Jak to vidí Václav Cílek - 10.12.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezké dobré dopoledne ve čtvrtek 10. prosince přeje z Českého rozhlasu 2 - Praha Daniela Brůhová. Se mnou ve studiu sedí klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd Václav Cílek. Pěkný den i vám.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Budeme mluvit dnes o různých tématech s panem Cílkem. Zaměříme se také na klima a konference o klimatu. Možná, že vyrazíme i do Ostravy za vínem překvapivě, ale já bych ještě chtěla pozvat posluchače, kteří nás poslouchají v premiéře k poslechu po desáté hodině, to přijde hlavní hygienik České republiky Michael Vít a budeme mluvit i o chřipce. Pane doktore, co chřipka? Padla na vás?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
No, na mě nepadla, ale tím, jak žena dělá na základní škole, tak neustále jsou diskuse spíš kolik dětí nepřišlo dneska do školy a kolik jich nepřijde příště, tak je to ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže chřipková epidemie ve školách, myslíte si, že tak trošku řádí?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Já nevím. Já bych tomu neříkal epidemie, protože máme tendenci zesilovat vlastně kde co. Je to dost dětí, které je nemocné a zůstalo doma.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak nebudeme zesilovat. Podíváme se na to, jak na klima hledí zástupci různých zemí. V Norsku je konference, na kterou přijíždí i prezident Obama, údajně tam veze Nobelovu cenu za mír. Co si o té konferenci myslíte?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Nejdřív teda, jak vízt do Kodaně mezi 15 tisíc klimatologů Nobelovu cenu za mír mi připadá trošku jako úchylný, teda tím spíš, že on jako americký prezident tu cenu asi nikdy brát neměl, protože nikdy neví, kdo prostě bude muset napadnout nějaký stát nebo poslat dalších 30 tisíc vojáků do Iráku nebo někam jinam. To je taková, jako řekl bych je-li toto signál, tak je to špatný signál. Tyhle ty konference jsou nutné, jo, nicméně téma přes veškerou kritiku, přes to jako obrovské množství lidí. Já jsem si uvědomoval takovou věc, jako jak ta klimatická změna, já bych radši mluvil o klimatické změně, se vlastně odehrává v hrozně široké škále takovejch nejrůznějších scénářů. Nedávno jsem četl, myslím, od Johna Alperta takový ty naprosto katastrofický scénáře, kdy on říká, že když se zvýší globální teplota o 4 stupně Celsia, což by snad bylo možné tedy koncem století, takže vyhyne 4 až 5 miliard lidí, že prostě jako šance, že když zůstane třeba jenom 20 % populace, takže to je jedna taková ta, taková ta rovina ta hodně katastrofická, jako extremistická. A na základě teda tohohle toho čísla, které by nás mělo šokovat, ale se mu vlastně spíš zasmějeme, že jo, jsem si uvědomil takovou věc, jak čísla a výrazy tohohle toho typu jako je globální oteplování nebo růst globálního HDP nebo tohle to, jak mají jednu psychologickou vlastnost, jak nám nastaví takový filtr a když už to dostáváme, tak ten filtr jako přesně filtruje takovou jako nedůvěru, protože my jako intuitivně víme, že ta budoucnost se dá těžko odhadnout, že to je vlastně všecko poměrně jako složitý, že když je takovej jako komplexní systém jako je klima nebo ekonomika nebo politika, že jo, kdy budou další předčasné volby, za 2 roky, jo jako půjdeme třeba italskou cestou, jo, prostě takovýhle jako věci, jak jsou obtížně jako odhadnutelný. Navíc teda, jak je to, že jo, s tím klimatem nebo s mírou inflace za 10 let. Jo, to jsou ... Takže my tohle to intuitivně víme, máme nějakou tu zkušenost, že jo, a v podstatě žádné z těhle těch varování, já bych řekl, že se nedostává dovnitř do systému, jako bysme měli to AVG, který prostě vychytá ty SPAMy a my automaticky tenhle ten typ údajů vyhodnocujeme prostě jako SPAM. A zase v jinejch částech světa, třeba v islámském světě, tam zase naopak, tam lidi si řeknou takovej jako verš z koránu o tom, jak lidé věří tomu, že sledují své vlastní cesty, ale ve skutečnosti je vede Alláh tam, kam on sám chce. Za toho Alláha si můžeme dosadit prostě cokoliv jako jiného, jo, ale je to jenom o tom, že my v Evropě nebo v západní civilizaci věříme, že řídíme svůj osud, zatímco jinde věří spíš, že ten osud je řízen, což je zase někdy vede k takovýmu tomu fatalismu. Takže mně z toho vyplývá, že takový ty jako i opodstatněný takový ty morální apely nebo složitý klimatický studie, se kterejma budeme zase konfrontováni s těma závěrama, takže vlastně mají hrozně malý dopad, protože neprojdou přes ten filtr tý osobní nedůvěry.