Jaroslav Seifert byl tak trochu chráněné zvíře, říká dcera Jana

14. říjen 2010

Dne 11. října roku 1984 udělila Královská švédská akademie věd Nobelovu cenu za literaturu českému básníkovi, spisovateli, novináři a překladateli Jaroslavu Seifertovi. Z rukou švédského krále tehdy cenu přijala jeho dcera Jana Seifertová – Plichtová, která se stala hostem dnešního (čtvrtek 14.10.) vysílání.

V 80. letech minulého století nebyla pro spisovatele, v dřívějším Československu, vůbec jednoduchá doba. Literatura podléhala cenzuře a mnozí museli svá díla před totalitním režimem chránit a obhajovat jejich vyznění. Nejinak tomu bylo v případě Jaroslava Seiferta, který je považován za jednoho ze spoluzakladatelů poetismu.

"Abych mohla s bratrem odcestovat a převzít Nobelovu cenu, musel zasedat výbor komunistické strany. Nakonec se usnesl, že do Švédska můžeme, ale samotná cestovní doložka byla velký problém," tak popisuje J. Seifertová obtíže spojené s předáním prestižního ocenění. Rodina Seifertů podléhala přísnému sledování ze strany Státní bezpečnosti. Telefonáty byly odposlouchávány a v ulici umístili kameru, zaznamenávající poznávací značky automobilů: "Můj otec byl pod neustále se stupňující kontrolou, již od 50. let 20. století." Život vedle J. Seiferta tedy nebyl jednoduchý, jak náš host potvrzuje a na druhou stranu cituje slova bývalého prezidenta Václava Havla: "Seifert byl tak trochu chráněné zvíře, nikdo si na něj díky jeho literární tvorbě a respektování společností netroufl, a to i přesto, že se stal druhým, nebo třetím signatářem Charty 77."

Nobelova cena

Přes veškeré útrapy se Nobelova cena nakonec do Čech dostala. Bohužel J. Seifert, kvůli dlouhé hospitalizaci již nebyl schopen přesně vyjádřit své pocity. Vše shrnul slovy: "Domnívám se, že ocenění patří většímu množství českých básníků." Jmenoval např. Vladimíra Holana, který byl jeho dobrý přítel, o kterém říkával: "Poezie je představitelkou jisté etapy, která se uzavírá a pokud jde o modernost, dál už je pouze Holan."

J. Seifertová stále bydlí v domě svých rodičů nedaleko pražské Ladronky. Snaží se prostředí co nejvíce uchovat v pietní atmosféře: "Pracovnu jsem nechala tak, jak ji měl. U jeho stolu nyní pracuje můj muž a já, kdykoliv tam přijdu, mám pocit, že tady z otce něco zůstalo. Knihovna, obrazy, které měl rád, dýmky, které kouřil. Ovšem nechci aby to sloužilo jako exponáty v muzeu."

Jaroslav Seifert

"Zpětně mohu zhodnotit, že jsem se ke svým rodičům nechovala dobře,“ říká dcera slavného otce a dodává: "Nutila jsem např. otci jídla, která neměl rád. Nyní si uvědomuji, že člověk teprve s postupem věku přichází na to, že stáří je bezútěšné. Věcem můžete porozumět a není to snadné, ale procítit je lze až teprve tehdy, když se nás týkají." J. Seifert se až do svého padesátého roku domníval, že je nesmrtelný. Prý říkával: "Člověk přece nemůže žít s myšlenkou na strasti stáří."

Aby svého otce pouze neidealizovala, zmínila J. Seifertová jeho stinné stránky. Často se prý trávil čas s přáteli ve vinárně, i na více jak den, a to za probíhající války nebylo příjemné: "Má matka byla vždy ve velké úzkosti, zdali není na gestapu. Když nakonec přišel domu, velice mu hubovala." Napjatá atmosféra ale prý nikdy netrvala příliš dlouho.
Na Seifertovu tvorbu můžeme uplatnit latinské rčení "Aurora Musis amica" (Jitřenka je příznivá múzám): "Tatínek vstával jako první a nikdy nehovořil o svých dílech. Nesnášel otázky typu „mistře co tvoříte“, bál se, že by věci zakřikl a nikdy nám nepředčítal.“ Umělec dal prý na první slovo či verš a věřil, že kvalitním začátkem dojde ke kvalitnímu konci: "Nemuseli jsme kolem něho chodit po špičkách. Vypěstoval si veliký dar vnitřního soustředění. To byl asi i jeden z důvodů jeho úspěchu,“ prozradila Jana Seifertová – Plichtová."

Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru s Vladimírem Krocem ...

















Pokud jste nestihli pondělní rozhovor se světoznámým rybářem Jakubem Vágnerem, přečtěte si článek Elen Horálkové: Světoznámý rybář Jakub Vágner vrací úlovky zpět přírodě

Jakub Vágner





Jiří Straus, prorektor Policejní akademie ČR v Praze, se léta zabývá okolnostmi smrti Jana Masaryka. "Z mého pohledu to byla jasná vražda". Více se dozvíte v článku Jana Profouse: Jan Masaryk byl podle Jiřího Strause jednoznačně zavražděn

Jiří Straus
<hr /><hr /><br /><br /><br />

Jen 14 dní "starou" knihu Mosty do Tel Avivu nám dnes představil spisovatel Jiří Šulc v rozhovoru s Vladimírem Krocem. Přečtěte si článek Věry Luptákové: Kniha Jiřího Šulce "Mosty do Tel Avivu" mapuje protižidovské pogromy roku 1946

Jiří Šulc
autor: Jan Sklenář
Spustit audio