Jak to vidí Richard Hindls - 6.10.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Krásné dopoledne přeje Zita Senková od mikrofonu Českého rozhlasu 2 Praha. Začíná dopolední vysílání Prahy Host do domu, začíná jeho první půlhodinka Jak to vidí. Naši posluchači už vědí, že vlastně od pondělí jsme se vrátili k pravidelným hostům pořadu Jak to vidí, kteří nabízejí svůj nevšední pohled na dění kolem nás. Dnes je naším milým hostem pan profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Dobrý den.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobré dopoledne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane profesore, my jsme si vybrali témata, o kterých chceme hovořit, a to první mohla bych nadepsat titulkem "Bezstarostné studentské časy jsou pryč", vysvětlíte určitě proč. Já upřesním, máme na mysli skutečnost, že podle průzkumů asi až tři čtvrtiny studentů si při studiu přivydělávají, takže už to není takovéto zvonění a rozprchli jsme se někde, buď se teda ještě učit nebo si odpočinout nebo jít za svými zájmy, ale nyní studenti odcházejí pracovat, mají vlastní firmy, brigády, poloviční úvazky, jak to je?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak ono asi to bezstarostné mládí možná trošku zůstává. Já si myslím, že vedle těch povinností ve škole a řekněme v zaměstnání, oni si také ještě dokáží užít a když to vezmu ze svého čistě lidského pohledu, tak musím říct, že jim to mládí nejenom závidím, ale závidím jim také tu dobu, ve které se oni narodili a ve které žijí, protože my jsme žili za úplně jiných podmínek. To naše studium bylo podstatně přísnější, bylo podstatně svázanější, oni dnes studují, my tomu někdy říkáme ve škole v rozvolněném režimu, sami si v podstatě staví svůj rozvrh, sami si vlastně určují jeho týdenní lokaci, kdy který předmět, pokud je třeba paralelka v tom předmětu. A v neposlední řadě mají neskutečné možnosti v cestování. Já vím, že to něco stojí, ale oni právě vyhledávají nejrůznější možnosti, jako jsou samozřejmě na jedné straně stipendia, různé podpory z různých třeba mezinárodních programů pro výměny studentů, ale také na druhé straně z vlastní kapsy a teď je to, co jste říkala, že vlastně studenti pracují. Je to taková věc, nad kterou je asi potřeba se trošku zamyslet z dvojího pohledu. Někteří lidé říkají, že to k tomu studiu úplně nepatří, že to příliš toho studia vlastně ukusuje. Jiní zase říkají, že je to velice dobrá věc. Já si myslím, že tady je správný takový střední názor, že student dnes, pokud tu firmu třeba má nebo pro někoho pracuje, tak samozřejmě se učí pohybovat v neznámém prostředí, učí se nějakým způsobem prostě komunikovat třeba i s budoucím zaměstnavatelem. Ale na druhé straně, a to je ten druhý extrém, je že, že pokud ho potom přivede do studijních problémů, tak už je to asi špatně. Já tedy nejsem zastáncem ani jedné z těch extrémních poloh, já si myslím, že je vhodná určitá přiměřenost, vyváženost, že těm studentům může prospět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Překvapily vás výsledky toho průzkumu?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Nepřekvapily. My máme velmi pečlivě propracovaný, na naší univerzitě máme velmi pečlivě propracovaný systém sledování studentů zejména v těch vyšších ročnících navazujícího magisterského stupně, kdy my sledujeme potom vlastně, jak už se vyhledávají ke svému zaměstnavateli třeba prostřednictvím diplomového tématu, nebo jakým způsobem potom odchází do praxe, zda to, co vystudoval, jim je nějakým způsobem velmi podobné v té budoucí nebo začínající práci, v začínajícím zaměstnání. Sledujeme nakolik třeba si volí už seminární práce nebo diplomové práce k tomu tématu, které pro ně potom bude třeba závazné i v profesním životě. Takže my se snažíme takovou jakoby kariérní mapou trošku těm studentům pomoci a tyhle informace nám potom slouží k tomu, abychom jim třeba mohli poradit. Máme na to dokonce na univerzitě specializovaný útvar, který se takovouhle komunikací se studenty zabývá a já ty výsledky dost sleduji a musím říct, že nejsou až tak špatné, že ti studenti velmi často právě volí třeba téma diplomové práce už u svého budoucího zaměstnavatele, nebo už tam i jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to zní, tak docela bych řekla, i prospěšně tyto přivýdělky, protože na jedné straně, jak říkáte, sice by to nemělo odvádět pozornost od toho studia, ale...

