Jak to vidí Richard Hindls - 28. června

Prof. Richard Hindls
Za zmínku stojí např. to, že je také výborným klavíristou s početnou interpretační diskografií (LP, MG, CD), která pochází z jeho mladších let, a až do současné doby je rovněž aktivním sportovcem.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, dobrý den.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobré dopoledne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kariéra Jiřího Pospíšila ve funkci ministra spravedlnosti nečekaně, nečekaně rychle skončila. Prezident Klaus vyhověl včera návrhu premiéra Nečase na jeho odvolání. Žádal prý moc peněz v době škrtů a nezvládl manažersky rozpočet resortu. Co vy říkáte, pane profesore, bleskovému vyhazovu.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak je to samozřejmě asi překvapivá zpráva, těžko spekulovat o těch důvodů, člověk to slyší jenom z médií a víme, že politika se dělá spíše někde v ústraní. Naše politická situace nebo atmosféra v zemi je teď možná taková trošku pod bodem mrazu a to nemyslím teď kvůli tomu včerejšku nebo kvůli jiným událostem, ale celkově si myslím, že taková ta trošku ničemnost té politiky se v lidech zobrazuje. Na druhé straně já si zase nedělám iluze, že by to v některých jiných zemích bylo výrazně lepší, já jsem se teď vrátil z Izraele, ještě o tom budeme hovořit a měl jsem také možnost hovořit tam s místními a také se tam děje leccos. Děje se leccos v Evropě, co vidíme dnes a denně kolem sebe, takže já si zase nedělám, bych řekl, takové přehnané iluze o tom, že někde je to výrazně lepší, to asi v politice patří, nevím, co za tím je nebo není, to je asi věc pro ty, kterých se to týká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak říkáte, zatím se různě spekuluje o důvodech, o pravém, o skrytém důvodu toho rozhodnutí, rychlý konec ministra, média i osobnosti justice a dalších oblastí hodnotí hodně kriticky, přijde jim to také podezřelé. Řečeno slovy pana Pospíšila, bude podle vašeho názoru, dostupných informací tím lakmusovým papírkem, kdo se stane novým šéfem vrchního státního zastupitelství?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Může to tak být. Mně vyplývá ze všech těhle těch situací jeden společný jmenovatel, který mě docela trápí, to je korupce, protože, a tím neříkám, že toto musí být pravý důvod, ale nad všemi těmi případy se vždycky objevuje buď více, či méně slovo korupce. A s tím samozřejmě souvisí činnost státního zastupitelství, policie, soudů a tak dále, a co mně vždycky u těch situací vychází jako jediný společný jmenovatel, že vlastně žádná u nás není, protože se téměř nikdy nic neprokáže. Spousta těch případů se odloží, většina těch věcí vlastně má nejasné důvody, takže když by to člověk bral přímo podle toho, jak to dopadlo, tak vlastně u nás žádná korupce není a přitom my žijeme trošku v jiných takových vnitřních představách o tom, jak ten stát funguje a tady si myslím, že to má ten velký dopad na morální posuzování těch situací. To je jedna věc. A druhá věc je tam taková ta marnost boje za tu očistu té společnosti a to mně vychází jako nejhorší výsledek z toho, co tam je, více než to, jestli bude státním zástupcem v této situaci, která vznikla dneska nebo včera, jestli bude ten či onen, to, ale prostě taková ta letargie té společnosti vůči marnosti boje proti korupci, to mně přijde jako velmi, velmi závažná věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy už jste se zmínil o vašem pobytu v Izraeli, té ekonomické části se budeme věnovat za chviličku. Ale kdybychom zůstali u té politiky, jaká je tam v Izraeli reflexe právě politické scény, jaká témata. Možná i korupce hýbou tamní scénou.