Jak to vidí Václav Malý - 4. listopadu

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Naším dnešním hostem je v pořadu Jak to vidí biskup Václav Malý. Dobrý den.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vím, že vy jste se rád vrátil k mezináboženskému setkání, které na 28.října svolal do Assisi papež Benedikt XVI. Poprvé přizval i nevěřící intelektuály. Proč?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
To je velmi zajímavé. Dovolte mi, abych se trošku vrátil k historii. Jeden z velikých kroků, převratných kroků papeže Jana Pavla II., polského Vojitily bylo to, že v roce 1986 svolal do Assisi, kde je pochován veliký světec svatý František z Assisi představitele různých náboženských tradic, aby spolu s nimi v tichu byl, aby tito představitelé prožili chvíle blízkosti a zároveň, aby každý podle své tradice se modlil za mír ve svět. Ne společná modlitba, protože ta pojetí jsou velmi různý v různých náboženských tradicích, ale být spolu a každý potom zvlášť se modlil na jeden úmysl za mír na světě. Je zajímavé, že sklidil za tento úžasný průkopnický krok mnoho kritiky, včetně tedy tehdejšího prefekta kongregace pronuků kardinála Josefa Ratzingera, dnešního papeže Benedikta XVI.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, jak je vidět, tak změnil názor.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Takže já mám velkou radost, že Benedikt XVI.se myšlenkově i v postojích vyvíjí a že on při 25.výročí této veliké události 27.října tohoto roku svolal do Assisi opět na setkání různé představitele různých náboženských tradic. Ono v naší společnosti to zní trošku divně, ale my si musíme uvědomit, že většina ze 7 miliard obyvatel naší planety jsou stoupenci nějaké náboženské tradici. Pro sekularizovanou českou společnost to zní divně, ale znovu opakuji, velká část obyvatel naší planety jsou věřící lidé, ale rozhodně samozřejmě ne stejné víry, ale různých věr.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jaký význam má pro ten mezináboženský dialog právě svatý František?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Svatý František, který žil ve 13.století, tak dosáhl něčeho neuskutečnitelného a nepředstavitelného v té době. Dostal se až na dvůr sultána a hovořil se sultánem a sultán si zanechal veliký dojem z tohoto setkání se svatým Františkem. Takže svatý František proboural takovou tu hrubou zeď v tehdejších vztazích mezi muslimy a mezi křesťany a byl znamením, že lze hovořit i s tím, kdo vyznává jinou víru. Proto tedy do Assisi symbolicky tedy bylo svoláno toto setkání. Jak tedy Janem Pavlem II., tak teď Benediktem XVI. A vy jste se ptal, proč pozval také Benedikt XVI.na toto setkání agnostiky. To je další tedy průlomový krok, protože mezi námi žije mnoho lidí, kteří uznávají existenci Boha, ale neuznávají, že by zasahoval do lidského života, do lidských dějin a zároveň nejsou stoupenci žádné náboženské tradice. Jsou to hledači, jsou to často lidé opravdu velmi poctiví na cestě k pravdě, ale nehlásí se k žádné náboženské tradici. Tak to je něco nového a zase tedy velmi oslovujícího, že během tohoto setkání kromě projevů představitelů náboženských tradic právě také promluvila jedna dáma z Francie, která se pokládá za agnostičku, to znamená tedy člověka, který nevylučuje transtendeci, přesažnost lidského života, ale zároveň, který se nehlásí k žádné náboženské tradici. Protože, jak známo, Benedikt XVI.zdůrazňuje, ano věřit, ale zároveň zapojit rozum. Aby ta víra byla odůvodněná, že není rozpor mezi vírou a mezi rozumem. A je to také takové gesto, které teď se prosazuje v oficiálních postojích Vatikánu, to má o to velikou zásluhu jeden z nejotevřenějších mužů římské kurie předseda Rady pro kulturu kardinál Gianfranco Ravasi. To je veliký biblista, ale zároveň člověk širokého srdce a velikého kulturního rozhledu. A už několikrát na různých místech Evropy právě bylo zorganizováno setkání mezi věřícími a mezi atheisty, nebo agnostiky. A to myslím, že on tak tedy i na tomto má zásluhu. Pozvat tedy lidi k hledání, že se můžeme domluvit, aniž tedy chceme, abychom byli uniformní.