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To určitě ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale je to sbírání zkušeností, kontaktují-li potenciálního nebo už budoucího zaměstnavatele. Určitě to ale, a zaznělo to už tady, pane profesore, souvisí i s těmi zvyšujícími se nároky samozřejmě pro studenty, co se týče bydlení, stravy a tak dále. Lze říct, že nutí těm brigádám k vyhledávání té práce i ekonomická situace?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ona tam může být i tato stránka, samozřejmě, že to studium není levné, zvlášť třeba na pražských univerzitách nebo pobyt v Praze. To studium určitě není levné, na druhé straně oni také vlastně třeba to, že mají možnost si sami vytvářet rozvrh a nechat si třeba nějaké odpoledne nebo den volný, tak samozřejmě potom hledají i určité aktivity a já si myslím zase, že je to lepší, než kdyby se nezabývali touhle tou otázkou, kdyby třeba si neprohlubovali znalosti v tom oboru. Je také pravdou to, že studenti chtějí cestovat, že si prodlužují to studium, že taková ta standardní délka 3+2, 3 roky bakalář a 2 roky navazující magisterské studium, že obvykle nebo řada studentů si prodlužuje, ale není to vždy negativní jev. Oni vyhledávají nějaké aktivity, chtějí vyjet ven, to také něco stojí. My jim samozřejmě v rámci třeba těch výměnných programů pomáháme pomocí stipendií, pomocí některých dalších peněz, které třeba jsou obsahem těch smluv, které máme asi více než 100 univerzitami ve světě, po celém světě. Ale chápu, že oni hledají příležitost a myslím si, že pokud je to nedostane do tlaku ve vlastním studiu, tak si myslím, že to úplně špatně není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nakolik se třeba v porovnání s 90 lety změnily ty nároky studentů?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, to studium se...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi hodně.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To studium se přece jenom mění. Jednak se mění ty disciplíny, které se studují. Ono jsou stále nové poznatky, o tom ty vysoké školy především jsou a platí to asi možná ještě více než v ekonomických oborech, tak to asi bude v medicíně, v přírodovědě, v chemii, v technických oborech. Na druhé straně on také ten život trošku víc stojí, sice studenti dnes vyhledávají bydlení někdy v soukromí třeba, takže si vlastně jakoby opouští koleje, bylo takové období asi před 5, 6 lety, kdy studenti vlastně dostali určitou možnost, určité stipendium od státu, a začali si vlastně vyhledávat soukromé bydlení. Dnes se zase trošku vrací na koleje, přece jenom zas ten studijní kolejní život má určité klady, které třeba nemá ten život soukromý, takže je to takové velmi různé, ale já tu generaci obdivuji a musím říct, že to, že dneska vlastně už v podstatě jsem celý svůj živo zasvětil univerzitnímu prostředí, tak ten hlavní důvod jsou právě tito lidé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A těm se velmi intenzivně věnujete. Já ještě nahlédnu na chvilku do té studie. Ta také ukázala, že tři čtvrtiny studentů středních škol, to je pasáž, která se týká kapesného, které studenti dostávají od rodičů, tak právě tři čtvrtiny studentů středních škol dostávají od rodičů kapesné do částky 2 tisíce korun, vysokoškolákům rodiče přispívají více. Tam se to pohybuje 2 tisíce možná i více až do 4 tisíc korun. Je to podle vašich zkušeností, odpovídá to té realitě?