Jiří Hošek: „Představte si, že Němci mají dokonce i smysl pro humor“

13. květen 2011
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Hošek

Hostem Stanislavy Lekešové byl dnes (13. května) v pořadu „Je jaká je“ po 9:05 hodině Jiří Hošek, někdejší zpravodaj Českého rozhlasu v Německu a nynější vedoucí zahraniční redakce ČRo 1 - Radiožurnálu.

V Německu dlouhou dobu pracovně působil, už rok zde ale není. Zpravodajský post vyměnil za vůdčí, přílišný stesk ale nepociťuje: „Že bych každý den brečel do polštáře, protože se mi stýská po Berlínu a Německu, to říct nemůžu. Všechno, co jsem tam chtěl udělat, jsem stihl. Neodjel jsem od rozdělané práce. Vzhledem k tomu, že je Berlín relativně velmi blízko, tak se tu a tam naskytne příležitost vrátit se třeba za přáteli.“

Vztah Čechů a Němců byl, zejm. po 2. světové válce, přinejmenším rozpačitý. I prarodiče J. Hoška pocházeli ze severočeského Šluknovského výběžku, konkrétně z Varnsdorfu, kde bydleli v domě po odsunutých sudetských Němcích. „To mi ale došlo až mnohem později, protože se o tom nikdy nemluvilo. Až před dvěma, třemi lety jsem se dozvěděl, že původní majitelé přijeli někdy během totality na návštěvu.“

Takový obraz česko – německých vztahů se v očích, především mladších lidí, pomalu rozplývá. „Absolutně se nemůžu zlobit na příslušníky nejstarší generace, která zažila protektorát a hrůzy 2. světové války, že se od těchto zážitků nedokážou odpoutat a nemohou vidět Němce v růžových barvách. Je to pro mě ale nepochopitelné u třicátníků a čtyřicátníků, kteří už v sobě tuto historickou výbavu nemají. Myslím si, že dřív, než začnou strkat Němce do negativní škatulky, měli by je nejprve poznat, říká J. Hošek, který na obranu našich západních sousedů dále prozrazuje: „Ve velmi bolestivém připomínání si vlastní historie jsou skoro učebnicoví. Etické a morální vyrovnávání se s minulostí berou nesmírně vážně. „Nepatlají“ se jen v historii, ale dokáží hledat paralely i se současností. Dělají to hlavně s cílem ukázat mladé generaci, jak je velmi nebezpečné postavit se za nějakého křiklouna, nechat se zblbnout a zatáhnout se do nějaké nadvlády „ismů.“ Myslím si, že jestli se nějaká evropská země už nikdy nedostane do zajetí krajně levicové nebo krajně pravicové ideologie, tak to bude právě Německo.

Berlin, brána

Před rokem 1989 jsme jezdili do NDR za nákupy, východní Němci zase navštěvovali ČSSR, aby si odpočinuli. Toto období se do mysli obou národů neodnímatelně zapsalo a dodnes jsou Češi vnímání jinak východem a jinak západem dnešní SRN. „I kancléřka Angela Merkelová jezdila se svými rodiči do Československa na dovolenou a velmi ráda vzpomíná na pobyty v Peci pod Sněžkou.“ Pro východní Němce jsme dnes velmi příjemnými partnery, a to už jen kvůli tomu, že s námi sdíleli velkou část totalitní historie. U západních Němců je to ale prý případ od případu. „V průměru nás mají výrazně raději než Poláky, více než nás ale zase upřednostňují Maďary.“

Přestože ho máme „za humny“ a nabízí nám širokou škálu využití: ať už turistického, kulturního, sportovního či kulinářského, z neznámých důvodů ho opomíjíme a v prvé řadě ho vnímáme spíš jen jako tranzitní zemi. Jak tedy tato země v současné době vypadá? J. Hošek prozrazuje, že ji neznáme, myslíme si ale pravý opak. Vybavujeme si ji především v éře 50. až 70. let minulého století. Německo je ale neskutečně dynamický stát, který se mění téměř každou dekádu. „Jsem přesvědčen o tom, že se jeho současná podoba liší i od té za doby Helmuta Kohla. Je mnohem přátelštější, charismatičtější, vstřícnější vůči cizincům. Zdaleka není tak šedivé, jak by se zdálo. Představte si, že Němci mají dokonce i smysl pro humor.“

Historický průvod před zahájením Oktoberfestu v Mnichově

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru se Stanislavou Lekešovou.

autor: Pavla Kopřivová
Spustit audio