Jiří Menzel: "Témata by byla, ale není dostatečný odstup pro jejich filmová zpracování"

Za jménem Jiřího Menzela stojí desítky filmů či divadelních her, které získaly destíky významných českých i zahraničních ocenění. Nejvýznamnější je určitě zlatá oskarová soška za film Ostře sledované vlaky, kterou získal ve svých 28 letech. O filmu tehdy prohlásil, že je „z doby, kdy vlaky jezdily včas a uniformy byly čisté“. S tímto výrokem pak měl ale velké problémy. „Nemám rád, když musím mluvit o konkrétním filmu. Názor na film si každý dokáže udělat sám. Měl jsem na škole štěstí na profesora Vávru. Ten nám vždy říkal, že se člověk má vyjadřovat věcně a neblábolit. Od té doby se jeho rady držím,“ řekl Jiří Menzel. S podobným problémy se setkal jeho komentář k filmu Rozmarné léto (pocházející samozřejmě z dob totality), kdy prohlásil: „Film vznikl z potřeby propagace plavání neboť byste nevěřili, kolik lidí u nás neumí plavat.“

Jiří Menzel|foto: Jana Šustová

Na začátku normalizace dokončil J. Menzel svůj druhý film podle Hrabalových povídek Skřivánci na niti, který však pro svou kritiku režimu skončil v trezoru a k divákům se dostal až po listopadu 1989. Další filmy Postřižiny, Slavnosti sněženek, Na samotě u lesa, Báječní muži s klikou či Vesničko má středisková patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie dosud vytvořila. Nejslavnější (prozatím) filmy J. Menzela vznikly ale před rokem 1989. Poté se pustil jen do tří snímků. Zatím poslední úspěch zaznamenal v roce 1994 film Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina. „Žijeme v převratné době. Možná si to stále moc neuvědomujeme. Proto se mi témata pro nové filmy špatně hledají, resp. témata by byla, ale není dostatečný odstup pro jejich filmové zpracování.“

Musí dobrý režisér vědět o připravovaném filmovém tématu vše? Podle J. Menzela ne. Musí to prý ale myslet dobře. „Dobrý režisér ale nesmí lhát. Nemůžete dělat úplně všechno podle aktuálních historických dat. Navíc se výklad historie v čase mění. Podívejte se na Velkou říjnovou revoluci, co jsme se o ní učili a co o ní víme dnes. A to je jen jeden příklad.“

Režisér Jiří Menzel se marně snaží utišit|foto: Jan Rosenauer

Pokud má srovnat, zda se mu lépe pracovalo za dob minulých nebo dnes, tak je v tuto chvíli spokojený. Ale … „tehdy jsem byl mladý. Dělalo se mi dobře, s ničím jsem se netrápil a všechny moje první filmy šly doslova samy. Hned jsem věděl, jak na to. Po vynucené pauze jsem ale začal mít strach. Hodně lidí mě muselo přesvědčovat, abych začal znovu točit. Já se ale bál abych neudělal nějakou hloupost, abych zbytečně neutratil peníze apod.“ Z jeho vět tak můžeme vyčíst, že mu tato skromnost a plachost zůstala do dnešních dnů, což dokládají i slova, která zazněla úplně na závěr: „Já bych dnes hlavně chtěl žít jako slušný člověk, který někde neudělá nějakou ostudu.“ Dozvěděli jsme se také, že se „vždy snažím nebrat sám sebe vážně. Všichni jsme sice ješitní, ale jen ti lepší z nás se snaží nebrat se tak vážně.“

Martina Kociánová a Jiří Menzel |foto: Jan Sklenář

J. Menzel je ale také divadelní režisér, a to již od roku 1965. První úspěšnou hrou byla Mandragora v Činoherním klubu, kde byl až do roku 1995. Režíroval ale také ve Vinohradském divadle, Divadle Bez zábradlí nebo např. v Krumlově. Má za sebou divadelní režie ve Švýcarsku, Německu, Francii, Finsku, Norsku, Švédsku, Bulharsku,Chorvatsku, Maďarsku a Itálii. Pro švédskou televizi vytvořil inscenaci dramatu Mandragora.
A jaký je podle J. Menzela rozdíl mezi divadelním a filmovým režisérem? „Velký. Dobrý divadelní režisér se jen snaží hercům pomáhat aby rozuměli tomu co hrají, aby jim to šlo dobře a aby jim rozuměl divák. Ve filmu naopak režisér doufá, že diváci porozumí jemu. Tam je odpovědný režisér. Na divadle je král herec. Divadelní představení nese herec. Když režisér překáží k tomu, aby byl vidět člověk na jevišti, tak je to nepatřičné. Když jsem divák a musím uprostřed hry přemýšlet co tím chtěl někdo říci, tak to podle mě není dobře. Je snadné vymyslet si nějakou ptákovinu a pak se tvářit vážně, že to tak patří.“ Ke svému herectví pak řekl: „Já nejsem herec. Vždy jsem jen zaskakoval. Mám tu výhodu, že to není má profese.“

Jiří Menzel|foto: Martin Dorazín

Nenechejte si ujít celý rozhovor Martiny Kociánové a Jiřího Menzela, který nabízíme v audiozáznamu (na začátku článku).