Jak to vidí Václav Cílek - 13. června

Soustavně sleduje několik základních témat jako jsou proměny české krajiny, klimatické změny a otázky životního prostředí. Publikoval asi 300 odborných článků, kolem 400 esejí. Spolupracoval na zhruba třiceti knižních titulech, z nichž nejznámější jsou "Krajiny vnitřní a vnější" (Dokořán 2002). Přednášel na několika vysokých školách (FF UK, FHS UK, AVU, FAVU aj.).

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes geolog a spisovatel Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
U vás je novinka, už nejste ředitelem Geologického ústavu. Pročpak? Už jste nechtěl být?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
No, já už jsem to táhnul 8 let. Už jsem nešel do konkurzu, ještě bych jedno období mohl dělat. Ale mně je 57 let a já si už si musím doopravdy rozmýšlet, jestli ty síly vrhnu na vyřizování a razítkování spisů a nebo třeba na čtení, psaní, přemýšlení a prostě na ty věci, co /nesrozumitelné/.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Takže už nebudeme říkat ředitel Geologického ústavu, ale ...

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Naštěstí. To já jsem nikdy nechtěl, abyste říkali, že jo, protože jsem věděl, že to je věc, která hrozně rychle pomíjí a navíc jako někdy se používá to slovo, já nevím, ministr, tajemník, ředitel, aby jako dodalo autoritu tomu člověku. Jako a pokud si někdo má budovat autoritu teda v této době, tak je to tím, co říká, teda nikoliv tím, kdo je.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V geologickém ústavu ale zůstáváte?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Zůstávám jako vědecký pracovník a systematicky jsem se zbavil prakticky všech funkcí teda za poslední dva roky. Takže teďka mi jako spadnul kámen takhle a dýchá se mi lépe a volněji.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je to ta svoboda?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, nejhorší na tom ředitelování byl pocit jakýsi abstraktní zodpovědnosti. Že furt jako přemejšlíte jak s vejplatama, jestli se někomu něco nestane, jestli nebude požár, jo, prostě tyhlecty, jestli vás někdo nezažaluje vlastně kvůli něčemu, jo, takže takový jako, jako velký pytel, jako drobných starostí nakonec vytvářel poměrně velkou tíhu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A dá se říci, že můžete se i svobodně vyjadřovat, psát, mluvit, že už nemáte na mysli to, že hovoříte i za ústav?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, tohle to je jako další věc, že jo. Já už jsem měl čím dál tím větší problémy být součástí establishmentu, když je někdo jako ředitel státní instituce, tak už je vlastně součástí řekl bych vládnoucí elity, nebo něco takovýho, musí reprezentovat Akademii věd, což já nadále teda pochopitelně jako hodlám dělat, ale přeci jenom jsem musel být v některých svých výrocích opatrný.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vím, že jste se před nedávnem vrátil z návštěvy Karlových Varů. Ne, že by to bylo něco zvláštního, vy tam jezdíte poměrně často, ale zanechalo to ve vás takové rozporuplné dojmy.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já vám to popíšu a já myslím, že to rychle pochopíte, ale v podstatě mohu říct předem, že to je pro mne tato návštěva byl jako otřes, ze kterého se už desátý den vzpamatovávám. Princip byl ten, že jsme byli v jedné větší továrně za Karlovými Varami, který nechci je teda jmenovat tu továrnu, abych někoho vedl jako do problémů, a tam byla celá řada lidí, kteří velmi jako soustředěně pracovali, v poměrně teplém a prašném prostředí, byli jsme u paní, která stěží zvedla oči, protože za ten den musí očistit 2,5 tisíce součástek, aby splnila normu, že jo a když jsem se pak ptal na platy těch lidí a mám to z více stran ověřeno, tak čistého tito lidé berou 10-12 tisíc korun. Takže takové jako trošku jako sociální otřes. Navíc, když jste v tomto prostředí, tak jako máte pocit, že vás ovívá, řekl bych, jiná atmosféra, jako jinej vzduch, jo, než je potom v