Jak to vidí Václav Malý - 9. března

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes světící biskup pražský Václav Malý. Dobrý den.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jsem rád, že mohu být mezi prvními, kteří vám veřejně gratulují k Ceně Arnošta Lustiga, jímž jste se včera stal prvním laureátem.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji. Ale všecka sláva, polní tráva. Takže zase nastává všední den a jedeme dál.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono je to novinka, cenu založila česko-izraelská smíšená obchodní komora k prvnímu výročí úmrtí Arnošta Lustiga, jako trvalou připomínku světově proslulého prozaika a humanisty a také událostí holocaustu. Členové výboru, kteří vybírali prvního nositele ceny, hledali osobnost, která zosobňuje vlastnosti jako je odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost. Vidíte se také tak? Na to jste pomyslel, když jste o udělení ceny se dozvěděl?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak vy mě přivádíte do rozpaků, protože to jsou ideály a já dobře vím, že jim zdaleka nedostávám a hlavně, že mezi námi je mnohem více lidí, kteří by si to zasloužili. Já zdaleka neprošel takovým peklem, jako právě zemřelý Arnošt Lustig a další vězňové 50. let, nebo vězňové nacistických koncentračních táborů. A ti lidé vydrželi, zachovali si páteř a ještě mezi námi poslední třeba zbytky, promiňte, že to tak nehezky řeknu, těchto lidí, kteří tolik trpěli žijí. A někdy jsou přehlíženi, lidé o nich nevědí. Takže ti by si to zasloužili. Já přece jako už měl mnohem lehčí život, jistě, že byly tak nějaké těžkosti, ale zdaleka se to nedá srovnat s utrpením těchto lidí. A na Arnoštovi Lustigovi si právě vážím chuť do života, že nezatrpkl, že byl člověkem zvídavým, byl to veliký spisovatel. Já jsem si před 2 lety přečetl znovu Modlitbu za Kateřinu Horovitzovou, kterou už znám ze 60. let a úžasné. Byl to pro mě takový zážitek a tak jsem to vstřebal ještě více než kdysi, když jsem to četl v mládí, ale kromě toho to byl člověk, který okolo sebe rozdával radost, který nezatrpkl, nezapomínal, o tom psal, vracel se k tomu v literárním díle, ale na druhé straně se dovedl radovat ze života, z daru života a to je povzbuzující. Je to člověk, který žil také z naděje, který si nedělal iluze, byl to realista, ale zároveň člověk, který měl také nadhled. Tak to jsou vlastnosti, které bych si přál mít a které bych přál i našim posluchačům. Ale samozřejmě, to je také na základě slz. Já jsem to řekl v tom projevu, že velké věci se rodí ze slz, z bolesti. Protože někdy právě chceme dosáhnout něčeho, aniž jsme schopni pro to něco obětovat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Povězte mi, jak dobře jste se znali, jakým pro vás byl osobně Arnošt Lustig?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem se s ním osobně znal velmi letmo. Hned po listopadu 89, když přijel ze Spojených států, tak se mnou dělal veliký rozhovor. Ale to bylo v podstatě jediné setkání, kdy jsme spolu více hovořili. Potom během těch let jsem ho někde potkával ve společnosti, ale už nikdy jsme se nesetkali, abychom si více pohovořili. Docela toho lituji, protože já sledoval jeho život a sledoval jsem i jeho utrpení. Takže mi nebyl neznámou osobností, ale k bližšímu osobnímu kontaktu nedošlo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ptám se i proto, že on byl takový hodně přímočarý a většinou na potkání lidem tykal a muže oslovoval "ty bejku", takže já si nedokážu představit, že by on takhle oslovil vás, to se asi nestalo.