Jak to vidí Vladimír Beneš - 30. srpna

Od roku 1997 je Vladimír Beneš přednostou Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice a 1. lékařské fakulty UK v Praze. Je členem četných domácích i zahraničních neurochirurgických společností. Mezi jeho zájmy patří kultura, entomologie, cestování tenis a lyžování. Jeho krédem je: Invence, inteligence, individualita, slušnost a tolerance.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, Vojenské fakultní nemocnice, a také prezident Evropské asociace neurochirurgických společností profesor Vladimír Beneš. Dobrý den.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pro spoustu pacientů je lékař čímsi jako spasitelem, někdo, kdo vyřeší všechny jejich problémy, zbaví je bolesti. Taková očekávání nutně musí zůstat ve většině případů asi nenaplněna. Co s tím?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No tam je, to je taková diskrepance mezi tím, co očekává pacient a co my mu můžeme nabídnout. A ono je to dost často odlišné. Pacient přijde proto, že má nějaké potíže, těch se chce zbavit a my to třeba nedokážeme. Bolesti zad, to je klasický příklad, kdy plno těch bolestí zad není příčinou, že jo, bederní páteře, ale nález tam je. Teď my můžeme tomu člověku vysvětlit, že po operaci nebude bez potíží, že tam možná nějaký bolesti zůstanou a prakticky u všech, kdo si nechají operovat záda, tak potom ví do budoucna, že mají operovaná záda, takže to očekávání toho pacienta, že bude zdravý a nový po té operaci, my prostě splnit nedokážeme, jo. A tohle to je relativně časté prakticky v celém oboru a je to o komunikaci, protože pokavaď to člověk s tím pacientem předem neprobere a nevysvětlí mu vlastně, co lze očekávat a co my mu můžeme nabídnout, tak pak ten člověk může být dramaticky zklamán, protože my neumíme toho člověka udělat nového, my ho neumíme udělat mladšího, my ho neumíme udělat třeba zcela bez potíží. A ono se to těžko chápe, protože po zlomenině kosti se ta kost většinou zhojí a vše v pořádku. Slepé střevo, to je operace, po které ten člověk je obvykle takový, jako byl předtím, ale to u nás ve všech případech není, takže tam je třeba hodně vysvětlovat a předem toho člověka připravit na to, že to třeba nebude přesně to, co očekává, že to není operace jako běžná, na kterou je zvyklý.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No právě mám pocit, že ta neurochirurgie viděna takto hodně zvenčí, laicky, takže to je výjimečný obor v tom, že k vám se dostávají pacienti vlastně v těch krajních případech, protože asi člověk si nejde udělat nějakou kosmetickou operaci mozku.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ne, ne, to, to nemáme, tu a tam se objeví kosmetická operace, ale to je, já nevím, po úrazech chybí kus lebky, tak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já to nechtěl zlehčovat.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Jo, samozřejmě. Ne, to ne, to není ani zlehčování. Jakože bysme byli tak úplně to poslední útočiště nebo něco, to ne, ale je faktem, že je tam mnohem víc rizik, nežli v běžných medicínských oborech. To je dáno prostě povahou práce a vyhnout se tomu nedá. A znovu se vrátím k tomu, že je to opravdu o té komunikaci, vysvětlit tomu člověku, co ho čeká, vysvětlit mu, jak mu můžeme i ublížit, že jsou to malá procenta, ale pro toho člověka, když mu řeknu statistiky, tak svým způsobem, když mu řeknu jedno procento rizik, že se něco stane neblahého, tak on si řekne dobrý, to je jedno procento jenom, ale on ty čísla tvoří, takže pro něj je to svým způsobem ruleta. Ty čísla jsou pro mě, takže k těm statistikám zas je třeba tomu člověku vysvětlit, že se ho až tak úplně netýkají, že je to jenom vodítko.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
