Jak to vidí Zdeněk Mahler - 1. května

1. máj, svátek lásky i práce, fenomén Antonín Dvořák a jubilující rozhlas. To jsou otázky, na které bude Z. Mahler hledat odpovědi.

(Pozn. redakce: Audio najdete v iRádiu do hodiny po odvysílání, písemný přepis bude na webu 2. května.)

Zdeněk Mahler
Narodil se v dělnické rodině, vzdáleně příbuzné s hudebním skladatelem Gustavem Mahlerem, který pocházel z nedalekého Kaliště. Působil jako šéfredaktor vzdělávaní redakce Československého rozhlasu, přednášel na katedře společenských věd Akademie múzických umění a v letech 1955 – 60 byl tiskovým tajemníkem ministra školství. Zdeněk Mahler byl účastníkem přípravy československé expozice pro světovou výstavu v Bruselu jako dramaturg Laterny magiky, kde se stal poté uměleckým vedoucím. V roce 1960 se rozhodl pro svobodné povolání a věnoval se své mnohostranné tvorbě.
zdroj: www.spisovatele.cz

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný den u poslechu prvního květnového vydání pořadu Jak to vidí, vám přeje Zita Senková. Obvykle vítám hosty ve studiích, rozhlasu, dnes pozvání naopak přijala dvojka, hostitelem i hostem je spisovatel, publicista a scénárista, doktor Zdeněk Mahler. Dobrý den.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Při našem setkání na prahu nového roku také tady ve vaší pracovně, pane Mahlere, jsme se s mistrem zvuku Martinem, Kubištou při příjezdu orientovali podle vrby. Dnes nás tady čeká rozkvetlá zahrada. Jaro je tady!

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Přesně tak, my jsme tu vrbu, která už byla za zenitem, a hrozilo nebezpečí,že by se odlomila do ulice, my jsme ji museli odstranit a zítra tam budeme zasazovat nový strom a já jsem původně prosil, aby to byl kanadský javor, poněvadž já jinak takhle všude vysazuji lípy, a oni mi řekli,že ten javor je krásný, barevný a tam v tom průčelí, že by to bylo prima. Ale došlo dokonce k tomu, že Japonci, kteří si oblíbili, ho potom ještě nějakým způsobem kultivovali, takže dneska existuje 20 japonských odrůd a oni mi jednu přivezou. Nějakou dlaňolistou, která se potom takhle v průběhu roku proměňuje barevně,ale jakkoliv to bude teprve zítra, už dneska, když se podíváte z okna, tak vidíte rozkvetlou třešeň a to vám je fantastická skutečnost, protože ta třešeň potom vytvoří doslova bílé koule a samozřejmě už včely v tom, symfonie a to všechno. A pak vám najednou přijde den vítr, u nás je to ten západní a já na to takhle koukám, a ono sněží a do večera ta třešeň z té bílé tu barvu promění na zelenou a já se takhle dívám a mám před sebou takový zvláštní zázrak, který mě vede k tomu, abych potom při té své činnosti pociťoval uměřenost, protože to co doveze příroda, na to se nezmůžeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co vy si, pane doktore vybavíte u spojení první máj - lásky čas.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Vždyť to už není pravda. Já jsem se narodil blízko husitství, takže já když na to vzpomínám. Tenhle ten svátek je de facto dvoudomý. Je to samozřejmě lásky čas a pak je to ještě Svátek páce. Já bych tadyhle tu lásku nechal mladým tu mi nemusíme podněcovat, oni si s tím budou vědět rady. Já jsem jestli mohu, bych mluvil za starce, a přenesl bych ten důraz na to Svátek práce. Protože já mám dojem, že tam existuje něco, co by stálo za úvahu. Já vám mám dojem, že ten Svátek práce. To jmenování by zasloužilo změnit. Člověk se nenarodil pro to, aby pracoval, zpravidla pracuje pro to, aby žil. Čili ten pojem práce je zúžený. Ono tam jde vysloveně o to, že při tomhle tom jarním svátku považujeme o způsobu života. Měl bych takový pocit, že vlastně by bylo náležité mluvit o svátku lidských práv. Protože lidská práva samozřejmě kromě shromažďování, cestování, projevů a tak podobně, mají své jádro a to jádro, bez kterého to ostatní je všechno jen sen, to jádro je sociální a o uskutečnění sociálních práv tady v podstatě usilovaly generace a dá se říct, že to úsilí je soustředěné do třech oblastí. Za prvé, právo na