Je nám spolu hezky

23. leden 2015

Slogan stanice Dvojka vzbudil pochybnosti v pravidelné posluchačce, a tak jsme požádali o vyjádření odborníka.

Otázka:
Vážení,
jsem velkým milovníkem našeho jazyka, který dokáže i miniaturními úpravami dokonale vyjádřit cokoliv. Ale také něco zcela jiného.

(Nebudu se rozepisovat o tom, jak jsme si dávali záležet na „výzkumáku“ při psaní odborných textů, aby vyjadřovaly opravdu to, co mají, a nestyděli jsme se psát je česky, přestože se to mnohým zdálo málo odborné.)

Proč Vám ale píši. Na Dvojce se objevila zajímavá věta: Je nám spolu hezky.

Samo o sobě je to pěkná a milá věta. Z jazykového hlediska je však poněkud záludná. Pokud by chtěla Dvojka mluvit k nám, měl by hlasatel říci po pravdě: Je nám s vámi hezky a nás by to potěšilo.

Pokud Dvojka tím SPOLU myslí na hlasatele a hlasatelku, kterým je tam spolu hezky, poněvadž si to oba myslí, je to správně, ale je to divné.

Pokud Dvojka mluví i za nás, že je nám s ní dobře, zavání to neupřímností a formálností, protože náš názor jen předpokládá. Jistěže Vám to lidé prominou, už slyšeli stovky formálních vět, ale není to škoda? Sklouzává to ke lhostejnosti: „na tom přece tak moc nezáleží“. Ale přece právě zavedení lidí do stavu lhostejnosti otvírá cestu ke všem nepravostem těch „nelhostejných“.

Naší staré generaci ta zmíněná věta nepříjemně připomíná stejné:
Od přijatelného Pojďte s námi volit po Jdeme spolu volit Národní frontu, kde se našinec z podmětu stal najednou „polopředmětem“. Nebo ne?

Na Vás se obracím s dotazem, jestli je můj pocit správný. Ptala jsem se několika známých, a ti si myslí totéž co já.

RNDr. Kamila Štěpánková,
Řícmanice


Odpověď:
Asociace, které tazatelka spojuje s formulací „je nám spolu hezky“, jsou podle našeho názoru spíše subjektivní.

Nedomníváme se, že by pocity formalismu a manipulace s příjemcem sdělení byly natolik pevně spojeny s vyjádřeními tohoto typu a pociťovány většinou českých mluvčích.

Taktéž nelze tvrdit, že by „zahrnující“ vyjádření typu „my všichni se nějak cítíme“ nebyla ničím podložena. Příslušná stanice bezpochyby má kladné ohlasy na své vysílání, tj. ohlasy svědčící o tom, že určitá skupina posluchačů ráda tráví čas poslechem dané stanice, a tedy „ve společnosti“ rozhlasových pracovníků, jejich hostů apod.

Rozhlasoví pracovníci dané stanice pak velmi pravděpodobně usilují o to, aby posluchači rádi trávili čas u přijímačů „spolu s rozhlasovými pracovníky“. Stanice je tedy oprávněna veřejně sdělovat, že pracovníkům dané stanice a jejím posluchačům je společně hezky.

Zájmeno „nám“ ve spojení „je nám spolu dobře“ nezahrnuje nutně všechny (i potenciální) posluchače rozhlasu, tudíž ten, kdo danou stanici neposlouchá, popř. se při jejím poslechu necítí zcela dobře, se nemusí nutně považovat za člena společenství těch, kterým je dobře při poslechu dané stanice.

Zatíženost „zahrnujících“ sdělení z dob minulého režimu podle našeho názoru nevyplývá ze sdělení samotných, ale z okolností – z toho, že zahrnutí do společnosti přívrženců bylo mocensky vynuceno. To pro slogan rozhlasové stanice a dnešní dobu pochopitelně neplatí.

autor: Martin Prošek
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.