Jak to vidí Richard Hindls - 21. října

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, profesor Richard Hindls. Dobrý den.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste byl nedávno v Paříži na jednání takzvaného Stiglitzova výboru, nebo Stiglitzovy komise. Bylo to krátce poté, kdy byl nositel Nobelovy ceny za ekonomii Josef Stiglitz v Praze. O čem se ve Francii jednalo?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Profesor Stiglitz byl v Praze nějak o víkendu a tahle ta věc probíhala ve druhé části toho týdne, nebo následujícího týdne. V roce 2008, v době, když Francie začínala předsednictví, tak prezident Sarkozy přišel s myšlenkou, jakým způsobem vlastně přiblížit takové ty základní charakteristiky, které se dotýkají každého z nás v ekonomii, jakým způsobem je přiblížit k tomu, co cítíme trošku, jak žijeme, jaké potíže máme, jaký máme blahobyt a nebo naopak chudobu, jak jsme spokojeni nebo nespokojeni a vytvořil komisi, které se přesně říkalo Komise pro měření ekonomické výkonnosti a společenského produktu, do jejíhož čela po dohodě dostavil právě nositele Nobelovy ceny profesora Josefa Stiglitze z Kolumbijské univerzity na Manhattanu. A ta komise se přesně jmenuje Stiglitzova Sen Fitoussiho,protože ti pánové byli tři, na tom, o čem jste tady hovořil, byli dva z nich. Profesor Stiglitz a profesor Fitoussi, což je Francouz a ta komise měla, nebo ten výbor měl 27 členů a jejich jakýmsi úkolem bylo vyjádřit nebo vložit, vtisknout do ukazatelů, které jsou makroekonomickými charakteristikami vložit do nich naše pocity, nebo naší kvalitu života. To je poměrně myšlenka, jakoby zvláštní nebo chvályhodná, ale v první řadě je potřeba říci, že to není myšlenka rozhodně nová. O toto se snažilo už spoustu lidí. V ekonomické statistice nebo v ekonomii existuje pojem, kterému se říká takzvaná adekvační mezera. To je to, co vlastně vytváří jako kategorii ekonomická teorie a co potom statistika nebo prostě následné kvantitativní disciplíny dokáží změřit. A to už je samozřejmě velký problém a adekvační mezera je něco mezi tím. Já uvedu velmi jednoduchý příklad, aby posluchači měli představu. Stále hovoříme o inflaci, protože to příklad, který je velmi blízký každému z nás, stále hovoříme o inflaci, inflace je něco, co nám řekněme velmi zjednodušeně řečeno užírá peníze z peněženky, to znamená, znehodnocuje naše úspory nebo nějakým růstem cen podvazuje to, co jsme si dosud vydělali. Inflace se ovšem v tomto nejširším slova smyslu chápe jako daleko širší pojem než to, co ji měří, to je takzvaný index spotřebitelských cen, který si myslím, že běžně známe. Každý průměrný občan čas od času slyší, že je tempo růstu inflace takové, že z měsíce na měsíc se změní a tak či onak, takže, když vzrostla o 2 % z rok třebas, což je teď přibližně údaj, který platí, tak to znamená, že vlastně z vaší stokoruny vám 2 % zmizí, nebo 2 koruny zmizí, aniž jste cokoliv vlastně udělal. No a tahle ta adekvační mezera je v ekonomii a v ekonomické statistice velkým problém. A to, co vymyslela pan prezident Sarkozy vlastně bylo snahou do tohoto problému nějakým způsobem přispět. Ta Stiglitzova komise vypracovala určitý materiál, ta debata trvala asi rok, byla i po Internetu, každý se mohl zapojit, samozřejmě bylo tam těch 27 zodpovědných lidí, plus asi 8 nebo 9 poradců, no a výsledkem byl materiál, který se vlastně teď po dvou letech diskutoval. Musím říct, na velmi vysoké úrovni, dokonce se původně říkalo, že tam bude i prezident Sarkozy, ten tam nakonec nebyl, ale bylo tam několik francouzských ministrů, například i současný ministr financí Baroin, který vystřídal paní Lagardeovou, které se stala ředitelkou Mezinárodního měnového fondu. Byli tam i další členové vlády Francie, byl tam ředitel OECD Gurría, kterého jsem měl čest přijmout i ve své kanceláři, asi před 2 lety, byl tam předseda nebo ředitel statistického úřadu Eurostatu Rademacher, Walter Rademacher, byli tam představitelé