Jak to vidí Václav Malý - 1. března

Mezi lety 1980 - 1986 působil Václav Malý jako topič v pražských hotelích, později jako lampář a uklízeč v Metrostavu. Poté byl mluvčím Charty 77 (1981 - 1982), v roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra. Na přelomu let 1990/1991 byl duchovním správcem kostela sv. Gabriela a farářem v kostele sv. Antonína v Holešovicích (1991 - 1996). 1. prosince byl 1996 jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a 3. prosince 1996 jmenován papežem Janem Pavlem II. jako titulární biskup marcelliánský a pomocný biskup pražský.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. Začíná pořad Jak to vidí. U poslechu vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem je monsignore Václav Malý, světící biskup pražský. Dobrý den.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po 8 letech ukončil včera Benedikt XVI. svůj pontifikát. Je na místě otázka, jaký odkaz nám dnes již emeritní papež, jak zní jeho nový titul, zanechává?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak bylo řečeno už mnohé. Já se jenom divím, jakoby nebyla jiná témata. 14 dní pořád, pořád se omílá to samé. Vždyť je to normální krok, ten člověk poznal, že nemá síly a proto tedy se rozhodl, že odstoupí. A teď se z toho dělá taková senzace, něco výjimečného, něco mimořádného. Já naopak si toho velmi vážím, že on se nechtěl stát už loutkou s ubývajícími silami, druhých. A tady pořád se spekuluje, proč odstoupil. Slabý, křehký člověk, který poznal, že už nemá síly. Všecko. A teď se spekuluje, že jo, jestli ho někdo tlačil nebo netlačil a ono už je to takové otravné. A na druhé straně je to zajímavé, najednou je ta katolická církev fascinuje lidi, protože podle údajů má miliardu 200 milionů stoupenců a je to obrovská tedy organizace, organizace, která je často teda napadána kvůli některým postojům a najednou jsou novináři touto organizací tak jako fascinováni, aniž o ní něco vědí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Třeba konečně se zvýší povědomí o tom, možná i stoupne počet věřících.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Z tohoto hlediska možná můžeme říci, dobře, že se o tom mluví, ale bez znalosti věci. V podstatě skoro nikdo nemluví o tom, co zanechal Benedikt po sobě, pořád se jenom mluví o těch problematických záležitostech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaký je tedy jeho odkaz? Jeho poselství? To, co bychom opravdu měli, o čem bychom měli debatovat v souvislosti s Benediktem XVI.?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak především, to už bylo také tedy mnohokrát řečeno, že on zdůrazňoval, aby víra byla také rozumově zdůvodněná, že není víra proti rozumu, že tady je spojitost, a to myslím, že je velmi důležité a to zdůrazňuje ve svých dílech. Potom jsou velmi důležité jeho tři encykliky. A mě překvapil pan Fischer, komentátor z Hospodářských novin včera, že dokonce tyto encykliky četl a že docela pěkně jako popsal. To jsem byl opravdu překvapen. To byl první věcný komentář, kdo to tedy Benedikt byl. Ty ecykly opravdu stojí za to, protože ta první encyklika, která má název Bůh je láska, tak tam mluví Benedikt o tom, láska jako Erós a láska jako Agapé. Takže mnozí byli jako překvapeni, že najedou papež pozitivně hodnotí sexualitu, že to není tedy nějaký zamračený muž, ale říká, ta sexualita musí být vtažena do souvislosti se skutečnou láskou a řecký název je Agapé, to znamená láska znamená, že jsem schopen pro toho druhého něco obětovat, že ho nemanipuluji, že ho nevytvářím k svému obrazu. A tohle je opravdu velmi důležité a vrhá to úplně takový jako jiný pohled i na tohoto muže, který tedy