S tím možná souvisí ta nedávná diskuse o takzvaném informovaném souhlasu. Ten pacient by asi měl mít co nejvíce informací. Na druhou stranu dokážu si představit, že spousta lidí, kteří řeknou, pane profesore, já vám věřím, nechám to na vás a vlastně přestanou poslouchat, takže snažíte se ty lidi přimět k tomu, aby opravdu se snažili porozumět?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Velmi, velmi aktivně, velmi aktivně. Ty informované souhlasy, na které jste narazil, tak my už máme prakticky na každý krok v té nemocnici informovaný souhlas, že jo, počínaje tím, kdy ten člověk do té nemocnice přijde, tak začne podpisovat a číst si a my mu to vysvětlujeme, až po operaci, že jo, kterou já mu, pokud operuju, mu musím vysvětlit, musím mu vysvětlit všechny možné nepříjemnosti a on to musí podepsat. To je jako vcelku logický. Ale máte pravdu v tom, že je pořád dost lidí, to jsou ti komunální pacienti - tady mě máte a léčte si mě, kteří svým způsobem to ani nechtějí slyšet a je pravda ta, že někdy ty informované souhlasy jsou kontraproduktivní, protože my to musíme udělat, my tomu člověku musíme říct de facto všechny možné komplikace, které se mohou stát. A my ho tím jenom vylekáme. Takže jde o to to podat nějakým takovým stylem, aby tomu ten člověk porozuměl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A nevyděsil.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
A svým způsobem, a nevyděsil se, a svým způsobem pak je nejtěžší to, vysvětlit tomu komunálnímu pacientovi, kterého to nezajímá, který si tam přišel na tu operaci, a najednou vy mu začnete tohle to vysvětlovat a jeho to vlastně nezajímá.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se říká věř a víra tvá tě uzdraví. Jak moc při rekonvalescenci pomáhá optimistický přístup pacienta, že je přesvědčen o tom, že to musí dobře dopadnout?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No, určitě to pomáhá, určitě ten průběh je potom jednoduší, ale je to zase jak u čeho. Když ten pacient je takový optimistický a aktivní a dobře laděný, tak kupříkladu dobře probíhají běžné výhřezy plotének, taková ta degenerativní operativa páteře, ale u mozkového nádoru to svým způsobem až takovou roli nehraje, protože ten nádor tam buď je, anebo není a buď tam je nějaká komplikace nebo není. Stejně tak u vydutí mozkových tepen, tam, tam už tolik tohle to roli nehraje, protože svým způsobem ten zásah je tak ohromný, že všecko ostatní je insignifikantní. Pak v tom dalším běhu určitě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a není to proto, možná jste tušil, kam směřuju, dobře ponechat některým pacientům tu iluzi, víru, že lékař a ta současná věda dokážou zázraky? To je zase ten individuální přístup k pacientovi.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To je individuální, to musíte odhadnout, co tomu člověku lze říct, že jo. Teď je taková ta politika u nás nebo ten zvyk jim říkat všechno, ale já si snad za celá léta, co dělám medicínu a že už je to tedy až nehezky dlouho, tak si snad vybavím dva, tři pacienty, kteří položili takovou tu základní otázku, jak dlouho. Vy jim řeknete, že ten nádor je neblahý, že to není řešitelný v současné medicíně a tak dále, ale on nepoloží většinou tu finální otázku, jak dlouho. A je to takový, že člověk by, nemůžete mu zalhat, že je to něco jiného nebo něco, to je unfair a to opravdu už se nedělá. Ale člověk by neměl tomu pacientovi vzít naději, nechat mu aspoň ten zlomek té naděje a nechat ho prostě v určité, ono to někdy ani není iluze, protože samozřejmě, že medicína je tak barvitá a tak dynamická a tak variabilní, že se člověk může mýlit a všecko je to gaussovské rozložení. Takže i u toho nádoru vy mu řeknete - já nevím, na které části té Gaussovo křivky vy jste, tudíž nevím, kdy přijdete s recidivou, nebo takhle, takže.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže byl jste svědkem třeba vyloženě zázraku v tom smyslu, že jste si myslel, že je to fatální záležitost a ukázalo se, že pacient třeba dopadl lépe, než jste čekal?