Jak to vidí Václav Cílek - 14. prosince

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je Václav Cílek, spisovatel a geolog. Dobrý den.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Hodně se teď diskutuje o našem dalším směřování v rámci Evropy. Ministr financí Miroslav Kalousek včera ve Dvaceti minutách Radiožurnálu řekl, že naše rozhodování o půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu bude zpráva o tom, jestli jsme na palubě spolu s ostatními a nebo chceme být letadlovou lodí Ruska. Tolik citace. Pojďme si říct tedy, jak to vidíte vy? Nejprve. Měli bychom platit 90 miliard bez mála, tedy teď mluvím v korunách, nebo ne? Přispět Mezinárodnímu měnovému fondu?
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
To je brutální otázka po ránu, že jo, tím spíš, že jako všichni cítíme, že ekonomicky ta Evropská unie je něco jako Angola, prostě hodíte tam nějaký miliardy a doopravdy nevíte, kde to skončí. Takže to je takový jako těžký rozhodování. A na druhou stranu tady doopravdy existuje něco jako, já bych řekl, jako neviditelná Evropa, vlastně něco, co nás spojuje a je docela dobrý si uvědomit, že od Evropy my jsme hodně brali, že jo takový ty různý vynálezy a jablka a brambory a já nevím, co všecko, železnici a taky jsme jí hodně dávali, protože po tom 1500 a do roku 1700 nebo ještě delší dobu Rakousko v zásadě vzniklo pro to, aby bránilo východní hranice Evropy proti Turkům. To znamená neefektivně se všema tunelama tehdejší doby, že jo, se strkaly prostě peníze do armády, nicméně výsledkem bylo doopravdy to, díky princi Evženu Savoyskýmu a jako dalším, že se podařilo ochránit Evropu střední a západní před otřesem a zejména ta západní se mohla poměrně dál v klidu vyvíjet. To znamená, my nejsme ani dlužníky, ani dárci Evropy, ale doopravdy vytváříme s ní nějaký jeden mentální celek.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A navíc tedy ležíme opravdu uprostřed Evropy. Je to v tuto chvíli výhoda? No těžko hledat nějaké spíš nevýhody tohohle, té polohy.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Geograficky ležíme ve středu Evropy, ale teďka jak tu Evropu definujeme. Jsou lidé, kteří definují třeba podle tržních svobod. To znamená, když přijdete v Litoměřicích na náměstí, tak tam uvidíte sochu chlapa, podobnýho Herculovi s kyjem, oděnýho v kůži, že jo, to je takzvanej divej muž a ten stával na většině trhů, dejme tomu od toho 13. století, kdy konečně vznikala ta Evropská města a je to jako tržní výsady, tržní svobody. To znamená můžete prodávat volně za peníze a tak dále. Tam někde začíná ta svobodomyslnost tý Evropy. A protože vlastně ty trhy propojují Evropu skrz naskrz, skrze dálkový obchod, tak tam dochází k tý doopravdy velký výměně ekonomických svobod. Ono je to vlastně hrozně jako zajímavý je, podívat se na tu ekonomiku, my se na ní vždycky díváme, kolik vyděláme, nebo kolik proděláme, ale v podstatě ta ekonomika zároveň je nositelem nebo ničitelem kultury teda. Takže tady je to jako zjevný. A někdo jiný zase definuje Evropu podle toho, kde je gotický sloh. Jo, ten gotický sloh to doopravdy končí někde na Šariši a potom někde jako, že jo, v Rumunsku v hornickejch městech, takže už jako v tomto pojetí by Balkán, a ty mě zabijou teda ty všichni teda Bosňáci, jo, by už do tý Evropy moc nepatřil a pochopitelně ty rozsáhlý pravoslavný území, který jsou na východ od nás, tak tam už ta vazby by byla mnohem volnější a už to nemůžete brát pořádně jako tu vlastní Evropu, nebo aspoň já to tak neberu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A může podle vás existovat cosi jako univerzální civilizace?