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Suďme lidi podle jejich povahy, nikoliv podle náboženství, které vyznávají. To řekl mluvčí afrických domorodých náboženství Vande Amembola a jak jsem se dočetl, tak to své poselství doprovodil i zpěvem a hrou na domorodý rytmický nástroj. Daří se naplňovat tuhle tu myšlenku, že opravdu lidé soudí podle toho, jací jsou a ne k jakému náboženství se hlásí?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já myslím, že je to úkol pro každého z nás na celý život, aby si tyto zásady osvojil, aby si je vtělil do svého myšlení a do svého jednání a na mnohých místech toto nadějné znamení už je skutečností. Bohužel samozřejmě ne mnoha místech také ne. Takže to je výzva, to je pozvání a myslím, sic budou lidské dějiny trvat, tak nikdy nebudeme moci říci, už jsme dost vykonali.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Papež jel z Vatikánu do Assisi vlakem. Má to nějaký symbolický význam?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já myslím především, že to má ukázat, ano je to pouť a aby také ti představitelé náboženských tradic byli více pospolu. Protože v tom vlaku neseděl každý izolovaně, ale mohli také spolu hovořit, aby nebyli tedy jenom oficiálně spolu při tom vlastním setkání a vystoupení v Assisi, ale aby mohli strávit spolu více času a ještě potom druhý den 28. října po návratu Říma papež ještě zvlášť přijal tyto představitele náboženských tradic a poděkoval jim. Důležité je také, že papež řekl, ano i církev se dopouštěla násilí, i církev tedy prosazovala, nebo chtěla prosadit silou víru a to už tedy není na pořadu dne. Protože rozhodnutí pro víru musí být svobodné, musí existovat vzájemná úcta vůči svědomí druhých. A to myslím, že je také tedy důležitý moment a potom zdůraznil, autentické náboženství nemůže být spojeno s násilím. Nemůže být spojeno s agresivním prosazováním svého vidění pravdy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Benedikt XVI., tedy připomenul právě ten roku 1986 a vyzdvihl, že tři roky na to vlastně přišel ten zlom a svoboda, zejména v té východní Evropě. Jak se podle vás za to čtvrtstoletí svět změnil?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Tak především globalizace pokračuje, lidé se více mohou setkávat, lidé jsou více v pohybu a to přirozeně s sebou nese také i mnohá napětí, protože se setkávají lidé různých kulturních a duchovních tradic a ne vždy je snadné je přijmout, ne vždy je snadné pochopit třeba jiné zvyky, jiné vidění skutečnosti, to se teprve tedy učíme. Takže bych řekl na jedné straně, že je to pozitivní, že lidstvo na naší planetě je více propojeno, na druhé straně samozřejmě je třeba se připravit na to, umět přijmout člověka, který přichází s jinými zvyky. A to vůbec tedy není snadné. A potom bohužel se rozevírají nůžky mezi bohatým severem a chudým jihem. A to může vést k dále velikému napětí a k velikému výbuchu. A zatím bych řekl, že solidarita ve světě, že zdaleka nemá takové hluboké zakotvení v myslích těch bohatých a že je třeba stále tedy vyzývat opravdové solidaritě, ale nejen tedy někam házet peníze, ale zároveň také se snažit pomáhat, vzdělávat a vytvářet elity na těch územích, kde dosud ta chudoba je, aby opravdu se naučili dobře spravovat veřejně statky. A to myslím, že je zase chyba i té bohatší části, že sice dají veliké peníze do těch oblastí, ale už se zapomíná na to, že je třeba to provázet vzděláváním místních lidí, z nichž se stanou elity schopné, aby byli schopnými správci. Takže vidím ten svět ne úplně v takovém jasném světle, také ne černobíle, ale ta napětí ta pořád jsou znatelná a například v Evropě, že jo, jednou z nejdůležitějších výzev pro 21.století je opravdu dobré soužití mezi Evropany a mezi muslimy.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Nedávno jsme se setkali na představení knihy rozhlasového kolegy Břetislava Turečka Nesvatá válka o svatou zemi. Vím, že vás jeho text o situaci v Izraeli zaujal. Čím především?