Jak to vidí Václav Pačes - 24. února

Jak to vidí profesor Ústavu molekulární genetiky Akademie věd České republiky Václav Pačes

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes biochemik, profesor Václav Pačes. Dobrý den.
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před 15 lety byla světu představena asi nejslavnější ovce světa Dolly, první zvíře naklonované z dospělé buňky savce. Jak daleko od té doby došla metoda terapeutického klonování?
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Ta došla hodně daleko. Už byly terapeuticky naklonovány opice například, čili primáti, u myší se to, myslím, dělá běžně. Já sám se tím nezabývám, tak nejsem úplně detailně informován. Ale pro pokusné účely se dostává, skoro bych možná řekl běžnou metodou. Pro účely ovšem třeba například terapeutické, to je zatím ještě vzdálená budoucnost.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zdá se, že Einsteinova teorie relativity, pilíř moderní fyzicky zůstává v platnosti.
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vědci z Evropské organizace pro jaderný výzkum přišli se zjištěním, že při experimentech Opera, kdy se zdálo, že v urychlovači našli částice pohybující se nad světelnou rychlostí, sehrála zřejmě roli chyba technického zařízení, možná špatně připojený optický kabel. Jak je možné, že nakonec je vysvětlení tak triviální?
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
No, je to ostuda teda, musím říct, protože dobrý vědec vždycky všechno zkontroluje 2x, 3x, než vyjde ven. Ve skutečnosti úplně správné by bylo, aby nejprve nějaký nález publikovali v odborném časopise, kde je podroben teda oponentuře, odborníky a teprv potom by se s tím mělo vyjít do médií. Dneska se to běžně nedělá. Když se přijde s nějakým skutečně takovým zásadním objevem, zajímavou věcí, tak se to dostane dřív do médií než do odborné literatury. No a potom může dojít k takovýmhle vlastně lapsusům a k takovéhle ostudě. Ti lidé, kteří to publikovali, tak určitě teď z toho mají ostudu. Nemělo by se to stát. Jinak, co se týče ovšem částic rychlejší než světla, ony existují. Vždycky se musí říct: rychlost světla ve vakuu, že. Existuje třeba Čerenkovovo záření, které je rychlejší než světlo ve vodě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale nutno říci, že ani teď při té zimní odstávce urychlovače částic CERNu si vědci nejsou stoprocentně jisti a čekají na ověření tím, že opět budou stopovat rychlost částic neutrin při dalším pokusu.
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Chci se zeptat, jestli to nenahrává kritikům experimentu, jako třeba byla taková ta simulace velkého třesku někdy před 2 lety? Tehdy se odpůrci pokusu obávali, že by v podzemí pod Ženevou mohla vzniknout uměle vytvořená černá díra, která by pohltila svět. A to, že pak se ukáže, že jenom špatně instalovaný optický kabel zřejmě způsobí takovouhle chybu, tak jak říkám, může to nahrávat těm pochybovačům.
