Josef Baxa: Dagmar Burešová byla velká dáma. Soudci tehdy mohli svou ministryni milovat

„Byla celoživotní advokátkou, nicméně věděla, co justice je, co jí schází a jaká má justice být v nově budovaném demokratickém právním státu. Věděla, jak jsou důležité nezávislé soudy pro fungování ústavního systému a ochranu práv jednotlivců. A také věděla, jak toho dosáhnout,“ říká předseda nejvyššího správního soudu Josef Baxa.

Spory vyhrávala i proti režimu

V období normalizace Burešová zastupovala okolo sta osob stíhaných totalitním režimem, mimo jiné Milana Kunderu nebo Ivana Medka. Většinu sporů přitom vyhrávala. Podle Baxy hrála roli kromě vysoké odborné úrovně i statečnost a velká odvaha. „To byly věci, které s brilantní právní argumentací i v této době mohly na soudy zapůsobit.“

„Ona se k tomu všemu ještě vyznačovala vysokou kultivovaností projevu a noblesou. Opravdu byla připravena pro výkon všech těch rolí, které postupně přebírala. Bylo to období, kdy soudci mohli svou ministryni milovat, protože říkala věci jasně,“ vzpomíná Baxa.

Zastupovala i matku Jana Palacha

Prezident Václav Havel bývalé ministryni udělil v roce 2002 Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. Advokátní komora ji uvedla do právnické síně slávy.

Nejznámějším případem Burešové je zastupování matky Jana Palacha Libuše Palachové s komunistickým poslancem Vilémem Novým. Událost později zpodobňuje i film a třídílná minisérie Hořící keř od HBO.

Právník není nutností

Podle čeho se ale ministři spravedlnosti vybírají dnes? „Asi by si někdo musel dát práci a bádat. Srovnávacího materiálu je už celkem dost. Vždy jsem si myslel, že justice je téma nadčasové a velmi apolitické. Nemusí tam být hledán někdo, kdo by prezentoval červenou nebo modrou justici,“ uvažuje Baxa.

„Spíš to budou všeobecně uznávané osobnosti, které za sebou mají nějakou minulost a mají předpoklady, aby s justicí zacházely, jak je třeba. Tedy ne jako s dalším vládním resortem, ale jako s třetí mocí ve státě.“ Ministr má i další kompetence ve vztahu ke státnímu zastupitelství, k vězeňství nebo v legislativě. Měl by tedy podle něj být komplexní osobou.

Baxa si zároveň nemyslí, že by ministr nutně musel být právník. „Může to být velmi vzdělaný a kultivovaný filozof, sociolog nebo psycholog. Jeho rolí by pak mělo být rozpoznat problémy v justici, vědět, kdo jsou rozhodující aktéři, a moderovaným dialogem zjistit, kde tlačí bota. Bude-li mít takový člověk ve svém týmu zkušené odborníky, proč ne.“