práci, to jest na obživu, to jest na důstojný život. Ta druhá část, se týká práva na vzdělání, na školu, na to aby člověk pak tomu světu a životu rozuměl. A ta třetí se týká práva na zdraví, de facto pak na důstojné stáří a na odchod. Tohle všechno jsou věci, o které usilovaly generace a mně vám, co se dá dělat, ten dnešek ponouká k tomu, abych se na tuhle skutečnost podíval kriticky. Jestlipak nedošlo k tomu, že jsme se v těchto třech sférách v podstatě prohřešili a dějinách, že jsme zacouvali. Právo na práci, vždyť obrovské miliony lidí dneska práci nemůžou sehnat. A tento řád není schopen jim jí zajistit. Nemluvím teď jen o nás, mluvím v podstatě o tom globálním faktu, protože ta sociální práva, to je záležitost dneska globální naléhavosti. Druhá věc - školství. My se vracíme před Komenského. Komenský kdysi dávno pronesl strašně jednoduchou směrnici: Všechno, všude, všem. Universální přístup. My ho vážeme na školné už a obdobně, pokud jde o zdraví, já si pamatuji, když tady byla maminčina sestra, která prožila celý život v Americe. Tady byla nějaká drobná věc, se kterou jsme museli sní běžet na středisko. Oni jí tam obsloužili, ona se ptala, kolik bude platit. Oni říkali: Jak to? A ona se vrátila a říkala: Chraňte si ten systém zdravotnictví. To nesmí být založený na penězích. Ale ono to všechno už je vlastně dneska tak říkajíc zpěv o penězích. Uvědomujeme si neutěšenost. Je to stěhování národů, ke kterému došlo. I ten zvláštní neklid tohoto světa, ten nasvědčuje tomu, že budeme muset velice intenzivně a rychle uvažovat o řešení, o tom jak ho nalézt. To řešení samozřejmě zase je to revoluční třasák? No, to snad ne. Tam se zpravidla víc ztrácí než získává. Rozhodně to není teror, nějaká totalita a druhá je možnost takříkajíc spolehnout se na modlení, to jest na to, co se tady po dva tisíce let nepříliš účinně uplatňuje a ta třetí, ta humánní, ta rozumná, to je vylepšovat postupnými rozumnými reformami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké by měly být ty reformy, jak vlastně zvrátit ten vývoj, když hovoříte, pane doktore, o tom, že jsme se na té cestě jaksi místo toho, abychom kráčeli vpřed, tak se vracíme v tom vývoji. Co jsme udělali špatně?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Poslyšte, ono je toho strašná spousta. Považte si, podívejte se, ono se ukazuje například, že pojem demokracie je už záležitost velice diskutabilní, protože velmi často dochází už jen ke hře na demokracii. Když jsem přistoupil ke karikatuře. Obdobně my používáme, nadužíváme pojem svoboda, ale svoboda samozřejmě by měla být univerzální nejen pro někoho. Čili je to takhle. Kdybych měl odpovědět pozitivně, tady je jeden myslitel a prakticky politik, který podle mého názoru do dneška dává ohromnou inspiraci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A tím je?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Masaryk. To obrovský poučení ze světa a on si z velkého světa volil češství a tady se zapřáhl a to obrovské poučení z dějin ho vedlo k tomu, že to má být samozřejmě humanita, že právě proto, že jde o mladý národ, tak to musí vycházet z toho,že když je nás málo, musíme být třikrát pracovitější, nebudeme používat samozřejmě kult smrti, budeme pochopitelně vyznávat přežití, oprávněnost své existence a z toho potom vyplývá to, že všechno to co tady budeme dělat, musí být v obecném souladu. To co Masaryk říká česká politika, musí být evropská, musí být světová a ne provinční. A dál? On samozřejmě už tenkrát věděl,že největším kapitálem tohoto světa kupodivu nejsou peníze, ale myšlenka, důvtip, imaginace, vynalézavost, tvořivost. To vůbec není výsada velkých početných, to je záležitost nikoliv kvantity, ale kvality. Čili v tomhle je ta obrovská výzva. Jsme na křižovatce. Naštěstí jsou tady ta ozvuky nenávidět třeba toho Tomáš Garrigua Masaryka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A je na obzoru nový Tomáš Garrigue Masaryk?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
