Jak to vidí Václav Malý - 6. dubna

Václav Malý působil mezi lety 1980 - 1986 působil jako topič v pražských hotelích, později jako lampář a uklízeč v Metrostavu. Poté byl mluvčím Charty 77 (1981 - 1982), v roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Na přelomu let 1990/1991 byl duchovním správcem kostela sv. Gabriela a farářem v kostele sv. Antonína v Holešovicích (1991 - 1996). 1. prosince byl 1996 jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 jmenován papežem Janem Pavlem II. jako titulární biskup marcelliánský a pomocný biskup pražský.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes světící biskup pražský Václav Malý. Přeji dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Něco nás tady zlobí. Vypnuli jsme mobilní telefon?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem vypnul mobil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak nevím, odkud to přichází, ale v každém případě omlouvám se, máme nějaký malý technický problém, tak už to přestalo. To byl takový nečekaný úvod, v každém případě chci se bavit zejména o Velikonocích. Čím je pro vás Velký pátek? Měl by být tento den státním svátkem, jako ve většině sousedních zemí?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já bych byl pro, protože tento den se mi zdá, že připomíná nám všem něco podstatného. Jak známo v křesťanské tradici na Velký pátek si připomínáme Ježíšovo ukřižování a mě fascinuje na osobě Ježíše, že nepřestal být zrcadlem. Ježíš nemoralizoval, Ježíš byl zrcadlem těm druhým a v podstatě je provokoval, že by měli změnit své smýšlení. A byl důsledný a vytrval na této cestě. Neměnil názory podle toho, co si dav myslí a dovedl jít proti davu. A my jsme svědky v současné době často davové psychózy, že se říká toto, nebo ono a teď člověk lehko podlehne té davové psychóze a Ježíš té davové psychóze nepodlehl. A to je pro mě tedy obrovsky přesvědčující a obrovsky oslovující a zároveń Ježíš se nemstil, nebo nečtil prokletí na ty, kdo mu ubližovali. A dovedl unést i zradu svých nejbližších, nestatečnost svých nejbližších aniž je soudil. Stále tedy zůstával na té cestě - máte možnost jednat jinak. To myslím, že je velmi oslovující vůbec na tom celém příběhu umučení a ukřižování Ježíše. To není radost z bolesti, radost z násilí, ale především tento moment Ježíšovy důslednosti, že to dotáhl do konce. A to je pro mne tedy inspirující a proto já Velký pátek prožívám velmi intenzivně a z tohoto důvodu bych se přimlouval, že by Velký pátek mohl být dnem volna. Aby alespoň lidé, kteří opravdu přemýšlí o svém životě, měli možnost se otevřít i tomuto prostoru lidské svobody, protože Ježíš zůstal naprosto svobodný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mimochodem na Kubě má být dnešek po návštěvě papeže Benedikta XVI. svátečním dnem. Ale jeho návštěva byla hodnocena rozporuplně. Ono nebylo to svým způsobem i jakoby podporou tamního režimu? Protože, když se čekalo, že se nějakým způsobem vysloví v otázce lidských práv, tak asi jsme čekali marně.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem trochu rozpačitý z té návštěvy Benedikta XVI. na Kubě. Na jedné straně chápu, že chtěl podpořit katolickou církev, že chtěl pro ni otevřít zase větší prostor, konkrétním důsledkem tedy je, že Velký pátek alespoň pro letošní rok byl na Kubě vyhlášen státním svátkem, ale to je velmi málo. Protože před jeho návštěvou a během jeho návštěvy bylo zatčeno mnoho obhájců lidských práv. A on ani slovem se konkrétně tohoto nedotkl. Ano, on vyzýval k životu v pravdě, aby člověk hledal pravdu, že pravda ho osvobodí, ale to je takové všeobecné. Jistěže nelze očekávat od papeže, že bude analyzovat ve svých duchovních projevech konkrétní situaci toho kterého státu, který navštěvuje, že se bude vyjadřovat ke všem politickým aspektům tamního režimu. Ale na druhé straně je důležité alespoň jednou větou se zmínit, ano, já vím, že jsou tady lidé pronásledováni pro své přesvědčení a je třeba opravdu nastolit spravedlnost pro všechny. Nejen vytvořit prostor pro vyznávání víry, ale nám křesťanům musí záležet na svobodě pro všechny, nejen pro nás. Možná, že v osobním rozhovoru s Fidelem Castrem, s Raúlem Castrem a s dalšími to řekl, ale svět potřebuje slyšet, ale především