Jak to vidí Václav Pačes - 20.5.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes vědec, profesor Václav Pačes, nově předseda Učené společnosti. Přeji dobrý den.
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane profesore, co to je ona Učená společnost?
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
No, vidíte, ptáte se mě a já se obávám, že mnoho posluchačů a občanů naší republiky ani neví, že Učená společnost České republiky existuje. Učená společnost je vlastně nová organizace, která nahradila ten bývalý sbor akademiků a členů korespondentů Akademie věd. Mladší už ani nevědí, že to existovalo, ale ti starší si na to pamatují. To bylo velmi vlastně takové prestižní uskupení vědců. Je zajímavé, jak vznikalo, to je dobře popsáno v pamětech profesora Charváta, zakladatele naší endokrinologie. Ale bohužel potom zejména v době normalizace se tento sbor učenců skutečně renomovaných a respektovaných vědců trošku zkompromitoval i tím, že se tam přijaly některé spíše politické figurky. A my když jsme po roce 89 začali vůbec uvažovat o transformaci Akademie věd České republiky a vědy u nás, tak jsme chtěli také něco udělat s tím sborem akademiků. Ukázalo se, že se to těžko dá nějak ztransformovat nebo zreformovat. A tak byl ten sbor akademiků rozpuštěn. No, ale ukázalo se, že tady vzniklo najednou jakési vakuum, protože každý stát má takovýto sbor prestižních tedy učenců a vůbec vzdělanců, ať už je to Akademie Française, ať už je to Royal Society v Británii, vlastně také akademici v různých státech, v Holandsku kupříkladu a jinde, v Německu členové Max-Planck-Gesellschaft. Takže tenkrát 2 takoví vynikající naši vědci, Otto Wichterle a Rudolf Zahradník, přišli s tím nápadem, že bychom měli navázat na Královskou českou společnost nauk, která vznikla už v roce 1784 a že bychom měli tedy vytvořit cosi, co se tenkrát nazvalo Učená společnost České republiky. Ten název podle mého názoru není příliš vhodný, protože tenkrát to učený znamenalo trošku něco jiného než dnes, dneska to zní tak archaicky, starodávně a myslím, že se to možná mohlo nazvat jinak. Dokonce tenkrát já jsem sám prosazoval, aby znovu to byla Akademie věd a Akademie věd, jak ji máme dneska, to je ten, ta soustava výzkumných institucí, výzkumných ústavů, že by se přejmenovala na nějaké národní výzkumné centrum a tak dále. To se nerealizovalo, takže máme tady Učenou společnost. No, a ta teda byla založená v roce, tuším, 1994 na Pražském hradě za přítomnosti tehdejšího prezidenta Václava Havla. A právě Otto Wichterle a Rudolf Zahradník potom vlastně po konzultacích jmenovali prvních několik členů, kteří začali volit ty další členy. Já nechci se příliš zabývat tou strukturou Učené společnosti, ale ona má numerus clausus, je to 111 členů, a kromě toho zahraniční členové. Ale těch řádných členů tedy může být 111, dneska jich máme 99 a každým rokem, teď už dokonce každým druhým rokem jenom se vždycky v květnu volí noví členové. Je to volba mimořádně striktní, jednak založená teda na skutečné vědecké, tedy vědeckém renomé mezinárodním. Dneska je poměrně snadné si ty věci zjistit, protože máme databáze všech těch citací a impaktových faktorů a jak se to všechno jmenuje. No, ale kromě toho se tam také přihlíží k takové morální integritě těch lidí. Prostě jsou to skutečně osobnosti, já si myslím ty nejlepší z nejlepších v tom světě, teda zejména vědy, zejména vědy, ale i společenských věd a humanitních věd samozřejmě, ty se do toho počítají. Jsme rozděleni právě do takových tříd, třídy spíš zaměřené na takovou fyziku a ty vědy neživé, potom biologické vědy a potom ty vědy společenské a humanitní. No, a kromě volení nových členů tak Učená společnost právě v květnu vždycky na tom valném shromáždění také uděluje medaile a ceny Učené společnosti, které byly právě v pondělí uděleny.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak na to jsem se chtěl zeptat, kdo a za co si je odnesl?