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Univerzální civilizace existovat nemůže. A není to filosofická odpověď, je to odpověď přírodovědná. A ono se doopravdy ukazuje, že celá příroda je založena na malých variacích. To znamená, představte si situaci, že do města přijde mor a všichni lidi by byli stejný. To znamená jakoby měli stejnej názor na svět, ale stejný taky biologický pozadí, všichni by vymřeli, jo. Nebo jinej příklad, kdy jako, jak na jaře rozkvétají třeba meruňky. Některý meruňky o 14 později, jo, jiným mnohem dřív, některý spálí jarní mrazíky, jiný spálí ty mrazíky jako pozdější a nebo dokonce máte dost stromů, to jste si všimnul, že jedna větev prostě kvete v jinou dobu než ostatní větve. To znamená ta variabilita a teďka tím rozumím i variabilitu názoru, je prostě daná od přírody. Vždycky jsme a vždycky budeme dělený na skupiny, protože to je prostě evoluční mechanismus, jak přežívat. To je právě, tohle je věc, která mi vadí na principu jednotný Evropy. Jo. Jako Evropa musí bejt jednotná, aby si dokázala vyměňovat, já nevím, peníze a maily a tak dále, ale zároveň je zapotřebí jako zachovat tu lokální variabilitu těch věcí, aby krize nepostihla všechny, jo. Když se, já když se dívám na evropský dějiny, třeba od pozdního středověku až k nám, tak je vždycky hrozně zajímavý to, že jsou staletí, kdy někdo jako vede, jako renesanční Itálie, průmyslová Británie, Flandry v 16. století, to jsou takový jako centra, jako evropský kultury, ty doopravdy jako vnášej jako vlastně jako novej prvek, že jo a zároveň v tom každým století paralelně mezi těma, mezi státy nebo oblastmi, který se rozvíjejí, u nás Rožmberci, že jo, dochází i úpadku. Ale tím, jak je ten vývoj takovej jako lokální, tak to funguje. Ale pak funguje i výměna i díky tomu společnýmu základu. A ten je hrozně zajímavej.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ještě bych se vrátil k té myšlence potřeby různorodosti, rozličných názorů. Čím to, že máme tendenci nositele těch protichůdných názorů umlátit čepicema, že zkrátka nejsme schopni moc diskutovat, nebo spíš méně než víc?
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Víte, jako historici nebo filosofové dějin upozorňují na to, že právě to, co je pro Evropu typické, je ten proud tech herezí a reformací. Ono si to vemte třeba z hlediska arabského světa, jo, takže tam, když je nějaká hereze nebo nějaká sekta, dojde k přísnému oddělení, jo Sunniti, Šíiti a dochází často jako je staletí trvajícím bojům. Jako nepříjemnejm. Nebo proud herezí v budhismu, nebo jako jiných škol. Dopadne to tak, že prostě v jednom údolí sedí jeden klášter a v druhým údolí sedí druhej klášter, kterej má na věc trošku jinej názor, nijak zvlášť se nestýkají, nijak zvlášť si nepřekáží, ale taky se nijak zvlášť jak neobohacují. A to, co je doopravdy jako pro tu Evropu jako typický je, že neustále inovujeme myšlenky. Vždycky je nějaká skupina, která inovuje křesťanství v rámci křesťanství, že jo, pak zjistí Husiti, že jo, nebo Lutherova reformace, pak zjistí, že se do toho systému nevejdou, tak jako vytvářejí v podstatě alternativu. Takže právě naopak Evropa je slabá těmi věčnými diskusemi. Já někdy svým americkým studentům říkám, tak si vemte, jak prostě začala, že jo, teďka ta, ta nová válka v tý Jugoslávii, Evropani seděli, byli si vědomi všech pro a proti a všech jako historismů, že jo, a mezi tím docházelo ke genocidě a najednou prostě přišli Američani, který mají takovej jako trošku kovbojskej pohled na svět, to znamená instinktivně vědí. Co je dobrý nebo nějak tak to vědí prostě a vlítli tam, jo a to je rozdíl mezi uvažováním a děláním. Takže někdy ty američtí jsou nebezpeční v tom, že konají a někdy jsou Evropani nebezpeční v tom, že sedí teda a přemejšlej a věčně diskutujou, což se teďka projevuje teda.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No ale když jsme u myšlenek, tak myšlenka sjednocené Evropy není nijak nová, je stará při nejmenším tisíc let, třeba režisér Otakar Schmidt natočil dokument o svatém Vojtěchovi, nazval ho tam prvním Evropanem, trošku nadneseně, ale přece jenom ta myšlenka už tady byla tehdy.