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tam je samozřejmě úplně jiná situace, protože situace na Blízkém východě je situací, která je velmi výbušná, teď nemyslím jenom Izrael, vidíme, co se děje v Sýrii, vidíme, co se dělo v severní, nebo děje v severní Africe při takzvaném Arabském jaru a tam všechna ta rozhodnutí na rozdíl od toho, jak žijeme my, přece jenom my nejsme pupek světa, tak tam ta rozhodnutí mají v podstatě celosvětový význam a můžou vyvodit i konflikty celosvětového rozsahu. V Izraeli je hranice pro vstup do parlamentu jenom 2,5 procenta, to znamená, že se do parlamentu dostává mnohem více stran, které se ještě později velmi často všelijak štěpí, vznikají různé frakce, vím, že bylo období, že, já jsem v Izraeli byl po sedmnácté, že bylo i období, kdy i Knesset, izraelský parlament, měl 19 stran zastoupených, protože se tam tenkrát asi 12 stran dostalo a postupně se rozštěpily na 19 stran. Izrael nemá ústavu, to je velmi zvláštní, Izrael nemá ústavní pořádek, sice řada politiků po vzniku ústavy v Izraeli volá, ale Izrael nemá ústavu, řídí se vlastně jenom těmi prováděcími zákony, které přijímá Knesset, ale přece jenom ta politická situace v Izraeli je především orientovaná na to, co se děje na palestinských územích, na to, co se děje. Teď Írán, velmi složité téma, teď se zkomplikovaly vztahy mezi Sýrií a Tureckem. Takže to je, bych řekl, významově o několik tříd úplně někde jinde než to, jestli byl odvolán ministr Pospíšil, nebo nebyl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co by bylo na izraelské nejenom politické scéně, ale i ve společnosti, řekněme, tabu, když srovnáte možná některé kauzy u nás nebo co by tamním politikům podle vašich bohatých zkušeností neprošlo nebo prošlo hůře než tady u nás.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Izrael je velmi liberální země, je, bych řekl, v jistém ohledu připomíná i Spojené státy. Je tam poměrně velmi silný vliv samozřejmě náboženství, já si myslím, že určitým problémem je možná postoj širší veřejnosti v Izraeli vůči té ortodoxní části, která se vlastně nezapojuje až na výjimky do vojenských záležitostí Izraele, jenom někteří ortodoxní Židé chodí na vojnu, pokud chtějí. Příliš se nezapojují ani do pracovního procesu. Tam si myslím, že ten problém, který by mohl vzniknout, je ve vztahu té, té části, která je neortodoxní vůči té části ortodoxní, no, a pak samozřejmě je to vztah, já jsem měl to štěstí, že jsem se dostal i do /nesrozumitelné/, to se povede jenom opravdu málokomu a to už je zase úplně jiný svět a to řešení toho vztahu té židovské populace, palestinské populace, to si myslím, že jsou klíčové otázky v Izraeli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že chudobou byla loni ohrožena bezmála desetina obyvatel České republiky. Počet osob žijících v domácnostech s příjmem pod hranicí příjmové chudoby meziročně vzrostl o 86 tisíc na jeden milion 22 tisíc. Jak vy hodnotíte tato čísla, tuto statistiku, vypovídají o trendu?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Vypovídají. Samozřejmě vypovídají, vypovídají o tom, co se u nás, řekněme, v posledních 10 letech v oblasti ekonomie dělo, protože ten propad v dobách ekonomického růstu, 2005, 6, možná ještě 2007, byl o nějakých 200 tisíc lidí směrem dolů, to znamená, že z toho milionu, o kterém jste hovořila, jsme se dostali někam na číslo 800, 850 tisíc. Bohužel od toho roku 2009 už se zase ta křivda zvedá a zhruba ten počet lidí, kteří se považují za osoby ohrožené chudobou, se teď dostal na úroveň roku zhruba 2005, kdy se vlastně ekonomika dala do pohybu. Možná je dobře říci ale, aby se zase tyhle údaje nepřeceňovaly, že to jsou údaje relativní. Může se stát, že osoba, která se v Německu cítí, protože ty statistiky mají mezinárodní rozměr a ta metodika je společná, takže třeba osoby, které se v Německu cítí nebo jsou ohroženy podle výpočtů německého statistického úřadu, ohroženy chudobou, tak mohou vydělávat mnohem větší peníze než u nás někdo, kdo ohrožen chudobou podle té metodiky není. Tam se, já to jenom velmi jednoduše vysvětlím, abychom se nebavili jenom obecně, ten princip výpočtu spočívá v tom, že se vlastně stanoví hranice pro tu chudobu, stanoví se v podstatě ze všech příjmů, které v domácnostech jsou, já to teď řeknu velmi zjednodušeně, se stanoví částka, která odpovídá mediánu, to znamená, prostřední mzdě v rozdělení mezd nebo rozdělení příjmů, protože tam se počítají všechny příjmy. A za hranicí chudoby se obvykle považuje 60 procent toho mediánu, takže jestliže medián, to znamená mzda, která rozděluje naši populaci