Jak to vidí Richard Hindls - 4. října

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes rektor Vysoké školy ekonomické v Praze a také vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti profesor Richard Hindls. Dobrý den.

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Dobré dopoledne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak já jsem tu vaši katedru zdůraznil úmyslně, protože se blíží krajské volby a my průběžně slýcháme různé průzkumy, jaké mají jednotlivé strany preference. Člověka musí zarazit, jak se ta data často liší. Jak je to tedy s metodiku těch průzkumů?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Oni se opravdu poměrně hodně liší. Řekl bych, že jich je možná na potřeby nás posluchačů, diváků, čtenářů už možná i trochu hodně. Ze začátku jsem tomu docela rozuměl v těch 90. letech, protože s tím nebyla žádná zkušenost, ale postupně už se mi zdá, že těch průzkumů je docela hodně. Málokdo ale ví, že za staršího režimu, za toho předchozího režimu se průzkumy prováděly. Samozřejmě se nezveřejňovaly, začínalo se s nimi někdy kolem roku 86, 7, byly v podstatě jenom určeny pro asi hrstku vyvolených, nebo jak bych tu dobu nazval, ale dělaly se také. Já jsem s k těm výsledkům nikdy nedostal. Možná, že by byly i dnes vidět ty průzkumy, by bylo asi docela zajímavé. No, potom se s tím trošku roztrhl pytel a dneska se mi zdá, že je jich přece jenom hodně, člověk se v nich už těžko orientuje, většinou je dělají marketingové agentury, které se tím nějak zase zvlášť nezabývají, oni se tím spíš trošku zviditelňují. Je jenom málo těch, kteří se zabývají vyloženě politickými průzkumy. Existuje Centrum pro výzkum veřejného mínění, to je instituce, nebo jakási složka organizační při sociologickém ústavu, při Akademii věd, která původně bývala na statistickém úřadě. Potom se z toho nějakou změnou v těch počátku 90. let stal ten institut CVVM, který se trošku jakoby sociologické pracoviště specializuje, ale u těch ostatních agentur jde z převážné části o jakousi třešničku na dortu nebo jakýsi marketingový počin. No, v těch průzkumech samozřejmě já jsem velmi opatrný, řekl bych, že jejich úspěšnost je tak půl na půl, ale hlavně ono je těžko zkontrolovatelná, to je klíčová věc, protože, když se dneska dočteme, že a teď jak probíhají třebas v debatách Václava Moravce vlastně ta jednotlivá kola, nebo to, ty předprůzkumy před tím, co se blíží příští týden, tak samozřejmě ty odhady asi směřují k tomu výsledku, který reálně nastane za týden nebo za 10 dní. Na druhé straně, pokud jsou trošku dále od toho termínu voleb, tak je velmi obtížné obvykle zjistit nakolik jsou nebo nejsou pravdivé, protože vlastně nemáme žádnou kontrolu, můžeme jenom věřit tomu, že tazatelská síť je dostatečně kvalitní, můžeme věřit tomu, že průzkumy, které se provádí, jsou dostatečně dobře vyhodnoceny, že jsou správně položeny otázky, protože už samo položení otázky je velmi, bych řekl, věc, která navádí trošku k té odpovědi. Tohle všechno jsou věci, na které odpoví a volby, ale ty jsou prostě jindy, než jsou ty průzkumy.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bylo by to asi otázka spíš pro sociologa, nebo možná psychologa, než pro statistika, nakolik tyto zveřejňované průzkumy mohou ovlivnit rozhodování voličů?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
To je poměrně, to je pěkná věc, protože samozřejmě každý průzkum má zejména ty průzkumy, které se blíží relativně už k tomu časovému horizontu voleb, tak svůj velmi silný prognostický potenciál mají, protože v té části nerozhodnutých lidí určitá skupina má tendenci tomu se říká v sociologii /nesrozumitelné/ princip, přimknout se k většině. Čili může fungovat to, že určitá nerozhodnutá část voličů, kteří ještě nevědí, si řeknou, aha, tak ta partaj nebo uskupení, nebo cokoliv, které bych chtěl volit možná vůbec se nikam nedostane, tak já prostě zvolím někoho, kdo tu šanci má, kdo je mi svým programem blízký. Tohle to je všeobecně známo. Trošku samozřejmě je také potřeba vědět, a to mě, když teda jsme se bavili o určité profesionalitě mého oboru, tak samozřejmě mě vždycky zajímá, jak ten průzkum je prováděn. On je většinou prováděn jako takzvaný kvótní výběr, to teď nebudu nějak zvlášť rozebírat, ale je to záležitost, ve které se určujou segmenty těch příslušných voličů a v těch segmentech