dalších významných institucí z celého světa. V tomto ohledu to bylo velmi zajímavé, ale tady už trošku potom musím říci z těch kuloárních debat, když jsme potom byli na obědě a o těch přestávkách, tak musím říct, že přece jenom možná trošku tam zavládly určité rozpaky, protože vlastně, když bych tak řekl, chtělo se od hrubého domácího produktu něco, co mu není vlastní a chtělo se kvantifikovat něco, co kvantifikovatelné není. Pocit lidského štěstí, blahobytu, a teď asi každý rozumí, prostě, já vnímám především subjektivně svůj život, vnímáte ho tak vy a chtít ho nějakým způsobem očíslovat, jeden můj kolega z Vysoké školy ekonomické říká trošku v jiné souvislosti: Spravedlnost neexistuje a ještě horší chtít ji vyčíslit. Tady platí něco podobného. Mně to chvílema, když jsem to poslouchal, velmi náročné ty referáty, tak mně to tak přišlo jako určité ohýbání statistiky trošku, protože on ten problém je ekonomickostatistický a udělal jsem si takový jednoduchý příměr, že se najednou chtělo z hrubého domácího produktu vytvořit obojživelné vozidlo. Tak, jako kdybyste měl tramvaj, která jezdí po kolejích a současně by měla gumy, tak to mně tak přišlo, že prostě se tam dostalo něco, co asi je hrozně složitou věcí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak i kdyby se podařilo vyčíslit nebo nějakým způsobem vyjádřit pocit lidské spokojenosti, dejme tomu, tak kdyby to byl nějaký evropský koeficient, tak by tam musel být ještě koeficient pro Čechy, protože my jsme takoví skeptičtější.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Tohle je moc dobře, co říkáte, protože jako každý ekonom, když to trošku teď přeženu, tak teď mi odborníci prominou, ale každý ekonom by nejraději řekl, že moje spokojenost je 9, nebo 11,3 a takhle to prostě v životě nefunguje. Bohužel platí, jakkoliv si o penězích můžeme myslet úplně cokoliv, tak dokud se něco nedá vyjádřit v penězích, tak to dost dobře nejde. Ty všechny problémy, které jsou třeba s měřením chudoby, ať už je to chudoba měřená nebo nějakým způsobem definovaná, nebo takzvaná pociťovaná, tam je krásně vidět to, co jste dneska říkal, že my Češi, platí to i o Slovensku, že jsme dost daleko od toho, co se skutečně změří a co si myslíme. U nás skutečně ten rozdíl mezi tou pociťovanou chudobou a teď nebudu posluchače unavovat definicema, protože bych možná ten problém rozmělnil, ale to, co pociťujeme tou pociťovanou, nebo vyjadřujeme tou pociťovanou chudobou a tou měřenou chudobou, je to nějak definováno, u nás ten rozdíl je poměrně velký směrem dolů. To znamená, že skutečně mnohem víc lidí si třeba u nás myslí, že tu chudobu pociťujeme, nebo máme hůře v tom pocitu, než ve skutečnosti je změřená. A v tom rozdílu, o co hůře se cítíme, než je objektivně změřeno, jsme na tom podprůměrně v Evropě, nebo máme ten rozdíl větší. Takže z tohohle pohledu ta vaše poznámka je moc dobrá, protože opravdu my trošku tuhle tendenci máme.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Četl jsem, že i Bhútánci se snaží měřit hrubé národní štěstí, nikoliv hrubý domácí produkt, ale o čem vlastně vypovídá tenhle ten ukazatel?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, právě to je ten problém. Ten hrubý domácí produkt, všechno, tramvaj patří na koleje, autobus patří na silnici. Hrubý domácí produkt je prostě konstrukt, který já dokonce si netroufnu ani říct měří ekonomickou výkonnost, protože to slovo měří v ekonomické statistice je nesmírně citlivé slovo. On ji nějakým způsobem odhaduje. On definuje, ať už ze strany užití, nebo ze strany tvorby, definuje určité kategorie na straně to na straně přidanou hodnotu, na straně užití, spotřebu v domácnostech, investice a tak dále. Nechme to teď být, on definuje tyhle ty kategorie a z nich nějakým dopočítáváním, dobilancováváním, skládáním vytváří tu základní představu o našem, řekněme, ekonomickém výkonu. Já jsem si plně vědom, jakkoliv jsem profesionální ekonomický statistik, tak jsem si