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Ano, myšlenka asi jednotné Evropy pochází z myšlenky jednotné říše Římské. A ta, jak víte, pod těma barbarama mizí, že jo, koncem toho pátýho století, dochází k těm temným staletím, ale už za 300 let, pokud se někdo vynořil jako první Evropan, tak je to asi Karel Veliký. A ten neustále rozšiřuje, že jo, oblast svýho vlivu, neustále je na cestách, ale zároveň zakládá cesty, zakládá jednotný míry a váhy, jo, vymýšlí ty libry, šilinky, pence například. Takže to pro mě teda první taková jako myšlenka jako Evropské unie, ale v imperiálním stylu vzniká právě za Karla Velikýho. A pak se to prohlubuje dál. Třeba, já nevím, příklad, jako římský vojenský tábor byl stavěný podle naprosto jednotných principů, co mělo doopravdy bylo předepsáno, kdo co kope, kde je jakej dům, jo, začínalo se prostě vztyčením standard, úplně jako do posledního milimetru skorem bych řekl, že to takhle bylo napsáno a bylo to proto, aby voják, který přechází z jiného tábora se prostě okamžitě zorientoval. Římský tábor pak je základ teda mnoha středověkých měst. Něco podobnýho, tahle ta myšlenka tý zaměnitelnosti a jednoty je v klášteře, jo, třeba cisterciáci nebo benediktíni měli v každém svém klášteře, já myslím, že ostatní řády taky, jednotnej vlastně řád pro to, že přijde nový mnich, okamžitě zapadne, prostě okamžitě ví, co se má dělat a kde je jeho místo. To znamená těch myšlenek toho sjednocování tý Evropy nebo pilířů jednotný Evropy je vlastně obrovský množství.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybychom hledali základy Evropy, tak bychom se měli tedy vrátit do antiky? Je to ...
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Určitě.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... to starověké Řecko?
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Určitě. Víte, on tady byl přirozený základ. My nevidíme dál než vlastně ke Keltům, ale v podstatě si můžeme představit, že něco, jako za A roztříštěnost a za B demokracie, tady existovalo vždycky. To byl takovej ten typ demokracie trošku jako u indiánských kmenů, to znamená byly osady nebo územíčka, nebo prostě malá území velikosti jako okresu, kde doopravdy vládnul prostě nějakej náčelník nějakým způsobem volený, něco bylo zase dědičnýho. To znamená, ale ty lidi měli poměrně velkou svobodu. Stejně tak, co nám dal Řím? To je vlastně hrozně zvláštní. Řím nám dal takovej ten racionalismus, jak přistupujeme dneska k těm třeba penězům jo, Řím nám dal organizaci. Římani, pokud něco měli, oni byli jako vojáci, oni vlastně prvních 500 let museli vlastně válčit o přežití na samotným Apeninským poloostrově. Takže oni si vymysleli jako dokonalou organizaci. Dali světu myšlenku latiny, jako jednotnýho jazyka, že jo, dali světu právo a taky tu ideu té říše. Já používám slovo říše, protože v aristokratickým období je to říše, kterou vede král nebo císař, ale v demokratickým období už je to něco, co vede administrativa jo, nebo byrokracie. To znamená ta paralela jenom o ten skok výš je naprosto jasná. Třeba příklad. Co nám dal Řím? Oni měli boha Limit a to znamená jakože, existuje jasná a ostrá hranice třeba v okamžiku, kdy musíte splatit hypotéku, jo, nebo existuje jasná hranice mezi dvěma domy. Takže tohle to, co my bereme jako naprosto jako samozřejmý, ale jiný národy to takhle mít nemusí, že jo, tak čím víc jdete na východ, tím jako tenhle ten koncept, neříkám, jestli je lepší nebo horší, vlastně mizí, tak tyhle ty věci jsou od Římanů. A Řekové naopak jakože dali filosofii, to dneska možná nikoho nezajímá, ale Řekové nám dali diskusi, jo, dali nějakej typ té demokracie. Teorii, divadlo, sporty, jo, základy věd. To znamená kombinací toho řeckého, římského světa, oni Římani pak převzali, že jo, kus toho řeckého světa, doopravdy vzniká takovej jako kadlub, do kterého se vždycky vlívá jako nová a nová civilizační vlna.