se potom stanovujou počty, ve kterých se nebo kterých lidí se potom dotazujeme. Ten kvótní výběr není ovšem výběrem reprezentativním, takže co mě vždycky u těch průzkumů trošku tak jak zaráží je, že se potom hovoří o chybě, která je plus minus 2 %, třeba, protože já si moc pod tou chybou neumím představit. Obvykle se ve statistice tomuhle číslu říká přípustná chyba, a to je definována na principu počtu pravděpodobnosti a tudíž reprezentativnosti toho výběru, ale to bychom se dostávali do už příliš daleko. Pravdou je, že zejména třeba teďko, když se blíží regionální volby, oblastní volby, krajské volby, že ty průzkumy určitý signál už asi dávají, protože už je, jak jsem říkal na začátku 10 dní do voleb, tak si myslím, že asi už určitý odhad to bude. Možná bych teď připomněl situaci, která nastala před 2, co je dneska 2012, 2010, když byly celostátní volby, parlamentní volby. Tam se tenkrát hovořilo poměrně o výrazné převaze ČSSD, hovořilo se, tak ty průzkumy se liší, liší se svoji metodikou, liší se časem provedení, liší se systémem tazatelské sítě a tak dále, ale tam se tenkrát hovořilo o tom, že ČSSD získá někde kolem 30 % a když potom přišly ty první odhady, ty, které vlastně jsou takovými těmi odhady, které se otevřou ve 14 hodin a 5 minut třeba na vaší stanici a které vlastně vznikají tím, jak se zjišťujou takzvaný původy, jak se zjišťujou při odchodu z volební místnosti, názory lidí, tak tam se vlastně ukázalo, že mezi ČSSD a ODS je prakticky rovnost, tomu skoro nikdo nevěřil z pohledu toho, bylo to někde kolem 21 %, to si možná i posluchači ještě pamatují, a tomu už skoro nevěřil, protože ty předvolební průzkumy ještě pár dní před tím hovořily o nějakém poměru 30:20 a najednou to bylo zhruba 20:20, 21:21 a pak se ukázalo v průběhu toho odpoledne, jak přichází první potom už reálné výsledky z těch sčítacích okrsků, že se ten výsledek skutečně, ten předběžný odhad, že se skutečně naplnil. Takže je vidět, že i mezi těmi průzkumy a potom tou realitou může být poměrně velká diskrepance a že zase naopak ten pul, který se prováděl, to znamená to bezprostřední vyhodnocení během voleb, že signalizovalo určitou jinou zkušenost a ta se potvrdila. Takže je to taková trošku věc mezi nebem a zemí a já jsem vždycky trošku opatrný, to je dáno i mou profesí.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V noci proběhla první předvolební televizní debata mezi kandidáty na amerického prezidenta Barackem Obamou a Mittem Romneym. Možná překvapivě pro někoho zvítězil údajně Mitt Romney, alespoň podle právě bleskového průzkumu televize CNN, tuším, že 67 % ho považuje, tedy těch dotázaných za vítěze. Ale já se ptám zase z pohledu té statistiky. Jak se dělají tyto bleskové průzkumy a do jaké míry opravdu mají nějakou vypovídací hodnotu?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Já jsem to taky zaregistroval dneska ráno a přijde mi to dokonce zajímavější, než ty průzkumy, které teď probíhají jakkoliv nežijeme tedy ve Spojených státech samozřejmě, ale z toho pohledu čistě profesního mi to přijde zajímavější ta situace. Už jenom z toho důvodu, že také jsou ty kandidáti jenom dva, takže samozřejmě ta variabilita těch možností je téměř nulová, zatímco tady těch uskupení v těch krajských volbách je nevím někde i desítky, nebo i někde v některých senátních okrscích je i více než 10 kandidátů na senátora. Z tohohle pohledu to samozřejmě ty agentury ve Spojených státech mají jednodušší. Ty bleskové průzkumy se provádí samozřejmě většinou telefonickým způsobem. U nás mimochodem ten telefonický způsob dotazování není příliš obvyklý, obvykle jsou to nejrůznější náhodné procházky, nebo dotazování na ulicích nebo pomocí třebas připojených otázek, takzvaný omnibusům, ale pokud se týká Spojených států, tam určitě už jenom v rozloze toho území a k tomu, že se to vysílalo našeho času, tuším, ve 3 nebo ve 4 ráno, tak teď je 9 ráno, tak to nejde ani jinak udělat, takže to musí být telefonický průzkum. Navíc na obrovském území. Z tohohle pohledu ty bleskové průzkumy obvykle používají trošku menší počty respondentů, ale protože jsou ty uchazeči prakticky jenom dva ve Spojených státech, tak samozřejmě ta takzvaná stratifikace, to segmentování těch voličů tam není asi příliš důležitou věcí. Já tu situaci docela sleduji, protože se dneska ráno ve zprávách objevilo to, že