A já si myslím, že je. Já pro to samozřejmě nemám přímý důkaz, jenom ta potřeba tyhle ty fenomény vyvolává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta potřeba ale tady je, to cítíte.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem vy jste se zmínil, pane doktore, o demokracii, o svobodě. Co pro vás osobně znamenají tyto pojmy.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
My jsme se nenarodili do extra doby. My jsme se narodili blbě. Ale nebyla to nuda. A velmi často tam ta demokracie a svoboda scházela. To nás naučilo především toho brát ji jako vzácný jev a velice si ji považovat a možná, že to potom vede k tomu, právě protože jsme prošli tolika třasáky, vysloveně charakteru nedemokraticky, nesvobodnou érou, tak jsme na tom mimořádně citliví. Tam kde je po staletí v podstatě jistý demokratický řád, těm lidem to přichází jako samozřejmě. My dávají neustále pozor, my jsme trošku ve střehu, jsme na to velice citliví. Jakmile těm defektům, tomu zkreslení, k tomu zploštění dochází, už reagujeme. Samozřejmě velmi často nenáleživě. To jest třeba tím, že rezignujeme. A stahujeme se zase nazpátek v podstatě do té pasivní resistence, do odklonu politiky, v jistém smyslu ke zhrzenosti. To samozřejmě cesta není. Já bohužel jak jsem starej, tak už nemám právo do řady věcí kafrat, také jim nerozumím, nicméně to puzení, abych se setkával s věcmi, které naplňují demokracii anebo osvědčují svobodu, to ve mně neustává. To si ponesu zřejmě až pod kytičky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prvního května 1904 zemřel Antonín Dvořák, vynikající skladatel, jeho životem a tvorbou se léta intenzivně zabýváte. Vy jste jednou řekl, pane Mahlere: "V Dvořákovi stvořil Bůh Čecha, jaký má být." Jak byste tedy charakterizoval tyto vlastnosti?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Paní Senková, to je dobře, že ho paradoxně připomínáte v tenhle ten den lásky. Jakkoliv je to den úmrtní. Tam je dokonalý soulad mezi osobností a hudbou. Já o něm teď budu mluvit jako o tatínkovi. On vám byl strašný dobrák. On byl jakoby starosvětský, on nebyl bohémský. On těch dětí měl potom strašnou spoustu a evidentně nejenže on ty děti miloval a ty děti milovaly jeho. Ta jeho odpovědnost, ona má někdy až takovou prostomyslnou podobu, protože on tam měl úrodu dcer, tak to bylo spojený s tím, že bude muset pro každou zajistit věno. Takže kdybych to řekl nadneseně, tak jeho maximální umělecký cíl byl v tom, každé dceři zajistit 40 tisíc zlatek. Samozřejmě je to daleko daleko hlubší. Podívejte, taková další věc, on se vyznačuje tím, že je takříkajíc z jednoho kusu. On je zdravý, vždyť už vstupuje do éry, která už je velice rozporná, dekadentní, tam už se v podstatě a skutečnost do značné míry rozváží natolik, že lidi nejsou schopni ji uchopit. On na to reaguje nesmírně jednoduchým rudimentárním zdravým způsobem. Je pracovitý. Ta voda z neteče jako z kohoutku, řeknu tak upřímně. A navíc on v té éře pochyb se vyznačuje tím, že on má v sobě řád, ta kotva má u něj velice jednoduchou podobu. On si z venkova, asi od maminky nese zbožnost. On prostě vyznává tím elementárním nádherným způsobem Pána Boha, Pán Bůh nedopustí. A také se setkáte s tím, že když cokoliv on píše a on vstával se slepicema ve 4 hodiny ráno, do kuchyně zasedl, vytáhl ze šuplíku notový papír a čekal, co mu Pán Bůh vnukne. A Pán Bůh mu nadiktoval 40 taktů a Dvořák tam napsal díkybohu ne proto, že by si ulevil, ne on Pánu Bohu skutečně děkoval. Další taková okolnost. On se vyznačuje zdánlivou prostotou. On jak by mlčenlivý. Jen sem tam jako něco vyhrkl. Absolutně soustředěný do té své hudební duše, tak působil pro některé lidi jako trochu roztěkaně nebo až jakoby potrhle. Podle mého názoru neexistuje skladatel, o kterém je tolik anekdot jako o Dvořákovi a všimněte si, jedné zajímavé věci, ani jedna se mu nevysmívá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak alespoň jednu nám nabídněte.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