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale nevím, jestli se nepletu, ale mám pocit, že oproti Římu a jeho zdánlivé celistvosti, tedy z počátku, pak se rozdělil na dvě říše, tak to Řecko bylo vždycky rozdrobené, roztříštěné, nikdy nebylo takhle jednotné.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Ano, je to pravda. Jako Řekové byli vždycky známí pleticháři a vyjednavači, jo, a historie je toho vlastně plná. Furt se snažili o nějaký obecný dobro a každou chvíli ho zrazovali, jo, jako popis Řeků z děl řeckých a římských autorů je jako nebezpečně aktuální teda.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když tedy potom, vy už jste o tom mluvil, když se rozdělila tedy ta římská říše na východořímskou a západořímskou, každá měla odlišný vývoj a k tomu kolapsu západořímské říše, tak došlo, alespoň tedy je to připisováno barbarizaci římského vojska, potom šlo o nepřiměřeně vysoké daně a taky o rozklad státní správy. Takže i z toho bychom se mohli trošku poučit.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Tam těch poučení je jako obrovský množství, jako první poučení bylo takový, že v okamžiku, kdy dovážíte obilí nebo potraviny z Egypta, tak ta loď je za chviličku v Římě, respektive v Ostii nebo někde s minimálníma nákladama. Pokud musíte dovážet obilí z Galie, tak musíte udržovat Galii v klidu a síť cest. Takže bylo spočítáno, že třeba jenom transport, ta logistika, jo ty D1 toho antickýho světa, takže to stálo 60-80 krát víc než lodní doprava prostě z jednoho přístavu do druhýho. Potom jako doopravdy ono se nedá říct, co byla jedna příčina zániku říše římský, protože ono vždycky to jde pohromadě. Což pro nás znamená to, že pokud se cítíme v krizi, tak neexistuje jedno řešení té krize, ale vždycky to musí být prostě jako hodně komplexní. Od potravin, energetiky, jo, politiky, ekonomiky, cítění lidí, jo, teďka vlastně nechci všechno vyjmenovávat, protože to bysme tady byli jako hodně dlouhou dobu. Pak se hodně uvádí to, že říše římská měla obrovský náklady na udržování té velké hranice, že vlastně ta sahala, že jo, někde od Rýna až někde po střední Egypt. Příklad, který nám to objasní je prostě úplně jinej, to spočítal nějakej Homer Dixen, kolik stála údržba Colossea. Je to šílený prostě, když jako se podíváte, kolik dřív i prostě, údržba Colossea stála stejně tolik jako údržba celého Říma o staletí před tím, když to teda jako hodně zjednoduším. Tak a my jsme v týhle tý situaci jako nepoučitelnosti, takže my zase vytváříme ty paláce kultury, nebo Sazka Arény, to znamená ty velký stavby, který, na který pak těžko máme peníze, aby se nám vlastně vůbec nerozpadly jako před očima, že jo, a všelijak to flikujeme a všelijak se snažíme je dlouhodobě udržet. Takže to je taky takový velký jako, řekl bych závěr, který vlastně naprosto nerespektujeme a taky, ono dochází, že jo, ke krizi politické moci. Ta krize trvala minimálně dvě, tři staletí v Římě, jo, představte si, že prostě politická krize tady bude trvat další tři staletí, to jako, to už jako vytvoří mentalitu, navíc v Čechách, že jo, že se prostě tomu státu začnete vyhýbat a naopak jako jo, to jako, krást, kde můžete, neodvádět daně, jo a to potom přispěje jo, k dalšímu jako zhoršování situace. Já nechci zacházet do těhle těch detailů, proč padla říše římská, rozhodně to bylo mnoho příčin, ale víte, co je možná základní příčina? Že říše, nebo státní celky, mají doopravdy nějakej vnitřní cyklus. A že udržet nadšení nebo konstruktivismus, jo, takovej, že to vždycky trvá jenom psychologicky jenom nějakou dobu a ta psychologie se táhne i přes ty generace. Takže je to možná, Řekové tomu věřili, nevyhnutelnej proces.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když se vrátíme ještě k myšlence jednotné Evropy, tak její nositelem byl třeba také obratný diplomat král Jiří z Kunštátu a Poděbrad. Tehdy se ale ta myšlenka neujala úplně. Dnes vlastně v té Evropě žije asi 10 % populace a jak už jste naznačil, tak jsme hodně rozdílní. Je něco, co nás spojuje?