Karlových Varech, nebo než je v Praze. Takže pak je hrozně těžký třeba já nevím pro politiky nebo ekonomy z Prahy si vůbec představit atmosféru chudého regionu. No a pak jako na ten kontrast jsme jeli do Karlových Var, že jo. Karlovy Vary je, znáte to všichni, je to krásné město, kdy zejména ta centrální třída je velmi krásná, ale jakmile zajdete už takhle do těch bočních uliček o kousek dál teda za tu linii tý kolonády, tak najednou vidíte, že to město je špatně udržovaný, že v mnoha, na mnoha místech, že se vlastně nestalo vůbec nic, jo, máte z toho města pocit, aspoň já, jako do té skořápky, do toho ořechu, na kterým na povrchu jsou nabalený všechny ty krámy s tím jantarem a se zbytečnejma věcma a uprostřed není vůbec nic. Ale ten příběh pokračuje vlastně, že jo, v Karlových Varech se neustále staví nějaké sportovní haly za částky, které nechci komentovat, ale je to v řádu teda stovek milionů korun. A teďka si říkáte, ano, kolik desítek tisíc lidí, nebo kolik stovek tisíc lidí musí pracovat za plat čistého 10 nebo 12 tisíc korun, aby bylo možné postavit v podstatě na půl zbytečnou, já bych řekl dokonce i škodlivou prostě sportovní halu, škodlivou proto, že to nestrčí do údržby toho města vlastně a teďka, že já jsem, já nejsem kritik této společnosti, já jsem pozorovatel. Stala se mi podobná věc jako v tom Egyptě, jako mnohokrát, když jsme vlastně neustále uvažovali o té revoluci, že jsme vnímali ten růst toho sociálního napětí a tady najednou prostě v tomhle tom Karlovarském kraji, ale ono je podobný na severu Čech, jo, ono je to podobný na více místech, na Jesenicku, cítíte ve vzduchu násilí. A teďka nevíte, jestli si to člověk jako vymejšlí, nebo jestli moc čtete o selských povstáních barokní doby prostě, ale jako já, jako teďka řeknu, takhle, nemohu smlčet o tom, co jsem jako pozoroval, a to je doopravdy růst sociální nespravedlnosti, která dřív nebo později směřuje prostě k nějakýmu druhu revoluce, povstání, prostě výbuchu a bude to natvrdo teda.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vidíte třeba nějakou cestu, jak se ta naštvanost, která má asi logické kořeny, dá přetavit v něco pozitivního?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, ano, víte, já hrozně rád sleduju anglické zprávy Al-Džazíry, protože to je zase jako pohled jako, jako odjinud a třeba africký zpravodajství mají skvělý, nebo o Indii a oni teďka tam měli jako velký článek, který úplně byl kouzelnej a jmenuje se to Bramborová revoluce. To mě jako nadchlo. Týká se Řecka. Co se stalo v Řecku, že jo. V Řecku reálný platy jdou dolů o nějakejch pár procent a zmenšuje se poptávka po potravinách, lidi víc šetřej, teďka podle všech jako ekonomických zákonů, že jo, by cena potravin měla jít dolů, ale ona nejde, ona jde nahoru teda, jo, takže ty lidi jsou zase tísněni, to je česká situace, to je egyptská situace, to je obecná situace, jako z více stran. A teďka pár mladejch lidí, často to byli vysokoškoláci, začali iniciovat takový akce, kterejm Al-Džazíra říká Bramborová revoluce. A to je to, že oni jsou schopni od těch výrobců dopravit ty brambory přímo někam na nějaký centrální tržiště a prodávají to třeba tak jako za dvě třetiny cen toho, co je v obchodech, protože v těch obchodech je celá řada těch zprostředkovatelů, že jo a nabírají se vlastně ty marže a ty zemědělci jsou nucený, stejná situace jako u nás, k těm nízkejm jako výkupním cenám a najednou si mysleli, že třeba prodají tři tuny, nebo pět tun brambor a jenom dopoledne prodali prostě 50 tun brambor a to, co je na tom vlastně hrozně pěkný je nejenom to, že lidi ušetří, to je první věc, co nás jako napadne a kvůli tomu to vzniklo, ale ty lidi to kupujou jako s takovým jako zápalem. Jo, to znamená, jako mají doopravdy pocit, že přepisujou svojí volbou takovou tu ekonomickou mapu, tu ekonomickou strukturu toho Řecka. A tohle mi přijde bejt dobrý, proto je to revoluce, proto to není pouhá tržní transakce, jo, protože je v tom prostě ten idealismus a zápal lidí a je to vidím jedna z šancí, jak v tomhlectom světě, kde teda čím dál víc lidí začíná být čím dál tím víc utiskováno pro to, aby se mohly stavět sportovní haly prostě za stovky milionů korun, se nějakým způsobem přežít a pokud možno radostně.