tedy kubánské obyvatelstvo, papež o nás ví a papež toto dobře vnímá. Já bych očekával, že třeba alespoň na konci té návštěvy při tiskové konferenci by řekl: Je mi líto, že mnohým bylo zabráněno zúčastnit se těch shromáždění mnoha lidí se mnou. Ani toto slovo nepadlo. Takže já jsem velmi rozpačitý. Vím, že katolická církev je v delikátní situaci na Kubě, já jsem Kubu před lety navštívil, takže o tom něco vím, ale na druhé straně papež je morální autoritou a posílit morální autoritu své osobnosti, své služby svého úřadu je důležité i tímto způsobem. A to se tam nestalo. A potom bych také očekával, někteří obhájci lidských práv žádali o osobní audienci u papeže. Dobře. Ale alespoň někdo z té delegace se mohl zase symbolicky setkat s některými zástupci obhájců lidských práv. Ani to se nestalo. Takže můj dojem je, že možná se trochu otevře prostor pro církev, ale na druhé straně papež legitimoval ten systém, protože se sešel dokonce s Fidelem Castrem a je to taková trochu ironie.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste poslal kubánskému prezidentovi Raúlu Castrovi výzvu k propuštění politických vězňů. S jakou odezvou?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak přirozeně žádná odezva nebyla. Já jsem na zvyklý. Před rokem 1989, kdy jsem třeba adresoval tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi různé protesty a nikdy jsem nedostal odpověď, vždycky následoval výslech a docela tvrdé zacházení během výslechu. Takže ani tentokrát jsem neočekával, že by pan prezident Raúl Castro mi odpověděl, ale pokládal jsem to za morální povinnost se vyjádřit a ukázat, že se solidarizuji s obhájci lidských práv, i když mnozí z nich třeba nejsou věřící, ale já v tomto smyslu takto lidi nerozděluji. Já pokládám lidi za slušné a méně slušné, za lidi, kteří bez násilí chtějí prosazovat spravedlnost, lidé, jimž jde o obhajobu lidských práv. A jako katolický biskup tuto morální povinnost cítím a proto jsem tedy se vyjádřil i v tom velmi krátkém dopise, kde jsem žádal prezidenta kubánské republiky pana Raúla Castra, aby se zasadil o to, aby nebyli vězněni političtí vězni, aby nebyli šikanováni obhájci lidských práv.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A dá se v nějakém ohledu srovnat tato papežova návštěva Kuby s cestou Jana Pavla II. v roce 1998?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ta návštěva v roce 1998 byla průlomová a přirozeně tehdejší papež Jan Pavel II. musel hodně přemýšlet, jestli ji má podstoupit nebo. Nakonec se rozhodl a skutečně bylo propuštěno tehdy přes 200 politických vězňů a byl to první dotyk tedy papeže s kubánskou půdou. Ale papež tehdy se tam opravdu zmínil i o lidských právech. Málo platné, Jan Pavel II. měl zkušenost s komunismem, i když v Polsku komunistický režim měl svoji tvář trochu rozdílnou od tváře komunistického režimu v ostatních zemích reálného socialismu, ale jasně tedy řekl: Je třeba respektovat lidská práva. A už jenom tato zmínka byla velmi důležitá a tehdy vzbudil veliké naděje, které bohužel potom zase usnuly a já když jsem v roce 2003 navštívil Kubu, tak právě byla taková tendence a právě od Fidela Castra, odpapežtit Kubu. To znamená, ztlumit zase ty naděje a pokračovat v tom starém stylu tamního velmi tvrdého režimu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Teď Benedikt XVI. kritizoval americké embargo vůči Kubě, ale s tím lze asi souhlasit, protože se ukazuje, že je neúčinné.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
S tím plně souhlasím, to už tehdy vyjádřil Jan Pavel II., že to embargo nevede k ničemu a pro Fidela Castra, dnes pro Raúla Castra a jeho bratra je to výmluvou, která působí na mentalitu tamních lidí, ano, ekonomické potíže, sociální bída je důsledkem amerického embarga. Tak já bych se také přimlouval o to, aby toto embargo bylo zrušeno.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Co obnáší přísný půst, který by právě na Velký pátek měli křesťané držet?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