příjmově na dvě části někde kolem 19 tisíc, tak 60 procent z této částky, řádově 12 tisíc korun tvoří hranici chudoby. Pak se složitě počítá pomocí takzvané spotřební nebo ekvivalentní jednotky, jak to je v domácnostech, že nežijete většinou sama nebo jsou tam děti a tak dále. Ale takhle se určí ta hranice a pod ní se potom ti, kteří nedosáhnou těch příslušných hodnot, ti se považují za osoby ohrožené chudobou. Možná spíš, abych už teď ne, příliš neotravoval posluchače tou, tím odborným výkladem, řeknu nějaké srovnání. My jsme zhruba v polovině Evropy, my se nacházíme v tom ohrožení tou chudobou někde tak veprostřed, jsou státy, které jsou na tom hůře, lépe, ale co je zajímavé, ono tak kromě této takzvaně zjišťované hranice chudoby je ještě pociťovaná hranice chudoby, to jest vlastně průzkum postavený spíše na oblasti sociologie, nikoliv statistiky. A je zajímavé, že u nás, jak my máme trošku takovou tu povahu, možná trošku něco negativizovat, to ostatně bylo i včera vidět kolem toho případu ministra Pospíšila, že máme takovou tendenci za vším něco vidět a spíš to vidět černě, tak ten rozdíl mezi tím procentem těch, kteří se cítí ohroženi chudobou podle statistického výkladu, a těch, kteří pociťují, kteří to tak berou subjektivně, je poměrně velký a jeden z největších v Evropě. Čili ta vzdálenost mezi tou pociťovanou chudobou a měřenou chudobou nebo hranicí měřené chudoby je u nás velmi vysoký, to znamená, je vidět, že něco za tou lebeční kostí u nás funguje směrem do minusu. Takže v tomhle tom jsme takovou velmi zvláštní zemí. Samozřejmě mohl bych teď tady posloužit celou řadu, celou řadu údajů, že z hlediska toho, kdo je ohrožen chudobou, jsou na tom o něco hůře ženy než muži, to je velmi zajímavá situace, přece jenom ten, ta geenderová politika, která u nás je, tak spíše nahrává mužské populaci. Samozřejmě ohroženější skupinou jsou především nepracující důchodci, rodiny s větším počtem dětí, neúplné rodiny, a tak dále. Na druhé straně poměrně dobře vychází důchodci, kteří třeba ještě pracují a už nemají žádné závazky v rodině a podobně. A pak samozřejmě kompletní rodiny, vůbec nejlépe, nebo jedni, mezi nejlepšími jsou obvykle manželské dvojice, které už mají odrostlé děti, ještě pracují a to asi jsou celkem logické, logické fakty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se podíváme do té analýzy Českého statistického úřadu, tak domácnosti v roce 2011 pocítily dopady ekonomické krize silněji než v roce předchozím. A dvě třetiny vycházejí se svými příjmy s obtížemi a jen zhruba třetině domácností to nedělá problém. Co nám působí většině z nás ty největší potíže, jaké náklady, jak se to.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tam je hezká myšlenka, co jste řekla o tom, že se teprve až v roce 2011 u nás promítly důsledky toho, toho ekonomického vývoje a tady já si nemohu odpustit jednu takovou úvahu, obvykle se totiž ví a to neplatí jenom pro nás, že vývoj spotřeby v domácnostech zdaleka nemá tak cyklický charakter jako celkový ekonomický vývoj. To znamená v dobách, kdy se ekonomice daří, tak spotřeba domácností je sice také v kladných číslech, ale není tím úplně hlavním nebo rozhodujícím motorem pro vývoj ekonomiky. Na druhé straně, když se potom ekonomice, dostane se do recese, když se potom ekonomice trošku přestane dařit, tak tím takovým prvkem, který trošku zmírňuje ty negativní důsledky, je právě spotřeba domácností, čili ta spotřeba domácností jakoby trošku vyhlazuje, jako by šla prostředkem, prostě ten ekonomický cyklus, který může mít ty úvratě mnohem výše, než je má potom ta vlastní spotřeba. To je velmi důležitý fakt, to znamená, že lidé, kteří se dostanou do potíží v době ekonomické krize, se do nich dostanou ne třeba hned bezprostředně, ale až s určitým odstupem a ten rozsah toho propadu není tak velký, jako třeba rozsah propadu v celé společnosti, proto je tam určitý posun. Samozřejmě ale mění to jejich chování lidí u nás, za posledních 10 let se ve spotřebě odehrálo poměrně mnoho nových prvků. Začal klesat význam výdajů za potraviny, to je docela zajímavá věc. My jsme vždycky byli národ, který docela rád jedl, nebo myslím, že to zůstalo, ale přece jenom náklady na potraviny už se snižují nebo to procentuální zastoupení potravy, náklady potravin, na potraviny samo zřejmě absolutně rostou. Ale v tom relativním vyjádření vůči ostatním položkám ve výdajích se význam potravin nepatrně snížil. Naopak výrazně vzrostly výdaje na bydlení, energie a všechny služby, které jsou s tím spojené v posledních 10 letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, co se týče těch potravin, tak podle různých studií i faktických zkušeností dbáme více na cenu než na kvalitu, to je samostatné téma.