spíše působí svojí učeností, jak jednoduchým způsobem v této encyklice právě mluví o erotické lásce a o té lásce Agapé. A potom, když tam mluví o charitě, že má být pomoc činěna opravdu s láskou, bez toho, aniž by byl cíl toho druhého uchopit a hned ho tedy nějakým způsobem přinucovat do katolické církve. Já to říkám velmi zjednodušeně, souvisle a srozumitelně. Ta druhá encyklika, ta se nazývá Naděje, spása z naděje a to je důležitý jako moment, kdy on tam říká, že nelze očekávat, že bude na světě vytvořen nějaký dokonalý systém. Ale přesto tedy osoba Ježíše je důležitá pro lidské postoje, protože on velmi pěkně tam zdůrazňuje, že Ježíš je vlastně Bůh s lidskou tváří. Jo, to jsou takové výrazy velmi srozumitelné, velmi oslovitelné. No a potom třetí encyklika ta se jmenuje Láska v pravdě. A tam on zase říká, že člověk není tedy jenom ekonomický tvor, jehož cílem je jenom profit, ale že jde o to, aby člověk se rozvíjel ve své lidskosti, ve svém člověčenství. A dotýká se tam i ekologických témat, protože tam mluví o šetrném zacházení s planetou. To je velmi dobré, že také papež, to se o něm moc jaksi nezdůrazňuje, že měl na zřeteli i ty ekologické požadavky. Víte, to skoro nikde člověk neslyší. Tak já musím pochválit pana Fischera ze včerejších Hospodářských novin, že to je první novinář, který si toho všiml a který tedy vrhá trochu jiné světlo na odkaz Benedikta. Benedikt řekl jednu velmi pěknou věc při letu z Říma do Prahy, když navštívil Českou republiku v roce 2009, že církev má být tvořivou menšinou. Je to naprosto realistický popis situace církve o nás, že je menšinou v rámci tedy naší společnosti, ale že má být tvůrčí menšinou. A zároveň důležitost jeho působení byla v tom, že soustřeďoval pozornost na osobu Ježíše Krista. A to našlo výraz i v jeho knihách o Ježíši, během svého pontifikátu vydal tři knihy o Ježíši, o jeho působení, o jeho smrti a vzkříšení a o jeho dětství. Je to psáno zase jednoduchým způsobem. Nelze očekávat nějaké nové pohledy, ale je to spíše taková osobní meditace, popis osobní zkušenosti s Ježíšem. A to je velmi oslovitelné a myslím si, že stojí zato se k tomu vrátit a toto číst. Takže nevidět Benedikta jenom v souvislosti s těmi skandály, v souvislosti s těmi těžkostmi, nikdo je nepopírá, ale na druhé straně, aby se z toho jeho působení vylouplo to podstatné, co ho přežije.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže nyní nastává pro mnohé ten správný čas sáhnout právě třeba po těch encyklikách, jak jste o nich hovořil.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak já doufám, že ano. A jeho největším činem, to je třeba říci, že měl tu odvahu, že se vzdal a nedělal okolo toho žádný humbuk, to dělají jenom sdělovací prostředky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, monsignore, oba papeže, jak Jana Pavla II., tak i Benedikta XVI. poznal osobně. Ostatně vy jste, co se týče právě Benedikta XVI. připravoval jeho cestu v roce 2009. Jak vzpomínáte na ta setkání a možná, kdybyste oba pontifexy porovnal.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak to byly zcela jiné povahy, protože Jan Pavel II., já jsem organizoval jeho třetí cestu v roce 1997 do České republiky, to už byl hodně tedy postižen nemocí, nicméně to byl člověk, který měl smysl pro humor a který si s těmi sdělovacími prostředky hrál. Byl to člověk jako velmi spontánní a člověk, který dobře znal situaci tady, jemu nebylo třeba nic vykládat. Benedikt byl spíše člověk plachý, ale víte, já nikdy, když potkám někoho slavného a významného, tak se k němu netulím. Já v podstatě spíše jsem jaksi v pozadí a já tak jako nesnáším, když vidím, jak okolo papeže se točí lidé a