plně vědom toho, že průměrný občan, který má své každodenní starosti, ale já je mám také a vy je máte také, tak z čísla, že nám hrubý domácí produkt vzrostl o 2 %, nebo, že se odhaduje teď třeba Německo, které teď je takovou, řekněme, možná výstavní skříní je silné slovo, v Evropě, ale Německo na rok 2012 odhaduje 1% růst, což je zase zpomalení růstu ekonomiky v Německu, tak já se teď podržím toho údaje, abych mluvil konkrétně. Ten 1% růst říká, že ze strany třeba tvorby, že vytvoříme o 1 % nových hodnot více než letos. No, já uznávám, že člověk, který má zdravotní potíže, že člověk, který třeba má potíže sehnat zaměstnání, nebo má nějaké problémy v rodině, že ten údaj o 1 % je pro něj zvláštní, tečka. Tady nejde na to vůbec, nebo mu nic neříká, tady na to nejde nic říci. Ale na druhé straně ten údaj není určen pro to, abych si vyřešil své bolístky v rodině nebo se zdravotním stavem, ten je určen pro ekonomy pro bankéře, aby věděli, co se v té ekonomice děje. A právě, a teď se dostávám na začátek, ta snaha tam možná ohnout trošku tenhle ten ukazatel, udělat z něj obojživelníka, který nám současně řekne míru, jak jste to říkal, národní míra blahobytu, nebo něco podobného, já to plně chápu, že by to lidstvo chtělo tohle to, ale ono to prostě dost dobře nejde.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ono vůbec u těch ukazatelů, mě tak napadlo možná teď hodně odbočím, ale Evropská komise chce navrhnout, aby Evropský úřad pro cenné papíry a trhy dostal pravomoc pozastavovat vydání nepříznivých zpráv ratingových agentur. Co si o tom myslíte? Tak proč potom tady ty ratingové agentury jsou?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, u těch ratingových agentur je to opravdu velmi zvláštní, protože ona vlastně jakoby jednak pracuje i ve firemní sféře, kde tak jakoby nejprve prokonzultuje ten svůj výsledek s tou agenturou nebo s tou firmou, která si ho zadala, tak to už je samo o sobě zvláštní, já také mám pocit, že u těch ratingových agentur se ty všechny jejich výroky přeceňují. Ono to, já osobně na ně nemám nějaký zvlášť pozitivní názor, všechny tyhle ty výpady se teď množí proti ratingovým agenturám, tak já se zase nechci přidat na tuhle tu stranu úplně takhle explicitně, třeba Berlusconi, Galský, lídr vlastně hovořili o tom, že prostě se má udělat audit těch agentur a že se má nějakým způsobem /nesrozumitelné/ použil slovo policie nebo, tak to už mi přijde trošku přehnané. Ale je pravda, že já očekávám od těchto ratingových agentur především výstrahu v době nebezpečí. A znova opakuji, v roce 2007/2008 řekněme v době, kdy se vytvářela ta hypoteční bublina za oceánem, žádná z těch agentur neřekla, je to špatně, někde tady máte prázdný prostor, do kterého se snažíte vecpat peníze, které neexistují, nikdo to neřekl. A potom, když se začala hroutit nejprve řekněme finanční situace na amerických burzách a postupně se to přes vodu přeneslo do Evropy, tak teprve potom se začaly snižovat ratingy a podobně. Teď se to trošku možná jakoby Standard & Poor's nejprve snížil rating Spojených států, co se, je to tři, čtyři měsíce, co se ještě nikdy nestalo, ale to se stalo v situaci, kdy nevím, jestli to těm Spojeným státům úplně pomohlo. Z druhé strany to, co jste říkal, zakážeme jim se k tomu vyjadřovat, tak to já bych teď nesměl tady nic říct, protože sice nejsem ratingová agentura, ale tak máme právo se vyjádřit k těm situacím, ale zdá se mi, že ty výroky se trochu přeceňují.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bylo by zajímavé vědět, jak to chtějí realizovat, protože pakliže by už nějaká zpráva byla, jak by zůstala utajená, ale to je ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je druhá věc, nehledě na to, že ten hlavní kanál, který jde třeba z těch ratingových agentur, je jenom jedna cesta a existují akademická pracoviště, univerzity, spousta těch lidí v Paříži minulý týden jsou špičkoví univerzitní profesoři, jak už jsem říkal profesor Stiglitz dostal v roce 2001 Nobelovu cenu. Takže z tohohle pohledu jsou i jiné kanály, jak dostat tu analýzu ven a byly by renomované univerzity, které by asi dokázaly tu informaci sdělit.