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je bohužel pravda a myslím, že jsme se dostali do vleku trošku těch řetězců. Na druhé straně člověk se nemůže divit zejména těm nízkopříjmovým skupinám, že trošku buď kupují levnější potraviny, anebo dokonce přestanou určitý sortiment kupovat, anebo hledají, substituují vlastně některé potraviny levnějšími druhy nebo horšími druhy. To je celkem přirozená věc. Možná bych ještě řekl jednu takovou zajímavou věc, že v těch posledních 10 letech se v té oblasti spotřeby poměrně výrazně mění nejenom poměr mezi potravinami, myslím teď podílově a vydáním na bydlení, ale také jsou tam některé útlumové prvky, jako jsou třeba odívání a šaty, které přece jenom, boty, kde přece jenom ceny šly trošku dolů a kde samozřejmě jsou to zbytné záležitosti. A pak ještě možná jednu zajímavou věc. Přesto, že rostou výdaje na bydlení a na pořízení si bytu, tak v těch krizových letech nebo v těch horších letech, o kterých jste hovořili, hovořila, se trošku snížily výdaje na zařízení bytu. To je vidět, že lidé v momentě, kdy dostanou třeba už se k novému bytu, nebo změní svoje bydlení, tak pokud mají potom někde šetřit, tak šetří na vybavení toho bytu, na zařízení toho bytu. Jsou to takové velmi zajímavé trendy nebo informace, ale já nechci unavovat zase příliš čísly, spíš si to tak snažím vložit do hlavy obecně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jinak v tomto kontextu právě i statistikou a tím celosvětovým nebo minimálně teda celoevropským trendem, jaký význam má informace, včerejší zpráva světové banky, podle které čeká tuzemskou ekonomiku příští rok po letošní stagnaci pouze vlažný růst o jedno procento HDP. Ve střední Evropě poroste nejpomaleji ze všech. Lépe na tom má být Maďarsko, Polsko či Slovensko se naopak budou těšit než, více než 3procentnímu růstu výkonu ekonomiky.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, my máme tu ekonomiku docela dost utlumenou, když se člověk podívá do Polska, které vlastně téměř ani nepoznalo záporné hodnoty v období těch nejhorších let, 2009, 2010, když se podíváme na Německo, tak opravdu naše ekonomika se růstově trošku začíná trápit, nevím, jestli těch škrtů už není trošku moc, protože ono to škrtnete jednou, škrtnete podruhé, ale to má velmi složité důsledky v celém tom ekonomickém řetězci, v celém tom reprodukčním cyklu. A to oživení ekonomiky bysme teď potřebovali. Dneska zasedá bankovní rada a analytici spekulují o tom, že dokonce sníží úrokovou sazbu, už skoro není kam, ale ještě trošku je a to je další signál, že i Česká národní banka, uvidíme za pár hodin, že i Česká národní banka už se začíná tím problémem, vzrůstem ekonomiky vážně zabývat, protože snížením úrokových sazeb se otevírá možnost pro získání úvěrů a pro určitý rozvoj ekonomiky. Takže je vidět, že i banka už tenhle zdvižený prst trošku začala brát vážně a to není úplně dobrá situace, protože my ten růst trochu potřebujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