teď mu každý šeptá něco do ucha. On vůbec to není schopen pojmou, jo a teď každý mu chce všecko jako vyříci. Takže já jsem s Benediktem osobně nemluvil, jenom jednou jsem se trochu více s ním setkal, já dostal jakési polské vyznamenání, které mi bylo předáno přímo Benediktem XVI., tak jsem mu řekl, teď nemáte čas na studia. A on říkal, bohužel ne. Ale jinak jsem zase ho neotravoval nějakými svými vzněty a city, protože lepší věc za toho člověka se modlit a uvědomit si tu jeho situaci, že je důležité, aby řekl něco podstatného a ne, abych já měl tedy potřebu říct to nebo ono.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale prozradím na vás, to jste mi prozradil, že Jan Pavel II., ten si pamatoval i vaše jméno.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak to jsem byl překvapen. Jednou jsem byl v Římě při nějaké audienci a tak jsem také k němu šel, jak bývá zvykem a on si pamatoval mé jméno. Takže nějaký bezvýznamný Malý z Prahy, tak to mě opravdu překvapilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
No, bezvýznamný určitě ne, monsignore. Jakým největším výzvám podle vás čelí katolická církev v současné době, o co by měl nástupce Benedikta XVI. usilovat a co je ale reálné v jeho možnostech?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Především decentralizace církve. To znamená větší váhu na rozhodnutí místních biskupských konferencí a zároveň vytvořit si účinný poradní sbor, nejen tedy z kuriálních kardinálů a biskupů, ale opravdu zástupců celé církve. Aby to byl užší takový kruh, ať jsou tam biskupové, ať jsou tam ale třeba i laici, ať jsou tam i kněží. Opravdu lidé z různých kontinentů a tyto porady by měly být pravidelné. Nejenom potom takzvané ty synody, kdy se sejdou tedy biskupové z celého světa nebo když je ta synoda o nějakém světadíle, jako bylo o Africe, tak jenom třeba z toho kontinentu, ale že tohle by byl takový opravdu užší poradní sbor, který by byl schopen mu referovat o tom, jaká je situace, jaké jsou výzvy, co by bylo dobré. To myslím, že trochu chybí, že papež je příliš jaksi uzavřen. A i když tedy cestuje, bylo zajímavé, že Benedikt na začátku říkal, že nebude zdaleka tolik cestovat, a víceméně ta intenzita těch cest byla ta samá, jako v poslední letech intenzita cest zemřelého Jana Pavla II., a tohle bych pokládal za velmi důležité. Samozřejmě je to veliká instituce, která potřebuje řízení, potřebuje centrum, proti tomu nejsou námitky, ale na druhé straně, aby všecko jenom nevycházelo z toho centra. A tohle bych viděl jako první krok vůbec k tomu, aby ta církev v tomto smyslu, její struktura pracovala mnohem efektivněji, protože je to potom těžkopádné a často tedy biskupové jsou v roli, že jenom musí čekat, co přijde z Říma. A to je nedůstojné biskupské služby. To ostatní, o čem se mluví, zdrobovolněním celibátu, svěcení žen, antikoncepce a podobně, to jsou témata také důležitá, ale tohle je jaksi to nejdůležitější, aby byl slyšen hlas opravdu tedy celé církve.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká je, pokud je možné to prozradit, vaše osobní vize katolické církve anebo církve vůbec?