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
No jistě, může nahrávat a říct: Podívejte se, dáváme do toho takové peníze obrovské a tadyhle se prostě vyjde s historkami, které se potom odvolávají a podobně. Ono je to také dáno trošku tím, že u těchhle velkých infrastruktur, u kterých v tomto případě Evropa, ale i celosvětových infrastruktur, se dávají velké peníze a ti vědci musí ukázat veřejnosti, že ty peníze k něčemu jsou, že tam dochází k nějakému objevu. Jsou pod obrovským tlakem. Víte, jak vědci v NASA například vždycky byli jako ve střehu, když byl nějaký neúspěch v kosmickém výzkumu, protože se zpravidla na základě toho potom pod tlakem veřejnosti snižovaly finanční prostředky na ten výzkum. Takže ono je to i částečně dáno celkovou situací ve společnosti a politiků, kteří pořád chtějí, když se někam dávají peníze veřejné, tak pořád za to chtějí nějaké úžasné objevy a výsledky. Ono k nim ne vždycky dochází. Stejně cenné, ne-li cennější je takové to postupné kumulování dat a postupné vytváření obrazu, v tomto případě obrazu těch nejzákladnějších charakteristik světa. Já sám to znám a vím to, jak náš grantový systém současný, v současné době už prostě překročil meze únosnosti, protože peněz je málo, lidi, aby získali nějaké granty, tak vlastně nedělají nic jiného, než sedí u stolů a píší, potom zase musí psát různá hlášení a tak dále, jsme zavaleni kvůli ne příliš velkým grantům, jsme zavaleni administrativou a to, co bychom skutečně měli dělat, to jest tu vědu, tak se dostává skoro na okraj. Já jsem rozhodnut o tom promluvit na nějakých fórech, která by měla přece jenom se zamyslet nad tím, jestli ten systém, který dneska u nás máme, systém grantů a systém toho úspěšného plnění za každou cenu, jestli je správný. Ono potom, když to je za každou cenu, tak právě dochází k takovým předčasným uvolňováním informací a dokonce i k podvodu. Dobře si pamatujeme na toho jihokorejského biologa, který ..., na to potom nakonec jeho kariéra byla ukončena.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ono se teď chystá, tuším, slyšení v Senátu právě k tomu smutnému evergreenu, tedy financování výzkumu. Jak jste naznačil, tak ten mechanismu udělování grantů teď v podstatě se rozpadl. Co si od toho slyšení Senátu vy osobně slibujete?
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Já si neslibuju mnoho od toho. Tam se bude mluvit o tom, o čem se obecně ví. Víte, nejhorší na tom je, že my si to zaviňujeme do značné míry sami, to není, že by nám to politici nebo nějací úředníci nařídili a vytvářeli tu byrokracii, tu byrokracii si děláme sami. My vědci jsme začali s těmi grantovými systémy a dotáhli jsme to až do tohoto stavu. Takže já myslím, že nám nikdo nepomůže, než my sami. Ano, je to fajn, že v Senátu se o tom bude jednat, ale my bychom měli sami se sejít, sami udělat nějakou poradu nebo konferenci na tohle to téma, kde by se přišlo s novými nápady, jak financovat vědu. On to problém je, protože prostě peněz je málo, každý chce získat peníze na svůj výzkum. Jak to hodnotit, to je, vždycky byl problém a bude to problém. Hodnotit vědeckou práci, to je velmi obtížné, protože nikdy nevíte, jestli to, co zrovna dělá váš kolega, nepovede k nějakému objevu nebo k zajímavému výsledku. Vždycky se říká: Albert Einstein, ten by nikdy u nás nedostal grant.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, tím se můžeme vrátit ještě k těm prvním dvěma úvodním zprávám. Ono je to vlastně takové ožehavé, ta popularizace vědy, protože novináři se té zprávy nějakým způsobem ujmou, ať už to bylo právě to klonování Dolly před 15 lety, anebo teď ta zpochybněná teorie relativity. A pak už si vlastně ta zpráva žije svým životem.
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Je to přesně tak, jak si říkáte a já bych tady v žádném případě z toho nevinil novináře. Novináři nejsou ti, kteří mají za povinnost rozumět těm věcem, ti to zprostředkují, zprostředkují to nejlepším způsobem, který umí, ale to, ta fakta a to, o co jde, jim musí říct ti odborníci. Je to i v našem zájmu, v zájmu vědců, abychom veřejnost informovali o našich výsledcích co nejpravdivěji, nebo ne co nejpravdivěji, pravdivě a srozumitelně, protože koneckonců velká většina výzkumu je podporována z veřejných prostředků, z prostředků teda nás všech. Tak dobrý novinář ovšem udělá jednu věc, a sice, když přijde na nějakou takovou zprávu, tak si má okruh dobrých vědců, s kterými už je kamarád a o kterých ví, že se jich vždycky může na něco zeptat, aby mu to vysvětlili, aby prostě podával ty informace správně. Ale to máme dělat i my vědci a máme se s těmi novináři prostě kamarádit a tyhle ty věci jim máme říkat ve správné formě, ve srozumitelné formě. Ne každý to taky umí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane profesore, jakou roli hraje ve vědě omyl?