To já mám hned první konkrétně. Ta fantastická profesionalita, ta vysoká muzikantská úroveň, a současně třeba to střetání s tím, co už je to projev dekadence, to vede krásně zase k takové zajímavé andekdotické rovině. On najednou třeba vyhrkne: "Chopina nesnáším, ale mám ho rád." A teď to působí v podstatě jako protimluv, ale vůbec ne. On v Chopinovi cítí už takovou určitou dekadentní nahnilost. Ta mu není vlastní, od toho se odtahuje, to on nemá rád, ale on ví, že je to geniální muzikant a o to na něm si ověřuje. Jiný příklad, tadyhle v tom momentě pro ty muzikanty ten nacionální aspekt je aspekt,který je podřízený jiné kvalitě. Existuje jedna věc, která je strašně podstatná třeba obecně. Tím, že ten Dvořák v Americe učil a oni mu z celých států stahovali nejlepší talenty, aspoň to bylo 6 až 7 kluků za rok, tak on si na nich velice rychle ověřil, jak jsou američtí. Ono jim strašně záleželo na tom, aby se rychle dostali k penězům. Ten Dvořák nikdy nežil v přepychu. On byl velice skromný, ale věděl, v čem je hodnota i omezenost peněz. Takže on na ně takhle koukal a říkal: "Hoši, já vám zahraji Beethovena, 6 sonátu a začal to hrát a povídal k tomu: "Tohle, když Beethoven skládal, tak neměl ani groš. Tedy hoši, on ho měl, ale on na to zapomněl a on celý týden to psal o chlebu a o vodě. Takhle nadpozemská krása vznikla z kůrek a teď na ně zařve: Jak to že nepadnete na kolena?" Tam máte ten fantastický nymbus toho, co to je kumšt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem dnešního svátečního vydání pořadu Jak to vidí, je spisovatel a scénárista doktor Zdeněk Mahler, od roku 1836, kdy Karel Hynek Mácha vydal Máj, inspirovala tato báseň jara, lásky, i smrti mnohé Máchovy následovníky. Oslovila inspirovala umělce, také v archivu Českého rozhlasu se nachází celá řada pozoruhodných nahrávek Máchova Máje. Říkám to záměrně protože v květnu vyvrcholí oslavy devadesátin Českého rozhlasu. Vím, že pro vás je rádio a také český rozhlas nejen velkou láskou. Svého času by ale také dokonce zaměstnavatelem.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Vždyť já jsem tam strávil několik let svého mládí ve vzdělávací redakci. Tam byla parta mladých lidí, kteří za sebou měli ale velmi často pohnutý osudy. Vezměte si Ludvíka Askenazyho, to byl v podstatě student, který za války narukoval,protože byli tenkrát zabráni tou sovětskou vládou, tam ten východ tak narukoval do Rudé armády a ten prošel celou frontou. Když vyprávěl o nějakých zážitcích, tak jsem se na něj koukal a říkal jsem si, jak je možný, že tohle to všechno se do toho člověka vešlo, aniž by on sám explodoval. Arnošt Lustig, Otta Pavel a pak tam byla celá řada lidí, kteří teprve měli před sebou pohnutí život, ale ta motivace, proč do toho rozhlasu vstoupili, ta byla jednoznačně pozitivní. Oni chtěli něčemu dobrému pomáhat, třeba František Nepil nebo Karel Šichtas nebo Václav Čtvrtek, vynálezce těch večerníčků a to všechno. A byl tam ještě jeden člověk, kterého já, kdybych to řekl moderním termínem, považuji za svého guru a to byl František Gel, byl před válkou v redakci Lidových novin a měl na starosti soudničky. A od soudů přinášel Karlu Čapkovi podněty a Karel Čapek potom psal Povídky z první a druhé kapsy. Gel byl potom v západní armádě a Gel byl potom při norimberském procesu. To byl obrovsky vzdělaný pán, který se ještě navíc vyznačoval tím, že byl nesmírně nóbl. O něm se říkalo, že když vejde do prázdné místnosti, tak se té židli pokloní. Při tom to byla veličina. Vzdělání, neuvažoval partajnicky, on v tom dějinném nadhledu ty věci posuzoval potřeb státu, státník, s odpovědností, a já si myslím, že média, ať už jde o rozhlas, o televizi, mají fantastický vliv a do dneška tu jejich sílu doceňujeme leda negativně, v čem se prohřešují. Já jsem si několikrát uvěřil, jaký fantastický kanon je televize. Ta může sestřelit prezidenta anebo naopak udělat prezidenta.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem podle vás je pane Mahlere síla nebo možná naopak slabost televize a vůbec médií, kdybychom porovnali.