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je zajímavé osobní nedůvěra, ta hraje tak velikou roli?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Víte, já si myslím, že jo, protože třeba o těch změnách klimatu se doopravdy vážně mluví 10 nebo 12 let a vlastně každý tomu tak jako víceméně věří, nebo každý tomu tak víceméně věří, ale ten prostor pro tu nedůvěru je tak velkej, že se vlastně skoro nic neděje teda. A já si myslím, že doopravdy s tím světem se něco děje, protože nás je tolik a tolik miliard, obsadili jsme tolik a tolik procent povrchu, ty toky těch látek síry, dusíku, uhlíku, který produkuje člověk, jsou větší, než který prostě produkuje příroda. Že došlo k ústupu tu lesů, tu rozšíření pouště, tu naopak zmenšení pouště a vybití ryb. To jako ten stav toho světového oceánu je asi nejvíc jako znepokojivá vlastně záležitost, takže myslím si, že pokud lidi tímhle tím způsobem prostě byli vpuštěni do systému, takže ten dopad to musí mít, a zase je to spíš než jako vědecká odpověď, odpověď jako intuitivní. Alpert mluví o lidstvu jako o kvasinkách, který si vlastně rychle spotřebujou ty zdroje a překyselí své prostředí, a pak jako jsou redukovány třeba na těch několik procent. Jo, je to zase říkám to je ten model, kterej ..., o kterým je třeba mluvit a zase ho nebrat nějak jako úplně smrtelně vážně. Ale pokud máte údaje toho typu, že obyvatelé USA spotřebovávají 25 % všech surovin včetně energetických a když víte, že za dalších 25 let těch Američanů bude dvakrát tolik a měli by teoreticky zpracovávat, tedy spotřebovávat 50 % všeho, všech surovin, které jsem na světě z té země vlastně vytáhnou a že mezitím doroste obyvatelstvo Číny a Indie, v podstatě jako jasně vidíte, že to nejde dále, že se tento stroj této prosté expanze musí buďto zastavit, anebo zase, jak říkají jiní pochmurní ekonomové, prostě dojde k nějakému typu konfliktů až válek o zdroje, což teda zatím teďka vypadá nepravděpodobně, protože zatím zdrojů je relativně dost a jsou relativně laciné, ale už jako během 10 let při růstu populace a při růstu našich nároků, jak jsme bohatší, v podstatě k tomuhle může dojít jako velice rychle. To vidíte, že ten svět z tohoto pohledu spotřebovávání věcí v podstatě jako není udržitelnej, ať už je člověk optimista nebo pesimista.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To není příliš pozitivní výhled do budoucnosti?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Ale jak to jako, to je jako výhled takovej, že prostě k nějaké té změně, já to říkám furt, mně se to nechce opakovat, budeme pod tím vnějším tlakem nějak víceméně donuceni, ale že celý to je vlastně úplně v pořádku, protože celou dobu naší lidské existence jsme vnějšími tlaky nuceni v podstatě se přizpůsobovat únosnosti svého vlastního prostředí. To, že to náhodou mezi rokem 1960 a 2010 bylo jinak, to je jako z hlediska celý tý historie vlastně neznamená vůbec nic. A přitom ten život v těch minulých stoletích tak jako nemusel být tak jako zlý, ale by lidi se normálně těšili, že jo, měli rodiny, to zase, to není zase tak jako šílený. Já vám vlastně říkám, že do obchodního domu nebudete chodit třeba dvakrát týdně nebo dvakrát týdně nebo prostě jednou za měsíc a to určitě jako přežijete. Ale ještě teda, když jsme u toho klimatu, to, čemu lidi vždycky věří, je osobní zkušenost a pokud dokonce je to tak, že když máte jeden anomální stav, teplou zimu nebo hodně sněhu nebo povodeň, tak to vyhodnotíte jako že to je anomálie a většina lidí tomu nepřikládá velkou důležitost. Ale když se opakuji 2 povodně za sebou nebo 2 hodně teplý zimy za sebou, tak už to mysl začíná brát jako varování. Takže to je druhej takovej ten ..., takový to AVG té naší mysli, jo, že ta jednoduchá událost se kóduje jinak, než když ty události jsou 2 nebo 3. No, tak jaká, že jo, byla naše nebo moje osobní klimatická zkušenost z tohohle toho podzimu? Já jsem si před asi 3 dny konečně oddechl, protože se ochladilo, jako jako začaly mlhy, začal déšť, to znamená, počasí konečně je takový, jako má bejt.