Jaroslav Dušek: „U každé činnosti hrozí, že sklouzne k jednotvárnosti“

24. duben 2012

Herec, režisér a v neposlední řadě také člověk s osobitým pohledem na svět Jaroslav Dušek byl hostem Martiny Kociánové a magazínu „Je jaká je“ v úterý 24. dubna po 11:00.

Blažené dětství
Dětství Jaroslava Duška ovlivnilo jeho celkový pohled na svět. „Vyrostl jsem na Barrandově, v zahradě kolem překrásné vily. Poté jsme se přestěhovali na Spořilov, kde jsem začal chodit do školy. Tehdy to byl úplný kraj Prahy, hned za domem začínaly pole a luka, na kterých se dalo neustále pobíhat a vyvádět vylomeniny. V neposlední řadě jsme jezdili na Sázavu. Nejdříve pod stan a následně, do mým otcem a dědou zbudované chaty. Dodnes je tohle moje místo síly. Běhali jsme po širém okolí a hráli si hlavně na indiány. V řece, ve vodě, v lese byla ta síla, která nás neustále provázela a jsem velmi rád, že se mi povedlo nenechat se vytrhnout z tohohle mateřského prostředí,“ říká Jaroslav Dušek.

Bolestné dospívání
Studoval Filosofickou fakultu UK, obor filosofie a druhý, filmovou vědu. Poté se vrhl na Matfyz. Neminul ho ani pokus na pražské DAMU. Ani jedna studia však nedokončil. Nejvíce inklinoval k herectví. Jeho otec pracuje v Semaforu jako osvětlovač, matka jako barmanka. Oba hráli ochotnicky divadlo a tak se není čemu divit, že již v období gymnazijních studií založil spolek, pro který psal divadelní hry. V roce 1980 založil s kamarády divadlo Vizita, které úspěšně hraje dodnes. Krátce po jeho založení se mu stala zvláštní historka. „Vícekrát jsem se ptal sebe sama, proč vlastně skáču po jevišti. I nedalo mi to a zeptal jsem se na to jednou kamaráda. Ten mi odpověděl: *No ty jsi toho všeho účasten proto, abys celý obor změnil.* V tu chvíli mi došlo, že existují lidé různí a někteří jsou na světě proto, aby obor změnili. Nenechají si ukrást duši, ale naopak ji do oboru znovu vdechnou.

Jaroslav Dušek

U každé naší činnosti totiž hrozí, že sklouzne k jednotvárnosti a zvyšuje se pravděpodobnost vyhoření. „Myslím si, že člověk může nedopustit tuhle rutinu vyprazdňování sebe sama a udržet si živost. Proto působím v oboru jako pomatenec, který povídá divné věci. Díky postupné změně lidského vědomí všech lidí na této planetě ale dochází k tomu, že ty divné věci povídá čím dále více divných lidí,“ říká Jaroslav Dušek.

Improvizační víkend na Vltavě, Jaroslav Dušek v pražském Jazz Docku

Životní filosofie

Život podle hercova nejlepšího vědomí nejde rozdělit jen tak na etapy. „Učím se žít v přítomnosti. To je úsek, který mne zajímá. Jednou mi kámen řekl: *Dej si pozor na svou verzi minulosti, na které lpíš. Ta totiž ovlivňuje budoucnost* Mohu svou minulost přetvářet, jak se mi bude hodit. Budu se snažit zapomínat na spoustu okamžiků a ostatní si přibarvovat a ohýbat k obrazu svému tak, aby byla moje budoucnost patřičně plodná. Ale pak to už nebudu já,“ říká umělec.

Musím ale uznat, že k velkému předělu došlo v okamžiku, když přišly děti a začaly nás vyučovat tím svým způsobem. Pochopil jsem, že dítě musí být zákonitě chytřejší, než rodiče a tak jsem se začal učit já od nich. Přesto svůj život ale vnímám jako plynule se splétajících copánek. Mnoho drobných pramínků se potkává v jednom řečišti, které pokračuje bez jakýchkoliv významnějších výkrut dál,“ uzavřel Jaroslav Dušek rozhovor.

Jaroslav Dušek

Více si ale rozhodně poslechněte sami, a to v audiozáznamu rozhovoru Jaroslava Duška s Martinou Kociánovou. (Najdete jej na začátku článku nebo v našem iRádiu.)

autor: Jan Profous
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.