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak tentokrát medaile, to je vlastně nejvyšší vyznamenání, dostali 2 profesoři Univerzity Karlovy, profesor Ivan Hlaváček, což je významný historik skutečně světového jména, a který se také velmi o Učenou společnost zasloužil. A potom profesor Karel Štulík, což je náš vynikající chemik z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, který také je vlastně prvním ředitelem Grantové agentury České republiky, byl děkanem Přírodovědecké fakulty. Prostě je to významná osobnost nejenom v oblasti chemie, ale vůbec organizace vědy. Tak to byly ty medaile, to nejvyšší ocenění. Potom jsou ceny Učené společnosti, které jsou dokonce spojeny s určitou odměnou, a to dostal pan profesor Jan Evangelista Jirásek z Ústavu pro péči o matku a dítě, člověk, který se mimořádně zasloužil v oblasti lidské embryologie a právě v té péči o matku a dítě. A potom pan profesor Oldřich Král z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy za takový mimořádně významný příspěvek k rozvoji české sinologie v tom mezinárodním kontextu. Kromě toho se udělují také ceny v kategorii mladý vědecký pracovník, to dostal doktor Jan Tušek z Centra biblických studií Akademie věd a Univerzity Karlovy za, zejména za svou badatelskou činnost v oblasti středověkých dějin Palestiny. A potom pan, medicin doktor Jiří Šedý z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd za významný příspěvek k objasnění vlastně mechanismu k poranění míchy. Ještě dál se udělují ceny v kategorii středoškolských studentů, a to je zejména studentů, kteří se zúčastňovali různých olympiád nebo které nějak už, kteří pracovali ve vědeckých ústavech a prostě prezentovali nějakou vědeckou ucelenou práci. To je, myslím, velmi významné, my se soustředíme nebo učená společnost se chce soustředit právě také hodně jednak na popularizaci vědy, ale také právě na to, aby přitáhla mladé lidi do věd, do všech oborů. Takže těch bylo, tuším, 2, 4, 6, 8, kolik, 10, 12 středoškolských studentů. A nověji, myslím, vloni to bylo poprvé a letos zase, jsme také ocenili pedagogy středoškolské, tentokrát byla oceněna paní doktorka Jarmila Ichová z gymnázia, z Jírovcova gymnázia v Českých Budějovicích a paní doktorka Helena Kommová z Gymnázia Keplerova v Praze. To jsou dámy, které skutečně přitáhly mladé středoškolské studenty k vědě. Ta paní doktorka Ichová k biologii, paní doktorka Kommová k matematice a fyzice, a ti jejich studenti zpravidla vyhrávají nebo se velmi dobře umisťují v těch mezinárodních olympiádách různých. Já myslím, že to je velmi významné si uvědomit, že středoškolští profesoři jsou ti, kteří opravdu mají nezastupitelné a velmi významné místo vůbec v rozvoji naší společnosti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak o Učené společnosti a o jejích cenách jsme teď slyšeli od nového předsedy Učené společnosti profesora Václava Pačese.
Tady je Český rozhlas 2 - Praha, pořad Jak to vidí, dnes s Václavem Pačesem. Připomínám, že přepis rozhovoru najdete na internetu, adresa je www.rozhlas.cz/praha nebo si můžete také poslechnout reprízu našeho povídání po 23. hodině. 18. května to bylo 30 let od chvíle, kdy v emigraci zemřel významný český vědec profesor Antonín Svoboda. Díky němu se prý mohlo někdejší Československo stát počítačovou velmocí, jenomže tehdejší režim kybernetice příliš nepřál, a tak Antonín Svoboda odešel do Spojených států. Možná by stálo za to tuto výjimečnou osobnost připomenout.