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jako v listopadu.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Ano, ale přitom to vlastně bylo ..., ten podzim byl velmi krásný období, bylo to něco jako druhý jaro, který to první téměř nebylo a já vím, že koncem září jsme seděli prostě v takový zahradní kavárně nebo hospůdce a jenom jsme se dívali na teplotní mapy a najednou jsme zjišťovali, to byl jako konec září, že zhruba ta teplota pod tím Petřínem v 7 nebo v 8 hodin večer byla srovnatelná s Kanárskými ostrovy. Úplně jako, že jo, neuvěřitelná situace. Ještě nedávno odpoledne, když to sluníčko ještě vysvitlo, že jo, tak člověk potkával tady na ulicích Prahy lidi normálně v tričku poměrně jako běžně, takže to byl jako nesmírně krásnej podzim, kterej jsme měli tedy díky klimatický změně. Ale teďka všechno se vyrovnává, že jo, za všecko se platí a ledacos z toho, za co se platí, teda za nic nedostaneme, tak tuhle tu idylu podzimní narušilo takový to sněžení v půlce října, kdy napadlo těch 60, 80 centimetrů sněhu na horách, místama dokonce i víc. Teďka všechny to zaskočilo pochopitelně, takhle nemá sněžit, vesnice byly bez proudu, na horách se otevřely vleky, lidi vyrazili na lyže naprosto radostně, že jo, a trvalo to týden nebo 10 dnů, než se počasí vrátilo do normální a rychle jsme skoro na všechno zapomněli a zdánlivě se nic jako nestalo. Ale já jsem se bavil s několika přírodovědci, a ty mi řekli, že vlastně dopad na život lesa je poměrně velkej, a to zejména na bukové lesy nebo bukové pralesy. A ono je to tak, že v půli října ty listy ještě drží hodně pevně. Vůbec, já jsem si to nikdy neuvědomil, ten řapík toho listu je pravděpodobně nejvíc namáhaná skoro nejvíc zázračná část stromu, protože tím listem povívá vítr nebo vichřice někdy od jara do podzimu, takže ten řapík toho listu je neuvěřitelně silně namáhanej a ono taky to vlastně třeba to nejde špatně překousnout, že jo, někdy tyhle ty řapíky nebo utrhnout, jo, to jsou jako to ..., listy ještě hodně držely, napadlo hodně sněhu a zejména buky, které mají křehké dřevo, se začaly lámat. Ony se nezlomily často úplně, ony se tak jako nalomily a pak se zase sevřely. A je to nepříjemný proto, protože tam snáz, že jo, do těch prasklin vniká voda, houby, hniloba, takže, kdyby se podobnej proces měl opakovat třeba několik podzimů, jo, rychle, teda několikrát po sobě, takže vlastně to může mít devastující vliv na ty buky. Pak já jsem si uvědomil, protože ještě začátkem sněžení jsem byl na Sněžce a vlastně v té kosodřevině máte jeřáby hodně vysoko, 1300 metrů vysoko, byly velice krásné, protože jsou červené nebo mají takový žlutý lístky, jak vlastně ten vlhký sníh těžký snadno sklouzne po těch lístkách toho jeřábu, že jo, se sveze, o jehličkách ani nemluvím a jak vlastně ty buky tohle to odnesli nejvíc. Takže jak dneska procházíte lesem, ty stromy většinou leží pohromadě a řada z nich je nalomených. V příštích letech budou snáz hnít a potom by se měl ten podobný krásný podzim opakovat, tak se nám promění lesy a že se nebude jednat o nic dramatického, jak jsem povídal o tom Alpertovi a vymírání, ale že se bude jednat jenom o takový jeden pramínek těch klimatických změn a že těch pramínků je mnoho a že se nám postupně spojí v takové malé říčky a v Kodani nám řeknou, že v jednu velkou nebezpečnou řeku.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To říká Václav Cílek na vlnách Českého rozhlasu 2 - Praha.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy, kteří nás posloucháte pravidelně, tak víte, že všechny pořady Jak to vidí, najdete jak ve zvukové, tak v písemné podobě na našich webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. To, co říká Václav Cílek, si můžete ovšem poslechnout teď živě. Já jsem slibovala, že se vydáme do Ostravy, ovšem překvapivě, zdá se, ne za horníky, jak bych čekala od geologa, ale za vínem, je to tak?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