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Tak víte, to je zajímavá otázka, tohle to. Víte, že hraje roli. Já znám například minimálně 2 příklady, kdy byla udělena Nobelova cena za špatnou interpretaci výsledků, za omyly teda. Přičemž ale, když se na to přišlo, tak nikdo nezpochybňoval, že ti lidé, kteří dostali Nobelovu cenu, si ji zasloužili. Jedním z nich byl Arthur Kornberg, který přišel s objevem enzymu, který replikuje DNA, to znamená, zdvojuje dědičnou informaci, to je ten základní pochod, životní pochod při třeba dělení buňky, že z jedné buňky vznikají 2 buňky dceřiné, které mají tutéž dědičnou informaci. A on našel enzym, který to dělá, potom se ukázalo později, že ten enzym jenom opravuje tu DNA a že to není ten skutečný enzym, který DNA opravdu replikuje, zdvojuje. Dále ten úžasný odpich celé oblasti molekulární biologie a enzymologie těchto procesů, které Arthur Kornberg nastartoval, byl tak zásadní pro rozvoj moderní biologie, že ta chybná, nebo prostě dá se říct chybná interpretace neměla takový význam, jako to, že on vůbec s tou enzymologií těchto procesů začal. No a druhý byl, to byla podobná věc, byl Severo Ochoa, španělský vědec teda, který žil a působil ve Spojených státech, který také podobně objevil enzym, o kterém se zase myslelo, že je to ten prostředník, který tu dědičnou informaci přenáší z té molekuly DNA k těm továrnám, k těm ribozomům se tomu říká, které potom podle toho dělají funkční molekuly. No a ukázalo se taky, že to není ten pravý enzym, ale stejně ty jeho poznatky byly tak strašně významné, že nikdo nezpochybňoval nikdy, že by si tu Nobelovu cenu nezasloužil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V letošním ročníku soutěže Česká naděje 2011 získal Scopus Awards, tedy hlavní cenu mladý vědec Petr Cígler. Tuším, že mu je 33. On pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd a zvítězil s prací o bionanotechnologiích. Už to slovo je složité. Lapidárně řečeno, pozlacuje viry. Spojuje částice s rozlišným charakterem, a to je prý využitelné při přenosu dat pomocí světla. Já to teď hodně zjednodušuju. Zní to fantasticky, ale prý se nechal inspirovat přírodou, konkrétně motýlími křídy, které ve skutečnosti nemají žádné barvivo, ale díky odrazu světla od proteinových nanočástic naše oko vnímá právě ty nádherné kresby.
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Ano, já jsem byl také tím překvapen, abych vám řekl pravdu, o těch motýlích křídlech jsem to ani nevěděl, dozvěděl jsem se to v této souvislosti. On je studentem Vysoké školy chemicko-technologické. Svoji práci vypracovává v Ústavu organické chemie a biochemie, to je tam hned naproti v Dejvicích. To je takové dobré spojení. A to už, co jste říkal a tak se vám to zdálo takové trošku příliš dlouhé, bionanotechnologie, ukazuje na jednu věc, už ten název sám, jak důležité je spojovat různé vědní disciplíny. A ten průnik jejich často vede k zásadním objevům, které by žádná z těch disciplín sama nemohla dosáhnout. Tady jde o to, že ty nanočástice, jestli jsou zlata nanočástice, nebo něčeho jiného, se dávají dohromady s biomolekulami, v tomto případě pokud vím, tak to bylo právě s molekulami DNA, které působí jako jakési lepidlo, totiž molekuly DNA mají zajímavou strukturu v tom, že to je taková pravidelná dvoušroubovice a do těch žlábků, které vznikají u té dvoušroubovice, lze vtěsnat lecjaké zajímavé sloučeniny, například některá kancerostatika jsou založena právě na tom, že se vmezeřují do těch žlábků molekul DNA. No a tady zjevně se mu podařilo využít i toho anorganického materiálu a dávat dohromady právě to, co se dosud dohromady nedávalo. Já sám o tom mnoho nevím, ale zaujalo mě to, ukazuje to na to, že prostě když mladý kluk se pustí do něčeho a není příliš zahlcen informacemi tlustých knih, kde se různé objevy a různé postupy prostě hromadí a nechá zdravý rozum pracovat, tak že to může vést k něčemu velmi zajímavému.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Před týdnem jste se, pane profesore, zúčastnil České konference rektorů. Kromě jiného tam zaznělo, že do roku 2014 by mohl univerzitám klesnout rozpočet ze současných 19 na necelých 15 miliónů korun. Předseda Rady vysokých škol Jakub Fischer upozornil, že už teď se na vzdělání žáka základní školy dává ročně 35 tisíc, zatímco na vysokoškoláka jen 30 tisíc. Jak vidíte toto?