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já jsem už dlouhodobě zajímám o vztah mezi Židy a mezi Palestinci v Izraeli a těžko se člověk opravdu dělá nějaký objektivní úsudek. Já jsem byl jedinkrát v Izraeli, a sice v roce 1991 za války v Perském zálivu. A uvědomil jsem si při návštěvě Jeruzaléma, při návštěvě těch svatých míst, v čem asi tkví ta nerozluštitelnost toho napětí. Protože třetí nejposvátnější místo pro muslimy v Jeruzalémě stojí na západní zdi jeruzalémského chrámu, který, jak víme, byl zbourán v roce 70 při dobytí Římany Jeruzaléma. A tato dvě místa nejposvátnější místo pro Židy, nejposvátnější třetí místo pro muslimy stojí nad sebou a teď to rozhodněte, komu to místo patří, jak by se to mělo řešit. Já jsem pro takové řešení a za tímto třeba stojí i Vatikán, ale to neříkám proto, že jsem biskup, abych neříkal, ano a kryji se Vatikánem, ale myslím si, že je to rozumné řešení pro budoucnost, ovšem bohužel dosud nedosažitelné. Ta vnitřní část Jeruzaléma ta posvátná místa, aby byla pod mezinárodním dohledem a mezinárodní správou. Protože to jsou posvátná místa pro Židy, pro muslimy, pro křesťany. A samozřejmě, což je to jablko sváru, aby západní Jeruzalém byl hlavním městem pro Židy a východní Jeruzalém tedy pro Palestince. V tom je ten zakopaný pes, to je to jádro pudla, ale těžko člověk může jako radit zvenku. Ale jen jsem si tak jako uvědomil, že by ta identita obou stran neměla být vázána pouze na místo, i když to chápu, ale především tedy na ty pozitivní výzvy těch posvátných knih. Jak Bible, tak Koránu. Samozřejmě tady bychom mohli rozvinout obrovskou diskusi o jednotlivých výrocích. A mně se zdá, že právě někdy ta identita na tom místě se spíše odvíjí od obsazení toho místa, než od výzev těch posvátných knih. A to je opravdu velice bolavá otázka. Pan Břetislav Tureček jednak má výborný jazyk a má výborné postřehy a nedělá jednoznačné závěry. A to se mi tedy velmi líbí, protože se tam člověk dozví mnoho nového, ale zároveň to nejsou takové ty ubohé velmi zjednodušující politologické úvahy. Jak by bylo, kdyby bylo. Jen poukazuje ten všední život, který vůbec tedy není snadný. A píše: Padni komu padni. Nezaujímá nějaký postoj, aby stranil té nebo oné straně. Takže já tuto knihu doporučuji, jmenuje se Nesvatá válka o svatou zemi, protože opravdu člověk, který je denně zasahován mnoha informacemi o tam tom regionu, tak často se nedovede v tom vyznat. Jenom tak pro zajímavost, některé údaje, které byly i pro mě nové, jak známo Izrael se snaží zvyšovat počet svého obyvatelstva, velmi podporuje demografii, velmi podporuje třeba i umělé oplodnění, aby bylo pro budoucnost co nejvíce Židů, zároveň velmi podporuje přísun lidí z různých částí světa, Židů, ale často především lidé, kteří přicházejí z Ruska nebo dříve z tehdejšího Sovětského svazu, tak nejsou Židé. Je tedy docela zajímavý údaj, že 40 % z 1,5 milionu obyvatel tehdejšího Sovětského svazu nemá židovský původ. A to je tedy opravdu otázka, jaký potom tedy oni mají vztah, že jo a jaké to bude mít důsledky pro soužití izraelské společnosti a dokonce, že jo hledají ty, kteří mají údajně židovský původ v Peru, v Indii, to je zajímavé a rozhodně to člověk nemůže tedy vzít ze zřetele. Zároveň na druhé straně, a to on také ukazuje pan Tureček, i ten postoj těch Palestinců není jednoduchý, bohužel oni se nedovedou sjednotit, dobře víme, že jo, že ta samospráva moc nefunguje, protože na západním břehu tam vládne Fatah, v Gaze v tom pásmu při Středozemním moři, tam vládne Hamas a nedovedou se dohodnout zároveň pro budoucnost tohoto státu palestinského, ke kterému by mělo dojít, tak je velmi sporné, protože to území není jednolité, to území je právě přerváno, že jo, územním Izraele. Takže rozhodně i z tohoto hlediska k vytvoření palestinského státu nebude jednoduché. Potom tam je zajímavé, a to mě také oslovilo, že existuje 900 tisíc antisionistických ortodoxních. To jsou ortodoxní Židé, kteří berou do všech důsledků předpisy židovské tradice, ale zároveň nesouhlasí s vytvořením státu Izrael, protože čekají Mesiáše a teprve Mesiáš vytvoří tento stát, nikoliv tedy lidské politické síly a snahy. A na druhé straně, že existují především tedy ve Spojených státech sionističtí křesťané, to jsou především ti evangelikálové, kteří nadšeně podporují Židy a když tady já o tom mluvím, tak prosím vás, vůbec nic proti Židům, protože musí člověk stále rozlišovat