Jak to vidí Václav Malý - 19. července

19. červenec 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Malý

Pomocný biskup pražský, Mons. Václav Malý, nám své názory prozradil hned po 8:30.

Mezi lety 1980 - 1986 působil Václav Malý jako topič v pražských hotelích, později jako lampář a uklízeč v Metrostavu. Poté byl mluvčím Charty 77 (1981 - 1982), v roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Na přelomu let 1990/1991 byl duchovním správcem kostela sv. Gabriela a farářem v kostele sv. Antonína v Holešovicích (1991 - 1996). 1. prosince byl 1996 jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 jmenován papežem Janem Pavlem II. jako titulární biskup marcelliánský a pomocný biskup pražský.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes světící biskup pražský Václav Malý. Dobrý den.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Asi nemůžeme začít jinak než aktuálně. Teror v bulharském Burgasu namířený proti izraelským turistům. Je to tragická událost a překvapivá, nečekaná.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Mě to také překvapilo, protože bych nikdy netušil, že v Bulharsku, které je zemí, která nějak jako nevyniká v zahraniční politice, není o ní příliš jako slyšet, takže zrovna tam přijde tento úder. Těžko říci, kdo je původcem této hrozné události, atentátu. Izraelský předseda vlády obvinil Írán. Uvidí se. Ale zdá se mi, že je třeba toto všecko chápat na pozadí celkové situace na Blízkém východě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než se k ní dostaneme, mě jenom právě zarazilo to nebo zarazilo, ono se to asi dá čekat, že Tel Aviv hned ukáže na Teherán. Ono to ale potom znamená další vyhrocení už tak dost napjaté situace na Blízké východě, přitom podle mě nemohou být žádné důkazy, že skutečně za tím stojí Írán.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Mně se zdá, že je to taková emotivní reakce, celkem pochopitelná, nicméně od státníka se očekává, že přece bude vážit svá slova, protože každé slovo, které vysloví představitel Izraele, tak je velmi citlivě sledováno v arabském světě, vůbec v muslimském světě a je potom na něj reagováno často tedy i zase špatným způsobem. Takže počkejme. Nicméně je pravda, že třeba tento čin odsoudit, že se násilím nemůže řešit soužití mezi státy, mezi národy, mezi společnostmi. Ale je dobré si uvědomit celé pozadí situace na Blízkém východě, protože my stále jsme informováni o tzv. arabském jaru. Je pochopitelné a je to potěšitelné, že především mladá generace se v minulém roce v Egyptě, v Tunisku a v některých dalších zemích postavila proti tamějším diktátorům, nakonec byli svrhnuti, teď někde probíhají volby. Ale zapomíná se v těch komentářích, a to mi chybí i v komentářích našeho tisku nebo našich zpravodajů, že to vidíme příliš jenom politicky nebo generačně. Ale celé to dění na Blízkém východě má náboženské pozadí. Jelikož bohužel v Evropě náboženství se chápe jenom jako privátní záležitost a je stále více vytlačováno z veřejného prostoru, o tom už jsme také mluvili, tak tam hraje na Blízkém východě obrovsky důležitou roli, protože tam žijí vedle sebe sunnité a šíité a samozřejmě i určité sekty, které patří k sunnitské nebo k šíitské větvi islámu. A na tomto pozadí je dobré tedy vnímat také tu situaci na Blízkém východě, že tam dochází ke střetu mezi sunnity a mezi šíity. V každé té zemi Blízkého východu je to trochu jiné. Já to teď budu dokumentovat také statistikou, protože celkově ve světě mezi muslimy je asi 15 procent šíitů a na Blízkém východě je 35 až 40 procent šíitů, v těch arabských zemích a v Íránu, v Persii, tudíž to je veliký počet. A v některých těch zemích šíité byli potlačováni. Takovým příkladem je Irák a dodneška já se divím, že Američané a Britové, když tam vstoupili, tak nedohlédli ten dosah toho svého zásahu, protože za Saddáma Husajna byli šíité velmi potlačováni. Saddám Husajn asi nebyl věřící, nicméně se hlásil a pocházel ze sunnitského islámu a samozřejmě v Iráku žije 60 procent z 28 milionů tamního obyvatelstva šíitů. Tudíž je to velká skupina, která teď se hlásí ke slovu. A v Iráku teď