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Tak samozřejmě já nevěřím tomu, že takovýhle obrovský pokles se nakonec bude realizovat. Byla by to chyba. Ale já jsem na tom jednání byl, tam se jednalo kromě jiného o celém to chystaném zákoně o vysokých školách. Víte, že to je velmi teď žhavé téma kontroverzní. Studenti, myslím, vyjdou do ulic tento týden, aby protestovali proti tomu současnému návrhu. Ale já to nevidím zas až tak kontroverzně. Myslím si, že tady hrají velkou roli emoce, protože jednak já vím, jak tahle ta situace je ve Spojených státech například, kde naopak univerzity se snaží, aby se do těch správních rad dostali co nejlepší například i politici, průmyslníci. Protože oni nejenom, že jim třeba poradí, co by měli, na co by se měli soustředit, ale navíc jim shánějí peníze, tak ... U nás se toho všichni bojí a já si myslím, že tam je velmi dobrý kompromis možný, že prostě ty rady, proti kterým se tolik protestuje, že snad budou omezovat svobodu a autonomii a samosprávu vysokých škol. Takže určitě lze je sestavit tak, aby k tomu nedošlo, aby to, co dělá univerzitu univerzitou a sice, že opravdu má tu samosprávnou funkci, že to je takový ostrov svobody, do kterého politici zejména nemají zasahovat a ekonomové, ekonomické subjekty také ne, takže přece jenom určitá reflexe těchto lidí z těchto kruhů by byla dobrá. Ono už to existuje, pokud já vím, tak jedna z našich nejlepších škol Vysoká škola chemicko-technologická má takovou radu. Pokud vím, Univerzita Karlova ji také má. Teď jde jenom o to, vyvážit tu účast studentů, pedagogů, teda profesorů, docentů a těchto externích subjektů. A co mluvil pan premiér na té konferenci, České konferenci rektorů, tak se mi zdálo, že on si toho vědom je. Teď co se týče toho poklesu financí, víte, já myslím, že vysoké školy ale také by tady mělo něco udělat. Představte si, že v České republice máme, jestli se nemýlím, buď 74 nebo 76 dokonce vysokých škol. Tohle to už samo o sobě přeci je absurdní číslo a do mnoha těchto škol, které vůbec vysokými školami nejsou, jsou vysokými školami jenom podle jména, jdou také peníze z veřejných prostředků. Kdyby bylo těch škol míň a k tomu bude muset dojít, já nevěřím, že tento stav je udržitelný, tak hned ty peníze by se pro ty skutečně dobré školy našly. Takže je to komplexní záležitost, ten tlak tady je, to je jisté, ale domnívám se, že to řešení je v určitém kompromisu, který je dosažitelný, aspoň to teda jsem z toho vycítil a myslím si, že skutečně, kdyby ty emoce přestaly být takové rozjitřené, tak že by to šlo. On dokonce pan předseda Rady vysokých škol, právě doktor Fischer to i řekl, řekl: Uklidněme se, pojďme si sednout ke stolu, pojďme to prodebatovat. I on sám, pokud jsem to tak mohl postřehnout, vidí tu cestu k nějakému rozumnému kompromisu.