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Do jaké míry nás klamou statistická data? Vracím se zase k tomu, že jste mluvil, že za málem otrockou práci dnes lidé berou 10 tisíc korun. Protože obecně tedy je u nás průměrná mzda něco přes 24 tisíc, ale jak víme, na tu nedosáhnou dvě třetiny zaměstnanců.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, ono se většinou používá medián, to znamená to je mzda, kterou má největší počet lidí, nevím jaká je, je to něco okolo 20 tisíc, že jo a ta statistická data to potom jako pochopitelně jako hodně, hodně zkreslují, jsou tam odměny těch manažerů, ono to je vlastně taková ta věc, o které se neustále mluví, že třeba těch 5 % těch hodně bohatých lidí má platy ne dvoj, nebo trojnásobky, že jo, nebo pětinásobky toho, co má člověk u nich ve fabrice, ale jsou to třeba stonásobky, nebo vícenásobky. Takže tím vzniká vlastně tahle ta nerovnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí si dnes povídáme s Václavem Cílkem. Teď už bychom se mohli dostat k tomu původně avizovanému tématu. A to je, že bychom si mohli povídat o tom, jak staví zvířata. Umíme si od nich přiučit a měli bychom?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, já vám to propojím, protože celý tohlecto jako povídání, je trošku povídání o kreativitě a nejdřív jsme zmínili jako příčina tý kreativity je vždycky třeba nedostatek potravin, ať už u nás nebo u lidí, že jo, teďka s tím zacházíte nějakým způsobem, relativně dobrým, jako například, že jo, je ta bramborová revoluce a když ještě to analyzujeme do hloubky, tak zjišťujeme, že tohle to kreativní chování je jako vlastní celý přírodě. Takže ta velká naděje je taková, že pokud prostě příroda přežila a my přežíváme, takže i tyhlecty takový ty jakoby ty lokální pohromy a deprese můžeme trošičku jako odepsat, protože nakonec víme, že to stejně skončí víceméně dobře teda. No, zvířata, část zvířat staví a staví stavby, který jsou jako naprosto jako úžasný. Většina zvířat teda nestaví a primáti si dělají maximálně takový divný hnízda, který pak jako zase opouštějí, jo, takže není to zase, nemůžeme se jako, jako vracet. To, čemu se od zvířat můžeme naučit, jsou možná tvary, možná účinnost, hodně hospodaření s energií.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste napsal, že stavět musí být velmi snadné, když to zvládne i plankton.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Jo, je to tak, jo, protože, že jo, jsou to knihy, nějakej Michael Hensel o tomhle tom hodně píše, zabýval se, profesor, zabýval se tím celý život, stavbami zvířat. A ta fascinace je taková, že člověk je stavitel, my furt jakože budeme ty velký baráky a teďka nás jako zajímá, zajímají nás ostatní stavitelé, že jo, a co si při tom myslí a nakolik jsme jim podobní, nebo vlastně jako oni nám. Ale ono se, je Hansel říká, vůbec jako není možný některý věci zjistit, protože prostě holt do takovýho korálu si nevlezete, jo a přitom korál, že jo, udělal ten velký bariérový útes, což je stavba 800 kilometrů dlouhá a je to pravděpodobně největší zvířecí stavba, jaká na světě existuje.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To je jediná asi skutečná, která se dá vidět z vesmíru.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ne, z vesmíru se toho dá vidět víc. To už zjistili v 80.letech i při poměrně jednoduchý technice, že australský vačnatec vombat vytváří takový jako, on je hrozně pomalej, jo a vytváří takový systémy tunelů a mohylek, jo, takže se nakonec z toho jsou mýtiny, který jsou protknutý chodbama a ty mýtiny mají průměr až někdy okolo kilometru. Takže to je doopravdy jako vidíte.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono se řekne termitiště, ale je to ve skutečnosti hodně složitý ekosystém vzájemně souvisejících vztahů. Stojí nám za to, je studovat?