V katolické tradici v současné době už jsou jenom dva dny během roku, kdy je požadován přísný půst, a sice na popeleční středu, kterou začíná postní doba a právě na dnešní den, kdy si připomínáme Ježíšovo ukřižování. Spočívá to v tom, že by člověk se měl za tento den najíst jenom jednou dosyta. A jinak, že by si měl odříci všechny dobroty, přirozeně maso, alkohol a že by měl opravdu pěstovat střídmost. Aby si připomenul vážnost tohoto dne. Jenom bych chtěl připomenout, že naopak velký pátek v protestantské tradici je vnímán, jako veliký den, zatímco v katolické a pravoslavné tradici je to den veliké vážnosti, smutku. To jenom poznámka na okraj. Platí to pro dospělé tento přísný půst, do 60 let a přirozeně i nemocní, nebo handicapovaní tím vázáni nejsou. Ale ono je třeba především uzpůsobit své smýšlení tento den. Víte, někdo se může postit a přitom to neprovází nějakým duchovním soustředěním. Takže jde především o to, aby tento den byl prožit v soustředěnosti a uvědomění si, co tedy Ježíšovo ukřižování pro nás znamená. To jsem se snažil naznačit v tom předcházejícím slově.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A je to tak, že vrcholem Velikonoc je neděle, tedy Boží hod velikonoční?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, vrcholem Velikonoc je zítřejší noc ze soboty na neděli. Zítra je takzvaná bílá sobota a na bílou sobotu večer a v noci jsou slavnostní obřady, kdy je připomenuto Ježíšovo vzkříšení. Že Ježíš je pánem nad smrtí i nad životem, že skrze smrt se otevírá nová možnost nového života. To je hlavní důraz takzvaného Hodu Božího velikonočního, který se slaví na neděli velikonoční.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže pondělí to už ponecháváte takovým těch lidovým tradicím.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Pondělí už jde trochu stranou, to jsou lidové tradice. Já bych je nepodceňoval. Čím jsem starší, tak tím více mám pochopení pro lidové tradice, protože se obarvují vajíčka. Jsem zvědav letos, jestli koledníci dostanou více vajíček, vzhledem tedy k těm nemravným cenám za vajíčka, je pomlázka a jsou to sice pohanské zvyky, ale mají jedno společné - oslava života. Protože Velikonoce při, jsou vždy v jarním období od druhé třetiny března až skoro do konce dubna v tomto rozmezí se pohybují Velikonoce, velikonoční svátky. A to už začíná propukat život. Příroda ožívá, takže tyto lidové zvyky chtějí být hlavně oslavou života. A to zase tedy koresponduje i s tím hlavním důrazem Velikonoc křesťanské tradici pro nás životem je Ježíš. Není to tedy něco jenom všeobecného, ale konkrétní osoba, ale já bych to tak jako nevylučoval z obzoru i křesťanské tradice, i když je třeba říci, že opravdu to jsou většinou tedy pohanské zvyky.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Asi čtvrtina lidí podle jednoho průzkumu plánuje na Velikonoce jarní úklid. Považujete to za symbolické?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, měl by být i v duchovní oblasti jarní úklid. Víte, ono je dobré, mluvím ze své zkušenosti, když alespoň čas od času se člověk na sebe podívá a ten vnější pořádek, který chce nastolit, to je naprosto dobré a chvályhodné, aby byl provázen i tím vnitřním pořádkem. Podívat se, co člověk dělá za chyby, jestli nedělá nějaké zbytečnosti, jestli nežije s někým v napětí, jestli je možno toto napětí překonat a podobně. To myslím, že patří k jarnímu úklidu. Já nechci mluvit do svědomí lidí, jen bych vřele tedy doporučoval tyto svátky opravdu prožít i v tomto duchu alespoň chvíli každý den o těchto svátcích si nechat prostor a komůrku, kde tak se podívám sám do sebe.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Přišly mi dva velmi podobná maily ohledně církevních restitucí. Jak si vysvětlujete to, že jsou lidé, kteří zdá se redukují svůj vztah k víře? Zřejmě na otázku majetkového vyrovnání.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak především vládne neznalost a potom veliké předsudky. Já mohu ujistit, že to jednání, které bohužel se táhne 20 let jako guma, tak jenom u části našeho obyvatelstva stále podporuje ideologické předsudky. Že církev chce být bohatá, že církev chce získat moc, že církev chce mít větší slovo než má dosud a podobně. Mohu ujistit, že opravdu se církev jako taková snaží rozvíjet oblast charitativní, vzdělávací. My jsme o tom už minule mluvili, že ne vždy máme schopnost také prezentovat, co církev dobrého dělá. A tyto finanční prostředky nebudou na úkor společnosti, ale právě na rozvinutí těchto činností. Ale těžko s to vykládá, protože málo platné, kdo nechce slyšet, tak neslyší. Je pravda, že je ostudou, a tady to opakuji velmi zodpovědně, že my jsme posledním státem těch minulých takzvaných socialistických zemí, kde tato záležitost není vyřešena a je to ostuda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jako každý první pátek v měsíci si povídáme s biskupem Václavem Malým. My už jsme o tom v tomto pořadu mluvili s různými respondenty několikrát, ale jak vy se díváte na tu výstavu mrtvých těl, která je aktuálně v Praze?