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme mluvili o hrubém domácím produktu, co s ním udělá, tedy, co udělá s HDP zvýšený DPH v příštím roce?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, to samozřejmě ono to vypadá jako lineární stáž, že se více vybere na daních, to není vůbec tak jisté, protože samozřejmě spotřebitel se chová trošku jinak, než lineárně, to znamená, pokud už mu nestačí peněženka na zvýšení svých výdajů, tak částečně z těch výdajů sleví nebo najde takzvané substituty, koupí si v uvozovkách levnější salám než ten, na který byl dosud zvyklý. Takže z tohohle pohledu se samozřejmě v tom lineárním vtahu to nepromítne. Jiná věc je, to je ze strany užití, ze strany zdrojů je zase jiná věc, na kolik vyšší sazba DPH podváže, přece jenom je to daň a nikdo daně neplatí rád, jako je všichni platíme, tak samozřejmě to podváží jistým způsobem ekonomickou aktivitu, takže najít tu rozumnou míru mezi tím, kolik potřebujeme vybrat, abychom měli nepokrytý prostě nebo bezproblémový státní rozpočet a abychom na druhé straně nepodvázali aktivity podnikatelů, je strašně složitá věc a je to samozřejmě nejenom problém politický, nechme to stranou, ale je to i velmi silné ekonomické téma a v každé té zemi je to nastaveno trošku jinak, protože tam také hraje svoji velikou roli historická zkušenost. Lidé jsou zvyklí, Švédové mají vysoké daně a nikdo proti tomu neprotestuje, nejde tam ze dne na den tu daň změnit, snížit, protože Švédové jsou tak nastaveni, zase si neumím představit, že by ve Spojených státech, kde se v různých státech Spojených států DPH pohybuje i na jednociferném čísle, najednou se zvedla na dvojnásobek. To prostě má také své historické konsekvence, takže je to velmi, velmi složitá věc.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dá se asi předpokládat, že se spotřebitelé budou snažit předzásobit před ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To obvykle mívá v ekonomii jenom velmi krátký efekt, protože jednak jsou substituty, které nahradí to, co jste si původně kupoval, jak už jsem říkal, jednak jsou komodity, které prostě se nemůžete předzásobit v oblasti potravin, což je pořád rozhodující položka, nebo klíčová položka v našem rozpočtu, se můžete předzásobit jenom částečně a ten efekt toho předzásobení je velmi malý. Já jsem si teďka rozpomněl, že bydlím kousek od benzinové pumpy, jak lidé tlačili v minulém režimu trabanty k pumpě, kolik se ušetří tím, tak se předzásobili. Já nevím, co měl trabant za nádrž, 20 litrů, tak to trošku to funguje i v té ekonomice a obvykle se tohle rychle potom zprůměruje.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pane profesore, jak je to s Nobelovou cenou za ekonomii? Ona, tuším, fakticky neexistuje, protože je to cena Královské švédské akademie udělovaná teprve někdy od roku 1968. Co myslíte, že by tomu řekl Alfréd Nobel?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je velmi složitá věc, co by tomu asi řekl. On sám definoval jenom ty základní kategorie, jako byla medicína, literatura, Nobelova cena za mír vlastně ta původní představa byla hlavně taková, fyzika, chemie, medicína, jsem myslím říkal, to nevím, jak by se na to tvářil. Tahle ta národní nebo cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomie se vydávala, uděluje až teprve od roku 1968, takže těch držitelů je teprve, kolik, 44 let. Já jsem si spočítal, že celkově za těch 44 let těch jmen, které dostali, kteří dostali Nobelovu cenu je 68 ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
I letos byli dva.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
... takže, letos byli dva, byli některé roky, kdy byli i tři a ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A převládají Američané nebo se mi to zdá?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