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte termiti to je vůbec jako něco hrozně jako vzrušujícího. Já bych to především uvedl tak, že nejstarší termitiště byly rozeznány v nějakých pískovcových formacích, jsou z jury, to znamená jsou dejme tomu 200 milionů let stará. Takže máme zaprvé tradici stavby, která je, která má za sebou tradici 200 milionů let vývoje. Druhá věc, že jo, jak takovej běžnej termit, jako žije. On žije většinou v nějaké velmi suché oblasti, v nějaké polopoušti, kdy skorem všechno, co je kolem něj, není moc stravitelný, jo, ať už jsou to listy, nebo prostě zelený větývky nebo tak. Termit to řeší tak, že si vybudovává silnice. Ty silnice, protože, když máte dobře vybudovanou silnici, to je jako, stejně jako s dálniční sítí v Evropě, tak vlastně můžete zdroj, můžete jít dál pro zdroj potravin a pak ty kousky těch listů a tý organický hmoty odnesete do termitiště. V tom termitišti se snaží termiti udržovat, mají to vypozorovaný, teplotu 33, 34 stupňů Celsia, lístky umístí do takových jako zvláštních komůrek a teďka oni mají houby, kterým to vlastně předžvýkají, jako oni jim to zpracují ty houby. My jsme kdysi vykopávali termitiště, to bylo hrozně zajímavý, ty houby skutečně jako, jako v tom nalézat a oni vlastně se živí tím, co ty houby jim zpracují teda. A teďka jako musí udržovat teplotu, to je největší problém. Takže oni se snaží mít co největší rozdíl tlaku, to znamená co největší rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším místem termitiště. Ty nejvyšší termití věže jsou zhruba okolo 7 metrů a běžně to tak 4-5 metrů.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Že vám skáču do řeči, ony ty termitiště mají hodně rozdílné tvary. Některé jsou třeba v Austrálii jsou tedy hodně vysoké, pak jsou ale /nesrozumitelné/ teritoriu spíš takové ty oblé, že se má třeba jenom metr, takže má to úplně jinou podobu stavbu, takže oni se přizpůsobují těm lokálním podmínkám?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Oni se, ano, oni se, ono jich je hrozně druhů totiž a kdyby jenom to, jo, my jako vnímáme, že v termitišti žije jen jako jeden druh termitů, ale třeba byly dělány jako odchyty mravenců, takže jenom mravenců v jednom z těhle těch termitišť žilo 150 druhů. To znamená celkové množství hmyzu v takovém termitišti je pravděpodobně několik stovek, to znamená je to město narvaný cizincema vlastně jo, je to, je to metropolis, je to mnohakulturní město, že jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A oni spolu nějak nebojují, oni žijí v sounáležitosti nějaké?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Jak kdy, jo. Takhle, spíš žijí v té sounáležitosti, protože měli čas 200, za těch 200 milionů let vychytat ty nejhorší chyby vlastně. A jako, vlastně a ty termiti ještě se hodně pracují tak, že otevírají průduchy a regulují ventilaci celého termitiště. A teďka dochází vlastně k tomu, že jak musí udržovat tenhle ten systém, jo, to termitiště v poměru k velikosti toho termita je takový, jako kdyby naše mrakodrapy měly mnoho tisíc pater, jo, to znamená, že je to doopravdy jako, jako gigantická stavba, má dělbu práce, mí infrastrukturu, má stabilní teplotu, termitiště jsou zhruba stejně daleko od sebe, protože to odpovídá na kolik se ještě vyplatí dovážet materiál, že jo, termiti někdy spolu bojují a teďka k těm tvarům. Vědci hodně zkoumali, ono říká se tomu magnetičtí termiti, protože vytvářejí úzká termitiště, která mají směr sever-jih. A dlouhou dobu, takový, tenhle ten typ termitiště byl branej jako, jako vlastně hrozně energeticky výhodnej, jo, že vlastně zachytává hodně slunečních paprsků. Ale pak přišli technici, který právě dělali energetický audity mrakodrapů, jo vůbec jako nejhůř dopadají stavby, který mají tvar listu, jo, to znamená podobně jako ty termitiště a říkali ano, ale taková stavba se musí hrozně vyrovnávat teda s tepelnejma ztrátama, jednak s nepravidelným ohříváním, jako z hlediska energetickýho auditu termitiště vám termiti doporučujeme kulatý struktury, nebo oválný teda. A takže se přemýšlelo, co jako za tím je. Za tímhle tím úzkým tvarem. A pravděpodobně se jedná adaptaci na období dešťů, kdy to termitiště, který je tenký, rychle vyschne, jo, takže tady převládá, tady je důležitější faktor vypořádat se se špatným počasím, s tím deštěm, než zachytit co nejvíc tepla.