snad Mitt Romney tedy zkrátí trošku tu vzdálenost, kterou v současné době proti Baracku Obamovi má. V těch průzkumech Barack Obama vychází zatím tedy, že by se tím vítězem stal. No, já jsem letos ve Spojených státech nebyl, byl jsem tam v těch předchozích 4 letech, byl jsem tam určitou delší dobu i loni ve Washingtonu a musím říct, že už tenkrát z té nálady, tak člověk tam nežije a těžko se to nějak ohodnocuje, ale že tak jakoby vyplývalo, že Barack Obama je favoritem, to ještě nebyly u konce úplně ani primárky, ale bylo to v době, kdy Mitt Romney už bylo vidět, že je zřejmě tím protikandidátem, tím republikánským kandidátem bude, tak z tohohle pohledu samozřejmě se mi ta situace zdá tak jakoby velice zajímavá, stále si myslím, že je favoritem, byť se dnes snad ta vzdálenost trošku zkrátila, ty debaty tuším mají být ještě dvě, tak se mi pořád zdá favoritem Barack Obama. Když jste se ptal na ty bleskové průzkumy, ty se dělají u nás. Já jsem kdysi dávno sám psal pro Český rozhlas takové odborné zhodnocení, je to asi 10 let, dělaly se takové bleskové průzkumy vlastně v pátek a v sobotu, v neděli. V neděli se to odvysílalo ve spolupráci tuším i s Českou televizí a já jsem měl možnost na nějak tady si té radě, která tady je, nějak tomu psát nějaký posudek nebo to nějak posuzovat. Bylo to pro mě velmi zajímavé. Ten počet respondentů, říkám, je zhruba poloviční oproti tomu, co se standardně dělá. Ale protože teď je 9 ráno a ta debata nevím v kolik skončila, ve 4, v půl páté, tak si myslím, že to muselo být všechno po telefonu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vraťme se k těm našim blížícím se volbám. když se podíváme, pane profesore, na statistická data o jednotlivých krajích, je něco, co vás osobně třeba vysloveně překvapilo?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Já jsem tak, jak člověk sleduje to, na co jste se ptal před tím, průzkumy a tak, tak jsem si říkal, dobře, to je nějaká věc sociologicko-politická a politologická a tak jsem si sesbíral pár údajů z roku 2011, čili prakticky velmi aktuálních, protože většinu těch údajů za rok 2012 nemůžeme mít a udělal jsem si takovou malou pro sebe jenom srovnávací analýzu, jak to s těmi kraji je, tak musím říct, že ty rozdíly jsou poměrně velké, možná větší, nebo tak, žijeme všichni v té republice, tak si to uvědomujeme, ale možná ne explicitně úplně a když si to teprve člověk napíše na kousek papíru a zamyslí se nad tím, ty rozdíly jsou přece jen poměrně velké, těch krajů my máme 14 nebo já spíš řeknu 13 plus 1, protože Praha má takovou zcela samostatnou, samostatné postavení. Jsou ukazatele, já jsem si udělal přehled asi 20, 30 základních ukazatelů, jak těch geopolitických, nebo geografických tak ekonomicko-sociálních, ty rozdíly jsou poměrně veliké, já možná jenom pro zajímavost, nechci nějak tady teď unavovat těmi čísly, ale zajímavé rozdíly to jsou. Tak třebas v rozloze mezi největším krajem, kterým je kraj Středočeský a nejmenším krajem, který je kraj Karlovarský, je téměř více než, nebo téměř 3,5 násobný rozdíl. Středočeský kraj téměř 3,5krát větší než je kraj Karlovarský. Tomu odpovídá i počet obcí. Tak my jsme v podstatě občanská společnost, žijeme všichni někde, já bych řekl, že z tohohle pohledu pro ty lidi, kteří žijí v těch obcích, kteří denně musí řešit nějaké problémy, je možná mnohem zajímavější ta regionální politika, než ta celostátní, tak třeba z tohohle pohledu je obcí ve Středočeském kraji 1145 a v Karlovarském kraji jenom 132, to je téměř devítinásobný rozdíl, celkový počet obcí je u nás přes 6 tisíc, 6251. No a pak jsem si samozřejmě také kladl nejrůznější otázky, takové ty ekonomicko-sociální, tam ty rozdíly jsou opravdu velké. V té ekonomické oblasti dominuje Praha. Já uvedu takový jeden zajímavý příklad, který si myslím, že je nám docela všem blízký a který všichni budeme vnímat citlivě. To je průměrná mzda. Ta průměrná mzda je u nás zhruba přibližně řekněme 24,5 tisíc korun v současné době, čili je to hrubá mzda a žádný z krajů, těch 13 mimo Prahy, nedosahuje toto průměrné číslo, pouze Praha ho dosahuje a ta ho zvyšuje o tolik, že vlastně z těch zbývajících 13 krajů žádný na tu průměrnou mzdu nedosáhne. Jenom zase, jestli můžu unavovat trošku posluchače ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já jsem bez dechu poslouchal. Já myslím ...