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, já teď přemýšlím vlastně, jak to bylo za nás. Já jsem vlastně v době, kdy jsem studoval, tak jsem hrál po kapelách, takže moji rodiče nebyli bohatí a nikdy ani potom, takže vlastně jsem si tak pomáhal trošku sám. To byla taky forma vlastně nějakého vedlejšího přivýdělku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Musím jenom dodat, pan profesor Hindls, klavírista nadšený.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, bývávalo, bývávalo. Nevím, nakolik 4 tisíce korun, no, tak víte, jak to v Praze je. Studenti se velmi rádi objevují na nejrůznějších kulturních akcích a třebas i na nějakém tom pivu, a to je samozřejmě úplně v pořádku. Já teď přemýšlím, naše univerzita dost často pořádá nejrůznější koncerty a nejrůznější kulturní příležitosti a různé aktivity pro studenty a vždycky si říkáme, tak kolik asi máme nastavit to vstupné, kde je taková ta, bych řekl, už cenová hranice, za kterou ti studenti nechtějí jít. Pohybuje se to tak, pokud ten koncert je ve škole, tak se to pohybuje kolem 100 koruny, 150 korun, my potom samozřejmě do toho nějakým způsobem ještě vstoupíme, ale ty 4 tisíce my zase... no, nevím, musejí taky něco jíst a platit si kolej, no, nevím, je to asi případ od případu. Je to asi případ od případu, ale studenti jsou velmi tvární, oni chodí na nejrůznější kulturní, společenské, sportovní podniky, nevím, ty 4 tisíce korun.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Učebnice samozřejmě také.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Učebnice samozřejmě, a musím říct, že dneska učebnice jsou velmi drahé, protože ta nakladatelství, byť jsou různé příležitostné slevy, různé okase během třeba začátku semestru nebo tak, ale ty učebnice se dnes pohybují někde na čtyřech, pětiset korunách, a to už je docela hodně. Samozřejmě jsou antikvariáty, jsou nejrůznější internetové stahovače, kde se dají ty zdroje najít, ale tak to taky samozřejmě všechno stojí něco. Cestují domů, polovina studentů u nás přibližně nežije v Praze, nebo je odněkud, takže...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže hovoříme o Vysoké škole ekonomické v Praze. Zaujalo vás ještě něco na tom průzkumu, co bychom měli zmínit?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Mně se na tom líbí, a to zkušenost máme i my, že poměrně často ti studenti vyhledávají právě ne lecjakou brigádu, nebo ne lecjaký přivýdělek, ale přivýdělek, který je trošku blízký té budoucí profesi nebo spíše řekněme tomu oboru, který momentálně studují. Já si pamatuji, když tohle to tak vypuklo v té první polovině 90 let, kdy najednou se ukázalo, že ty škody budou pracovat na trochu jiném režimu ne tak přísném, ne tak dirigidním jako to bylo do roku 90, takže studenti vyhledávali často takové opravdu brigády, spíš úplně mimo obor, třeba v restauracích a podobně nebo prodej něčeho nebo tak. Teď se mi zdá, že se tohle to změnilo, a to mě na tom právě zaujalo za těch posledních 10, 12 let, že ti studenti hledají víc sami sebe a tu voji budoucí profesi a že se snaží vlastně kousek toho, co už umějí, také prodat v tom svém oboru, třeba informatika u nás nebo nejrůznější aktivity v oblasti třeba finančního podnikání a podobně. Takže tady si myslím, že určitý posun za těch, řekněme, 10, 15 let nastal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to je určitě pozitivní zpráva. Jak jsem uvedla na úvod, že po tom zvonění se rozprchnou, ale jak vyplývá i průzkumu, i z vašich slov, pane profesore, tak jenom i po tom zvonění pomyslném nebo doslovném jenom pokračují v podstatě ve své specializaci.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, my to máme tak jakoby trošku podloženo z těch našich vlastně, nebo to je taková dobrovolná anketa, na kterou nám ti studenti odpovídají, a trošku to z toho je vidět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A přiblížil nám tyto nové poznatky pan profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, host dnešního pořadu Jak to vidí.