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tak moje vize církve je, že ta situace, v níž církev žije, je velmi různá, v různých kulturách, v různých světadílech a všude jsou trochu jiné výzvy. Dnes především samozřejmě je to otázka komunikace, je to otázka mezináboženského dialogu, mění se i struktura světa v tom smyslu, že vznikají nové velmoci, jako je Indie, Brazílie, my už nežijeme v bipolárním světě, kdy byl tedy takzvaný východní blok v čele se Sovětským svazem a západ, že jo, v čele se Spojenými státy. Je tady Čína, veliký globální hráč, to je třeba všechno tedy vzít na zřetel a každý ten kontinent má různé výzvy. V Asii především tedy mezináboženský dialog, v Africe propojení příslušnosti je kmeni a k universální církvi, v Evropě odkřesťanštění, takže tohle všechno je třeba vzít na zřetel, dobře to tedy analyzovat. Takže moje představa církve je právě podporovat tuto pestrost a tuto různorodost a zároveň tedy opravdu velmi citlivě reagovat i na otázky třeba bioetické, a spíše jako hledat než okamžitě mít hotové odpovědi. Takže toho je mnohé. Protože zase sdělovací prostředky jenom zdůrazňuji zdobrovolňují celibátu nebo svěcení žen, ale tohle jsou ještě mnohem jako podstatnější věci, které rozhodují potom o bytí a nebytí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste nedávno navštívil Súdán, tentokrát jeho jih, který je křesťanský, sloužil jste tam také bohoslužby. Jak vás přijali tamní věřící?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Tamní věřící v Jižním Súdánu, který jsem navštívil letos v lednu, mě přijali velmi vřele. Já už jsem dlouho nezažil takovou vřelou bohoslužbu, já si nemohu stěžovat, když přicházím i tady do farností, tak ta setkání jsou bezvadná. Ale tam ti lidé jsou velmi živí a co mě tedy opravdu překvapilo, oni se roztancují při hudbě, při bubnech, ten rytmus je bezvadný, ten je nikdo nemusí učit, je to soulad několika bubnů, ale zároveň tam má svůj řád. A co jsem velmi ocenil, je to obrovsky chudá země, ty lidé žijí v podmínkách, o kterých se nám ani nezdá, ale na tu bohoslužbu třeba ty ženy se krásně oblečou, ty pestré šaty, to mě tedy fascinovalo, to je vám tak krásný pohled, tam není žádná šeď, teď ty rozzářené oči a opravdu ta bohoslužba je pro ně slavnost. A já jsem dejme tomu ještě se rozhodl pro to, že sloužil jsem asi pro tisíc lidí bohoslužbu a že každému dám křížek. Takže s každým jsem měl nějaký takový osobní styk, a to bylo něco tak nádherného, ty oddané oči, teď oni tak jako na mě hleděli, já jsem byl trošku jako rozpačitý, protože pořád jsem nějak se snažil zdůrazňovat, že jsem obyčejnej člověk, že nejsem někdo jako vysokej nebo širokej a ten osobní kontakt, ten mě úplně jako vzal. Protože samozřejmě mnozí neuměli anglicky, mluvili tím kmenovým dialektem, ale byla to taková blízkost, kterou už jsem tedy dlouho nezažil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Postrádáte tu blízkost třeba u nás, při našich bohoslužbách, které ...

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Naše bohoslužby někdy jsou chladné. Někdy jsou také formální. Málo platné, ten sever se podepsal i na naší povaze a Češi jsou takoví, že příliš ty city nedávají najevo, ale znova říkám, já si nemohu stěžovat. To bych jako nechtěl srovnávat. Nicméně by stálo za to, aby by naše bohoslužby byly trošku živější. My jedeme pořád podle těch rituálů, přesně podle těch předpisů, že jo, jak se obrátit doprava, doleva a ono to někdy potom trošku je na škodu toho, aby ta bohoslužba byla přitažlivá. Teď nemyslím podbízivá, ale aby opravdu ten, kdo na ni přijde zvenku a kdo má takový třeba ostych přijít do kostela, tak aby najednou poznal, tady je něco živého a nejenom něco, co se odehrává na rovině slovní komunikace. Protože v té Africe ty lidé mluví celým tělem v tom nejlepším slova smyslu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesně před měsícem jsme v tomto pořadu společně, monsignore, hovořili o tom, jak v prezidentské volbě rezonovalo téma Benešových dekretů a sudetských Němců. Vy jste řekl, že princip kolektivní viny vždycky vede k nespravedlnostem a ten byl uplatněn naprosto jasně při odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce. Řekl jste mi, že tato vaše slova vyvolala mnoho reakcí i negativních.