... ne, 47 je Američanů, já jsem si to spočítal. Zajímavé jenom 6 Britů, třeba 2 Izraelci a tak dále, takže, a to často bývá třeba v případě obou těch Izraelců, ta Nobelova cena byla udělena za spolupráce Izraelce-Američana, 47 je Američanů ze 68, sám jsem si tuhle otázku taky položil, když jsem si to tak prohlížel na Internetu. Řekl bych, že ten důvod bude samozřejmě v kvalitě amerických univerzit, o tom není nejmenších pochyb, že ta centra, jako je Harvard, nebo Byznys Cool nebo Kolumbijská univerzita, nebo Yale univerzita a řada dalších, tak si myslím, že to je nepochybná věc. Druhá věc je, že Amerika je gigant v ekonomii, jakkoliv se na ni tlačí dneska Čína a já nevím Japonsko a tak dále, Evropská unie, řekněme, jako celek přes všechny svoje potíže, které má, tak je samozřejmě americká ekonomika klíčová a ta rozhodnutí, která přichází odtamtud jsou velmi vážná. A zajímavá je spíše také taková rovnováha určitá, která existuje mezi těmi, kteří mají blíže k matematické ekonomii, to jsou ti dva pánové, kteří dostali dnes, i když, nebo dnes, minulý týden, i když jeden z nich v té ekonometrii a statistice má blíže, než ten druhý, pan Sargent má spíše ekonomické základy svých koncepcí, zatímco ten druhý spíše ekonometrické a statistické. Což mě samozřejmě zase dělá pohlazení po duši. Zhruba existuje asi polovina, rovnováha, nebo není to samozřejmě polovina, jsou i jiné koncepty, ale zhruba existuje tak napůl to, že jsou to buď ekonomičtí teoretikové a nebo lidé, kteří mají naopak poměrně blízko k ekonomické statistice, k ekonometrii, k matematice, ale nedá se to úplně vymezit, protože ti lidé nebo ta témata velmi splývají. Z pohledu toho, že to Nobel nedefinoval, to tak skutečně je. Také se někdy trošku zpochybňuje ten název, ta ekonomie jako taková, protože jednak Nobelovo dědictví to neobsahuje, jednak se přece jenom chápe ekonomie jako společenská věda, teda věda neexaktní a přece jenom ty ostatní, ten základ, ta medicína, chemie, fyzika, už ne samozřejmě literatura nebo Nobelova cena za mír, tak tam té exaktnosti v medicíně, v chemii, ve fyzice je mnohem víc a pochopitelně, že u té ekonomie také často to, že se dostávají ty ceny až s určitým odstupem, až se ukáže skutečně, že ty koncepty jsou nějakým způsobem životné, že ten člověk skutečně na tom pracoval z pohledu třeba hospodářské politiky, tedy její praktické realizace, takže se obvykle stává, že lidé dostávají za svoje práce ocenění s určitým odstupem. Já třeba řeknu v 70.letech byla poměrně velmi moderní teorie racionálních expektací a racionálních očekávání, mimochodem pan Sargent je jeden z nositelů, nebo jeden z šiřitelů této koncepce ve své práci a Lucas, který se považuje, profesor Lucas, který se považuje za jakousi bludičku, nebo za jakéhosi první světlo, které vlastně vyslovilo ten koncept racionálních očekávání, tu Nobelovu cenu dostal až o 25 let později. Takže to není nic neobvyklého.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Další nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman už v roce 2001 předpověděl euru maximálně 15 let existence. Neměl nakonec pravdu, když v roce 2004 varoval, že euro zkolabuje kvůli rozdílným ekonomikám eurozóny a vlastně se to prohloubilo i rozšířením Evropské unie?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je hrozně těžko říct. Profesor Friedman dostal také čestný doktorát naší univerzity a dostal ho také profesor Mandel, já jsem se i s profesorem Mandelem osobně setkal, s profesorem Friedmanem ne, a naopak zase profesor Mandel prosazoval ten koncept eura. Takže on je to už vlastně střet jakýchsi vědeckých koncepcí. Profesore Friedman jako mimochodem on začínal jako statistik před válkou, protože existuje Friedmanův test, který je velmi významným parametrickým testem ve statistice, profesor Friedman vyslovil toto, takže i z vás z čestných doktorátů, které jsme udělili jako univerzita těmto