dochází ke střetu především tedy mezi sunnity a šíity. Šíité se dostali do vlády, teď tam udávají tón, sunnité s tím nejsou jako spokojeni a samozřejmě nejvíce to odnášejí křesťané a to je další tedy kapitola, že v podstatě tento střet mezi šíity a sunnity odnášejí křesťané, kteří emigrují, a kterých tam valem ubývá. Totéž se také projevuje například i v Libanonu. Libanon má asi 4 miliony obyvatel a Libanon byla taková země příkladná soužití mezi křesťany a mezi muslimy a zároveň i soužití mezi muslimskou větví šíitskou a sunnitskou. Ale šíitů valem přibývá a dnes tvoří už 40 procent tamního obyvatelstva a je prezentována především tím hnutím Hizballáh. Teď došlo nedávno v severním Libanonu ke střetům, protože tam také žije šíitská sekta, tzv. alavité a jak známo, syrský prezident Asad patří k této skupině alavitů a v Sýrii tito alavité dodnes ovládají společenskou a politickou scénu. A teď proti nim především bojují sunnité. Samozřejmě ti lidé jsou nespokojeni s tou diktaturou, ale má to tento náboženský podtext, který, bohužel, tedy hraje také roli i v tom severním Libanonu. A to je tedy třeba si uvědomit, že bez znalosti tohoto náboženského kontextu nemůžeme mluvit o Blízkém východu. Pro nás Evropany je to taková neznámá a samozřejmě my jsme hrdí na demokracii a já jsem také hrdý na to, že jsem Evropan, že mohu žít v demokratickém systému, ale ono dost dobře nelze úplně aplikovat ten západní model demokracie do těchto společností. To jsou společnosti rodové, společnosti klanové, společnosti kmenové a tady se divím, že ty tajné služby všech možných států tohleto nereflektují, a že to vidí jenom z toho politického hlediska, případně z hlediska střetu s mladší generací a se starší generací. To taky hraje roli, ta emancipace nebo snaha o emancipaci třeba žen nebo mladší generace, ale pořád to má toto náboženské pozadí. Teď vstoupilo do toho sporu se Sýrií také Turecko, protože v Turecku je 70 procent sunnitů, ale 15 procent alavitů a samozřejmě to soužití i v Turecku není klidné, a proto tedy Turecko zasahuje do záležitostí Sýrie, protože podporuje tamní sunnity. Všichni jsou proti Izraeli, když jsme začali tedy tu dnešní besedu hrozným činem atentátu na Izraelce v Bulharsku. Do toho tedy ještě vstupuje také Írán, což je země, kde je většina šíitů, 90 procent šíitů, ale například také v Ázerbájdžánu, například i v Bahrajnu. A tito šíité dnes získávají na sebevědomí a dokonce získávají i své stoupence. A to je dobré tedy si uvědomit, že například Írán, což je šíitská tedy země, podporuje Hamas, což je ta palestinská radikální organizace na palestinských územích, která bojuje proti Izraeli, ale to jsou sunnité. Takže nepřátelství vůči Izraeli paradoxně spojuje tedy tyto dvě větve. Takže je to velmi tedy komplikované a zdaleka nelze jako říci, že to tzv. arabské jaro je jenom zápas o demokracii. Je to především také zápas o vliv některých těch muslimských duchovních proudů. V Saúdské Arábii, o tom se také nemluví, žije 10 procent těch šíitů, kteří jsou nespokojeni s tamním postavením, a samozřejmě sunnité tam trvají na své dominanci. A právě ty váhy se nějak teď překlánějí a bude velmi zajímavé sledovat, jak tato rivalita tedy skončí. A v tom hrajou samozřejmě roli i sociální problémy, protože je třeba říci, že část šíitů žila ve velmi špatných sociálních podmínkách, a že dnes se tedy hlásí ke slovu. Takže je to celý balík obrovsky složitých vztahů a já myslím, že je to výzva pro nás, Evropany, abychom konečně také vnímali, že náboženské tradice pořád hrají nějakou roli, že je nelze jaksi ze života vyškrtnout a my Evropani jsme takoví jako pyšní, my jsme to vyřešili a my to nepotřebujeme. Proto potom taky nechápeme ty lidi, kteří přicházejí z tohoto světa do Evropy, z jakého duchovního zázemí oni pocházejí a my to pořád jenom posuzujeme z hlediska sociálního nebo z hlediska jazykového, protože je také zajímavé, že je veliké napětí mezi Araby a mezi Peršany. Peršani jsou pyšní na svoji historii, ale najednou tady dochází k tomu spojenectví, jak už jsem řekl, mezi šíitským Íránem a mezi Hamasem, což jsou Arabové a jsou to sunnité.

