Jiří Šulc: „Atentát na Heydricha byl první akcí, kdy někdo způsobil Německu škodu“

Psát literaturu faktu je nevděčná záležitost
Jeho román „Dva proti Říši“ byl na našich knižních pultech malým zjevením. „Musím přiznat, že čtenářský ohlas mě šokoval. Psal jsem knihu s tím, aby byla zajímavá. Nicméně jsem věděl, že jejím hlavním handicapem je to, že se ví, jak příběh skončí. Žil jsem v domnění, že si knihu koupí jen hrstka těch, kteří baží po méně známých detailech. Prodalo se jí ale asi 35 tisíc výtisků, což překonalo všechna moje očekávání.“

Stálo to za to
Podle Jiřího Šulce byl atentát na Reinharda Heydricha, který ve své knize popisuje, téma, kterému se za minulého režimu ve školách vyhýbalo. „Protěžován byl komunistický odboj, protože akce ze Západu se komunistické ideologii nehodily tzv. do krámu. Nicméně dopad atentátu byl tak obrovský, že se jej nedařilo zadupat. Režim se toho ale chopil tak, že poukazoval hlavně na negativa. Mám strach, že dodnes přežívá názor, že atentát byl zbytečný a stál mnoho obětí. Ale mám pocit, že tento pohled se naštěstí mění.“ Na atentát prý totiž musíme nahlížet jinou optikou, než tou dnešní. „Nikdo nemohl vědět, jak válka dopadne. Spojenecká vojska prohrávala na všech frontách a nikdo nebyl schopen udělat nic, aby přívalu fašismu zabránil. Atentát na R. Heydricha byla první akce, kdy někdo způsobil Německu hmatatelnou škodu.“

Místo atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha|foto: z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

Nové údaje o atentátu
Díky rekonstrukci, kterou provedli naši přední historici při příležitosti 70. výročí atentátu, se ukázalo, že Gabčík s Kubišem měli situaci horší, než se do té doby předpokládalo. „Ukázalo se např., že tam bylo hodně tramvají. Muselo to být o nervy a oni to přesto dotáhli do konce. S každou další informací si uvědomuji, že je třeba před nimi hluboce smeknout, protože dokázali překonat všechna negativa a dokončit akci, do které se pustili.“

Kdo to byl Heydrich?
Jednalo se o významného a velmi schopného nacistického úředníka. „Konečné řešení židovské otázky, jak nacisté eufemisticky říkali vyhlazení miliónů Židů, bylo právě jeho úmyslem a záměrem. Byl to on, kdo prohlásil, že nás z Čech dostane a byl schopen to dokázat. Je také třeba vidět, že vraždění v důsledku atentátu bylo hrozné. Nebylo ale horší než to, ke kterému došlo za prvního stanného práva, kdy Hitler přišel koncem r. 1941 do Prahy a začal s popravami. Tehdy, aniž bychom Němcům cokoli udělali, bylo popraveno několik tisíc lidí. Já neuznávám spekulace o tom, že by nás to bez atentátu tolik nebolelo, protože Heydrich nás sem přišel vyhladit.“

zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich|foto: z archívu Vojenského historického ústavu a Eduarda Stehlíka

Atentát na Hitlera
Ve svém posledním románu “Zrádci“ se Jiří Šulc vrátil do r. 1938. „Je to další kapitola dějin, o které se toho moc neví. Tehdy, kdy se zvyšovala agresivita Německa, tak v bezprostřední blízkosti Adolfa Hitlera došlo k soustředění lidí z generality, kteří se báli, že zatáhne zemi do války, o které jako zkušení vojáci věděli, že ji Německo nemůže vyhrát. Připravili plán, jak Hitlera odstavit od moci a spouštěčem mělo být vypuknutí války s Československem. K tomu ale nedošlo díky Mnichovu, kdy se Hitler stal pro Němce polobohem a spiklenci došli k názoru, že zbavit jej moci za těchto okolností by se u obyvatelstva nesetkalo s pozitivním ohlasem.“

Více se dozvíte, pokud si poslechnete audiozáznam (u článku nahoře) rozhovoru s moderátorkou Danielou Brůhovou.