dvěma pánům a samozřejmě i některých dalším, tak se takhle střetávají. Tohle je strašně těžké říct s tím eurem. Já na to mám názor takový velmi bych řekl, snažím se vždycky za tím vidět něco podstatného, něco hmatatelného. Svět není černobílý, takže rozdělit svět na ty, kteří říkají, že euro je ztraceno a na ty, kteří nad ním jásají, takhle prostě to v ekonomii nefunguje. Ale co hlavně mi chybí, ať už se teď děje cokoliv v Řecku nebo kdekoliv jinde na světě, mně strašně chybí sofistikovaná analýza toho, co je dobře a co je špatně na euru. Ty jednoduché výroky, že euro nás zachrání, nebo naopak, že euro není nic, to si myslím, že je dobré ve zkratce možná pro nějaký článek, nebo spíš nějaké uvození nějaké debaty. Ale mně stále chybí za těch, řekněme, já nevím, zhruba 10 let, co to euro existuje, nebo co jsme si na něj zvykli taky trošku, tak mně chybí opravdu taková sofistikovaná analýza toho, co je tam špatně a co je tam dobře. Není už dneska pochyb o tom, že se na to šlo asi hodně rychle, o tom už pochyb není. Není pochyb o tom, že jsou dneska nějaké potíže, není pochyb o tom, že dneska asi to pro nás aktuální není, nejenom pro nás, že se píše rok 2011 a možná tak, pokud vůbec se k tomu někdo u nás rozhodne, tak bych to viděl nejdříve za 7, 8 let a nebo taky nikdy, to je druhá věc. Ale stále mi chybí ta sofistikovaná analýza toho, co je tam dobře a co je tam špatně a je to všechno přikryto těmi, já to chápu, tak svět je dneska postaven těmi zjednodušenými výroky, je to špatně nebo je to dobře na druhé straně.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste připomenul před chvílí vaši školu, tak nejlepší ekonomickou školou v regionu je právě Vysoká ekonomická škola v Praze, tak pane rektore, gratuluju. Jak jste toho dosáhli?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Děkuju. Dělá mi to samozřejmě velkou radost. My jsme dostali počtvrté. Já jsem byl sám poprvé u toho v Paříži v Burzovním paláci v Paříži, kam jsem byl pozván, abych tu cenu převzal, to se psal rok 2008, letos můj prorektor Jakub Fischer si ji převzal v Šanghaji, čili je to výsledek toho šanghajského hodnocení, nebo ceremonie, která tam potom proběhla. No, dělá nám to samozřejmě velmi dobře. Je to hodnocení, které vlastně nám udělilo tisíc, nebo přibližně tisíc rektorů a děkanů na úplné špici toho žebříčku stojí Harvard Business School, tak jenom, aby bylo vidět, kde se pohybujeme. My jsme vlastně dostali ocenění nejlepší ekonomické univerzity ve střední a východní Evropě počtvrté za sebou a to jsme vlastně zvítězili nejtěsnějším rozdílem, protože za námi se na druhém místě umístil takový gigant, jako je univerzita v San Petěrburgu, takže už z toho je vidět, že je to ocenění poměrně velmi významné. Je samozřejmě na druhé straně je to jenom anketa, není to žádný odborný nebo sofistikovaný nebo sciometricko zaměřený pohled na naší univerzitu, ale jistým způsobem mi to samozřejmě dělá dobře, jelikož my jsme v některých dalších ekonomických strukturách v Evropě a ve světě, tak třeba program, ve kterém jsme, program CEMS, já teď zase tady nebudu říkat podrobnosti, tak ten v tom jsme my a řada dalších špičkových univerzit společně, tak čili i my máme svůj podíl, tak tento program Financial Times vyhodnotil letos jako druhý nejlepší ekonomický program na světě, za Harvard Business Shool a předloni jsme byli první a Harvard byl druhý. Takže z tohohle pohledu mám samozřejmě radost, ale protože chodím také každý den do práce, tak taky bych někdy do něčeho kopl, to se taky přiznám, protože jsem taky jen člověk, takže moc taky dobře vím, co bych si ještě v té škole představoval jinak, ale je to výzva a já jsem zase spíš otevřený člověk vůči třeba kritice té školy, takže je to potřeba vidět v nějaké balanci.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Včera jsme se dozvěděli, že univerzitám příští rok klesne rozpočet o miliardu 300 milionů korun tedy, asi 5,5 nebo 5,6 %. Jak si s tím poradíte?