S profesorem Richardem Hindlsem, rektorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Vy máte za sebou velmi zajímavý pobyt v Izraeli. A mohla bych ještě doplnit, že se vám vlastně dostalo velké pocty, účastnil jste se mezinárodní konference přímo na pozvání prezidenta Šimona Perese, jaká to byla setkání v Izraeli.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si toho opravdu velmi vážím, i když vzhledem k svému pracovnímu vytížení jsem dost dlouho váhal, jestli tam pojedu, ale nakonec jsem si říkal, že být pozván osobně izraelským prezidentem se asi nepovede úplně každému, my jsme se spolu setkali osobně při jeho návštěvě před nedávnou dobou v Praze. Měl jsem tu čest s ním asi 10 minut hovořit vlastně z očí do očí, což jsem vůbec nečekal, že bych mohl mít takovou příležitost. Pan prezident, bavili jsme se o něm a o mé rodině a podobně a pan prezident mě pozval na tuto konferenci, tak jsem nakonec nemohl odmítnout. Byla to konference, která má poměrně velmi široké téma, byla složená, řečníci, kteří tam byli a bylo jich samozřejmě mnoho, ale konference, která přivedla ty stěžejní řečníky, byla skutečně skvostná, protože vedle Šimona Perese, který jakoby tu konferenci celou zaštiťoval a také se tam několikrát objevil jako řečník, tak se tam objevil doktor Henry Kissinger, legendární postava světové politiky ze 70., 80.let, je to velice bystrý, dnes už 90letý pán, mimochodem nositel Nobelovy ceny, tuším, v roce 73, stejně jako Šimon Peres asi o 20 let později nebo 22 let později. Byl tam Tony Blair, byl tam Dennis Ross, vyjednavač ve vládě Billa Clintona nebo v administrativě Billa Clintona v polovině 90.let, byla ta celá řada, bylo tam několik nositelů Nobelových cen i za ekonomii mimochodem, témata byla velmi různá, byla od těch samozřejmě nejpalčivější, jako je Arabské jaro, problematika Blízkého, Středního východu v tom nejširším slova smyslu, jak jsem tady o tom už hovořil, ale také nová média, také vývoj ekonomiky jako takové, informatizace společnosti, bylo to skutečně, těch témat tam bylo velmi mnoho, nedalo se to ani obejmout, ale přece jenom pro mě bylo úžasné vidět právě několik z těch lidí, kteří hýbali nebo hýbou světovou politikou a tam si člověk uvědomí, jak někdy naše problémy jsou malicherné ve srovnání s tím, co musí řešit tito lidé, protože problémy Blízkého východu velmi často ohrožovaly minimálně mír v regionu, ne-li možná celosvětový mír a když člověk vidí několik z těch lidí, kteří do toho mluvili naprosto rozhodující měrou, tak vás to nenechá v klidu úplně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je ekonomický úspěch Izraele také značnou zásluhou právě Šimona Perese?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Já si myslím, že Šimon Peres je klasický politik, byl dlouhou dobu i ministrem zahraničí, v roce 2002 se neúspěšně pokusil získat už prezidentský stolec, tenkrát prohrál s panem prezidentem Kacavem, který za takových podivných okolností byl potom odvolán, až napodruhé se tedy prezidentem stal. Byl takovým životním druhem Jicchaka Rabina, který byl 4.listopadu v roce 95 zavražděn na /nesrozumitelné/ v Tel Avivu, ale musím říct, že on není asi v pravém slova smyslu ekonom, už jsem tady říkal na začátku, Izrael je velmi liberální zemí a měl jsem možnost hovořit s řadou lidí i v Izraeli, mám tam i některé přátele, a zajímavé je, že Izrael příliš tou krizí v těch letech 2008, 2009, 2010 úplně dotčen nebyl, oni sami Izraelci říkají, je to proto, že se z velké části orientují pochopitelně na Spojené státy, ale teď v poslední době také hodně na východ Asie, zejména Čína se stává velkým hráčem v Izraeli, a jenom z určité části, nebudu říkat, že z malé části, ale jenom z určité části se kopírovaly problémy Evropské unie do Izraele. Co Izraelci říkají, je, že se teď trošku začíná projevovat ten vliv toho, co se děje v Evropě a že teď trošinku to jejich hospodářství je jakoby trošku zpomaleno, jenom aby zase měli posluchači takový obrázek. Izrael má dneska téměř 8 milionů obyvatel, čili je zemí už se blížící počtem obyvatel naší republice a co se týče výkonnosti ekonomiky, tak hrubý domácí produkt přepočtený na hlavu je téměř 2 krát větší, než je v České republice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přednedávnem vyšla v českém překladu kniha o izraelském hospodářském zázraku, předmluvu napsal právě Šimon Peres a vy máte také kapitolu v doslovu této knihy. Hledá odpověď na otázku, jak je možné, že právě v této zemi, malé zemi, která existuje pouhých 60 let, nedisponuje žádnými přírodními zdroji a od svého založení je vlastně pořád v nějakém válečném stavu, tak jak je možné, že právě tam vzniká tak velký počet firem, mnohem víc než třeba v zemích, jako je Británie, Čína.