Vladimír KROC, redaktor
--------------------
Ona je tam třeba otázka školného na vysokých školách, studenti teď na happeningu před Lichtenštejnským palácem, kde jednala Legislativní rada vlády, symbolicky vážili peníze a vzdělání. Jak se díváte na otázku právě zavedení školného?
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Víte, já si myslím, že ono k tomu dojde, ale jde o to, za jakých podmínek. Určitě v této chvíli, jak jsem to já viděl, tak zavedení školného by nemělo být protlačováno do té doby, než bude tady jasný zákon o tom, jak bude vypadat podpora studentů, kteří nebudou moct to školné platit. Aby tam nedošlo k tomu, čeho se bojí například pan rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl, že prostě tady spíš půjde o to, aby si banky zase nahrabaly a ne studenti, ale že z těch veřejných prostředků teda zase budou profitovat banky. Tak tohle to je třeba jednoznačně ošetřit a teprv potom, až tohle to bude jasně dáno, by se mohlo přejít snad ke školnému. Já jsem o tom mluvil s Cyrilem Höschlem, což je teda psychiatr a psycholog a říkal jsem mu: "Já vidím ve školném ne ani tak nějaké dodatečné zdroje finanční pro vysokou školu, jako spíš motivační prvek, že ti studenti se budou víc snažit, aby včas udělali zkoušky, aby nepropadli, aby nestudovali déle, než je nezbytné." A Cyril Höschl mi říkal: "To tak není, to jim platí jejich papínkové a oni klidně dál budou žít ten svůj sladký studentský život." No, nevím, jestli to tak je, asi to tak částečně je, ale možná, že pro určité lidi to tak není. Čili ten motivační prvek určitě tam nějaký by měl být. A když bude to školné nastaveno rozumně a bude to ošetřeno tak, jak jsem o tom mluvil, že ty peníze nepůjdou bankéřům, ale půjdou opravdu do těch vysokých škol, že jim to školné, vysokým školám zůstane, tak ..., a nebude se jim o to snižovat rozpočet, tak bych to neviděl zas až taky tak kontroverzně. Je to ovšem, pravda je, že je to veliký skok od zaběhlé, nechci říct rutiny, ale od zaběhlého systému našich vysokých škol, které teda mají tu tradici té nezávislosti. Dokonce i v době před rokem 90, v době reálného socialismu, tak tam byly jistě velké tlaky z Komunistické strany Československa, tenkrát z těch politických kruhů, přesto ale já vím o případech, kdy i tak fungovaly ty nezávislé struktury vysokých škol, které třeba odmítly jmenovat profesorem někoho jenom proto, že to byl velký politický činitel a on nebyl tím profesorem jmenován. Takže i za té doby takového toho skutečně velice ostrého dohledu se tam určitá nezávislost zachovávala.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme k dalšímu tématu, ministr průmyslu a obchodu se chystá přepracovat státní energetickou koncepci svého předchůdce Martina Kocourka, spolu s Danou Drábovou stojíte v čele expertní skupiny. Budete prosazovat zvýšení podílu jaderné energie z těch současných asi 20 na 50 procent v příštích 20 letech, jak to naznačil Martin Kuba?