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
... tak třeba Středočeský kraj má průměrnou mzdu, měl v roce 2011, teď jsme v roce 2012, tak to neumím říct, ale Středočeský kraj má průměrnou mzdu 23 971 jako nejlepší a Karlovarský kraj má mzdu a není to zase tak velký rozdíl 20 952. Čili zhruba 21 tisíc korun, celostátní průměr je zhruba těch 24,5. Takže vlastně žádný z těch 13 krajů tuto metu nedosahuje, zatímco Praha má téměř 32 tisíc, takže vlastně tím se ten rozdíl nebo ten zvláštní poměr takhle utvořil. Docela zajímavá je i samozřejmě míra nezaměstnanosti. Já schválně vybírám takové ty údaje, o kterých si myslím, že prostě nás oslovují a že nás nějakým způsobem atakují, tak třebas v míře nezaměstnanosti je v Praze nezaměstnanost jenom 3,6 %, to je velmi nízké číslo, zatímco ve Středočeském kraji, což je region bezprostředně na Prahu navázaný, je 5,7, ale nejhorší míra nezaměstnanosti je v Ústí, prakticky 10 %. Takže i to je velmi zajímavé srovnání. Pak je docela, protože vím, že posluchači na Dvojce jsou nejrůznějšího věku a je tam i část seniorů, či lidí, kteří jsou blízký mému věku, tak třeba průměrný důchod, a to je zase velmi podobná situace, průměrný důchod u nás měsíční je 10 296 korun a vyjma Středočeského kraje, jsou všechny ostatní kraje opět pod touto hodnotou, pouze Středočeský kraj je na úrovni necelý 70 výše, no a všechno zase dominuje Praha. Takže ta situace je takováhle, Praha má velmi přestárlé obyvatelstvo, existuje pojem, možná, že se k tomu ještě dneska dostaneme, takzvaný index stáří, což je poměr počtu seniorů nad 65 let, čili té nejstarší generace, vůči počtu dětí od 0-14 let, čili té nejmladší generace a ten index stáří je naopak ve Středočeském kraji 0,95, čili je tam větší počet dětí, než počet seniorů, zatímco v Praze je nejvyšší 1,29, nebo tedy 129 %. To znamená, že Praha má naprosto nejstarší populaci a ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Který kraj je nejmladší?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Nejmladší je Středočeský kraj, což je, což vás bude určitě zajímat. Jinak, kdybychom nepočítali Prahu, tak nejstarší z těch krajů je Plzeňský kraj.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych teď možná odbočil ...

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Já jenom jestli ještě můžu takovou jednu, to je vlastně věc taková pro sociology trošku, protože ten index stáří ukazuje, že staří lidé zůstávají v Praze a jejich děti zřejmě odchází do Středočeského kraje, protože to jsou ty baráčky kolem Prahy, které se jakoby osazují vlastně těmi dětmi naší generace, která odchází mimo Prahu.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
K tomu věku bych teď právě odbočil a pak se zase vrátíme k těm zajímavým statistickým datům. Různé seniorské organizace se právě ohrazovaly, že Český statistický úřad oproti minulému sčítání lidu před tím posledním cenzusem změnil kategorii senior z 60 na 65 let, jenomže pak ta data nelze srovnávat.