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já bych se neurazil. Vždyť jsem člověk jako ostatní a vím, že on to nemyslel hrubě, nebo agresivně. Že spíše se mi zdá, za tímhle tvrdým výrazem, byla něha. A někdy člověk se za tu něhu stydí, to byl třeba případ i Ivana Jirouse, který se vyjadřoval velmi hrubě, tvrdě, nespravedlivě, ale v podstatě to byl člověk velmi citlivý. A mně se zdá, že ta citlivost byla skrývána někdy i u Arnošta Lustiga, když takto jako oslovoval ty druhé.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a nebylo to podobné i s tím, že vlastně takovou tou okázalou veselostí maskoval ten vnitřní smutek?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To je možné. Do duše druhého člověk těžko pronikne, ale dobře, že třeba i maskoval, netroufnu si říci, jestli mu to tak, jestli to tak bylo, protože někdy lidé, kteří jsou plni vnitřního bolu, stále, promiňte, že to tak nehezky řeknu, otravují své okolí a zatěžují. A to on nezatěžoval.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Při přebírání ceny jste včera řekl, že žijeme v době bez ideálů. Co je toho příčinou?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak jednak jsme stále masírováni v poslední době sdělovacími prostředky, všecko se zdražuje, je krize, bude ještě hůř a lidé jsou tak znejištěni a přirozeně to všecko vede potom myslet na to, co bude příští den. Ale člověk by měl myslet v širší perspektivě a znovu si uvědomit, co je nejdůležitější v životě. Jistě, že je důležité mít sociální jistoty, ale ty nejsou trvale dány, o ty musíme také usilovat. Dobře jsem si vědom, a to opakuji, že jsem si dobře vědom, že některé sociální vrstvy i v naší společnosti opravdu prožívají těžší časy, ale nejsou to takové časy, kdybychom hladověli. Víte, já už jsem navštívil několik zemí, kde je veliká chudoba, a tak jsem si uvědomil, jaký je to obrovský rozdíl mezi životní úrovní naší společnosti a mezi životní úrovni v tamních zemích. Takže bychom měli vidět i v tom globálním pohledu tu svoji situaci, že patříme do bohaté části světa. A právě ideály nás vedou k tomu, abychom o něco usilovali jako lidé. Nejen o to momentální zajištění, a tím já tím vůbec nepohrdám, já přirozeně také si dělám starosti, jestli budu moci zaplatit to, nebo ono, ale na druhé straně to člověka může vést také k uskromnění, ale důležité je, aby člověk byl člověkem. Jak já stále dokola opakuji, aby byl zakotven, aby měl nějaké vztahové zázemí, aby měl okolo sebe lidi, kterým může důvěřovat, s nimiž se může potěšit. Protože nakonec člověk zjistí, to je to nejdůležitější a zvláště to potom poznáte, když lidé už končí svůj život, když třeba je potkávají všelijaké těžkosti, stáří, nemoci, bezmoci, tak jak ocení, když někdo je jim blízko, když nejsou sami. A to myslím, že je ta dřeň našeho života a proto tedy já mluvím, že dneska je tak trochu doba bez ideálu, taková doba, kdy to tak jako plyne ze dne na den a kdy jakoby ten svět byl černobílý.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a tím můžeme hned přejít k dalšímu tématu, protože jsme uprostřed, tedy ne doslova, ale v probíhajícím předvelikonočním půstu. Četl jsem, že někteří křesťané se během něj vzdávají používání internetových společenských sítí, ale papež Benedikt XVI. naopak oslovuje každý den věřící prostřednictvím Twitteru a kromě jiného připomněl, že toto období je příležitostí zamyslet se nad tím, co je středem života křesťana, vy jste teď o tom mluvil - láska k bližnímu.