No, určitě, určitě. Že jo, v mnoha městech prochází, dochází k tomu procesu hledání vlastní identity, vytváří se takové studie o místu jako o možnosti rozvoje, kulturního rozvoje, ekonomického rozvoje. Ostrava je zvláštní a velmi krásné město tím, že má takovou jako rozvolněnou strukturu, že má periferii všude skorem, že vyrazíte ze středu města, za chvíli jste na periferii, pak se to zahustí, zase další střet, to znamená Ostrava v sobě přináší takovou jako svobodu, která je trošičku, jak Ostraváci vědí úplně nejlíp, problémová a hezká teda přitom. A já jsem do takové knížky, která teďka vzniká v Ostravě, napsal jenom krátký text, sotva 2 minuty o Ostravě a jejích vinařských tradicích.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
O Ostravě a vinařských tradicích?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
No, ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak jste k nim došel?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
No, tím, že jsem šel do obchodu a začal jsem si kupovat místní víno, že jo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Aha.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
A hned zjistíte, o čem to je, že jo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Tak já to budu číst, na Ostravě je zajímavé to, že v ní člověk může umřít hlady snadněji než ve většině historických měst, rovněž se zde dá zbohatnout, protože město leží na průsečíku mezi velkým úspěchem a pořádným krachem. Je mírně šílené a jeho magie je jiného rodu než v Českém Krumlově. Když jsem byl v obchodě pro točené víno, tak mi nabídli výběr ze 2 místních odrůd. Červeného víno bylo z rybízu a bílé bylo z hrušek. No, tak ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je ta vinařská tradice, ke které ...?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Ano, ano, ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ovocné víno.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Musel jsem si ale přinést vlastní PET lahev. Váleli jsme ostravské víno po jazyku tak dlouho, až se nám přilepil na patro, protože to byla asi pozdní sklizeň, že jo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pěkně cukernatá.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
No, aby si to lidi kupovali, to bylo jako pěkný, tam chodili, tam ty mě na to upozornili s těma PETkama, chodili proto to bílý nebo pro červený místní víno, tak kouzelný. No, Ostrava sahá tak 20 metrů nad zem, možná 30, ale zhruba 1000 metrů do podzemí a pokud člověk vezme za základ architektury města nějakou orezlou šachetní jímku naplněnou černým olejnatým rmutem v podstatě na dně té jámy, a pak si představí všechna ta bludiště porubů a chodeb, kterou jako pěnu dní nakonec na sobě nese slupička města, tak Ostrava odzdola nahoru je třikrát větší než New York, jo, svým Empire State Building nebo Paříž s Eiffelovou věží, už jako ten vertikální rozměr města, byť to jde pod zem, je jako, to je jako docela věc. Tyhle budovy jako Eiffelka se už dotýkají nebe, ale nikdy se ho nedotknou a Ostrava si každý den sahá na dno a je to úplně přirozený. A když si pomyslíte na nějaké běžné město, tak vidíme ulice, domy, sem tam nějaký park, když si představíme Ostravu v tomto pojetí, tak nejdřív spatříme pískovce, jílovce, uhelné sloje, je to taková jako masa horniny, je to sendvič, kde jsou takový ..., vždycky je tam zhruba 70 uhelných slojů, že jo, a ty jsou vždycky vloženy mezi nějaké jílovce nebo pískovce a nad tím, jako nad černou petrolejkou