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Nelze, je to norma, kterou v podstatě jsme převzali z Evropské unie. Samozřejmě ta data jsou v tu chvíli nesrovnatelná, ten index stáří, který jsem si tady dovolil citovat, už vychází právě z té definice 65 a výše ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A promiňte a je to pravda, že tak populace uměle omládla asi o 8 %?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Ano, to samozřejmě ano, protože jsme posunuli tu hranici někam jinam, to nevím, jestli je přesně 8 %, ale logicky to takhle je. Je to dáno jednak tou metodikou, která je společná v Evropě, abychom mohli vůbec porovnávat a pak je tam druhá věc, ono to odpovídá realitě. Po pravdě řečeno, tak já nevím, jestli tady můžu být teď trošku osobní, já jsem momentálně tři dni mám nárok na důchod, samozřejmě důchodcem nejsem a ještě nějakou dobu nebudu, ale už mám třetí den nárok na ten důchod, což ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A chcete říct, že se jako senior necítíte?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
... ne, vůbec se tím seniorem necítím, mám nádherné povolání mezi desítkami, stovkami, tisíc mladých lidí, což mě povznáší, ale na druhé straně musím říct, že celkově kondice nás tedy seniorů, protože já už se teď tak můžu nazvat, tak celkově kondice lidí i zvyšování věku na odchod do důchodu je docela reálnou věcí. Musím zase ale na druhé straně říci, že jsou profese, kde to samozřejmě být vysokoškolským učitelem je krásná věc, ale určitě jsou profese, jako je třebas hornická, hutnická povolání, možná nějaká jiná povolání v horkých provozech, ve vysokých provozech, kde se musí někam lézt, možná i řidiči, nebo něco podobného, to jsou velmi náročná povolání, já si jich hluboce vážím a chápu, že třeba pro tyto lidi už může být problém ta zvyšovaná hranice do důchodu, nevím nakolik zákon zase specifikuje ty možnosti pro jednotlivé profese, nebo ulevuje těm jednotlivým profesím, ale já si velmi vážím těch, kteří dělají tuto nesmírně těžkou práci a pro ně samozřejmě tahle slova můžou znít všelijak. Na druhé straně je ale potřeba říci, že opravdu zdravotní kondice, tak ostatně můžeme se podívat na průměrný věk, že vzrůstá i u nás, byl velmi nízký a teď už se dostáváme do těch takových standardních hodnot. Lékařská péče, asi i pokroky medicíny, které já považuju za úžasné v poslední době a dneska odpoledne strávím odpoledne zasedáním vědecké rady Karlovy Univerzity, kde jsem, kde mám tu čest být členem, toho já si nesmírně vážím, že mohu být členem vědecké rady Karlovy Univerzity, hlasuji o profesurách, většina z nich bývá z lékařských oborů a musím říct, že to, co tam slyším jako laik v podstatě, jsou úžasné věci.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Naším dnešním hostem je profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, ale jak je slyšet, duší statistik. Takže pojďme zpátky k té statistice. Zkoumá třeba i jakým způsobem se projevuje vztah k alkoholu v jednotlivých krajích? Já jsem si dlouho myslel, přiznám se, že třeba jižní Morava ta žije vínem, ale asi to není úplně pravda, jak se ukázalo.

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Já jsem, já jsem tak teď, co se děje kolem nás, tak jsem samozřejmě si položil u tuhle otázku. Nepodařilo se mi vysledovat z těch socioekonomických ukazatelích, že by právě ty dotčené kraje, které jsme teď slyšeli, Moravskoslezský, Zlínský kraj, že by nějaká socioekonomická souvislost mezi tím, co se tam stalo a což je tragédie samozřejmě, ale ono se to nestalo jen tam, tedy, ale převážně tam, že by nějaká souvislost mezi těmito údaji byla, to se mi nepodařilo úplně vystopovat ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono to spíš souvisí asi s tím zdrojem kontaminace ...