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, tak je pěkné, že papež používá také těch nových technologií, samozřejmě s pomocí svých spolupracovníků, kteří jsou odborníci, ale, že se snaží i tímto způsobem oslovovat především mladou generaci. Dříve ten půst se chápal především půst od nějakých dobrot, od masa, od alkoholu. Jistě i to je dobré, ale mně se zdá, že dneska se především musíme postit od něčeho, na čem se stáváme závislými. A to je často právě ta nová technologie, že pořád jsme takoví zneklidnění, aby nám něco neuteklo a pořád chceme všecko obsáhnout. Také půst znamená navštívit třeba někoho, s kým jsem se poškorpil a podat mu ruku. Protože to opravdu stojí námahu. Vím to ze své zkušenosti, protože jsem také člověk, který podléhá emocím, také ne vždy člověk se chová k těm druhým dobře a teď sám jít za tím druhým a říct, promiň, já jsem se mýlil, nebo zrovna jsem neměl dobrou náladu, kterou jsem na tebe přenesl, tak to je velké úsilí. Tak ten půst já vidím především v této rovině. Přirozeně dneska jsme trošku někdy rozjedení, tak je dobré se uskromnit i v tom jídle i v tom pití, ale ještě mnohem těžší, je najít cestu k druhému. Ta postní doba ta je důležitá. Dneska slovo půst v podstatě neexistuje ve slovníku. Zní to jako slovo z Měsíce. Tak je dobré si zase uvědomit, že před velikonočními svátky je 40denní období, takzvané postní období, kde ten, kdo opravdu se chce dobře připravit na Velikonoce, znovu omezí trochu své potřeby i spotřebu a tak jde na hloubku, aby si uvědomil, kdo je, kam směřuje, aby znovu tak jako očišťoval své vztahy vůči těm druhým a vůči sobě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jaký význam má v křesťanské tradici právě číslo 40, proč zrovna 40denní půst?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Protože, jak známo, křesťané se vztahují buď osobě Ježíše, věří, že je to boží sny a Ježíš dříve, než začal své veřejné působení, tak 40 dní byl pokoušen na poušti. Takže na základě toho také křesťané, kteří se připravují na Velikonoce, kdy si připomínají umučení a vzkříšení Ježíše, tak těch 40 dní mají být soustředěni o.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proto se tedy v předvelikonočním období ani nemohou konat v kostele svatby?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, může se konat svatba. Je to takové zajímavé, že většinou svatby se nekonají v květnu, protože se říká, že jo, svatba v květnu, takže to jsou máry. Ale v postní době by svatby neměly býti, nicméně není to zas tak proti ničemu, když ta svatba je. Protože výjimka z pravidla je někdy dobrá. Dokonce 4. neděle postní má být takovou nedělí výdechovou, ocitá se, objevuje se to i v barvě těch, kdo vedou bohoslužbu, že místo té fialové, která se nosí po celou postní dobu, tak může být barva růžová. Je to neděle, která začíná zvoláním: "Radujte se! Mějte radost!" Jo, takže je to takové vydechnutí. Tudíž, co se týká i těch svateb, jistěže by to bylo možné, pokud to nemusí být, tak je lépe zachovat tu vážnost postní doby. Ale ta vážnost není v tom, že budeme mít strnulou tvář, že budeme zarostlí, že nebudeme o sebe dbát, že budeme hned najevo dávat, že my opravdu to bereme vážně, protože zase bychom měli dbát na to, aby to dobré, o co usilujeme, bylo co nejvíce skryté, abychom si na tom nezakládali a nedali to takovým jako hurónským způsobem ve známost svému okolí. My jsme tak dobří a my se postíme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a jakého druhu by třeba pro inspiraci měly být ty neokázalé dobré skutky?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak například navštívit někoho v domově důchodců, nebo v nemocnici a nebo si třeba doma udělat opravdu pořádek. A nebo, jak už jsem řekl, když jsem s někým poškorpil, tak udělat ten první krok.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
I když se cítíme stále v právu a že ta křivda se stala nám, odpustit?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě možná taková krátká zmínka o těch závislostech, nových technologiích. Jsou prý věřící, kteří během tohoto období omezují i sledování televize a dokonce poslech rozhlasu. I to patří k půstu?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