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To určitě, to určitě, ale naneštěstí je to většinou v tom opačném směru. Že člověk je přirozeně optimistické zvíře, takže jdete něco operovat, co podle všech vyšetření, magnetické rezonance a tak dále vypadá jako zcela nezhoubný meningeom, a když otevřete hlavu, tak je to metastáze, takže to jsou ty nepříjemný překvapení. Bohužel těch příjemných překvapení, kdy si myslíte, že jdete operovat něco špatného a je to dobré, těch je míň. Člověk by to rád měl naopak.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak máme další téma. Vláda schválila nařízení o dostupnosti zdravotních služeb. Nejvýše 35 minut jízdy by to měli mít pacienti k praktickému lékaři, ke gynekologovi, k zubaři a do lékárny. U neurochirurgie je to u ambulantní péče 120 minut, u lůžkové 180. Nevím tedy, jestli je v tom nějaký.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To je pitomost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ta ambulance.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ty ambulance nejsou, ty jsou jenom tam, kde jsou ta oddělení. Já si nedovedu představit, že bysme dělali ambulance tak, aby se tam pacienti dostali za 2 hodiny a pak bysme s nimi zbylou hodinu do té nemocnice, takže to je nějaký omyl ve vyhlášce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A těch 180 minut, to si zase říkám, že to je dostupné odkudkoli z České republiky kamkoli vlastně.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
De facto ano a je to i správně, protože to umožňuje svobodnou volbu lékaře a zařízení, takže to já si myslím, že je správné a ty 3 hodiny je, neurochirurgie málo opravdu superakutních stavů. Většina naší operativy i našeho léčení je plánovaná, v klidu, takže na všecko je dost času a většina těch pacientů by stihla obletět svět, nežli s nimi budeme něco dělat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak je to traumat? To napřed ale.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
U traumat je, jsou dva takové stavy nebo tři v neurochirurgii, kde opravdu jde o minuty. U nás je bohužel takové to rozdělení na akutní a plánované, tedy chronické. Ale ve skutečnosti tyhle ty by měly být tři. Anglosaská medicína to má emergency, urgent a elective. Emergency je to, co se musí udělat teď hned v minutách, urgent je, dejme tomu, v hodinách, a elective je plánované, kdy na to mám dny, týdny, měsíce. A tohle to rozdělení trošičku mate jak veřejnost, tak asi i profesionály, protože ono je to takové nelogické, takže my tam máme pár stavů, kdy opravdu je třeba zasáhnou v těch minutách, ale to pak musí zasáhnout kdokoli a v rámci třeba republiky by u některých traumat měl zasáhnout i dneska ještě pořád, i když to moc nehlásám, obecný chirurg. Epidurální krvácení, které běží v minutách, tak 3 hodiny nepočká, takže tam by měl třeba ten chirurg udělat dekompresi, uvolnit to krvácení a pak to teprve transferovat k nám na neurochirurgii, aby my jsme to dodělali a nikdo se na toho chirurga nebude zlobit a nikdo z nás mu nebude nadávat. Ale většina našich onemocnění, 99 % prostě jsou věci, které s klidem ty 3 hodiny dojedou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No ale přece jenom já si tak říkám, kdo bude měřit ty časy, jestli to opravdu tak je nebo není.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To my taky moc není jasné. Já si vůbec nejsem jist, jestli je to jako ten správný parametr a ten úplně nejlepší parametr ty časy. Svým způsobem v Americe, když budete bydlet někde v Severní Arizoně, tak budete mít do Phoenixu 4 hodiny vrtulníkem a nám tam vozili postřílený indiány a nikdo se nepozastavoval nad tím, že přijedou 4, 5 hodin po úrazu. V Utahu to musí být ještě víc a nikdo tam žádný časy moc neměřil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrá, ale my bychom se možná mohli poměřovat spíš s okolními zeměmi. Jak je to třeba v Německu, v Rakousku?