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
To rozhodně. Antonín Svoboda skutečně byla mimořádná osobnost, já ho tedy osobně neznal, ale vím to z mnoha vyprávění. Vůbec on měl takový dobrodružný život, protože on za války odešel nejprve do Francie, kde na ministerstvu obrany tehdejším, a vlastně tam byl poslán, vyvíjel zaměřovače protiletecké a později odešel do Spojených států, kde právě začal se zabývat samočinnými počítači. Profesor Svoboda se vrátil hned po válce do Československa a věnoval se právě vývoji počítačů. Byl utvořen ústav u Akademie věd, Ústav matematických strojů, kterého on byl ředitelem, a kde vlastně vznikl ten první slavný SAPO, to je zkratka samočinný počítač, který byl ještě elektronkový, samozřejmě nebyl příliš spolehlivý. Byly to prostě jedny z prvních počítačů, ale na takové úrovni, že opravdu byly na té světové špičce.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On měl takovou vizi, jak jsem se dočetl podle časopisu Vesmír, a proto se také vrátil ze Spojených států, kde mohl pokračovat v tom výzkumu. On říkal, že tak jako je Švýcarsko velmocí v hodinkách, mohlo by být Československo velmocí v počítačích. Tak to byla hezká představa.
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
To byla báječná představa a on se velmi zasloužil o to, že se opravdu málem realizovala, protože okolo sebe shromáždil skupinu nadšenců, nadšených mladých lidí, kteří opravdu se tomu stoprocentně věnovali a vyvíjeli teda ty stroje. Potom byl ten epos někdy, já už nevím kdy, v roce 55 nebo ne, to vlastně byl ten první, já už si to tak nepamatuji, ale každopádně to byly počítače na skutečně světové špičce. Problém byl v tom, že v roce 1958, kdy vlastně byly ty první politické čistky, kdy byli vyhazováni lidi zejména z vysokých škol, kteří jako tomu režimu nevyhovovali, například Otto Wichterle byl v té době vyhozen z vysoké školy a pak mu byl udělán ústav v Akademii věd, tak byl i ústav, kterému, který byl v Akademii věd naopak zase a byl řízen profesorem Svobodou, tak byl, tuším, převeden pod ministerstvo strojírenství a on byl zbaven toho ředitelování. Pracoval tam sice dál, no, ale v roce, tuším, 1964 emigroval do Spojených států a tenkrát to bylo velké haló, to už si dobře vzpomínám, protože emigroval s celou svojí skupinou. To bylo, já teď nevím kolik, ale možná nějakých 7, možná 10 velmi nadějných mladých vědců právě v oblasti sestrojování počítačů a už programování a tak dále, tenkrát se to dělalo děrnými štítky. No, prostě byla to samozřejmě skalní doba toho. Zajímavé také je, jak pan profesor Antonín Svoboda skončil, on byl potom profesorem na Univerzitě v Los Angeles v Kalifornii a tuším, v roce, no, jistě, v roce 1980, kdy soptila ta sopka Saint Helens, tak on se tam na to jel podívat a tam zemřel. Nevím teda za jakých okolností. Ještě bych jenom chtěl tady dodat takovou maličkost, já když jsem vlastně se díval na to, jak tenkrát ta sopka soptila, tak on to, se to velmi nesprávně překládá do češtiny, jako že soptila sopka nebo hora Svaté Heleny. Není to tak, ta hora se jmenuje Saint Helens podle Lorda Saint Helens, který byl takovým cestovatelem v té době a v oblasti ještě s Vancouverem, podle kterého zase se jmenuje to město. Tak jenom to na okraj.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak jeho řešení se uplatnilo třeba v kosmickém programu Apollo a možná bychom mohli ještě připomenout, že prý hrál výborně na piano i na tympány údajně i v České filharmonii. To jenom tak abychom pro úplnost řekli něco o této osobnosti. Když mluvíme o výročích, tak na dnešek, na 20. května připadá vlastně zavedení známého metrického systému, respektive tehdy byla v roce 1875 první mezinárodní konvence o metrickém systému, podepsána a u nás tedy vstoupila platnost od 1. ledna následujícího roku, tedy 1876. Jak tahle ta konvence z Paříže ovlivňuje a ovlivnila náš život?