I to patří k půstu, protože i tady vzniká závislost, co si budeme povídat. Tudíž najednou si vyzkoušet a najít tu sílu a vypnout ten knoflík a unést tu chvíli jisté abstinence jako abstinence od alkoholu, tak právě abstinence od těch technologií. Já myslím, že především pro mladší generaci to je opravdu utrpení, pro mě tolik ne, já to užívám skutečně jenom jako nástroj a zdaleka nevidím skrz to svět, ale ti mladí lidé, když teď jsem měl třeba metrem, no, to je fantazie se dívat na ty lidi, každej má ten chytrej mobil a oni už ani v tom metru nevydrží se podívat, koho mají okolo sebe ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Oni jsou vlastně trošku na jiné planetě, dalo by se říct.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
... jsou naprosto na jiné planetě. Jeli jsme potom výtahem, samozřejmě i tam to měli zapnuté. Já jsem se musel tak v duchu smát. Tudíž, kdyby aspoň to vydrželi 3 dny, tak si myslím, že si vyzkoušejí, jestli mají silnou vůli. To je mnohem těžší, než udělat nějaký obrovský sportovní výkon.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak snášíte půst vy osobně, nebo, jak ho držíte?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já se snažím právě především napravovat vztahy vůči těm druhým. Třeba i uvnitř. Protože ne všichni jsou člověku sympatičtí, někdy člověk zažije i třeba nějaké nepěkné slovo nebo pomluvu za zády a dá mi hodně práce, abych toho člověka, který zrovna mi moc sympatický není, tak abych dovedl na něm ocenit, co je dobré. Takže přemýšlím o tom člověku a opravdu mi to pomáhá, když ho vidím tak nějak ve vyrovnaném poměru. Že ten člověk není jenom takový, jak se mi jevil, nebo jak se ke mně choval, ale že má opravdu také kladné vlastnosti. Je to takové jakoby duchovní cvičení, není samoúčelné. No a samozřejmě, že se také podívám sám do svého nitra a tak se snažím celý život odbourávat nějaké vlastnosti. Víte, já jsem člověk velmi živý a člověk, který v mládí někdy vybuchl. A díky Bohu, teď se mi to v podstatě nestává, ale to je celoživotní dřina. Takže vím, že člověk nemůže nějak dosáhnout něčeho okamžitě. My jsme v takové době, kdy toužíme všecko hned uchopit a pokud to dá nějakou práci, tak si řekneme, to nemá cenu a mávne nad tím rukou. Ale na sobě člověk musí jako opravdu dřít a nejde o to, aby si člověk dokazoval, jak je dobrý, ale že to potom tedy opravdu zintenzivňuje a prohlubuje vztahy vůči těm druhým. Takže já postní dobu samozřejmě si odříkám také leccos, co mám rád. I když já se musím smát, kdyby to mělo zůstat jenom, že bych se vzdal vepřového, které mám rád, protože je spoustu bezmasých jídel, které jsou pochoutky. Takže já o tom jako nerad mluvím, aby to nevypadalo jako chlubení, tak teď v postní době se docela jako zříkám všelijakých dobrůtek, nemyslím jako sladkosti, ale spíše jídla, která mám rád, tak koukám, abych jedl tak jako střízlivě a třeba někdy, já bych si vzal něco, co zrovna jako nemusím. Samozřejmě nejde to tak daleko, abych jedl jídla, která rád nemám.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co si myslíte o rozruchu, který stále vyvolává případ sudetských Němců zabitých Rudými gardami v lokalitě Budínka u Dobronína na Jihlavsku?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Víte, jde ze mě na to smutek. Protože jsem smutný z toho, jak ti lidé nejsou schopni zpracovat minulost. Nevím, jestli tam ještě žijí pamětníci v Kamenné u Dobronína a v Dobroníně, ale rozhodně, jak bylo referováno v médiích, vědí o této záležitosti, bylo tam zavražděno 15 Němců v roce 1945 a jejich pozůstatky byly ponechány na poli. Před časem byly objeveny a byli lidé, kteří tam postavili kříž a ten byl také stržen. Ta msta na těch zemřelých. Jistě, že třeba někteří mezi nich nebyli bezvadní, ale teď mě docela překvapilo, že ani zastupitelstvo v Dobroníně neodsouhlasilo, že by tyto pozůstatky byly uloženy v Dobroníně na hřbitově. Tedy v místě, kde se ty hrůzy staly. Budou ty pozůstatky převezeny na hřbitov do Jihlavy. Nějak tak to od sebe odsouvat. Tohle mě tedy zaráží. Přece jde o to, smíření, to neznamená zapomenutí, na druhé straně si uvědomit tu hrůzu, aby už se to jako nikdy neopakovalo. Že to bylo obrovské selhání a že mstou se nic neřeší. A to by právě připomínalo uložení těch ostatků právě v místě, kde se to stalo. A právě ani to zastupitelstvo, které by mělo být příkladem, nedokázalo toto odsouhlasit a i v tom zastupitelstvu byly zase hlasy proti tomu kříži.