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Spojuje nás historie, spojuje nás tisíc let historie a 2 tisíce let, nebo delší doba právě té antické tradice, nebo té tradice mezi Krétou a Řeckem a Římem. Spojuje nás křesťanství, kupodivu nás spojuje určitá klimatická jednota, protože díky tomu Golfskému proudu jsou, jako je sever oteplen mnohem víc než by měl bejt, takže jsou poměrně malé rozdíly. Potom dalším zvláštním rysem Evropy je, to se někdy počítá, když si vezmete délku pobřeží v poměru k ploše. A nejednou zjistíte, že Evropa ze všech kontinentů má tenhle ten poměr má nejdelší, má největší délku pobřeží a to v podstatě znamená, že na mnoho míst Evropy dojedete lodí snadno za pár dnů, za týden, za 14 dnů a můžete snadno šířit myšlenky. Zároveň jako v Evropě, to je zase zajímavý z toho přírodního hlediska, ty řeky jsou zhruba stejně daleko od sebe, Rýn od Labe, jo, takže můžete vjíždět zase z toho moře těmi řekami hluboko do vnitrozemí. To znamená, a nikde nejsou jako velký bariéry. Pořádná bariéra jsou Alpy, ale ty se dají přejít, že jo, Pyreneje možná ještě větší, ty se dají obejít zase. To znamená Evropa i přes tu roztříštěnost je optimální místo, kde můžete šířit nějaký myšlenky. Je to, jde do líp než v Himalájích, jo, tak to je jako docela myslím jako pěkný si jako uvědomit. Potom od samýho začátku, to je zase významný rys Evropy, došlo k oddělení církve a státu. Takže už za toho Karla Velikýho, jo biskup zalezl do východní části kostela, král zalezl do toho westwerku v tý západní části kostela a dali jasně na vědomí, že jsou teda v jednom kostele, v jedný lodi, ale že král má jako jinou funkci a že tím druhým panovníkem, tím praktickým a biskup tím duchovním.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu zrovna ten Jiřík z Poděbrad tehdy podcenil roli papeže a díky tomu teda, nebo kvůli tomu možná ta jeho myšlenka taky ztroskotala.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
To je zajímavý s jak moc vlastně Evropa potřebuje papeže nebo ne. Jo, ona ho z počátku jako hrozně moc potřebovala, protože bylo nutný dodat legitimitu krále. V podstatě kdejaký aristokrat, když to teda přeženu, i z ciziny, mohl zabrat prostě trůn český, polský, nebo prostě nějaký. Ale teďka bylo důležitý, aby nad tím byla ještě jeden jako organizační stupeň, který řekl, ano, jako přijměte ho, je to legitimní panovník. Dneska vlastně tahle ta role papežství jako odpadá. Takže dřív papež byl mnohem víc politikem a takovým jako zákonodárcem a zároveň taky vybíral ty daně teda, jako, to je důležitý si uvědomit a teďka je spíš takovou tou jako hlavou církve, dneska je spíš takovou tou duchovně organizační jednotkou.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co třeba panevropská unie, která byla založena v roce 1922, tehdy jako reakce na první světovou válku? Taky ta myšlenka myslím nemá velkou oporu, nebo masivní oporu v Evropě.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
To je právě to, víte, ono existuje něco, jako přirozený pocit Evropy, přirozená koncepce. A to je to, co cejtíte vy i my, když jedeme do tý Vídně, tak prostě holt tam vidíme stejný baráky postavený podobnýma architektama, že jo, jako u nás, Prachatičáci jim stavěli svatýho Štěpána, že jo, a takže jako tam o tom vlastně nepochybujete. Je tam ta kavárna, je tam ta němčina, jasně vnímáte, že to bylo součástí dějin Český republiky, ať už se to někomu líbilo prostě nebo ne, jedete do Francie, narazíte tam, já nevím na Šímu, nebo na Lucemburky, jo, jedete do Itálie a zase