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
No, to bylo výborné, já si myslím, že se ujednotily ty různé míry a váhy a tak dále. Ve skutečnosti do dneška jsou s tím potíže. V kontinentální Evropě naštěstí ne, tady už metrický systém prostě je zaveden a pevně zaveden a je to výborné, že máme prostě všichni stejné míry a váhy. Ale přijedete do Spojených států a do Velké Británie a najednou jste úplně vedle, protože tam pořád ještě, já dokonce nebo ne vlastně nedávno, už před mnoha lety jsem v Británii s jedním svým kolegou jsme tam mluvili o váze, a jestli jsme tlustí nebo štíhlí a tak, jak to tak bývá. A on mi najednou řekl, kolik přibral stonů, to je kamenů, oni tam ještě pořád mají váhu, já to ani nevěděl v té době, stony. No, a když vám někdy někdo řekne v Americe tlak v librách na čtvereční stopu, no, tak vůbec si to člověk neumí představit, co to v tom našem systému asi tak obnáší. Je to problém, který, pokud vím, tak dokonce měl i negativní dopady při konstrukci, a teď už si nevzpomínám, jak to bylo, ale při konstrukci Airbusu, kdy právě došlo k nějakým problémům v kompatibilitě různých součástek, které byly vyrobeny ve Velké Británii právě podle těch jejich měr, podle těch palců a stop a tak dále, a těch evropských. Myslím, že teda by skutečně bylo velice záhodno, aby Amerika a Velká Británie teda přešly už stoprocentně na ten metrický systém. To jsou takové svobodomyslné země, které nechtějí prostě občany, občanům nařizovat něco. No, ale z pohledu takového toho vývoje si myslím, že by to bylo velmi dobré.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí si dnes povídáme s předsedou Učené společnosti profesorem Václavem Pačesem. Téma, o kterém bychom mohli mluvit asi celé dopoledne, možná několik dní, syntetická biologie. Co to je?
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak to je nový obor, který se vlastně teprv teď formuje. Já jsem shodou okolností členem takové skupiny EASACu. Co to je EASAC, to je zkratka evropského poradního sboru, teda poradního sboru evropských akademií věd. A ten EASAC má skupiny, které vytvářejí nebo které se vyjadřují k nejrůznějším takovým těm aktuálním oblastem společenského vývoje, vědy a k tomu dávají dohromady písemný materiál vždycky. Některé z nich jsou skutečně vynikající. Já si vzpomínám, když jsem se ještě zabýval energetikou, tak že právě EASAC vydal takovou stručnou, většinou to bývají stručné velmi úderné materiály právě o problematice energetiky jednak vývoje energetiky, tedy těch technologií a vědeckých poznatků, ale potom i organizace, řekněme, v Evropě, jak by to mohlo vypadat nebo jaké jsou možnosti a co by se mělo, nebo nemělo dělat. Nebo tam byl velmi důležitý a báječný materiál o infekčních chorobách obecně. A to, jak se tohle to dneska vyvíjí ve světě a v Evropě. Čili ty materiály jsou velmi cenné. A teď se jich zas několik dělá, já jsem v té skupině, která se právě snaží definovat a ukázat na možnosti takzvané syntetické biologie. Tak a teď co to ta syntetická biologie je. Dneska jsme tak daleko, že nejenom že umíme už číst dědičnou informaci nejenom jednotlivých genů, ale celých organismů lidí a tak dále, můžeme srovnávat dědičné informace, o tom jsme už také mnohokrát mluvili. Ale dostali jsme se do studia, kdy můžeme už synteticky například chemicky syntetizovat jednotlivé geny a dokonce i celé dědičné informace. Takovým prvním průlomem byla syntéza dědičné informace bakterie, která