisovatele nesrovnatelně lepší než kterýkoliv jiný systém. Ovšem pod podmínkou, že přestane být spisovatelem... A právě to Josef Škvorecký rozhodně nechtěl, nechtěl a nemohl přestat být spisovatelem, ani odvolat svůj podpis pod manifestem 2000 slov. Zůstal svobodný, ale na druhém konci světa. Jeho rozhlasové relace v programu Hlasu Ameriky patřily k těm, na které se doma čekalo stejně jako na fejetony a zápisníky Martina Čermáka nebo textappealy Jiřího Sýkory...

Při všech složitých peripetiích putování životem i literaturou doprovází Josefa Škvoreckého jeho manželka, ale taky nejbližší spolupracovník, kolega a kamarád, Zdena Salivarová. Co nevidět by nás oba měli překvapit další společnou knížkou, když tu první Krátké setkání s vraždou spolu napsali před dvěma lety po více jak čtyřiceti letech společného života. Josef Škvorecký a detektivky - to je kapitola sama pro sebe. ( Možná je v tzv. vážné literatuře dokonce víc braku než v detektivkách - nezáleží totiž na literárním žánru, ale na kvalitě.) Do historie české detektivky přivedl Josef Škvorecký jednak poručíka Borůvku, ale stejně tak i svérázné figurky prvorepublikové detektivní kanceláře Ostrozrak a v jedné z knížek dokonce porušil klasické zákony detektivky, když se prohřešil proti desateru pátera Knoxe. Škoda jen, že vlastně ani jen jediný z detektivních příběhů Josefa Škvoreckého nenašel odpovídající zpracování ve filmu nebo v televizi. Ostatní zfilmované povídkové a románové předlohy zůstávají v paměti diváků tu s větší nebo menší mírou úspěchu, většinou podle míry pietního přístupu ze strany scénáristů a režiséra. ( Josef Škvorecký přiznává, že má nejraději Kachyňovu televizní Prima sezónu). Vladimír Michálek ( Amerika, Zapomenuté světlo) by měl podle scénáře Petra Jarchovského ( Pelíšky, Musíme si pomáhat) natáčet Škvoreckého Zbabělce, autor knižní předlohy je po přečtení scénáře spokojen, natáčení ale ještě nezačalo, a tak uvidíme, uvidíme-li.

Josef Škvorecký, který se dnes dožívá 76-ti let, patří k prvním českým spisovatelům, kterým byla udělena obnovená státní cena za literaturu a společně s manželkou je také nositelem našeho nejvyššího státního vyznamenání - Řádu bílého lva, který byl manželům Škvoreckým udělen už v roce 1990 především za dlouholetou práci pro českou literaturu v zahraničí - v kanadském Torontu v malém nakladatelství 68 Publishers. Všechna ta ocenění jsou v dobrých rukou, v mnoha ohledech totiž platí masarykovské: Josef Škvorecký se zasloužil o českou literaturu.