plane oheň a pohybují se, nebo spíš se pohybovaly těžké stroje. Teprve pak člověk, jak takhle vyjíždí nahoru ze dna toho města, tak uvidí lidi a jejich domovy, nálevny a obchody, Ostrava je nabitá energií díky tomu uhlí teda taky, taky díky tomu, že to je mladý město, je to drak kamenožrout pohlcující uhlí a v akordu té červeni a černi tvoří plameny a pak periodicky přichází krize a odsekává dračí hlavy a drak chcípáček pak někde v koutě celé roky neviditelně regeneruje jako ještěrka, která ztratila ocas a lidé mezitím pijí, že jo, sázejí a z toho, co by jinde považovali za chronickou formu beznaděje, vytvářejí zvláštní svobodu drsné veselosti. Žádné podobné město, ztepilá vyzývavá tančící černoška s jedním vypíchlým krvavým okem u nás naštěstí neexistuje, protože jedna Ostrava nám stačí pro krásu i pro zoufalství.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Václav Cílek.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Z té nádherné Ostravy, ztepilé černošky, Václav Cílek míří k moři a my pojedeme s ním, ovšem možná nepojedeme. Zůstanem v Česku, protože vy nám chcete představit české moře.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
To je jiný jako zase, že jo, projekt, tuším, Husy na provázku a já jsem vždycky požádanej o třeba nějaké zamyšlení nebo něco takovýho, a když pak přemýšlím, co by se do rádia mohlo hodit, aby ten text byl nějak koncentrovaný, tak se snažím brát si věci, které vlastně mám nějakým způsobem zpracované. A to je o tom, že české moře je snem malého národa. Ty kmeny, které žijí u moře, jsou vždycky jinačí, mají v sobě tu velikost, že jo, tu jásavost, nebo mají takovou melancholii tmavou, jako je Černé moře, a mají zase tu každodenní zkušenost něčeho, co je jako viditelně větší, než prostě oni sami, a zároveň za tím obzorem toho moře a taky pod hladinou leží tajemství, možná nějaká monstra, možná poklady a moře jde do určité míry nahradit pouští, jo, a v takovém případě, v prvním případě máte hloubku pod sebou a na poušti máte hloubku, to je ta noc plná hvězd, jako nad sebou, a takže poušť mi pak připomíná něco jako vypuštěné akvárium a hledíme na obzor, a pak nahoru, a u moře hledíme dolů a pak jako na obzor, jo, takže ta poušť a moře mají podobnou jako, podobnej aspekt jako velikosti. Já jsem jednou jel na východoněmecké nákladní lodi a v Biskajským zálivu, kde zrovna byla taková menší bouře, jsem držel dobrovolnou hlídku, se mi to líbilo, s mladým námořníkem. Přicházel večer, jako scenérie byla pustá, moře temné a pluly jsme na té lodi s těmi zemědělskými stroji a jak námořníci říkali i se zbraněmi na Zanzibar a oni pak pluli pak ještě dál. A jak se tak dívám na toho námořníka, tak najednou obličej se mu jako proměnil a zrak jako upřený na jedno místo v tom oceánu zkameněl a tak jsem se jako podíval jeho směrem a z vln vyklouzla jako hnědavá velryba a chvíli se převalovala a pak zmizela a já jsem si teďka nedávno uvědomil, že tohle se mi v Brně ještě nikdy nestalo, a že dokonce většině lidí v Brně se tohle to ještě nikdy nestalo. No, a při nedostatku moře si pochopitelně pomáháme tím, že k němu jedeme, chvíli se díváme, a pak moře v sobě uzavřeme a nosíme ho v sobě a držíme ho tam ještě pár týdnů po návratu a pak se postupně vypaří a my jsme na suchu. A pak čteme, já třeba rád čtu toho Luciana o těch jeho námořnících, kteří dopluli až na konec světa a moře tam padalo jako Niagarské vodopády do hrozných jako hlubin a námořníci nevěděli, co mají dělat, to je nějaký text z nějakého třetího století, a pak si všimli, že o kus dál z vody vyrostl klenutý most jako z vody a po něm přepluli nad tou propastí, do které padal světový oceán a pokračovali v plavbě k ostrovům zapomnění. A takovýhle příběhy my lidi bez moře nemáme. My si nevyprávíme o Sindibádovi, ale o českém Honzovi. Nejznámější český ostrov leží na Máchově jezeře a je menší než Grónsko třeba, a přesto jako znalci potvrdí, že máme nejednu možnost, jak trávit léto na pustým ostrově, protože na Dunaj pod Bratislavou a ještě