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Prý nejstarší kontinuálně osídlená termití města jsou stejně stará přibližně jako Jeruzalém. Jak se to dá zjistit?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Je to doopravdy je to hrozně jako jednoduchá věc, protože vykopete metr pod zemí dejme tomu komůrky s těma houbama, snažíte se najít ty nejstarší komůrky, ten střed toho termitiště a pak už je to organická hmota, tak to normálně radiokarbonem vlastně datujete. Jo, to znamená, to je další aspekt, že toto město plné cizinců a různých druhů prostě trvá těch 5 tisíc let.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A co z toho vyplývá pro nás?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Pro mě z toho vyplývá okouzlení, jako celou touhle tou přírodou a já vlastně nevím, proč by z toho něco jako, víte, když řeknu, co z toho vyplývá, tak to znamená to, co z toho můžeme zužitkovat jo. A ten vztah, když se jako na lidi, nebo na předměty, nebo na termity díváte jako, jak já vás mohu exploatovat, jo ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale můžeme se poučit.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Ano, ano, ano, ano, ano. První věc je doopravdy, že si uvědomujete, že je ochrana přírody má prostě význam, protože je to ochrana něčeho jako hodně krásnýho, starýho, jako propracovanýho, něco, co je tady o mnoho desítek milionů let déle, než jsme my. To je jako taková jako řekl bych jako první věc. A druhá věc je ta prostě analogie termití města, naše města, propojení sítě silnic. To znamená dělat, tam je, dělat ty věci, které jsou energeticky ne-li výhodné, tak prostě snesitelné, jo. To znamená doopravdy taková ta v těch jako skromných dobách, o které si myslím, že nás všechny čekají, je doopravdy jako první věc, ke které dojde, bude hospodaření se všemi druhy energie, energií.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Je možno říci, že teď odbíhám od těch úspor energie, že v té zvířecí říši existuje nějaká architektura, nebo design, zkrátka, jestli existují nějaké zvířecí druhy, které svoje stavby zdobí?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Zdobí, takhle, zvířata budují stavby ze tří důvodů. Buďto jako hnízdo, nebo jako, aby se ukázali, jo, to je zase analogie jako s člověkem, nebo jako pasti teda. A na Nové Guiney a v téhlecté oblasti žijou takoví malí ptáčci a něco mezi, já nevím, asi zhruba jako skřivan, nebo trošku větší, říká se jim lemčíci. A ti vytvářejí něco, co jako lidem i vědcům bere dech, jako už dýl jak jedno století. A ti lemčíci vytvářejí takzvaná loubí. To jsou uličky metr, dva metry dlouhé, které sestavují z větviček. Teďka oni ty uličky zdobí, jo, takže třeba některé druhy dávají dopředu černé kamínky, dozadu bílé mušličky, teďka to zdobí zelenými bobulemi, nebo modrými pírky, jako papoušků, orientují to tak, aby na toho ptáka, který je v ose té uličce, dopadalo co nejvíc jako světla, že jo a tenhle ten sameček to dělá, pak tam samičce předvádí, jako, jako hodně divokej tanec, jo, takovej breakdance, kterej doprovází zpěvem, kterej je složenej z toho všeho, co pochytil vlastně po okolí. A přicházejí vědci a trápí lemčíky. To znamená, trápí je tak, že tam třeba jim nastrkávají mnohem víc jako modrých pírek, který jsou jinak jako hrozně žádoucí, že jo, ale lemčíci je odstraňují, jo, nebo víc zelených bobulí, takže vlastně je vidět, že ten lemčík má nějakej estetickej kánon, jo, a že to je takovej jako multimediální umělec vlastně. Pochopitelně je to proto, aby se zalíbil té samičce. Teďka zase, jak to je, jak je, protože tady je doopravdy jako legitimní otázka za tím vším, je tohle to umění, nebo není to umění, jo, říká