redaktor
--------------------
Posloucháte jak to vidí biskup Václav Malý. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našich webových stránkách. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete už zítra také na našich internetových stránkách na adrese 2.rozhlas.cz.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vatikán odvolal bez zjevného důvodu trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka. Jak to vidíte? Já vím, že to je pro vás asi citlivá otázka.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Je to citlivá otázka. Já mohu svědčit o tom, jak jsem pana arcibiskupa Róberta Bezáka osobně poznal. Měl jsem tu čest, že jsem s ním loni právě v tuto dobu vystoupil na festivalu Pohoda v Trenčíně. To je jeden z největších hudebních a kulturních festivalů na Slovensku, který má bohatou tradici. A ta diskuse s ním byla velmi zajímavá, plný stan mladých lidí a on se ukázal jako člověk, který dovede oslovit mladou generaci. Já nemám zdaleka takovou schopnost jako on, abych oslovil mladou generaci. A zároveň byl takový živý a samozřejmě působil jako chlap a teď když řeknu jako chlap, tak tím nemyslím nějaké chlapáctví nebo nějaké siláctví, ale člověk, který je o něčem přesvědčen, a který mluví o tom otevřeně, co si myslí. A ti lidé to vystihli a několikrát tedy odměnili to jeho vystoupení obrovským aplausem. Já jsem tam neseznal, že by se tam dopustil nějaké úchylky od církevního učení. On to je člověk, který především tedy mluví civilně a to myslím, že je důležité, protože sám o tom něco vím, žiji v české společnosti, jak někdy těžko člověk vysvětluje náboženské pozadí civilním jazykem, jak musí vysvětlovat pojmy a podobně. A podle mých zkušeností on toto velmi dobře tedy uměl.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A jak se díváte na tu masovou podporu, která se teď Bezákovi dostává? Je to snad poprvé, kdy se slovenští věřící vlastně protiví vůli Vatikánu, ne?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
No, je zajímavá ta reakce. Já samozřejmě nemohu mluvit o tom, jaká byla situace v té trnavské diecézi. Vím, že tu arcidiecézi převzal s některými otazníky ve finanční oblasti, ale o tom nemohu mluvit, protože nemám informace, a je přirozené, že nový biskup, který stojí v čele diecéze nebo arcidiecéze, tak si tak přivádí nebo si zvolí ty nejužší spolupracovníky. Takže to je nutná vždycky změna, ke které dochází v každé diecézi. Jak vedl personální politiku, o tom já nemohu mluvit, protože tu situaci neznám, ale zdá se mi, že to rozhodnutí má charakter mocenského rozhodnutí a, víte, mluví se tedy o autoritě. A to je taková otázka jako širšího významu. Já chápu, že prosazovat autoritu je třeba především pevností přesvědčení, že člověk jako duchovně přesvědčí toho druhého, že nad něčím stojí. A jakmile k té autoritě je používána síla, silácké řešení, moc, tak už ta autorita potom ztrácí trošku na věrohodnosti. A myslím si, že v tomto případě také trochu chybí reflexe té situace církve na Slovensku, protože i my, Češi, máme dojem, pokud se vůbec o Slovensko zajímáme, že Slováci jsou věřící, a že to jsou jednodušší věřící lidé. Ono to zdaleka tak není pravda. Samozřejmě, že ta tradice je tam více zakotvena, že je to církev ještě částečně lidová, ale na druhé straně já sám tam znám několik skupin velmi bystrých hlav z řad katolíků, kteří o věcech přemýšlejí v širších souvislostech, a jimž je tedy vzdálena jenom taková opakovaná tradice.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tím spíš právě se chci zeptat, jestli není opravdu chyba, že se věřícím nedostalo od Svatého stolce srozumitelné odůvodnění toho nečekaného kroku, protože takto se vytváří podhoubí pro různé konspirační teorie.