prostě na Boloňský univerzitě zjistíte, kdo všechno tam studoval, že jo, jak moc se to vlastně zapsalo. Takže doopravdy existuje něco, jako, já bych tomu nazval prostě neviditelná Evropa. Jo, jejíž jsme jako součástí, ale v okamžiku, kdy tu Evropu neviditelnou se snažíte zviditelnit, tak vždycky někde musí bejt hlavní město, jo, ten Brusel mi přijde bejt vždycky jako dobrej, že to je doopravdy ten průměr mezi Prešovem a Paříží, teda a no, a pak jako musí bejt nějaká ta administrativa. Jak je administrativa, tak si vždycky vytvoří tu bublinu, já myslím, že jsme o tom víckrát mluvili, jak mezi sebou se vlastně ty lidi jenom jako stýkají, stávají se čím dál, dvůr se stává čím dál tím víc odtržený od reálného života, no a zbytek prostě známe.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Abychom ale nezamluvili tu úvodní otázku. Váš názor na to, jestli by Česká republika měla přispět těmi 90 miliardami měnovému, Mezinárodnímu měnovému fondu? Je teda půjčka, připomeňme.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
To víte, já v týhle tý době na půjčky nevěřím Evropě. A jak už jsem řekl, já jsem jako doopravdy jako vnitřně zmítanej. Já bych nakonec ty peníze asi dal, ale dával bych je hrozně nerad, protože bych si myslel za A, že nebude půjčka, za B, že to budou napůl vyhozený peníze, že to prostě, že se to nikdy vlastně nevrátí a pak, když si představíte zcela jasně dopady na českou domácnost, průměrnej plat je nějakejch, já nevím, 24 tisíc, že jo, nějakej takovej ten nejběžnější plat je dejme tomu okolo 21 nebo 22 tisíc, mimo Prahu je to vlastně ještě míň, když si vezmete náklady na bydlení, na základní potraviny, tak vlastně zjistíte, že každá rodina disponuje, nebo dvě třetiny, nebo tři čtvrtiny rodin u nás měsíčně disponujou maximálně několika tisíci navíc. A teďka, budou-li se zdražovat potraviny a energetika a bude-li stát se měnit na ten asociální stát, přenášet na nás prostě čím dál tím víc dávek, tak se ocitneme doopravdy v situaci, že ta rodina už nebude mít k dispozici možnost ušetřit třeba 3 nebo 4 tisíce měsíčně, ale nulu, nebo něco málo. A v tomhle tom okamžiku stát bude mít o 90 miliard míň a bude muset, najde rychle na školný, jo a najednou vlastně jako zjistíte, že během hrozně krátký doby se může ta situace, nejeno v České republice, ale Evropě jako zhoršit. Já jsem teďka viděl, nevím nakolik jako správný prostě jako americký zdroj bezpečnostní, který jako upozorňuje, že právě v letech 2013-14 je nutný čekat po Evropě prostě vlny nepokojů, byl to bezpečnostní zdroj teda, jo, takže do, takže na jednu stranu Evropě hodně jsme dali a hodně dlužili, na druhou stranu, nevíte, jak ty peníze budou prostě vynaložený, teďka já bych inklinoval k tomu, ty peníze dát, ale myslím si, že za půl roku už bych je nedal, protože už bych se bál, jak to dopadne prostě s daňovým výběrem a jak stát zchudne a bude si muset vymejšlet další a další platby pro nás.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to vidí Václav Cílek, ředitel Geologického ústavu Akademie věd České republiky. Myslím, že letos naposledy, ale v pořadu Jak to vidí jistě v příštím roce opět na shledanou.
Václav CÍLEK, spisovatel, geolog
--------------------
Na shledanou a pěkný svátky a hezký dny a nenechte se otrávit všema těmahle věcma, který jsou asi nevyhnutelný a reálný a asi prostě se jim nevyhneme, ale dají se přežít, možná někdy i s úsměvem.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vám vše dobré. Mějte se hezky. Na shledanou. Dobrý poslech přeje Vladimír Kroc.