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
To je velký problém. Tahle zpráva se včera objevila na Radě vysokých škol a tam jí interpretoval právě člověk, jehož jsem teďka jmenoval Jakub Fischer, který je ekonomickým místopředsedou Rady vysokých škol a on tam vlastně na tiskové konferenci toto číslo uvedl. Ten pokles je samozřejmě žádný pokles v ekonomice není příjemný, pro jakékoliv odvětví, samozřejmě ani ne pro školství. Tohle to samozřejmě chápu a jsme v období škrtů. Kde je veliký problém vysokých škol, není ani tolik té absolutní částce, ale v tom, že my přijímáme lidi, kteří jsou vystudovaní, kteří jsou velmi schopni a kteří mají třeba zájem zůstat u vědecké a výzkumné práce a učit, my je přijímáme s platem, který je kolem 12 tisíc korun základní. K tomu dostanete možná 2, 3 tisíce korun osobního ohodnocení, je to člověk, který je vysoce vzdělán, který chce zůstat na univerzitách, a to teď neplatí jenom pro naši školu, ty rozdíly jsou v řádu desetikorun mezi univerzitami, ten člověk vlastně má začít bádat, vytvořit vědce, vytvořit dobrého učitele, vytvořit dobrého člověka, který najde vztah k těm studentům, to trvá 10 let, ale samozřejmě za 10 let ten člověk nebude chtít mít ten plat, který má a vzhledem k tomu, že nedosáhne ještě za tak krátkou dobu třeba mezinárodního uznání, že se nedostane do dobrých projektů, nebo dostává se tam teprve postupně, musí se to učit, musí spolupracovat s těmi zkušenými, tak se nám bohužel stává, že právě u těch nejmladších, trošku nejsme konkurence schopni, protože oni nám odchází do bank, já to plně chápu, protože, nebo do bank, prostě do, do klasických lépe placených firem, já to plně chápu, ale dobře to není, protože, když vám odejde, a teď s odpuštěním řidič, tak během pár dnů získáte jiného, ale člověk, který má vychovávat mladou generaci, se musí tím vychovatelem v uvozovkách, v tom dobrém slova smyslu stát, a to stát trvá několik let. A chcete-li dobře bádat, jezdit po konferencích, umět jazyk, chcete-li umět napsat kvalitní článek a stát se jedním z těch 60, to je samozřejmě iluze už potom, to už je vysoká meta, jedním z těch 68 lidí, kteří dostali Nobelovu cenu, nikdo z nich, nikomu z nich nebylo 25 let, to se musíte učit a tam nás ta částka strašně podvazuje.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tolik tedy pro dnešek profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Tak já doufám, že brzy zase uvidíme i uslyšíme ...
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Děkuju za pozvání.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
... za mikrofonem a že zase za rok budu moct blahopřát k tomu úspěchu vysoké školy.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
No, Petěrburg nám šlape na paty, musím se přiznat.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mějte se hezky. Na shledanou.
Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické v Praze
--------------------
Taky děkuju, hezký den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí Ivan Hoffman. Vladimír Kroc přeje příjemný poslech dalších pořadů.