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Já si právě myslím, že to je spíš to, že jsou to právě tyto oblasti, kde se ten alkohol ve větší míře produkuje. Dokonce jsem nenašel ani nějakou přímou souvislost třeba mezi těmi ukazateli, jako jsou nezaměstnanost, nebo příjem v těch oblastech, nebo třebas, já nevím, trestné činy nebo něco podobného, tak takovou souvislost jsem tam nenašel, spíš to zřejmě opravdu bude v otázce té distribuce a původu toho problému, který teda opravdu byl někde támhle nebo tam výrazným způsobem zasahoval. Je pochopitelné, že v těch krajích, a to je to, co já si vždycky teď kladu, za vším má člověk vidět člověka, ne ta čísla. Bohužel moje deformace profesionální na jedné straně mě nutí se těm číslům věnovat, na druhé straně já si sám vždycky říkám, už od toho běž a už toho nech a přemejšlím víc o těch lidech, co tam žijí. A samozřejmě, že ty mezikrajové rozdíly, ty interkulturální rozdíly budou velké, že samozřejmě jsou to velmi často velmi svérázné oblasti. Jižní Morava je nádherný kraj, velmi svérázná oblast Ostravsko, velmi svérázná oblast, těžké profese, prostě úplně jinak postavený režim pracovního trhu, prostě a podobně Praha a vedle toho, která je zase někde úplně jinde s obrovským množstvím úřadů. Takže ono udělat z toho takové jednotící nějaké pravidlo, který kraj je lepší nebo nedával bych tohle to úplně do souvislosti. Já si myslím, že každý má svůj kraj rád a pro každého, kdo v tom kraji žije, je ten jeho kraj nejkrásnější a já mu to nebudu brát, protože statistika v tomhle tom nemá právo oslovovat lidi nějakými svými čísly. Každý má být šťastný tam, kde je.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A já myslím, že co nás určitě spojuje, tak je takový docela osobitý smysl pro humor a on existuje takový fenomén, který bych rád připomenul na závěr našeho povídání, protože dnes 4.října je to přes 45 let, kdy pánové Šebánek, Svěrák, Smoljak a spol. založili Divadlo Járy Cimrmana. Asi o tom dnes ještě hodně uslyšíme. Jak vás osobně ten fenomén zasáhl?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Já jsem přiznám, že jsem, přesto, že někteří posluchači o mně vědí, že jsem se určitou část svého života docela dost věnoval i muzice, tak co se týče v oblasti, o které tady hovoříte, tak musím říct, že jsem se s těm lidmi příliš nesetkal. Já mám jenom dvě takové vzpomínky, osobně myslím nesetkal. Ta poslední ...

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale do divadla chodíte?

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
... do divadla samozřejmě chodím i a, protože bydlím ve Strašnicích a v určitém období Jára Cimrman ve Strašnicích hrál, tak jsem to měl, myslím, že méně než 1 kilometr a byl jsem tam, ale musím říci, že jsem asi před 3 lety u nás na univerzitě měl nádhernou přednášku pan Zdeněk Svěrák, asi hodinu seděl u mě v kanceláři, výborně jsme si popovídali nad šálkem kávy a on mi vyprávěl vlastně, je to úžasný člověk, a on mi vyprávěl o osudu scénáře k Vratným láhvím, jak sám v určitém období byl zviklán absurditou toho, že se středoškolský profesor stane vlastně prodavačem nebo vybíračem láhví. Bylo to velmi působivé povídání. Nikdy jsem se třeba nesetkal už dneska se zesnulým Ladislavem Smoljakem, měl jsem tu čest teda hodinu sedět se Zdeňkem Svěrákem a bylo to opravdu inspirující posezení. Jinak z pana Šebánka jsem samozřejmě neznal, ale když jsem psal svoji první knížku, ještě s panem profesorem Ségrem, učebnici statistiky, tak tu technickou redakci nám dělala paní Šebánková, což byla manželka pana Šebánka, tak tím jsem se dozvěděl tenkrát, když ona bydlela na Spořilově a já jsem nějaké rukopisy, tenkrát se to ještě nedělalo, to je 20 let, nedělalo počítačem, já to tam nosil ještě v tašce rozstříhaný nůžkama, nalepený lepidlem obrázky, tak jsem, tak jsme došli na tohle téma, ale jinak jsem se osobně nějak příliš často s těmi lidmi nesetkal. Je to zvláštní, že při určitém postavení potkáváte určité skupiny lidí častěji než ty jiné a nebýt toho úžasného setkání se Zdeňkem Svěrákem v mé kanceláři před jak říkám asi 3 lety, tak bych asi ani tuhle vzpomínku nemohl říct.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak to byl rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls. Díky na shledanou.

Richard HINDLS, profesor Vysoké školy ekonomické v Praze, vedoucí katedry statistiky a pravděpodobnosti
--------------------
Děkuju taky, hezký den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Zítra bude hostem pořadu Jak to vidí biskup Václav Malý. Vladimír Kroc děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech dalších pořadů. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.