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Právě a o tom chci také mluvit. Je vyžadována poslušnost, brát to rozhodnutí takové, jako je. A to je zase širší otázka, kterou bych chtěl jako zmínit. Poslušnost vždycky je spojena s odpovědností a už slovo odpovědnost má v sobě dát odpověď. A aby člověk, který je poslušný, mohl být odpovědný, tak je také třeba, aby k důvodu své poslušnosti mohl dát odpověď a této odpovědi se zatím tedy od těch, kteří o tom rozhodli, nedostalo. A je třeba tedy s lidmi jednat jako s dospělými, je třeba si uvědomit, že potom ano, jak jste zmínil, dochází k mnoha spekulacím neoprávněným, že lehko se potom očerní ten nebo onen. Takže to rozhodnutí týkající se odvolání pana arcibiskupa Róberta Bezáka, má širší souvislosti a tady i já si kladu některé otazníky. Ale je rozhodně třeba říci, že ten člověk se nedopustil nějakého závažného mravního přestupku, že tam v tom hrají roli nějaké jiné důvody, o kterých já jako nevím. Já to vidím z dálky, ale znova opakuji, že pokud jsem ho poznal, tak to byl člověk, který se snažil o otevřenost, přímost a to, co si myslí, tak také říká.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dotaz od posluchačky Věry Bosákové z Prahy: Jeden pekingský biskup byl nedávno odvolán, protože se postavil vládě. Reaguje na takové věci česká církev?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Česká církev na to nereaguje. Já tu situaci sleduji, já čas od času podepíši nějaký protest proti věznění nejen tedy křesťanů v Číně, ale i obhájců lidských práv. Tady chci připomenout, že například jsem poznal při své návštěvě v Číně v roce 2005 nositele Nobelovy ceny, jednoho čínského disidenta, který byl odsouzen k 11 letům. Takže na ty jednotlivé trestní úkony čínských autorit týkajících se křesťanů i nekřesťanů, tak církev nereaguje. Já chápu ten dotaz dotyčné paní a je to výzva. Na druhé straně člověk nemůže postihnout všechno. Ale mohu ujistit posluchačku, že tu situaci sleduji a že čas od času tedy se také ozvu.

redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů. Jak to vidí - každý všední den v 8.30 na dvojce.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dnes s biskupem Václavem Malým. V Brně zemřel signatář a mluvčí Charty 77 Jaroslav Šabata. Vy jste celebroval zádušní mši. Jak jste ho znal osobně?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já jsem Jaroslava Šabatu poznal jako signatář Charty 77 a v roce 1981 jsem spolu s ním a se zemřelým doktorem Placákem byl mluvčí Charty 77. Takže jsem poznal Jaroslava Šabatu ve chvíli, kdy Charta prožívala velmi těžké období, protože vrcholila činnost a vliv Solidarity v sousedním Polsku. A došlo k obrovským tedy represím vůči signatářům Charty 77 a vůči členům Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Mnozí se rozhodli emigrovat. A já si Jaroslava Šabatu vážím proto, že on byl jeden z mála, který řekl: musíme v Chartě pokračovat, protože to je taková etapa dějin Charty 77, kdy se rozhodovalo o bytí a nebytí. A i mnoho chartistů, vzhledem k těm represím, dospělo k názoru, že by Charta měla přerušit svoji činnost. A Jaroslav Šabata velmi statečně, ač už za sebou měl mnoho let věznění, tak také řekl ne. A za to si ho tedy velmi vážím, za tuto statečnost, i když je pravda, že během toho roku, kdy jsme byli mluvčími, tak náš kontakt byl omezen, protože on byl pod stálým dohledem a v podstatě jenom výjimečně mohl přijet do Prahy. Jaroslav Šabata byl člověkem zajímavým, protože on pocházel ze smíšené německo-české rodiny, tak mu ta problematika sudetských Němců byla blízká a on byl jeden z těch, který byl pro to, aby se také mluvilo otevřeně o tom, jak to bylo po druhé světové válce se sudetskými Němci. Je dobře známo, že starší generace naší společnosti je pořád na to citlivá, že na tuto strunu také hrají někteří politici populisticky, ale je pravdě, že došlo k násilí ze strany sudetských Němců v roce 38, ale došlo také k násilí z české strany v roce 45 a 46 po druhé světové válce. A Jaroslav Šabata byl také ten, který stále říkal nebude mír v Evropě, pokud nebude sjednoceno Německo. A to bych tady chtěl zdůraznit, protože to samozřejmě zdaleka nebyla všemi tak přijímaná jako teze, protože ty starší generace si pamatovaly druhou světovou válku a emoce tam hrály svoji roli. A že k tomu došlo, byl víceméně zázrak po roce 1989. Ale dobře si pamatuji, jak on už tohle jako stále zdůrazňoval. A co bylo jako důležité, on v té mocenské politice tak příliš jako neuspěl. Ale on chápal politiku jako zápas o zásady, nejenom o moc. Takže v tom krátkém období po roce 89, kdy byl dokonce i ministrem, potom