Posloucháte Český rozhlas 2 Praha, posloucháte dopolední vysílání Hosta do domu a půl hodinku Jak to vidí. Dnes je naším hostem profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Já ještě připomenu, že Jak to vidí vysíláme vždy od pondělí do pátku od půl deváté v premiéře, a po třiadvacáté hodině reprízu pořadu. No, a ten si můžete znovu poslechnout, pokud kliknete na našich webových stránkách do zvukového archivu, no, a najdete také přepis pořadu v písemné podobě www.rozhlas.cz/praha. My s panem profesorem Hindlsem pokračujeme v našem povídání a zůstaneme také u ekonomického tématu. Mohli bych to nadepsat "Jak čelit krizi v praxi". Už jsme se vrátili do takového toho opět běžného režimu, mám na mysli, jsme už nejspíš všichni po takových těch letních dovolených, skončily prázdniny, začal školní rok. Dokonce, když se podíváme z okna, podzim je už tady a blíží se, nerada to říkám, ale už pomalu i Vánoce, někde se dokonce už začínají prodávat i nějaké věci v pod stromeček nebo na stromeček. Zůstaňme ale u toho chování v krizi. Změnilo se to nákupní chování, hodně se o tom píše?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je hezká otázka. Já totiž, tak okolo nás stále srší nejrůznější úvahy už vlastně rok, nebo možná i něco přes rok o tom, jak to s tou nejprve finanční krizí, pak ekonomickou je. Lítají kolem nás miliardy a nejrůznější zkratky z oboru národního účetnictví jako HDP a tvorba kapitálu a konečná spotřeba domácností a podobně. Ale mě někdy třeba i v těch takových základních zprávách, co se objevují v tisku nebo ve zvukových médií, chybí prostě ten pohled, co dělají ti lidé vlastně za těmi čísly. Ono se vždycky vlastně ukazuje, kolik politiků si myslí to, a kolik nejrůznějších opatření by se mělo udělat tam a kolik nám to přinese miliard. To je samozřejmě také velmi důležité zejména z toho pohledu, že ta krize musí být nějak překonána, musí být nějak jakoby regulována nebo prostě musí tu být pokus se z toho nejrychleji dostat. Na druhé straně já jsem taky jenom jedna desetimiliontina této krásné země a my, co žijeme všichni vlastně v těch tisícikorunách, tak nám nikdy ty miliardy, my jsme tisícikorunoví lidé, a to rozhodování v té politice je o miliardách a dokonce o bilionech. A mně se právě docela líbí, když se občas objeví nějaká informace o tom, jak se chováme my. Tady jsou nejrůznější spotřebitelské zvyklosti, jsou tady kulturní zvyklosti. My máme své návyky v té spotřebě, to se často pomíjí, že prostě jsme zvyklí určitým způsobem jíst, se oblékat, komunikovat mezi sebou. Jsou tady určité věci zase z té takové druhé stránky, jako je zadlužování domácností nebo každého jednotlivce, a to se mi tak někdy jako vytrácí trošku při tom povídání o tom, co se teď kolem nás děje a teď možná, vy jste to hezky řekla, že za, řekněme, 2 měsíce budou Vánoce nebo minimálně advent, a že vlastně se začneme zase zamýšlet na co máme, na co nemáme. Samozřejmě ty rozdíly jsou mezi lidmi značné, a tak si myslím, že je docela dobře se zamyslet nad tím, co se vlastně trošku mění. Slýcháme, že se nám vytrácí lidé z luxusních restaurací, že dnes už prostě nechodí, že také řada třeba, se říká v centru Prahy, restaurací teď skončila v rámci krize. Říká se, že před Vánocemi bude velký tlak na levnější zboží, že obchodníci budou možná rádi prodávat, zejména možná spotřebitelské věci, elektroniku a podobně s vyšším obratem ale při nižších maržích. A to všechno si myslím, že nějakým způsobem mapuje to naše budoucí chování. Někde jsem se dočetl, že třeba kuřáci si nejsou ochotni v této poměrně hektické době odpustit svoji drogu, svůj návyk. Také jsem zaregistroval nebo nejenom já, ale slyšeli jsme vyjádření nejrůznějších