víc jako na maďarské straně k Nagymarosi jsou doopravdy ostrůvky, kde prý prostě celé dny či týdny nepotkáte člověka. To je jako ..., je možné vyrazit na pustý ostrov relativně jako blízko. Viděl jsem lidi, který mají smlouvu s mořem a ve chvíli, kdy mu nějak jako porozuměli, nebo chtěli pro něj něco udělat, tak, jak mi vyprávěl jeden člověk, tak v tu jednu jedinou chvíli k nohám toho člověka uložilo moře takovou jako nečekaně krásnou mušli. A pochopitelně není jedno moře. Studené vlny Severního oceánu se nepodobají teplému antickému rytmu Středomoří nebo nostalgickému Baltu. My bychom si takové ..., /nesrozumitelné/ geologů říkáme - moře, ano, ty horniny, po kterých tady chodíme, kdysi byly mořským dnem, ale ono je to v podstatě jako fikce, protože ten kámen zůstane kamenem, i když je v něm tisíc trilobitů a nemá už s mořem pocitově vůbec nic společného. To se jenom tak jako utěšujeme nad velikostí ztráty. Taky jsem přemýšlel nad tím, že neznám žádný židovský vtip o moři. Vy znáte nějaký židovský vtip o moři?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ne.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
A myslíte, že stát Izrael má vlastní ponorku?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To bych řekla, že ano.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Asi jo. To je zase ..., jsou zase kultury moře a jsou kultury řekl bych pouště a ten Izrael, přestože má poměrně dlouhé mořské pobřeží, tak o něm vlastně slýcháme v podstatě jako o kultuře pouště a takže jako nakonec taková ta otázka po českém moři člověka uvrhne trošku do duševních zmatků a bolestí, protože nic takovýho tady přece není. My třeba Egypťané patříme půdě a říkám, vytékajícím z podzemních slují a tak mě možná napadlo, že v těch dalších volbách bysme mohli dát hlas té straně, která nám slíbí moře. A pak jsem si říkal, že už to možná roky děláme.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je úvaha Václava Cílka, adventní úvaha, bychom mohli říci, takový dárek pro posluchače Českého rozhlasu 2 Praha. Já bych od moře přejela krátce k řece, protože naposledy, jak jste byl ve studiu, tak jste říkal, že jdete z Karlova mostu, kde jste se studenty po ránu procházel v tom příšeří. To je možná další krásný tip, nemusíme jezdit k moři, i když teď už ty hranice padly, takže pokud člověk má na autobus anebo má auto, které ho tam doveze, tak u moře je za pár hodin, ale můžeme si vyrazit nad vodu, kterou máme tady a prožívat ji.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Karlův most je právě skvělý tím, jak to město zrcadlí, jak ho zdvojnásobuje, jak, já nevím, jestli jsem o tom nemluvil, ale vždycky mě to napadne znovu a znovu, že vlastně na Karlově mostě jste uprostřed Prahy a přitom jako uprostřed přírody, že ta řeka dodává, řeka je vždycky plynutí času, že taková trošičku melancholie, jako něco se už nikdy nevrátí a zároveň je v tom ještě kus tý Šumavy, že jo, těch středních Čech a zrcadlí to město a pak nad sebou máte ten Petřín vlastně zelenej, takže jste jako v centru Prahy a jste zároveň v podstatě mezi živly a celý to na mě působí jako hrozně šťastná kombinace tý kultury a tý základní přírody, kdy jako obojí pracuje pohromadě, kdy i dokonce ta výška té katedrály nebo sv. Mikuláše je odvozena zlomkem od výšky Petřína, takže to je takový jako místo, který všichni návštěvníci, kteří byli skoro všude na světě, považují za jedno z nejkrásnějších, jaké kdy viděli, a je to právě kvůli té rovnováze té přírody a kultury.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jenže je tam potřeba chodit jenom v určité době, protože přes den se téměř neproderete přes Karlův most, ale v 7 hodin ráno, myslím, že tam je ještě klid a pohoda.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd
--------------------
Za úsvitu. Ano, ano.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to doporučuje Václav Cílek, geolog, ředitel Geologického ústavu Akademie věd, host dnešního Jak to vidí. Dobrý poslech přeje Daniela Brůhová.