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Ano, dosud jsem nedostal tolik reakcí na to slovo v Jak to vidí, jako právě, když jsem minule hovořil o sudetských Němcích, o jejich vyhnání v souvislosti s prezidentskou volbou, že se to stalo bohužel jakoby hlavním tématem. Ale tady já se k prezidentské volbě nebudu vracet. Byly to slušné dopisy, ale já byl až překvapen, jak se mi někteří snažili vysvětlit, abych ty Němce neobhajoval. Já samozřejmě dobře vím, že v roce 38 byli vyhnáni Češi z českého pohraničí, dobře také vím, že jo, že mnozí Němci sudetští volili Henleina, ale jenom jsem chtěl říci, a to je třeba opakovat, že se děly veliké nepravosti a že se aplikoval princip kolektivní viny na všechny sudetské Němce po 2. světové válce. A já jsem dostal dopis od jednoho pana doktora, který je internista narozený v roce 1941. Já ho jmenuji, jmenuje se Ladislav Přidal, já nevím, kde bydlí, on mi na sebe spojení nedal. Ale vynikající svědectví. A já bych si dovolil přečíst část jeho dopisu, který mi po tom pořadu poslal. Ten mě velmi tedy oslovil. On tady říká: "Mojí rodiny se přitom otázka sudetských Němců velmi dotýká. Mí rodiče byli dne 30. 6. 1942 ve stejný den jako podplukovník Mašín, lze ověřit na webu, popraveni v Kobylisích. Byli spolu s dalšími občany odsouzeni nacistickým soudem k smrti za přechovávání letců britského RAF, kteří se po útěku ze zajateckého tábora v Saganu snažili dostat zpátky do Anglie a znovu bojovat. Viz publikace Útěk ze Saganu autorů Pelnáře a Bidla z roku 1968. Bylo mi tehdy 9 měsíců a smrti jsem unikl jen náhodou. I později jsem si prožil své peklo dítěte bez rodičů. Nechci se k tomu vracet, jde mi o něco jiného. Zmiňuji se o tom proto, že i přes tyto události je třeba objektivně potvrdit, že během odsunu se stalo mnoho křivd. V naší rodině, přesto, jak těžce jsme byli postiženi, jsme to vždy odsuzoval, to nemá s vlastenectvím nic společného. A z trpkých zkušeností mojí rodiny mohu potvrdit, že toto, že se tímto zbabělým jednání snažili vyvinit i ti, kteří před tím udávali a dopouštěli se těžké zrady. Viz jedna kapitola z nedávno vydané knihy spisovatele Pejčocha. Cítím povinnost, abych na tyto souvislosti poukázal, protože jsem žil takový osud, jaký jsem žil a který jsem popsal." Úžasná slova. Já myslím, že není třeba tedy komentáře a já na rozdíl od mnohých demagogů i na naší politické scéně, tady si troufnu říci, že pochválím pana premiéra Nečase, který měl odvahu v Bavorském sněmu říci: Litujeme. A který řekl, že ne všichni sudetští Němci byli kolaboranti, ale že tam byli také odpůrci nacismu a zároveň samozřejmě řekl, že nepřichází v úvahu otázka návratu majetku. Ale bylo důležité, že také oslovil to auditorium bývalí naši bývalí spoluobčané. Takže to je krok vpřed a jak to ministr zahraničí Schwarzenberg nazval, je to průlom a já jsem pro to, aby o této otázce se mluvilo, abychom neztráceli paměť. Jistě, že už se to nedá odestát, že je to minulost. Ale na druhé straně umět se podívat s jistým odstupem i na ty špatnosti, které se v naší společnosti děly. Já jako nechápu ten odpor a tu neochotu a jak lehko lidé tedy ztrácejí paměť nebo pořád si jaksi posunují ten pohled a bohužel tady komunistická propaganda udělala své.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že jsme schopni vést racionální debatu na toto téma?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