politiku státu Izraele a rozlišovat židovskou tradici a postoj vůči Židům a my křesťané zvláště, protože bez Židů vůbec bychom nevznikli jako křesťané. Tak to jsou takové zajímavé postřehy. Potom on tam velmi jako píše věcně o tom, jak došlo ke vzniku státu. Že zdaleka zase nebyli všichni ti Palestinci pronásledováni, někteří tedy uprchli předem, že je třeba tedy rozlišovat a třeba opravdu vážit. Takže ta kniha Nesvatá válka o svatou zemi pro mě je oslovující, přesto, že už jsem četl mnoho zajímavých článků, mnoho zajímavých knih, jak tedy náboženských tak politologických o Izraeli, tak tohle je jedna z těch, ke které se jistě vrátím.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Znepokojující zprávy přicházejí ze sousední Sýrie, i když Damašek proklamoval, že přistoupil na návrh Ligy arabských států, na řešení tamní krize a ukončení násilí ze středosyrského Homsu jsou hlášeny nové násilnosti údajně s desítkami mrtvých. Jak vidíte budoucnost tamní křesťanské komunity?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Je zajímavé v Mezinárodním společenství dokonce teď Liga arabských států tlačí na Bašára Asada, aby se vzdal a aby přestal už s organizováním těch násilných akcí proti protestujícím syrským obyvatelům. Ale křesťané se obávají pádu Bašára Asada. Ono to proběhlo i v našem tisku, a to je důležité si uvědomit, většina muslimů v Sýrii je sunnitského vyznání, ale Bašár Asad a jeho rodina a ti, kteří dnes mají moc v Sýrii, patří k šíitské sektě takzvaných alaviktů a jsou samozřejmě v menšině, takže oni se také obávají, že jejich pád by vedl k tomu, že by ta sunnitská většina, která by se dostala k moci, tyhle ty alavity zlikvidovala, nebo by je velmi pronásledovala. A křesťané v Sýrii na rozdíl od svých sousedů požívali poměrně volného prostoru. Oni nezasahovali do politiky, tam žije několik velmi starobylých a podivuhodných, úctyhodných křesťanských církví, které vznikly už v 5. a 6. století a žily celkem v souladu a nebyly pronásledovány. Oni se bojí, že až Bašár Asad bude svržen, že se chopí moci islamisté nebo radikální sunnité a že to bude pro ně mnohem těžší. Takže to je takový jakoby protitlak. Na jedné straně Evropa, Spojené státy, dokonce Liga arabských států říká: Bašáre Asade, už musíš tedy skončit ta násilí, těm musí být dáno stop a křesťané naopak říkají: My se bojíme, co přijde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak se díváte na to, že v Libyi, sotva padl režim Muammara Kaddáfího, zavedli islámské právo šaría?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
To je opravdu zajímavé. Samozřejmě ta pomoc západu ke svržení Kaddáfího nebyl nezištná. Já to nerad říkám a nerad používám zjednodušujících pohledů a obrazů, ale samozřejmě jde o ropu. A libyjská ropa, jak jsem se dočetl, je kvalitní, takže ten zájem na té Libyi byl eminentní, aby byl přístup k té ropě bez jakýchkoliv překážek. Bohužel tohle je v pozadí, zdaleka nešlo při té pomoci o svobodu libyjského obyvatelstva. Nerad to říkám, ale myslím si, že mám pravdu. To se dalo očekávat, že ti ujařmení lidé, že nechtějí svobodu v tom smyslu, na jakou jsme zvyklí my. To znamená opravdu svobodu svědomí, svobodu projevu, svobodu shromažďování, ale že to je spíše, aby nebyli oni jenom stále persekuováni, ale na druhé straně, aby opravdu se mohlo rozvinout to muslimské zákonodárství, protože Kaddáfí, i když se hlásil k islámu a napsal o tom knihu, tak samozřejmě to byl diktátor, který porušoval mnohé zásady. Takže nechci být generálem po bitvě, dalo se čekat, že bohužel to vyústilo v tento výsledek.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A vždy první pátek v měsíci s biskupem Václavem Malým. Cena Fair play pro mladého šachistu Davida Navaru. Co dál ten příběh říká?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