poradcem budoucího slovenského prezidenta, pana Kováče, tak zase žil tedy v Brně jako důchodce, ale byl to člověk neustále tedy činorodý, který se snažil kontaktovat skupiny různých světových názorů, ty lidi dávat dohromady a analyzovat politickou situaci a předvídat, co se stane nebo nestane. Jistě na jeho osobě se zračí velmi složité a klikaté dějiny české společnosti po druhé světové válce, protože on vyrostl v tradiční katolické rodině, stal se ateistou, vystoupil z církve, vstoupil do komunistické strany. Byl takovým přesvědčeným mladým komunistou, který se také podílel i na vylučování studentů v 50. letech, to je pravda, ale on tuto etapu nikdy nezapíral. Ale samozřejmě postupně docházel k tomu, že takováto podoba sociálně spravedlivého systému není spravedlivá, že potlačuje lidskou důstojnost a v roce 1968 se stal tedy jedním z protagonistů v Komunistické straně tehdejšího Československa obrodného procesu a postavil se tedy i Gustávu Husákovi, což tedy potom odnesl mnohaletým vězněním. A potom, jak už jsem řekl, se stal tedy agilním členem Charty 77. Takže je zajímavé sledovat na jeho životní cestě ty složité dějiny české společnosti. Nicméně to byl člověk statečný, člověk s humorem a osobně velmi nenáročný. Málokdo žil v takových skromných sociálních poměrech jako on a to pro mě bylo tedy také oslovující.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Závěrečné téma, už na něj máme jenom asi 2,5 minuty, které vám chci nabídnout, je to, že pražský magistrát ještě letos chce vrátit na Staroměstské náměstí Panny Marie, který strhl dav v roce 1918. Proč je podle vás kolem rekonstrukce mariánského sloupu taková diskuse?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Tak samozřejmě je to z neznalosti. V roce 1918, když byl ten mariánský sloup stržen, tak ten dav zmanipulovaný si myslel, že byl vystavěn jakožto podpora moci Habsburků. Ale on byl postaven v roce 1650 jako dík za to, že skončila třicetiletá válka.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jenom ..., mnozí právě vidí v tom symbol vítězství katolicismu nad protestantstvím. Není v tom trochu pravdy?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Jistě, že ano. Na druhé straně si myslím, že naše dějiny národní jsou velmi klikaté, a že je ovlivnily opravdu dvě zásadní tradice. Ta tradice katolická, a potom tradice husitská. A tam je tedy ten Husův pomník, který tam tedy už stál před první světovou válkou, aby bylo jasno, tak si myslím, že kdyby byl vystavěn ten mariánský sloup, takže by se ukazovala také ta složitost těch duchovních kořenů naší společnosti, že by se ukázalo, že to, co dneska pokládáme za samozřejmost, je ovlivněno těmito dvěma velmi závažnými tradicemi. Já nemohu jednotlivé momenty těchto tradic tady rozebírat, ale viděl bych v tom symboliku, protože se mi zdá, že je to nedůstojné Staroměstského náměstí, že se z něho stává jenom tržiště, případně sportovní kolbiště, kdy lidé sledují na velké obrazovce velké zápasy, nic proti tomu, ale je třeba také uchovat tomuto náměstí nějaký duchovní podnět, nějaký duchovní základ. Takže by to bylo rozhodně tedy obohacení a jsem docela překvapen, že pan primátor a část tedy vedení hlavního města Prahy je pro to, aby ten sloup byl obnoven.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy to ale jednoznačně vítáte.

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Já bych řekl, že je to spíše kladné než záporné. Ale pokud k tomu nedojde, tak také žádná katastrofa. To jako říkám, protože vidím podstatnější věci pro život naší společnosti, pro život křesťanů, pro život církve, než je toto. Ale vítal bych to docela.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem byl světící biskup pražský Václav Malý. Zase se uslyšíme někdy v polovině srpna, je to tak?

Václav MALÝ, světící biskup pražský
--------------------
Ano, budu se těšit a přeji posluchačům, aby si užívali letních dnů, aby si odpočinuli na dovolených i o prázdninách, a aby nabrali duševní i tělesné síly. Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Díky. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Václav Malý
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.