Jaroslav Marvan

Jaroslav Marvan - v dnes už legendární scéně z filmu Škola základ života... Vždycky mě zajímalo, jak se jim to asi hrálo, když byl profesor Jaroslav Marvan (11.12.1901 - 21.5. 1974) ve skutečnosti jen o čtyři nebo pět let starší než Ladislav Pešek a František Filipovský, kteří hráli studenty. Možná i proto je v našich očích Jaroslav Marvan stále stejně starý, protože už od mládí a zejména ve fimu hrál postavy starší než byl sám. Ve třicátých letech patřil ve filmu mezi nejvyhledávanější herce - hrál i v šestnácti filmech za rok a v té době začala i Marvanova velká popularita, která v jisté podobě trvá dodnes. Nakonec, chodilo se na Marvana a bylo jedno, co je zrovna na repertoáru, nebo co promítají v kině, stejně jako dnes, kdy se zase z úplně jiných důvodů na některé poválečné veselohry můžeme dívat jenom proto, že v tom hraje Marvan. On sám stereotyp některých postav odmítal: Už přinatáčení všichni, od produkčního až po skriptku, vědí předem, co ten Marvan bude dělat, protože se mu nedává předloha, ale jenom jedno z mnoha přestrojení. V divadle a ve filmu se Jaroslav Marvan vyučil vedle Vlasty Buriana, ale brzy po válce si našel cestu i na velká divadelní jeviště, kde se divákům, zpočátku asi velmi překvapivě, představil i v rolích, které do té doby nebyli zvyklí spojovat s jeho jménem. Takový byl např. Jacobowski v dramatu Franze Werfla Jacobowski a plukovník v Divadle na Vinohradech nebo později Billy Rice v Osbornově Komikovi v Národním divadle.

Velké finále uměleckého mistrovství Jaroslava Marvana znamenala skvěle napsaná postava prvorepublikového rady Vacátka v televizním a filmovém seriálu Hříšní lidé města pražského. Jaroslav Marvan ve svém Vacátkovi našel citlivého psychologa, který většinou nezatýká zločince na závěr filmu po dramatické honičce s revolverem v rucem, ale snaží se spíš najít v zákulisí lidských životů pohnutky a motivy, které ke zločinům vedly.

Při vědomí toho velkého množství scénářů, množství textu, komplikovaného natáčení jednotlivých dílů napřeskáčku ve studiu a v exteriérech a s přihlédnutím k vysokému věku Jaroslava Marvana: klobouk dolů - byla to zasloužená koruna jeho filmového a televizního herectví, které bylo už na první pohled velmi přirozené a jakoby jednoduché. Jaroslav Marvan - za první republiky filmová hvězda první velikosti - jak se říká: ovládal umění jít s kamerou - cíti ji a jeho filmové herectví mohlo být tak působivé možná právě proto, že za sebou cítilo a samo v sobě obsahovalo silnou esenci celoživotních zkušeností a velkého talentu... Ostatně taky i proto Jaroslav Marvan nikdy nebyl a nezůstal pouze výborným komikem, ale především na divadelním jevišti využil šance dokázat, že jsou mu vlastní i složitější charaktery postav. A tak nám na jedné straně zůstává vzpomínka na jeho mrzuté dědky a pedantské úředníky - jeho revizor pražských dopravních podniků Gustav Anděl a na druhé straně i ten dnes už jednou zmiňovaný stárnoucí kabaretiér Billy Rice z Osbornova Komika .

ČRo 2 - Praha, Dobré jitro, po - pá 7.35