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych možná ještě s dovolením doplnil, že ten první kříž, jak jste řekl, byl stržen, potom tedy tam byl další už železný kříž. Tam se vedly spory, jestli tam může zůstat ohledně povolení a tak dále. A nakonec, jak jsem četl, ho členové České strany národně sociální natřeli narůžovo. Vy jste už to naznačil, ale proč se tedy po tolika letech nedokážeme nějak vyrovnat s tou vlastní minulostí?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
To je vůbec otázka vyhnání sudetských Němců. Mě až zaráží, jak je to u starší generace ještě živé. Jak se sem tam setkám s takovými velmi tvrdými názory a ti lidé do dnes nejsou schopni to nahlédnout z odstupu a říci si, co bylo, ano popsat, co bylo a bylo to hrůzné, ale zrovna tak hrůzné byla ta msta. Ono sem tam se objeví, že jo, že se támhle staly nespravedlnosti, nebo onde, ale pořád ještě starší generace se s tím nedovede vyrovnat. Víte, já to nechci přirovnávat, ale vím podle sebe, já kdybych žil do dneška jenom z nenávisti vůči těm estébákům, kteří mi dělali opravdu vylomeniny, někteří ti konkrétní lidé, tak bych se cítil velmi svázán. Samozřejmě nezapomínám, ale rozhodně jako nežiju z toho, abych se stále k těm okamžikům vracel a teď přemýšlel, jestli opravdu se jim stalo něco nepěkného, nebo dokonce tedy osnoval nějaký útok proti nim. To je jejich problém, jestli to svědomí si očistili nebo ne, to já nevím, ale dobře vím, jak je člověk potom svobodný aniž zapomíná, když se dovede od toho oprostit. A to samé myslím, že platí vůči sudetským Němcům a zvláště tedy vůči těm hrůzám, které se tehdy děly. Takže to mě mrzí. Na část toho zastupitelstva v Dobroníně, že nejsou schopni ani pietně uložit pozůstatky těch zavražděných a že se to přesune do Jihlavy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Milan Litavský, to je ten muž, který postavil na místě masakru ony dva kříže, je situací znechucen a mám-li citovat jeho slova: "Němci se prý bojí, Češi poslouchají komunisty a církev se třese na majetek." Tak takto to charakterizoval tu situaci.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já bych řekl, že nelze říci, že Češi volí komunity, dobře víme ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
On to myslel tam přímo, protože tam šlo o to, že v zastupitelstvu převažovali právě tedy členové KSČM, ale to se změnilo, protože se tam vyměnil starosta.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
... jo, já až takto do podrobností nesledoval. Je to takové trochu zevšeobecnění, ale rozhodně já jsem se už mnohokrát k tomu Dobronínu vyjádřil a rozhodně jsem se nesetkal mezi věřícími a ptal jsem se, že by souhlasili s tím, aby nebyly pietně uloženy ty ostatky, nebo, že by byli proti tomu, aby tam byl kříž, nebo, že by stále jako v nich byla nějaká msta. Opravdu já se třeba i starší generace v církvi ptám, jak tedy tu dobu zažili, jsou to dneska staří lidé většinou, tehdy byli dětmi, tak musím říci, že je smířlivost. Takže to je zase takové ideologické vidění, že církev touží jenom po majetku a to bysme se zase dostali k majetkovému vyrovnání, a to je marno. Někteří lidé nechtějí slyšet. Dobře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pojďme raději ke kultuře. Co vás v tom posledním měsíci zaujalo?