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, je to podobná výstava už podruhé. Před několika lety tady byla výstava lidských těl a tentokrát se to zase opakuje v Praze v Holešovicích a je prezentována nová metoda, na kterou přišel a kterou vynalezl německý lékař Günter von Hagens, kde místo formaldehydu tak tuk a voda v lidském těle je nahrazena silikonem, kaučukem a pryskyřicí, jak jsem se dozvěděl. A já jsem četl rozhovor s panem doktorem Günterem von Hagensem a musím říci, že to byl rozporuplný rozhovor a že jsem si kladl několik otazníků. Především jsem docela zaražen, když byla anketa, jak tuto výstavu vnímají lidé, tak dokonce třeba i jedna paní učitelka řekla, já tam přivedu své žáky, aby poznali lidské tělo. Já rozlišuji, že mrtvola je potřeba k pitvě, aby medikové, kteří jsou zasvěcováni do lékařské vědy, aby se učili při pitvě znát dobře anatomii lidského těla. Pro lékařské potřeby je to naprosto adekvátní, ale vystavovat takto na odiv lidskou mrtvolu, tak je nedůstojné. Protože ve všech kulturách existuje respekt vůči předkům a respekt vůči mrtvým. Proto tedy byla vyhrazena místa, kde byli pochováváni a kam lidé chodí, aby si připomněli své blízké. Jistě jsou některé tradice, například hinduistická, kde mrtvoly jsou spalovány a potom vhozeny do řeky Gangy, ale na druhé straně mnoho tedy kultur pěstuje tuto úctu, tento respekt vůči mrtvým. Protože přece mrtvola, promiňte mi, že takto otevřeně mluvím, není jenom materiál k ovládání. A právě z tohoto se stává byznys. Protože ten pan doktor na tom hodně vydělal a dokonce on také rozřezává někdy ty mrtvoly a ukazuje údajně, aby měli diváci, návštěvníci možnost poznat tedy do podrobností jednotlivé části lidského těla. Je to nechutná pozice, je to šokující a on říká, že je důležité připomenout konečnost člověka, což je pravda, ale to se může tedy dít jiným způsobem. Nikoliv takovýmto drastickým způsobem, protože vůbec nemoc, stárnutí, slábnutí je vysunováno na okraj našeho povědomí. Takže nezachráníme to tím, že budeme ukazovat lidské mrtvoly, jakožto artefakty. A zároveň, to je největší otázka asi, kterou si kladu, odkud tedy tyto mrtvoly pocházejí? A bohužel je zjištěno, že většinou z Číny. Ti, kteří jsou odsouzeni tam ke smrti, tak bez jejich dovolení a souhlasu jsou potom tyto mrtvoly prodávány a je to obrovský byznys. Pan doktor Günter von Hagens o tom mluví. Dosud právě nikdy neřekl, odkaď získává tyto mrtvoly, ale je to většinou tedy z Číny. Tak to je tedy další neetický, velmi nemravný aspekt. A tak bych řekl, že tyto výstavy by se neměly konat, protože opravdu tady se potom ztrácí vůbec pieta vůči mrtvým a najednou tedy z mrtvoly se stává jenom nějaký materiál, který mohu si osahat, na který se mohl dívat a vůbec už za tím nevidím konkrétního člověka. Je to nedůstojné a svědčí to tedy o úpadku citlivosti i v tom nejniternějším, co vytváří tedy naši civilizaci, tudíž respekt také a pieta vůči mrtvým.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vím, že vás případ výtvarníka Romana Týce přivedl k zamyšlení nad tím, co to je vlastně veřejný prostor. Myslím, že Romana Týce netřeba příliš představovat, ten jeho případ byl hodně medializován, chci říci.