No, mnozí, především ze starší generace myslím úplně ne. Mladá generace ta se o to nezajímá. Ale to také není dobré. Protože, když přijdete i dnes do českého pohraničí, tak vidíte, že to je trošku něco jiného, že tam se asi jako něco dělo. Tudíž mladá generace by se o tom měla zajímat, měla by mít o tom ve škole dobře informována a starší generace, která třeba ještě zažila konec války, tak opravdu by měla být ochotná se této otázce otevřít. Znovu říkám, to není hájení nepravostí, ale princip kolektivní viny je špatný. A jsem rád, že to zdůraznil i premiér Nečas minulý týden v Bavorském parlamentu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vás, monsignore Malý, zaujal nedávno také pořad s Janem Bornou, divadelním režisérem a básníkem. Odborníci na jeho stylu oceňují zejména smysl pro detail, umění inteligentního humoru. Ale je tady ještě jeden aspekt, který vás oslovil.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Mě tedy úplně vzal za srdce rozhovor s panem režisérem Jiřím Bornou v pořadu Uchem jehly v neděli 24. února. Já jsem samozřejmě viděl některé jeho režie v divadle V Dlouhé, ale neviděl jsem, jaká konkrétní osoba za tím je. Tento člověk má sklerózu, skoro se nemůže pohybovat, ale s jakou noblesou a nadhledem ten svůj stav bere. A když potom se byl otázán, jestli je věřící, on říkal, já nejsem věřící, já jsem ateista, ale zároveň si uvědomuji, jak je důležité, že křesťanství přineslo určité zásady, které já se snažím dodržovat. V tomto smyslu já jsem křesťan. Upřímnost, člověk, který si nestěžuje, který si dovede dělat humor ze sebe sama. Pro mě tedy úžasná postava, já ho osobně neznám, ale stojím o to, abych právě mohl tady o něm promluvit, protože to stojí za to, že takoví lidé mezi námi žijí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je už tradicí na závěr rozhovoru s vámi v Jak to vidí, podívat se na některé události v kultuře, které vás zaujaly. Na co nás dnes pozvete?

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
V Jízdárně Pražského hradu je celoživotní výstava malíře Karla Malicha. Já jsem toto dílo neznal. Je to už dneska starý pán a stojí za to tuto výstavu navštívit. Protože jednak jsou tam drátěné plastiky, plné tedy vzdušnosti a plné takové propojenosti s tím něčím nadsvětským. A zároveň jsou tam také tedy obrazy úžasná barevnost. Tato retrospektivní výstava mě tedy velmi oslovila a je dobře, že v Jízdárně Pražského hradu v posledních letech můžeme vždycky vidět celistvě život významných umělců, před tím to byl Jan Koblasa, potom Stanislav Kolíbal a teď tedy Karel Malich. Tuto výstavu opravdu doporučuji. A pak jsem viděl jedno představení v Divadle V Dejvické, od anglického autora Irvina Welshe Ucpanej systém. Upozorňuji, je to velmi mluva tvrdá, neslušná a chce poukázat tedy na prostředí dělníků, na všelijaké ty jejich vztahy a v podstatě na jakousi tu bezvýchodnost vyjít z těch svých chyb, z toho svého malého světa, malého obzoru. Pořád je to tedy je to takový ten koloběh neřestí, různých podrazů, různých napětí. Je to, znovu říkám, velmi tvrdá mluva. Tam člověk si může klást otázku, ale za tím je tedy docela důležitý obsah. Tak to bylo to, co jsem tedy v posledních dnech a týdnech zažil z kultury.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Světící biskup pražský, monsignore Václav Malý byl hostem dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Děkuji, těším se na příští rozhovor a přeji příjemný den a hezký víkend.

Václav MALÝ, monsignore, světící biskup pražský
--------------------
Děkuji. A já také přeji posluchačům, aby si užili v pohodě víkend, aby už nesněžilo a aby na svých chatách a na svých výletech opravdu si odpočinuli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V pondělí ve Zlínském studiu usedne komentátor Deníku Ivan Hoffman. Příjemný den i nadcházející víkend všem přeje Zita Senková. Mějte se hezky. Na slyšenou.