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Já budu mluvit o tom, co mě bolí, to je o slabostech. Kterýkoliv redaktor rozhlasu či televize není volen. Ten se k tomu dostal často náhodou. To není politik, který za sebou má voliče, a je tedy nějakým způsobem potom pověřen kompetencí. Když se mluví o tom, že třeba redaktoři fungují jako hlídací psi demokracie, pak to předpokládá určitou povolanost i vzdělanostní i charakterovou, mravnostní. Prostě je to takhle, ta informační revoluce, která ještě navíc v podstatě nás zahrnula obrovskou záplavou a propojení s trhem vedlo třeba k tomu, že v rozhlase anebo v televizi se dneska používá ten pojem sledovanosti, což je vlastně nabídka - poptávka. Pochopitelně, že poptávka zpravidla bývá a nabídka i vyhovuje, průměrná a tak dochází k určitému samospádu, který můžete sledovat především třeba v televizi, protože ty komerční televize pomaličku tou svou charakteristikou i tou negativní, nakazily ty ostatní, prostě kultura poklesla v zábavu. Dneska tomu dominují baviči nebo přesně řečeno - děsiči a je tam ten obrovský proud tý pop-kultury anebo sub-kultury, abychom to řekli. Vezměte si třeba, co to je ten strašlivý veletok těch písniček, který se můžou velmi často označit jako hudební smog. Nejsou napadnutý, kolem toho lítá obrovská spousta hvězdiček s jepičí kariérou. To jsou vlastně odvětví kumštu, které jsou bez mikrofonu, ty vznikly díky mikrofonu. Ale copak tohle to je sféra, které má tolik nebolí, mě hlavně mrzí to, jak se nakládá s těmi nejzákladnějšími informacemi. Konkrétně se vám musím přiznat, a někteří lidi se domnívají, že to ze mě udělalo notorika. Já si ke zprávám zpravidla beru flašku koňaku, abych to přežil. Samotná skladba těch zpráv nasvědčuje tomu, jak je to buď nepromyšlený nebo naopak velice rafinovaně promyšlený.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve smyslu manipulace, myslíte?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
No, samozřejmě, tam dochází opravdu velmi často k tomu, že se matou hodnoty a postupně se ten člověk dostává do určitého zmatku. Vymývá se mu mozek, prostě je to takhle. To není záležitost specificky naše, to je na celém světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co odráží podle vás ten stav, jak jste jej před chvíli popsal?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Ve jménu svobody podnikání třeba dochází k věcem, které v tom mravním ohledu jsou naprosto nestoudné. Najednou máte rozpojení třeba byznysu a morálky, ale to rozpojení je vždycky tragické. To je to, o čem já už jsem takhle několikrát a jistě asi bez ohlasu mluvil, byl tady jakýsi mravní maják, kterému se říkalo Masaryk, a ten ty hodnoty rozčesával. My máme záplavu napsaných práv, paragrafů, což je zpravidla dokladem nějakého marasmu, protože to nejzávažnější zpravidla napsané není a to je třeba, tohle to se nedělá, tohle to se nesluší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nebát se a nekrást, jak by řekl Tomáš Garrigue Masaryk?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na našich webových stránkách mohou, pane Mahlere, posluchači nahrát minutovou zdravici nebo přání k devadesátinám Českého rozhlasu. Co vy byste popřál oslavenci?

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Vynikající redaktory a vynikající posluchače. A pak už se najde téma, takže paní Senková, já vám moc děkuji, že jsem si s vámi mohl povídat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Potěšení bylo na mé straně. Zdeněk Mahler, spisovatel, publicista, scénárista, který byl hostem i hostitelem dnešního svátečního prvomájového vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji, přeji vám krásné dny a těším se opět někdy na viděnou.

Zdeněk MAHLER, spisovatel, publicista, scénárista
--------------------
Přeji vám všem, moc hezké jaro a aby na vás všichni byli hodní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Příjemný sváteční den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.