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Já nevím, jestli mají nějaký dojezdový časy, já jsem tohle to nějak se o to nezajímal, asi jo, protože ty záchranky jsou víceméně takové automatizovaná zařízení, která prostě fungujou velmi efektivně a tam asi ten čas prostě pro ně je jedním z parametrů, který si sledují a který hledají a který různě vyhodnocují a to určitě to má smysl, ale v tomhle tom je neurochirurgie svým způsobem ve výhodě, protože my jsme ti poslední v řadě. Když přijede polytrauma, to znamená víc systému poraněných, tak je to vždycky A, B, C, D. A je dýchací cesty, B je dýchání, C je oběh a pak teprve D jsme my, takže my vždycky jsme takoví ti poslední, co k tomu traumatu přicházejí, protože všichni ostatní mají přednost, takže tam já nejsem asi ten úplně kompetentní a znalý věci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnešním hostem v pořadu Jak to vidí je profesor Vladimír Beneš. Vy jste byl členem koordinační rady expertů, která měla vládě doporučit priority výzkumu. Na čem jste se shodli?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To byla dlouhá anabáze, celý vlastně loňský podzim nebo už i léto bylo několik workshopů a bylo tam, já tuším, že těch komisí bylo asi 10 nebo 11, od bezpečnosti přes energetickou situaci po životním prostředí a jedno bylo taky zdravá populace nebo kterak se jmenoval ten můj panel. A priority jsou to proto, že něco zkoumat umíme a měli bychom a něco tím pádem musíme odložit a nedělat to. Jsou oblasti prostě, kterým bychom se věnovat neměli, protože je to neefektivní, anebo to už je někde vymyšlené. Takže jsme se snažili stanovit ty priority. A nutno přiznat, že já jsem se v rámci toho půlroka nebo jak dlouho to trvalo, setkal se spoustou vysoce inteligentních lidí, takže jsem měl takovej ten pocit kristapána, co já tady dělám, ale bylo to nesmírně zajímavé, a i myslím, že metodika byla velmi dobrá, protože nakonec se víceméně volilo, které ty priority budou, takže to bylo i velmi objektivní. Ke každé té prioritě, že jo, tak bylo tam kupříkladu v tom zdraví populace byly nemoci a jejich řešení, takže tam samozřejmě podle toho, co je častější, tak je tam cukrovka, pak je tam samozřejmě oběh, pak jsou tam cervikovaskulární onemocnění a podobně. A mělo to opravdu smysl v tom, že si myslím, že se nám podařilo nakonec vybrat správné oblasti, kterým bychom se měli věnovat, protože jednak třeba na tom máme týmy, které to umí a už v tom mají nějakou práci udělanou, jednak je to třeba specifické pro naši zemi, takže to za nás nikdo neudělá, a jednak jsou tam věci, v kterých jsme třeba dobří, takže zase to má smysl třeba i jako, že to můžeme dostat ven.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A můžete být konkrétní, říci, na čem jste se shodli?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Já nevím, jestli už je to oficiálně vyhlášeno, ale tak ono je to víceméně průřez medicíny od těch nejčastějších nemocí, že jo, takže je tak opravdu ten metabolismus, to znamená hlavně diabetes, pak je tam samozřejmě kardiovaskulární a cervikovaskulární onemocnění. To jsou cévy, srdce. Pak je tam onemocnění nervové soustavy, protože psychiatrie v současné době deklaruje, že 38 % populace EU by k nim měly jít. A pak jsou tam infekce samozřejmě, protože to je pořád problém. A pak už jsou tam takové věci jako specifické jako nová léčiva, nízkomolekulární léčiva, drug delivery, nosiče těch léků, takovéhle věci. A pak je tam samozřejmě, chcete-li něco zkoumat a chcete-li tomu stanovit priority, tak tady by bylo dobře vědět, kolik čeho je, takže je tam i jeden takový oddíl, který se bude věnovat víceméně epidemiologii, protože v tom moc dobří nejsme.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A do jaké míry se podle vláda bude při stanovování těch výzkumných priorit řídit tím doporučením expertů?