má jeden z nejmenších dědičných informací. To je mycoplasma genitalium, kde se opravdu podařilo vlastně oživit ten organismus, který byl vlastně, ta jeho dědičná informace byla syntetizována. Kromě toho syntetická biologie se zabývá nejenom takovou tou syntézou opravdu chemickou, ale v tom širším pojetí syntézou nových, řekněme těch okruhů, které mezi sebou komunikují, třeba okruhu genů. Že vezmete jeden gen z jednoho organismu, dáte ho dohromady s genem z jiného organismu. Podřídíte to regulaci z nějakého dalšího organismu. A můžete vytvářet umělé takové i sítě, anebo ty okruhy, které mezi sebou komunikují a mohou třeba syntetizovat nějaké nové látky nebo mohou ovlivňovat nějaké pochody třeba v lidském nebo v jiném organismu. Čili je to taková hraniční oblast vědy, která využívá jednak hodně molekulární genetiky a genomiky, to je dědičné informace, ale využívá k tomu i té biochemie proteinů, zejména těch aktivních látek třeba enzymů nebo hormonů. A kromě toho je v tom velice zainkorporovaná právě chemie, chemická syntéza a dneska i biofyzika a fyzika. Je to takový syntetický obor, odtud tedy také syntetická biologie, který, já si myslím, se teprve definuje. Není přesně definován, poněvadž jsou i určité námitky proti tvorbě nového obory, pač se říká: no, vždyť vlastně ono to existuje už dneska v molekulární genetice a v genomice a v biochemii a tak dále. Ale přece jenom právě nejdůležitější nebo takové nejvýznamnější výsledky a objevy zpravidla přicházejí v těch hraničních oborech, kde dochází k průniku nejrůznějších nejenom těch paradigmat těch jednotlivých oborů, ale i technik. A to si myslím, že právě syntetická biologie by mohla tady sehrát velmi významnou roli, zejména v budoucnu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to právě velký příslib do budoucna, zároveň se ale objevily obavy ze zneužití syntetické biologie, třeba v terorismu.
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
Samozřejmě to se objevuje vždycky a vlastně zneužití výsledků výzkumu a vůbec vědění, to je prostě stálá hrozba, to se netýká jenom syntetické biologie, to se týká fyziky, to se týká technických oborů. Koneckonců tady můžeme mít jaderné elektrárny a můžeme mít také jaderné bomby. Čili tady je zapotřebí, tak jako to bylo třeba v molekulární genetice, udělat kvalitní legislativu, která jasně označí, co jsou už kriminální počiny. Neznamená to samozřejmě, že se tomu dá stoprocentně zabránit, máme tady zloděje, ačkoliv se krást nemá. Máme tady teroristy, ačkoliv terorismus je odpudivá a otřesná oblast teda současného našeho života. Bohužel to tak je, je to proti zákonu. Ale já si myslím, že tady to ani tak moc nehrozí, protože ta nová legislativa asi ani nebude zapotřebí, pač ono je to všechno už zakotveno v té legislativě, která třeba ochraňuje lidské embryo, ochraňuje třeba patentování dědičné informace a tak dále.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme raději tedy k něčemu, doufejme, optimističtějšímu a to je naše dnešní téma, které by vám mohlo být blízké. Ptáme se totiž, jak najít vhodný studijní obor, myšleno na vysoké škole. Podle jednoho výzkumu prý muži mají lépe nebo se umějí lépe učit, ale ženy jsou spolehlivější studentky a údajně ekonomika a podnikání je spíš pro muže, zatímco ženám sedí víc lékařství, pedagogika nebo filosofie. Mohou na to být různé názory, mě zajímá ten váš, jestli skutečně existují rozdílné vlohy u mužů a u žen. Jak to vidíte?