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem nedávno četl rozhovor s tímto pánem, já ho osobně neznám, nebudu teď mluvit o tom, jestli měl být ve vězení, nebo neměl, ale co mě jako zarazilo, že řekl, že veřejný prostor neexistuje. A s tím já bych nesouhlasil. Protože každý se pohybuje ve veřejném prostoru. Ano, máme své soukromé vlastnictví, někdo má vlastní byt, vlastní vilu, vlastní pozemky, vlastní dílnu, dokonce třeba i továrny, ano, ale na druhé straně je veliký prostor, který je společný. Já, když jdu po ulici, tak to je veřejný prostor, ten nepatří nikomu, když jdu do parku, tak to je také veřejný prostor, když jdu do většiny našich lesů, to je veřejný prostor a já mám takový pocit, že nemám právo, abych tento veřejný prostor zaplňoval. Ona je to veliká diskuse o tom, je takzvané galerijní umění a umění veřejného prostoru. A on říká, ano, já chci vyvolat diskusi, vytrhnout z letargie, proto tedy obsazuji tento veřejný prostor. Ale kdyby to dělal každý, tak já nevím, jestli bychom potom se vůbec v tomto prostoru mohli pohybovat. Já teď nemluvím o umělecké kvalitě, nemluvím o výrazivu tohoto umění, ale na druhé straně bych byl velmi opatrný, abych nějak do veřejného prostoru v tomto smyslu zasahoval. A právě on to tak jako suverénně řekl, všecko někomu patří, tudíž to nepatří v podstatě nikomu. A mně se zdá, že vůbec dneska doba tenduje k tomu, před rokem 89, co bylo soukromé, tak takřka bylo nahlíženo tehdejší ideologií jako prokleté. Dnes zase, co je veřejné, tak se řekne, to je proti trendu doby, protože jenom soukromé vlastnictví, osobní vlastnictví přináší větší zájem na tom je rozvíjet, pěstovat kultivovat. A ona je pravda někde proti. Tak já bych viděl v této tendenci určitý skluz a určité nebezpečí a rozhodně bych to takto jak suverénně neposuzoval.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se díváte na to, že se umění stává čím dál víc předmětem kšeftů? Když konkrétní umělec je takzvaně v kurzu, obrazy se pak draží za astronomické sumy, už přestává jít o to samotné umění, je to zkrátka investice.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Je to investice a zase nedávno jsem četl článek, že katarská princezna, která je velmi bohatá, tak, že skupuje všechny možné obrazy slavných malířů, jako je Cézanne, Picasso, Varhol, Polock, Hirst a další a další. A z umění se stává byznys, stává se depozitum, stává se investice a to je velmi nebezpečné. Vůbec, když vidíte na těch dražbách, za kolik se dnes některé obrazy vydražují, tak je to naprosto nesmyslné. Ty ceny jdou jenom nahoru a víceméně nejde o estetický zážitek, ale jde o vlastnění, že je to nějaká jistota. A z této jistoty mnozí v podstatě nemají nic. Protože málokdy tyto obrazy se potom objeví na výstavách. Sice ta princezna říká, že chce založit v Kataru galerie, že chce ukázat, že také arabský svět vnímá toto umění a dokonce jako řekla, že jo, že můžeme očekávat my Evropané, že i mezi Araby vyrostou umělci. Kéž by takový velcí umělci vyrostli. Nic proti tomu. Ale mně se to zdá, že to jde nějak jako šejdrem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak pojďme to napravit tím, že v poslední půldruhé minutě nás pozvete, nebo expedujete. Co vás naposledy potěšilo z kultury?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak já jsem toho viděl několik, jenom musím říci, že ostravské Divadlo Petra Bezruče je dobré, teď v tomto týdnu bylo tady několik představení a já jsem viděl představení Na Větrné hůrce. Je to nápaditá režie a která mě také oslovila, i když ne se vším bych souhlasil, ale opravdu to stojí za to. Ale především chci zdůraznit, že teď v březnu měl koncert, mělo koncert trio, Guarneri trio, složené z Čeňka Pavlíka, Marka Jerio a Ivana Klánského. Slavili 25 let společného hraní. Je to jedno z nejlepších těles, které propaguje českou hudbu ve světě. Bohužel tady je poměrně málo známé a já bych si přál, aby tito vynikající hráči měli více prostoru i v rámci Pražského jara a dalších velikých hudebních aktivitách na území naší republiky. Takže klobouk dolů před tímto triem.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem byl biskup Václav Malý. Já vám přeji krásné Velikonoce a za měsíc se budu těšit zase na shledanou. A když jste mluvil o Pražském jaru, tak v pondělí bude naším hostem profesor Jiří Hlaváč. Mějte se hezky.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Výborně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na shledanou.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Na shledanou a posluchačům přeji opravdu duchovně plodné Velikonoce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vladimír Kroc přeje příjemný poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.