Jídlo je psychologie. A může být útěšný a povzbuzující. Ale všeho s mírou, zvedá varovně prst „domácí kuchařka“ Karolína Kamberská

Na Vánoce se Karolína Kamberská drží ryb, ale přidává i lososa, protože její děti nejsou vůbec konzervativní. „Pochopila jsem, že nemá cenu jít proti větru.“ Pro domácí konzervativce ale dělá kapra v trojobalu a taky přírodního. „V troubě, na trošce bílého vína a na bylinkách.“ Sama z jídel spíš uzobává. „Nemám ráda, když je mi těžko, takže od všeho si dávám trochu.“

Špagety s kečupem

Na návštěvě jí skoro vždycky chutná. „Já mám ráda skoro všechna jídla,“ usmívá se. Když naopak hosty čeká, smiřuje se s tím, že díky jejímu televiznímu pořadu o vaření budou ze strany návštěvy velká očekávání. „Občas si dělám srandu a říkám: špagety s kečupem a eidamem. To je skvělý!“

Čtěte také

Jídlo je psychologie

Karolína Kamberská se věnuje domácí kuchyni, ale je vystudovaná politoložka. „Šla jsem na studia po revoluci. Chtěla jsem přispět k tomu, aby to tady zase bylo fajn. Pak ale přišel pocit, že mi to kazí náladu. Ta politika je nepřetržitý stres.“ Přešla k jídlu. Dělá jí větší radost.

Vaření je pro Karolínu Kamberskou dobrodružná práce. Ráda objevuje nové věci, i když ví, že nic nového nevymyslí|foto: Elena Horálková

„Jídlo je psychologie. Může být útěšný a může strašně povzbudit. Alespoň na mě to tak funguje. Když mám hlad, tak jsou pro mě všechny problémy úplně zdrcující. A když si dám něco dobrýho, tak je najedou zvládnu.“ Na druhou stranu razí heslo, že všeho s mírou. „I jídla.“

Z politoložky kuchařkou

Mít vlastní pořad o vaření je jistě snem každého kuchaře. A Karolíně Kamberské se splnil. „Považuju to za zázrak. Že bych měla pořad v televizi, to by mě nenapadlo.“ Jednotlivé díly si vymýšlí sama. „Nejvíc mě na tom baví právě ta domácí příprava.“

Natáčení je ale únavné. Trvá celý den, nohy přitom bolí, ale člověk se pořád musí usmívat do kamery. O svých receptech soudí, prý možná neskromně, že jsou jednoduché, ale funkční. „Když se toho splácá moc dohromady, tak to nestojí za moc.“

Za co vděčí úspěchu

K původním receptům něco málo přidává, protože ho chce někam posunout. „Ale pořád v něm může zůstat ta podstata. Je to dobrodružná práce.“ Myšlenka, že by přišla na něco, co by bylo stoprocentně originální, je podle ní naivní. „Vždycky najdete, že to už vymyslel někdo před vámi.“

Jaká je úroveň našich restaurací? Jak chutná doma rodině? Nutí děti k jídlu? Co ráda vaří? Více uslyšíte v iRadiu.