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Tohle to od nás to šlo na radu vládu pro vědu, výzkum a inovace, což je orgán premiéra, takže mám pocit, že už to tam i prošlo, takže pravděpodobně s nějakými změnami, protože ještě to šlo na nějaký panel poskytovatelů, což jsou vysocí státní úředníci, ale de facto to v té formě, v které jsme to vytvořili snad bylo schváleno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak jste řekl, když jsou nějaké priority, tak nutně musí existovat i ten opak.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Čemu se nebudeme věnovat, to, co se upozadí o tom se tolik nemluví, ale asi těžko se definuje to, čemu bychom se věnovat neměli vůbec.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Je to obtížné, je to obtížné, ale od toho tam právě bylo to, že se stanovily ty jednotlivé cíle, že jo, pak se stanovovaly dílčí cíle a takové jakoby postupné, a pak se jim přiřazovaly bodové hodnoty podle toho, jak jsme je schopni udělat, jak máme hardware, to znamená logistiku, lidi, ústavy a podobně, takže každý z těch úkolů svým způsobem už měl určitou bodovou hodnotu. A pak zase členové těch panelů hlasovali o každém a vznikl takový průsečík, kde vlastně v určitém pruhu byly ty dílčí úkoly, které by měly být schváleny a které by se měly podpořit a dole pod tou úsečkou byly ty, které by se podpořit neměly, že jo. Samozřejmě, že tam pak přišlo několik divokých karet, protože bez toho se to dělat nedá. A pak to šlo teprve na tu koordinační radu expertů, kde se diskutovaly všechny ty oblasti, takže svým způsobem si myslím, že to byla velmi profesionální a přínosná práce a byla absolutně nezávislá na politice, což na tom bylo hezké.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ono vůbec já jsem si říkal, jak jsem se díval na ta jména, tam bylo 15 expertů v té koordinační radě, že to musel být zajímavý souboj individualit, protože co jméno, tak to osobnost.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Svým způsobem bylo nejsložitější rozhodnout, kolik půjde do které té velké oblasti. V těch menších oblastích třeba v tom zdraví, tam to tak až obtížné nebylo, to jsme se dohodli, protože jsme svým způsobem všichni byli nějak navázáni na problematiku. Ale pak jako dohodnout se s jadernými fyziky, s Matfyzem a takový, a co půjde na slovotepectví a co půjde na bezpečnost, tak tam to začalo být trošku zajímavější, ale to určitě bylo upraveno do určité míry.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
U financování vědy a výzkumu se hodně diskutuje o tom, jak hodnotit výzkumná pracoviště, podle čeho, podle jakých kritérií. Ono je možná svým způsobem přirozené, že se vědci tomu plošnému hodnocení brání.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Určitě, určitě, to je, to je vcelku logické, ale zase na druhou stranu svým způsobem žádné jiné nežli to hodnocení přes ten impakt faktor, to znamená kterak ta publikace, v jak kvalitním časopise vyjde, kolik získá bodů, tak to je jeden parametr. A je ještě lepší parametr, který je víceméně následkem nebo důsledkem a to je kolikrát ta práce byla citována třeba v průběhu příštích 3, 4 let, a to se sleduje a to svým způsobem je taková metrika vědy. Samozřejmě, že je na to plno názorů a samozřejmě, že je to dynamický proces, který setrvale mění, takže teďka budeme mít zase trošku jiné hodnocení, nebude to jenom tenhle ten otrocký impakt faktor, kde samozřejmě jsou teoretické ústavy v ohromné výhodě, protože náš nejlepší časopis má impakt faktor 3 a nejhorší genetický časopis má impakt faktor 10, jo. Tam já nikdy nedokážu publikovat v takovémhle časopisu s impakt faktorem 10, takže ono se to pak zas přepočítává. Má to jako koeficienty samozřejmě, ale je to velmi složité. Jako metrika vědy je opravdu velmi složitá a velmi dynamická problematika.