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Tak dáváte mi těžkou otázku. Já jsem s panem ministrem mluvil dosud 2x, vždycky jenom asi 20 minut a teprve dáváme dohromady tu expertní komisi, ta by měla být asi 7členná, maximálně 9členná, už vlastně víme, kdo tam bude. V pondělí by měla být, pokud si dobře vzpomínám, tak v 1 hodinu odpoledne tisková konference, kde by pan ministr představil nás, tedy tu skupinu, která by potom nechala zpracovat posouzení té současné energetické koncepce, která teda, musím říct, je poměrně dost kritizovaná ze všech možných stran. Ono je to takové trošku absurdní divadlo, protože státní energetická koncepce byla udělána za každé vlády nová a přitom se jedná o koncepci, která by měla být minimálně na nějakých 20, ne-li 30 let, tak je zapotřebí se podívat na tuhle koncepci, která podle mého názoru je nerealistická. Ono se třeba v ní počítá s meziročním nárůstem 3 procent národního produktu. V současné době alespoň proto nejbližších 5, možná 10 let je nerealistické, to nebude tak, to nebudeme tak rychle růst, to je jedna věc. Druhá věc, přece jenom Evropa se nějak vyvíjí a my sice tady podporujeme jadernou energetiku, ale to nebude možná trvat tak dlouho a v současné ..., a jako postavit tady ještě v severních Čechách další jaderné bloky a všude možně, si myslím, že nebude ani v té Evropě dost dobře možné. Nehledě k tomu, že na to chybí peníze. Dneska těch peněz je málo. Já nevím, kdo by to vůbec zaplatil.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je podle vás třeba dostavba těch dvou nových jaderných bloků v Temelíně, popřípadě jednoho v Dukovanech reálná?
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Já myslím, že to reálné je jen tak tak, že ty peníze na to snad by se mohly najít a najdou se pravděpodobně. Myslím si, že zejména ten Temelín, tam byly původně plánovány 4 reaktory, teď jsou tam 2, takže ty 2 se tam můžou, ony jsou to už větší reaktory a jiného typu a tak dále, ale myslím si, že tam by se to dostavit mohlo. No, budeme s tím mít velké mezinárodní potíže, víme, co to asi způsobí v Rakousku a teď už i v Německu, tak na to se musí naše diplomacie připravit. Ale myslím si, že opravdu nevyužít toho Temelína k posílení vůbec produkce elektřiny u nás, by byla chyba. Ale dál už bych, a to bude ale předmětem toho zkoumání té naší komise, dál si myslím, že už asi doporučovat to nebudeme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme poslední půldruhé minuty, můžete alespoň stručně prozradit něco o chystané schůzce s ministrem školství k možnosti využití operačních programů na podporu BIOCEVu? Já jenom připomenu, že to je vědecké centrum ve Vestci u Prahy, které má spojit základní a aplikovaný výzkum v oblasti biomedicíny a biotechnologie.
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Ano, já jsem právě na té konferenci rektorů mluvil s panem ministrem školství, kterej teda mimo jiný taky byl pěkně nemocnej, chudák tam přijel, měl náběh na zápal plic, ale přesto tam přijel, poněvadž prostě to byla důležitá schůze, jednání důležité. A tam si mě pozval na začátek března k sobě, abychom tam projednali následující věc, a sice ty velké projekty, jako je CEITEC, BIOCEV a další, ELI, které jsou financovány z evropského operačního programu Věda a výzkum pro inovace, tak že ta udržitelnost těchto projektů není dořešena dodneška, protože ty peníze jednou z Evropy, až se to postaví, přestanou sem přitékat, budou tady velké instituce a jak se navýší finanční prostředky pro ně, aby se nekrátily těm stávajícím institucím, třeba právě vysokým školám a Akademii věd. Existuje tady ten operační program Vzdělání pro konkurenceschopnost, který, jak víte, je to ten kontroverzní program, kvůli kterému dokonce ministerstvo školství bylo kritizováno v Bruselu, že ty peníze prostě neutrácí, nebo nemá je dobře zúřadované, tak já bych rád s panem ministrem tohle to probral, aby se právě tyhle ty peníze také použily pro udržení toho, těchhle těch, do budoucna pro udržení těchto velkých infrastruktur.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, možná to bude téma našeho příštího setkání. Předpokládám, že to už bude poté, co se sejdete s ministrem školství a budete toto téma probírat. To byl profesor Václav Pačes. Já vám děkuji a přeji hezký den. Na shledanou.
prof. Václav PAČES, biochemik
--------------------
Děkuju. Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí bude hostem pořadu Jak to vidí Ivan Hoffman. Vladimír Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů a vydařený poslední únorový víkend. Na shledanou.