Jarmila Valková: „Důležité je cizím jazykem mluvit, a to klidně i s chybami!“

V září se často hovoří o škole. Vzpomínáme na léta strávená ve školní lavici, a nebo se přihlašujeme do rozmanitých kurzů, které nás mohou libovolným způsobem obohatit. Jednou z možností je např. výuka cizího jazyka, které se můžeme věnovat opravdu v každém věku. Myslíte si, že to není možné? O opaku nás přesvědčila zkušená lektorka českého a anglického jazyka, která se pedagogické praxi věnuje přes 12 let. Jarmila Valková školí nové lektory a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vede seminář Komunikace v praxi, mimo to založila vlastní jazykové studio.

J. Valková přivádí cizince k lepšímu pochopení naší mateřštiny a Čechy k pochopení angličtiny. Věk nehraje roli. Lidé se prý často vymlouvají, že už jsou staří a nic si nepamatují, ale z velké části jde pouze o alibismus: „Mladí lidé sice jsou plní elánu a energie, ale oproti starším studentům postrádají jistou disciplínu. Navíc lidé 40 + mají zvláštní dar, umět si vážit času, který následně náležitě využijí. To mladí studenti v drtivé většině případů nezvládají,“ vysvětluje lektorka a dodává: „I pro mě je angličtina neustálé dobrodružství. Je normální, že lidé zapomínají a i já denně poznávám nové v nových kontextech. Ovládnout cizí jazyk dokonale je běh na dlouhou trať.“

Angličtina k současnému vzdělání patří

Jaké jsou schopnosti Čechů mluvit cizí řečí? Prý se naše dovednosti neustále zlepšují, i když máme stále co dohánět, jak přiznává J. Valková: „Mohu vás ujistit, že např. na hlavní poště se s vámi nikdo nedomluví, např. když chcete koupit poštovní známku. Jako cizinec u nás často zažíváte krušné chvíle.“ Samozřejmě současný stav je dán prostředím a pozvolna se měnící generací. Ta dnešní je oproti předešlé angličtinou doslova obklopena. Preferovaný německý jazyk a povinný ruský, tento společenský standart je už dávno minulostí.

Je dobré přistupovat k výuce jako samouk, nebo je lepší se přihlásit do jazykového kurzu: „Mohu potvrdit, že je možné se vzdělávat samostatně. Já jsem např. ten typ samouka, ale je dobré si návyky kontrolovat, aby si člověk nevytvořil nějakou mylnou představu o jazyce.“

Důležité je mluvit, a to klidně i s chybami! V každé komunikační situaci to prý máme zkusit. Samozřejmě, že se pak lze zlepšovat, ale podle lingvistické odbornice stačí malé krůčky: „Pokud se chceme naučit dobře mluvit, musíme především vycházet z našich studijních cílů a předpokladů. Ty máme pochopitelně každý zcela jiné. Tempo a styl výuky jazyka vyžaduje vždy individuální nastavení. Čím více v lekci zažijeme, tím lépe pro nás. Snažím se vždy příklady názorně ukázat a vše vysvětlit, jednoduše se vyhnout mateřskému jazyku.“ Např. dobrá učebnice se prý snaží přivést studenta k tomu, aby nesledoval pouze text, ale dovedl se soustředit na to, co se děje venku při reálné situaci. Je velký pokrok v tom, že většina moderních výukových nástrojů obsahuje přiložené zvukové záznamy a další multimediální obsah.

Logo|foto:Český rozhlas

Také nám své postřehy prozradil student J. Valkové, rodák ze Severní Karolíny - novinář Erik Best. Američan u nás žije od roku 1991 a potvrdil, že čeština je jedním z nejtěžších jazyků na světě: „Začínal jsem se nejprve učit ruštinu. Posléze, když jsem se opět k ruštině vrátil, tak jsem si uvědomil, že je jako jazyk v porovnání s češtinou opravdu jednoduchá.“ Žurnalista a vydavatel zpravodajského bulletinu prozradil, co mu dělá největší potíže: „Nejhorší pro mě je na pochopení slovosled. Možná díky tomu, že jde sice o slovanský jazyk, který si ovšem bere i něco z němčiny.“ E. Best má za ženu Slovenku. S vlastními dětmi mluví běžně anglicky a občas je pro něj prý složitější hovořit o běžných věcech, než např. o politice, protože některá slova mu i po dvaceti letech stále unikají: „Každý den se v češtině zdokonaluji. Píšu denně komentáře a jazykem se vlastně živím, ale musím přiznat, že i po tak dlouhé době tady stále navštěvuji jazykový kurz.“

Celý rozhovor Stanislavy Lekešové naleznete v audiozáznamu (na začátku článku).