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak vůbec vybírat perspektivní projekty? Tady to můžeme zobecnit, nemusí to být jen prostředí vědy. O granty často žádají lidé s projekty, já nevím, v oblasti kultury a tak dále. To rozhodování musí být vždycky nutně subjektivní, ne?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ne, ne, ne, ne. To převčírem, tuším v Událostech byla taková kratochvilná diskuse, kdy tam byl nějaký šéfdirigent jakéhosi orchestru, který nedostal grant a stěžoval si, a náměstek nebo vysoký úředním z ministerstva kultury, a já jsem na to zíral jako dost jako s překvapením, protože tam není žádný systém na to, kdo ten grant dostane. Já chápu, že je to něco jinýho než co třeba má interní grantová agentura ministerstva zdravotnictví. Tam prostě se pokryje finančně zhruba 20 % žádostí. Těch 80 % žádostí, ti to nedostanou. Když člověk dostane jeden ze čtyř, který podal, tak si říká, jak je dobrý. A tu a tam je tam samozřejmě nějaká stížnost, ta se vyřídí, vysvětlí a ten člověk si zase může příští rok žádat. Ale samozřejmě, že jsou tam i represe, když ten grant nesplní a neudělá dobře, tak v nejhorším případě vrací peníze a příští 3 roky třeba nemá nárok se vůbec přihlásit a takovýhle. A všichni to respektují a všichni to funguje. A tady u kultury ten ředitel té symfonického toho tělesa si pravděpodobně sedl, napsal, že chce peníze na cestu, k tomu přiložil ten zvací dopis a to byla aplikace na grant. Aplikace na grant v medicíně u nás znamená si sednout a napsat něco jako /nesrozumitelné/, to znamená dlouhej článek, kterej prakticky může jít jako přehled problematiky do časopisu. Pak to dostane ta odborná komise, kupříkladu u té interní grantové agentury je chirurgická, kardiologická, onkologická, ta to pošle dvěma domácím a jednomu zahraničnímu oponentovi. Má to bodové hodnocení, tam je asi 20 parametrů, které se obodují, pak se ty body sečtou, ten zpravodaj, který to v rámci té komise na starost, tak to ještě zhodnotí, ale už to pak běží všecko elektronicky, logicky, ale už to pak běží víceméně automatizovaně. Pak to schválí ta komise, udělá pořadí těch grantů. Pak to jde na vědeckou radu ministerstva zdravotnictví, kde se to podle peněz prostě v určitém bodě odřízne, jo, že se řekne fajn, letos můžeme pokrýt 20 % grantů, 80 % nepokryjeme. Je to zcela transparentní, zcela, není to úplně objektivní, protože jsme malý rybník, takže samozřejmě, že tam jsou kamarádi a známe se, zahraniční oponent ze Západu když dá 60 %, tak je to hodně, kdežto Slovák, že jo, dá 90 a myslí si, že dává málo, takže zahraniční oponent je kupříkladu skoro spíš jako kontraproduktivní. Ale to, to jsou drobnosti. A funguje to velmi dobře. A já když jsem ty dva kratochvilné muže poslouchal, tak jsem nechápal ten ministerský úředník nám říkal, že nemají systém. Já nevím, jak to hodnotí, oni mají nějakou komisi, ta se sejde, teď se v tom prohrabe a řekne, hele, tohle je Franta, tomu to dáme, ten je dobrej, jo, a tohle, tohohle já nemám rád, ten, ten není dobrej, tomu to nedám, jo, nebo jak to dělají? Prostě to je fascinující. Přitom by tam samozřejmě, on tam říkal, že se nedají najít objektivní hlediska třeba, ale já si myslím, že i v kultuře se dají najít objektivní hlediska v celku snadno, tak je to okresního formátu, dám 1 bod, je to krajskej, dám 2 body, je to celostátní, dám 3 body, je to mezinárodní, dám 4 body, a už začne mít, přijde tolik a tolik diváků, zas už začínám mít. Kolik za 5 let odehráli koncertů, šup, už zas mám další kritériu, takže ono by se to dalo vymyslet, jenom kdyby si na to někdo sedl. A pak samozřejmě ta grantová komise, co jim tam sedí, těch 15 lidí říkali, jsou z nich jenom 3 muzikanti, no tak kristapána, tak když tam mám od muzikantů žádost, no tak to pošlu dvěma, třema nějakým odborníkům muzikologům.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Aby se k tomu vyjádřili.