to něco o těch kořenech vlastně i toho, jako, i toho jako lidského umění, že jo, a teďka, co se děje, a jak to jako probíhá teda. Samička pozoruje několik jako lemčíků, co vlastně dělají. Někteří lemčíci jdou tak daleko, že oni malují stěny těch loubí. Jo, to znamená použijí popel, někdy jako prach, jo, smíchají to se slinama, chytí kus kůry roztřepený a malujou s tím normálně jako se štětcem, že jo. Takže ta samička takhle mimo, trošku mimo osu, že jo, té, toho loubí, sleduje několik samců. A teďka ty mladý samičky, to je hrozně zajímavý, se většinou nechají chytit na to, na ty pírka, jo na ty věci teda a starší samičky už víc zajímá, jak to zvíře poskakuje, co dělá teda. No a to je, jako hrozně to pochopitelně připomíná člověka, ale vlastně není to moc jako lidský. Ono je vždycky jako rozdíl mezi, nějaká mezera, jo, to všichni tyhlecty jako sociobiologové, jako konstatují, mezi zvířetem a člověkem a výsledek je teda taky, jako řekl bych jako velký okouzlení, velký pobavení z toho jako natřásání, z toho chlubení se vlastně, ale podstatná je tedy jiná věc, byl zkoumanej pochopitelně mozek těch lemčíků a ukazuje se, že ptáci mají centrum pro zpěv, ale nemají centrum pro stavby a nebo pro tyhlecty multimediální věci. A ta samička tím, že si, vybírá hnízdo, teda to loubí, který je rovný, střídmý, stabilní, dobře dělaný a samečka, kterej k tomu má jako adekvátní jako projev, tak ona vlastně ho nutí nějakým způsobem, když to řeknu hodně lidsky přemýšlet. To znamená stimuluje jeho inteligenci. A když tu příběh, já už nebudu mluvit, tak jako hrozně jako rychle zkrátím, tak sociobiologové se dopravdy jako zamejšlejí nad tím, jestli nás jako lidi prostě nevytvořily samičky tím, že chtěly hovořit, že se chtěly jako bavit, jo, že ten rozvoj řeči, kterej asi vedl nejvíc k tomu rozvoji myšlení, může bejt taky způsobenej tím, že ty samičky měly rádi ty samce, který byli prostě jako, který dokázali ukecat, že jo.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme tady otázku od paní Bosákové. Nevíte náhodou, zda se děti ve škole dozvídají něco o tom, jak se chovat k přírodě, že by mohly poučit své rodiče, ti se to totiž ve škole nedozvěděli.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Tak s dětma je to problém. To je taková teďka ta kompjuterová generace, takže nevím, co se děti dozví o přírodě. Ono to je školu od školy jako různé. Nicméně jsou školy, které mají přírodní programy a jsou jako docela jako dobrý, no. Ale základ jako učení, jako přírody, je chodit do přírody. Ale oni se tomu učitelé brání, protože prostě žáci zlobí, oni mají za ně právě tu legální zodpovědnost a když se někomu něco stane, tak se prostě bojí soudu, takže tohlecto, řekl bych, jako právní prostředí doopravdy vytváří takovej tlak na to, aby to učení zase bylo v takovejch těch jako mezích, jako málo jako stravitelnejch a málo zajímavejch.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máme tady bohužel anonymní poznámku ještě k těm platům, o kterých jste mluvil na začátku. 10 tisíc berou i operátoři v pojišťovnách, sedí celý den se sluchátky na uších a jsou šikanováni za to, že málo prodávají. Podívejte se koneckonců na nabídky práce. Hlavní účetní nabízejí 15 tisíc hrubého. Chce to občas slézt z oblaků. Ale já mám pocit, že o tom jsme tak nějak mluvili.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já jsem mezi tím po tom pátral a ukázalo se, že lidi z vysokoškolským vzděláním třeba v kultuře mají běžně 10-12 tisíc, jo, nejsou to lidi v těch továrnách, ale já jsem to líčil jenom kvůli tomu kontrastu mezi továrnou v okolí Karlových Var a samotnými Karlovými Vary, a to co je pro mě podstatný je právě ten prvek, řekl bych, toho sociálního násilí, který začíná být cítit ve vzduchu podobně jako v Egyptě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To byl Václav Cílek z Geologického ústavu Akademie věd. Díky. Na shledanou.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí Ilona Švihlíková. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.