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
Tak tohle by bylo na strašně dlouhé povídání a určitě by to nikdy nebylo rozhodnuto, tyto věci. Vůbec taková ta záležitost, jako co je, třeba kdo má větší inteligenci. Ona inteligence nebyla nikdy dobře definována, zrovna tak jako nebyly definovány schopnosti v takové nebo onaké. Samozřejmě mezi muži a ženami, když už jsme u toho, je tady ten základní biologický rozdíl, který směřuje spíše ženy do takové té ctižádosti, aby ta rodina byla prostě co, co nejlepší a tak dále. Ti muži zpravidla, zase je to dáno biologicky, jsou spíš možná ti lovci a je to spíš na to tu rodinu zabezpečit jinak a tak dále. To se samozřejmě dneska v civilizovaném světě už hodně mění, tohle to. Já si nemyslím, že ženy jsou chytřejší nebo muži jsou chytřejší, to je prostě velmi individuální. Co si myslím, je ale důležité tady, je něco jiného, a sice rodiče by měli, pač učitelé také, ale ti na to nemají tolik času, ale rodiče by měli tak pozorovat své děti už od malička, aby se snažili zjistit, k čemu mají vlohy, k čemu to dítě má vlohy. A snažili se ho potom nenápadně nenásilně tím směrem trochu orientovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je asi ta nejtěžší diplomacie, jak říkáte nenásilně.
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
To máte, to máte naprostou pravdu, ale ono se stává, že opravdu já to sám vím ze svého okolí, ze své rodiny, že je třeba obtížné vůbec nasměrovat po maturitě nebo v těch posledních ročnících dítě někam, že vlastně to dítě ještě nemá vyhraněné zájmy, zpravidla většina dětí neví, jestli chce dělat to nebo ono. A myslím, že rodiče by měli tady mít jakousi představu o tom, aby to dítě nasměrovali tam, kde bude nejlepší, kde má ty největší schopnosti.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nejhorší jsou asi vlastní nenaplněné ambice a takzvaně cpát tu ratolest tam, kde jsem sám neuspěl.
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
No, naprosto, to je, to je, by byla ta, myslím, největší chyba. Myslím si, že tohle je něco, co mnoho rodin jako nemá a potom samozřejmě lidi třeba jdou na vysokou školu, děti teda na nějakou vysokou školu nějakého zaměření a pak z toho nejsou šťastni a odcházejí někam. Já bych si myslel, že zejména co je zapotřebí, je, ty děti, které mají vlohy k matematice, k technice, tak opravdu se snažit tím směrem směřovat. Dneska máme spoustu ekonomů, máme právníky, máme kunsthistoriky, je otázka, jak dlouho nás ještě tato odvětví, tyto obory budou živit. Nemáme, to vím, dostatek kvalitních inženýrů, konstruktérů, přírodovědců a bylo by dobré ty děti, které k tomu mají vlohy a tak, a nejenom vlohy, ale i ten zájem o to, tak se je snažit nenásilně na to nasměrovat. Myslím, že budoucnost opravdu spíš je v těchto oborech než zrovna v té ekonomice nebo v právech.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Koneckonců jak jsme si připomněli osobnost Antonína Svobody, tak on byl kromě toho, že byl vynikající vědec, tak byl i muzicky nadán. Možná to bývá časté a je to hezký koníček, není nutné, aby, abychom třeba chtěli mít z děcka umělce.
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
To máte pravdu, a já myslím, že je dokonce důležité kompenzovat jeden obor nebo své zaměření něčím dalším. Víme, že Einstein hrál na housle a vždycky tady má být nějaká ta kompenzace u toho Antonína Svobody, já to ani nevěděl, vy mi to tady říkáte, že byl muzikálně nadán.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem byl Václav Pačes. Těším se zase brzy na shledanou, mějte se hezky.
Prof. Václav PAČES, vědec, předseda Učené společnosti
--------------------
Na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Www.rozhlas.cz/praha, tak to je adresa, kde najdete přepis našeho rozhovoru. Pořad Jak to vidí si můžete v repríze poslechnout také po 23. hodině.