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak líbila se mi výstava Carský dvůr pod žezlem Romanovců. Protože bylo to na Pražském hradě, poklady Kremlu tam byly vystaveny a týkalo se to života carských rodin v 16. a 17. století, byl tam taky popis o pravoslavné církvi, o tom, jak se žilo na dvoře a myslím, že ty popisky byly tedy velmi dobré. A já byl jako překvapen, kolik lidí tam přicházelo, tam byly stále tedy fronty a s jakým zájmem si právě četli ty popisky. Že se nedivili jenom těm vyšperkovaným mečům a korunám a šatům, které byly plny zlata a drahokamů, ale že opravdu si přečetli a že se tam člověk mohl něco dozvědět. Tak z toho jsem měl především radost a zároveň si tak jako uvědomuje člověk, jak ty ruské dějiny jsou trochu jiné od těch evropských a jak i ta výstava ukazuje trochu jinou mentalitu. Že nejde jenom o nějaký konkrétní systém, ale že s tím souvisí také vůbec duchovní vnímání té reality a vůbec třeba i postoj vůči panovníkovi a podobně. Tak to byla velmi poučná výstava. Samozřejmě bylo tam jenom několik ikon. Já obdivuji ruské ikony. Když jsem byl kdysi v Moskvě, tak jsem byl v Treťjakovské galerii, bohužel v Ermitáži v Petrohradě jsem nebyl a tam byly vystaveny ikony, a to je pro mě radost, protože to je zase jako jiný typ duchovního přístupu, duchovní zbožnosti. Potom jsem viděl představení 4. ročníku studentů herectví v pražském divadle Disk, klasiku od ruského dramatika Ostrovského Les. Já každý rok tak chodím na jedno, dvě představení těch studujících herectví, protože mě tak jako zajímá, tam už člověk vidí, kdo je talent a kdo je menší talent, tak to bylo představení, které bylo pěkné. Jenom tak se člověk musí smát, scéna v podstatě nic. Jo, jenom prázdné jeviště a teď tam stále tedy přicházeli ti aktéři té hry. Ale někteří, to musím říci, už se mi zdá, pokud budou pokračovat, tak budou dobrými herci. A jsem také rád, že to byla ta klasika, jak má být. Já už jsem to tady říkal několikrát, já nesnáším ty modernizace klasiky, kdy ten režisér potom ve své pýše tam vkládá své myšlenky, místo, aby nechal mluvit autora a manipuluje těmi herci. Tak to se tady jako nestalo. A pak jsem viděl představení Radošínského divadla Len tak prišli, ale musím říci tentokrát jsem z toho nebyl odvázán, i když jsem slyšel, že na Slovensku ta hra slaví obrovské úspěchy. Je to o takovém okresním potentátovi, který zemře a teď se jako supi sjede jeho příbuzenstvo a chce mít podíl na dědictví. Zdá se mi, že i když je to aktuální a člověk se tam zasměje, takže to ztrácí takovou tu poetiku, kterou Radošínské divadlo vyniká. Takže tentokrát já jako z toho odvázaný nebyl.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tolik biskup Václav Malý, čerstvý držitel první Ceny Arnošta Lustiga. Příště se sejdeme znovu první pátek v měsíci, jak bývá vaším zvykem přicházet do pořadu Jak to vidí. Ten dnešek byl výjimkou. Tak tedy 6. dubna na Velký pátek na shledanou.
Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Budu se těšit. Na shledanou a přeji posluchačům i vám pěkný a klidný víkend.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech následujících pořadů a příjemný víkend přeje Vladimír Kroc. Na shledanou.