cestovních kanceláří, jak se obtížně prodávají zájezdy, slyšeli jsme také nebo vidíme, jak se obtížně žije leteckým společnostem, protože nemají dostatek klientů. To všechno signalizuje to, jak se v té krizi pohybujeme my. Poslední signály, dnes jsme téměř v polovině října, tak poslední signály ukazují, že přece jenom těch, kteří snižovali svoje výdaje v domácnostech, po prázdninách začalo trošku ubývat. Čili je už určitý zase nárůst těch, kteří přece jenom svoje výdaje trošinku přestali krotit, nebo nějakým způsobem se orientují zase zpět k té spotřebě a já si tady kladu takovou otázku. Je to už skutečně příznak, jakýsi symptom toho, že krize možná tak, jako kdyby se chtěla od nás vzdálit a možná chtěla odeznít, nebo přece jenom u nás existuje taková určitá už snaha připravit se na Vánoce a možná využít teďko některých slev, třeba v létě a podobně? Tohle jsou všechno takové zajímavé věci, které mě osobně docela zajímají a které signalizují vlastně, co by dál s tou krizí mohlo být. Ona ta krize se vlastně nejvíce dotýká především nás jednotlivců. A také jsem si všiml, že trošku vzrůstá zadlužení, že před nějakými 5, 7 lety meziměsíčně nárůst dluhů v domácnostech byl asi z měsíce na měsíce se zvyšoval asi o 5 miliard korun, letos to je strašné číslo, ale bylo to asi o 5 miliard korun. V současné době se uvádí, že nárůst dluhů zadluženosti domácností ročně dělá asi 100 - 110 miliard korun, to znamená, zhruba 10 miliard korun měsíčně toto zadlužování se zvýšilo. Naše zadlužení v domácnostech není ještě nijak kritické v porovnání třeba s Evropou nebo s tím vyspělým světem, ale za poslední dobu u nás poměrně vzrostl výrazně podíl takzvaných nedobytných půjček, to znamená, lidé nejsou schopni splácet a jestliže se v době, kdy ten přírůstek dluhů byl zhruba 5, 6 miliard měsíčně, tak v této době se pohybovaly ty nedobytné pohledávky na úrovni někde 4 až 5 % z toho. Zatímco dnes jsme na přírůstku dluhu asi 10 miliard meziměsíčně z každého měsíce na každý další měsíc, a to číslo se zdvojnásobilo. Uvádí se něco okolo 7 až 8 % nedobytných pohledávek, a to je, nebo nedobytných půjček, a to je velmi komplikovaná věc, protože v momentě, kdy si vlastně půjčíte, abyste začala sama splácet, nebo už to nejste schopna splácet, tak tady si myslím, že toto mi vadí momentálně víc třeba, než to, kolik ten dluh, který je zhruba asi bilion korun v tuhle tu chvíli v našich domácnostech, tak tohle to mě vadí poměrně hodně. No, ale doba je taková, a uvidíme, co si možná u tohoto mikrofonu o tom budeme říkat, dejme tomu, za rok nebo za třičtvrtě roku, ale mně se opravdu zdá, že je potřeba vidět, jak se lidé chovají. Lidé se bojí nezaměstnanosti a já si osobně myslím, že ta se může opravdu dostat někam k 10 %. Včera jsem zahlédl vlastně výhled FEDu, americké centrální banky, která hovoří o 10 % ve Spojených státech, teď je to těsně pod a ten výhled prostě na zimní měsíce může být až 10 %, anebo i přes, a já si myslím, že právě tento faktor nezaměstnanost je velmi takovým, bych řekl, výstražným znamením, protože být nezaměstnán a mít dluhy, už je sociálně velmi komplikovaná situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste, pane profesore, mimo jiné řekl takovou zajímavou větu, trošku se vracím. Měli bychom se zamyslet nad tím, na co máme a na co ne. To možná není špatné si připomínat vlastně dnes a denně, možná i s tím výhledem blížících se Vánoc, protože to jsou takové ty klasické situace, že lidé se velmi rádi a zcela běžně zadlužují. Možná vlastně, a teď to nemyslím ironicky, díky krizi, trošku začali více přemýšlet, více šetřit. Já jsem se seznámila i s takovým zajímavým průzkumem, který vypovídá o tom, že lidé právě v době finanční a hospodářské krize sázejí na jistotu, že moc neexperimentují, že vyhledávají vlastně takové ty svoje osvědčené známé produkty, značky a nepouští se do nějakých experimentů.