To jsem se dočetl nedávno v novinách a je to takový zajímavý člověk. Já jsem ho viděl v televizi v nějakém pořadu. Je to člověk naprosto upřímný s takovým čistým srdcem a geniální šachista. Zároveň si uvědomuje svá omezení a mně opravdu oslovilo, když dostal cenu Fair play, na nějakém turnaji o světový pohár, aby postoupil do dalšího kola tak měl soupeře Ukrajince. A v šachu je takové pravidlo, že si musí ten šachista rozmyslet, kterou figurkou bude tahat, ale nesmí se té figurky předem dotknout. A on, když se rozhodl k nějakému tahu, tak se nějak asi bezpečně dotkl jiné figurky ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já vám do toho vstoupím, ono to nebylo úplně jisté, protože ani soupeř, ani rozhodčí, ani sám šachista si nebyli jisti, jestli k tomu dotyku skutečně došlo, takže tam to bylo hodně nejisté.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
... ano, právě to chci říci. A nakonec jako sudí řekl, žádná chyba se nestala, ani tedy ten soupeř a on měl už tu partii vyhranou a on přesto ji zahrál tak, aby byla remiza. Přišel o mnoho peněz ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
100 tisíc dolarů.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
... a bylo nádherné, jak se vyjádřil k tomuto svému činu, že vůbec toho nelituje a že on má peněz dost, že nemá rodinu, tudíž, že nepotřebuje ty peníze množit. Že je to asi nepochopitelný krok i pro jeho otce, ale že on tedy na tom trvá. No, to je přece jako něco úžasného. Takového člověka by sdělovací prostředky měly více ukazovat nejen pro jeho šachovou genialitu, já náhodou jsem se s ním setkal kdysi v Holešovicích, když jsem působil v jednom kostelíčku, kam přišla třída, do které on chodil, takže je to opravdu originální človíček, ale mě fascinuje na něm nejen ta genialita, ale ta upřímnost a ta otevřenost a ta nezištnost ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem četl takové přirovnání, že to je gesto vhodné knížete Myškina. Takže ne každý to úplně myslím bere jednoznačně jako správné gesto.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Já to beru jednoznačně. Protože víte, když člověk pořád slyší, jako nemravně vysoké peníze berou různí sportovci, viz tedy sportovci té tolik vybájované Barcelony, která tady nedávno byla vynikající fotbalisté, ale ty příjmy, to vůbec jaksi neodpovídá, to je opravdu už něco nemravného a najednou tady vidíte člověka, který má úplně jiný pohled. Mimochodem mě teda mrzí, že už se netisknou v denním tisku ty šachové partie. Že dneska vnímáte jenom jako sudoku a šachy jakoby se vytrácely. A přitom šachy to je opravdu královská hra. Takže Davida Navaru já velmi cením a velmi si ho vážím a díky za tento čin. Není to čin knížete Myškina, ale je to čin dobrého člověka.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak a ještě na závěr, už nám zbývá poslední minutka. Jestli stihneme alespoň pár slov o Ostravě v Praze. Tedy o přehlídce. Myslím, že pár těch divadelních kousků jste viděl ne?
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Ano, Ostrava se kulturně představila teď v říjnu v Praze. Jednak jsem viděl představení v divadle v Celetné George Orwell 1984. Hrálo divadlo Petra Bezruče. Výborný představení. A i když tu knížku už jsem četl dvakrát a znám ji, tak myslím, že to představení je rovnocenné a člověk se opravdu tedy nenudí. Takže Ostraváci jen tak dál. A pak jsem viděl velmi zajímavou operu Moravskoslezského Národního divadla z Ostravy Paul Hindemith, opera se jmenuje Cardillac z roku 1926. Jednak mě zaujala ta hudba, jednak ta opera byla pěkná a byl jsem překvapen, že Ostrava opravdu i v té opeře může konkurovat dobrým operním scénám v naší vlasti. Je zajímavé, že i na scéně té ostravské opery bylo mnoho zpěváků z ciziny, což jsem netušil, protože jsem si tak myslel, že ti cizinci přicházejí většinou do Prahy, takže i v tomto tedy Ostrava důstojně prezentovala svoji kulturu a jsem rád, že zařadila do svého repertoáru tohoto ne příliš známého, velikého hudebního skladatele Paula Hindemitha z 20.století.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším hostem v pořadu Jak to vidí, byl biskup Václav Malý. Pokud nám budou okolnosti příznivě nakloněny, tak za měsíc tedy 2.prosince na shledanou.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Budu se těšit a přeji divákům pěkný klidný víkend, aby si dobře odpočinuli.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Totéž přeje Vladimír Kroc. Na shledanou.
Václav MALÝ, biskup
--------------------
Na shledanou.