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Nechť se vyjádřejí. A je to čisté, je to transparentní a ten dobrý ředitel by si nemusel stěžovat. To bylo takové plačtivé, že jo. On si, jo, já jsem se moc bavil, když jsem to pozoroval.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mám tu ještě jednu otázku, zase zpátky do zdravotnictví. Ministr Leoš Heger chce ozdravit životní styl českých dětí. Nezdravost potvrdila nedávno zveřejněná mezinárodní studie. V příštím roce podpoří 280 miliony korun projekty prevence a zdravého životního stylu. Tu částku získal z evropských fondů a státního rozpočtu. Jak to vidíte? Může tohle to pomoci?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Určitě, určitě. V medicíně je vůbec nejdůležitější prevence, předcházet tomu, protože jinak medicína jenom hasí něco, co se stalo. Takže pokud můžu něčemu předejít, tak je to samozřejmě lepší.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já to spíš ale myslím tak, jestli nějaká, nevím, jak budou vypadat ty projekty, ale jestli spíš nejde o to, že k tomu zdravému životnímu stylu by děti měla vést rodina hlavně.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
To by měla, to nepochybně by měla, ale já si zase nemyslím, že by ta rodina schválně cpala do dětí bůček nebo jim zakazovala chodit běhat ven, jo, to spíš ty děti dřepěj doma u počítače a ty rodiče je nemají sílu vyhnat. Tam bych viděl nějaký problémy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co toho mladého člověka může zvednout od toho počítače podle vás?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Sport. Sport. Já si myslím, že jenom sport, takže svým způsobem by asi všecky ty dětské kluby sportovní měly být podporovány. Člověk slyší všude, že na něco není peníze, že nejsou peníze támhle na školu, že nejsou peníze na dostavění silnice, že nejsou peníze na nákup tohohle. Ale pokud opravdu by se měly asi nějaké takovéhle preventivní programy stát životnými, tak by to mělo jít asi do, já nevím, co to je za preventivní programy, netuším, ale asi já sám bych to vrhl do sportu. Opravdu do toho nejnižšího takového toho, já nevím, u nás na vesnici v Řeporyjích, tak tam je nějaký Sokol, tak na tyhle ty bych to namířil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tam dají /souzvuk hlasů/.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ale nevím, jestli, jestli mám pravdu, to já se mohu mýlit.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nepovažují se spíš za město než za vesnici Řeporyje?

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
No, my jsme součást města, takže nemáme kanalizaci, protože jsme součást Prahy, která nemá nárok na evropské dotace, protože se máme dobře. Celý Berlín se má hůř, takže celý Berlín má nárok na evropské dotace. A zásluhou toho, že my jsme v hranicích města, tak tu kanalizaci nemáme, ale Ořech, který je už za dálnicí, tak ten samozřejmě má zámečkovou dlažbu a všecko možný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To už jsme otevřeli další téma, kterému se můžeme věnovat a ke kterému se můžeme vrátit příště, až se setkáme.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Ale můžeme k tý prevenci ještě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenom stručně, prosím.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Jenom stručně. My doktoři bysme s tou prevencí si neměli příliš zahrávat, protože my se musíme nějak živit. A kdyby ty programy byly moc úspěšný, tak přijdeme o de facto obživu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To říká profesor Vladimír Beneš, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Díky, na shledanou.

prof. Vladimír BENEŠ, přednosta neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze, prezident Evropské asociace neurochirurgických společností
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.