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Určitě, tohle to je asi osvědčený způsob. Lidé jsou v tomto opatrní. Také je pravda, že některé věci prostě si musíte pokrýt, ať je to tak či tak, ale některé jiné služby nebo některé jiné zboží se dá nahradit jiným zbožím. To bylo vidět vlastně třeba o letošních dovolených, že lidé často začali jezdit do Česka a pak byly takové zajímavé věci, že i hoteliéři z těch exponovaných míst v České republice začali říkat, že vítají českou klientelu, to jsem v minulosti tak často neslýchal, tak je vidět, že i česká klientela je dobrá, ale je pravda, že ke konci prázdnin a začátkem září, že se trošku pohnuly ledy v těch dovolených, ale především českých dovolených. Teď jsme viděli, že díky hezkému počasí v září hlásili vlastně provozovatelé nejrůznějších zařízení v našich horských oblastech, že mají plno a že přece jenom Češi nezapomněli na české hory, tak to si myslím, že je také velice dobré. Pak je tam taková ta úvaha, že přece jenom asi Vánoce trošku s tím obratem, s těmi tržbami pomohou a zacvičí a že to nějakým způsobem pomůže i ekonomice, to si přece jen nemyslím, že ta krize došla až tak dolů, že bysme ty Vánoce tak jako nechali úplně jako být, to si myslím, že takhle zase špatně na tom nejsme. Ale je pravda, že třeba zhruba třetina lidí zadlužených je, nebo třetina domácností nějaký dluh má, takže ať už to jsou hypotéky nebo spotřebitelské úvěry, nejrůznější leasingy, tak nějak v tom žijeme v tom prostředí tak někde mezi. Současně ale také jsem zaregistroval, že sklon k úsporám také není úplně malý, že lidé dokáží spořit, tak teď je otázka, kdo spoří a kdo se zadlužuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste zmínil jak je u nás v Česku hezky. Zůstaňme ještě v tom podzimním říjnovém počasí a období. My totiž dnes máme celodenní téma, kdy se věnujeme právě našim lesům a především stromům, takže se dostáváme teď od ekonomiky a čísel zadlužení k něčemu mnohem příjemnějšímu. Já už jsem zmínila, že vy jste nadšený pianista a také sportovec, máte taky velkou diskografii doma. A jak jste mi prozradil, jste také velkým milovníkem dřeva.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, jsem. Ono nás vlastně dnes obklopuje všechno možné, plasty, kov, sklo, dřevo a musím říct, že vlastně ze všech těchto materiálů, kůže, textil, umělý nebo pravý, přírodní, musím říct, že ze všech těchto materiálů já mám opravdu nejraději dřevo. Mám rád vůni dřeva, protože jsem velice často, nebo velice rád jsme v lese, mám rád prostě dřevěné doplňky v bytě. Musím říct mnohem raději nějaký stojánek na něco, nebo prostě držáček mám mnohem, mnohem raději ze dřeva než třeba z kovu nebo ze skla, to mi opravdu udělá radost taková věc. Nedávno jsem byl v Bratislavě, já jezdím na Slovensko poměrně často, a byl jsem tam na obědě během jednání nebo během přednášky, kterou jsem tam měl, a já si vždycky dávám klasickou slovenskou stravu, měl jsem halušky a ty halušky jsem dostal na dřevěném talíři s dřevěnou velkou lžící, jak to někdy u slovenských restaurací bývá, kromě toho, že byly vynikající, tak jsem byl i velmi potěšen. Dřevo je opravdu věc, kterou mám rád, na kterou se rád dívám a musím říct, že vůbec čerstvé kůry třeba v lese nebo pokáceného stromu nebo povaleného stromu je velmi, nebo vůně smůly je pro mě velmi, velmi dobrá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak to jsme na závěr provoněli dnešní Jak to vidí. K tématu dne samozřejmě posluchačům nabídneme nejenom anketu, ale především odpolední Kávu o čtvrté s Jakubem Šiškou. Já se pro tuto chvíli téměř poeticky rozloučím s panem profesorem Richardem Hindlsem, rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze, který byl dnešním hostem Jak to vidí. Děkuji a přeji hodně úspěchů a budu se těšit.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já také děkuji za milé povídání a přeji hezké dopoledne.