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Ano, vy máte na mysli knížku Start-Up Nation, já jsem, už vyšla u nás podruhé teďko. Já jsem měl tu čest k ní napsat doslov nebo jeden z doslovů, v Izraeli jsem ji viděl za výlohou obchodů, knihkupectví. No, já, jestli si můžu, malinko přihřeju polívčičku, výdaje Izraele do vědy a výzkumu tvoří 4,4 procenta hrubého domácího produktu. U nás je to 1,6. V porovnání s těmi evropskými giganty, jako je Německo, Francie, anebo severské země, které teď jsou velmi progresivní, jsou výdaje na vědu a výzkum v Izraeli mnohem větší než i v těchto zemích. Podle mě jádro principu je izraelské vysoké školství, izraelské technologie a izraelský výzkum. On je samozřejmě velmi výrazně napojen na výzkum ve Spojených státech, řada špičkových vědců vystudovala ve Spojených státech, brilantně ovládají angličtinu, jsou napojeny na výzkumné a univerzitní struktury v Americe a to si myslím, že je klíčem k tomu úspěchu. A pak když ještě mohu hovořit o těchto věcech, tak vliv nebo podíl toho, co dává stát veřejné výdaje na vědu a výzkum, tvoří pouze 0,6 procenta HDP, čili ten rozdíl do čísla 4,4, které jsem řekl, jde z privátních zdrojů. Podíl privátních zdrojů v Izraeli na výzkum a vývoj, ať už v ústavech, nebo na univerzitách, je klíčový pro vývoj Izraele. Zatímco u nás je to přesně obráceně, u nás vlastně podnikatelský sektor v podstatě je státem ještě dotován na místo, co by Izrael, co by podnikatelský sektor do vědy investoval. V tom je ten největší rozdíl mezi námi a Izraelem z hlediska výzkumu. No, a pak už je tam samozřejmě jenom krok k tomu, aby vznikaly firmy, je tam velmi liberální prostředí, aby se ty firmy prosadily, Izraelci mají často tendenci zakládat malé firmy a potom je rychle prodávat, zejména třeba v oblasti informačních technologií. Ale údaje, které jsem tam získal o výdajích na vědu, výzkum, jsou neuvěřitelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jakou roli sehrává způsob myšlení. Četla jsem, že prý když izraelský podnikatel dostane nový nápad, tak se pustí do realizace okamžitě.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Izraelci jsou velmi sebevědomí lidé, ono jim ostatně nic jiného nezbývá vzhledem k politické situaci, která tam je. Jsou velmi dobře vybaveni ze škol, neříkám zase na druhé straně, že při tom běžném životu v Izraeli nenarazíte na něco, nad čím se vám také pozastaví mysl. Narazíte na zaseknuté počítače v obchodech a podobně, to se asi všechno může stát, ale Izraelci jsou velmi podnikaví a velmi zcestovalí, oni jsou vybaveni velmi dobře jazykově a právě bych řekl, že v oblasti středního a malého podnikání, to je to, co jste řekla, je jejich doména. Oni se nemohou samozřejmě nijakým výrazným způsobem, stát je to malý a nemá přírodní zdroje, je ohrožen politickou a vojenskou situací, takže nemůže, ani nebuduje nějaké obrovské firmy, ale on je především silný v těch střecních a malých firmách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže by mohl být určitě také inspirací, šlo by něco z toho modelu prosadit?

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tak určitě, o tom je možná trošku ta knížka, jak se to dá udělat, ale zase samozřejmě žádná zkušenost není úplně přenositelná, kopírovatelná, Izrael žije v tak zvláštních podmínkách, že samozřejmě on si vytvořit svoji strukturu podnikání, svoji strukturu myšlení a samozřejmě žije v jiných kulturně-sociologických podmínkách, takže z tohohle pohledu zase úplně snadný přenos do některé jiné země nebo třeba do střední Evropy si myslím, že by nebyl úplně bezproblémový.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Děkuji za návštěvu a budu se těšit na tu příští.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Také děkuji a přeji hezké prázdniny, začínají za pár hodin v podstatě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ale Jak to vidí bude pokračovat zítra určitě, Vladimír Kroc přivítá profesorku Evu Sykovou. Zita Senková přeje všem příjemný den, na slyšenou.

Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.