Jak to vidí Pavel Kosatík - 9. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Senát včera schválil přímou volbu prezidenta, sledoval ji také Pavel Kosatík. Co tomu říkáte?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, víte, tohle je pro mě zvláštní situace. Já jsem si už před delší dobou, vlastně na začátku, když jsem sem začal chodit, tak jsem si říkal, že v pořadu, který začíná takhle ráno, že se nemají říkat nějaké špatné věci, ale já si opravdu myslím, že tohle je takzvaná hodně špatná zpráva pro tuhle tu zem. Nechci to nijak dramatizovat nebo tady nějak jako předem ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pro vás je to špatná zpráva?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano, já jsem si tím velice jist, ono se tím totiž z určité části likviduje politika v téhle té zemi. Já už jsem se toho možná tady někdy dotkl v minulosti, víte, ale doteď ti lidi, kteří nebyli spokojeni s těmi volbami tak, jak probíhaly, to znamená, na té parlamentní půdě, s prezidentskými volbami, tak si podle mě neuvědomují, že odteď ten průběh těch prezidentských voleb bude s největší pravděpodobností ještě mnohem drsnější a víte dřív, když prostřednictvím toho parlamentu, prostřednictvím těch politických stran, které jsou tam zastoupeny, se někdo rozhodl usilovat o tu kandidaturu, tak přece jenom musel tam odvést nějaký výkon, musel něco předvést, co bylo nějakým způsobem měřitelné těmi politickými měřítky a ať se nám to líbilo, nebo ne, prostě cosi za tím bylo a teď se vlastně ta prezidentská volba přenese mnohem víc do médií. Já si myslím, že včera všichni šéfredaktoři všech televizí soukromých, státních a šéfredaktoři deníků se museli radovat, protože je jasné, že příští kampaň bude probíhat na jejich obrazovkách, v éteru, na stránkách těch novin a já si nejsem jistý, jestli těžiště tak důležité debaty jako je debata o hlavě státu, patří jenom nebo převážně do médií. Já se obávám, že opravdu náš stát se tímhle tím začne podobat varieté ještě víc, než se doteďka podobal a že je to prostě strašlivá škoda.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tady jenom z některých reakcí například předsedkyně senátní ústavní komise Jiřina Rippelová řekla, že přímá volba posune Česko k poloprezidentskému režimu.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale posune jenom po formální stránce, pokud jste to sledovala nebo pokud posluchači to sledovali, tak ti poslanci nebo senátoři, kteří to schvalovali, tak si zároveň dali velký pozor, aby čirou náhodou nevzrostly tomu lidmi volenému prezidentovi kompetence, což by bylo logické, když má někdo přímý mandát, tak jako ho má americký nebo francouzský prezident, tak by měl mít kompetence tomu odpovídající, ale oni mu je naopak ubrali, takže on, jako my budeme jako šílenci chodit neustále k volbám s pocitem poměrně klamným, že jsme velcí demokraté, že máme do všeho co mluvit, a ten výsledek, o kterém budeme mluvit, to znamená to konkrétní chování toho prezidenta, ty pravomoci, které nově teďka budou ustaveny, tak budou menší, než byly dosud, takže my vlastně jako voliči jsme tímhle tím klamáni, nemá to prostě smysl.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím si, že ministr zahraničí, pan Schwarzenberg řekl, že přímá volba by byla zázrak.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já si umím, ne tedy, umím si představit, já tedy, umím si představit, když to takhle dopředu řeknu, že někdo, že to označí /nesrozumitelné/, to je to poslední, o co by mně šlo. Já jsem tím zklamán, protože to je nesystémové opatření. Víte, tady ten ústavní systém doteď ať už si o něm člověk myslí co chce, tak byl vymyšlen a po tom roce 89 dál ještě poměrně slušně domyšlen a precizován jako systém určitých vzájemných vazeb, pojistek, aby prostě ty vrcholné ústavní orgány měly kompetence, které se nějakým způsobem doplňují, ne-li na sebe navazují a teď z toho najednou tedy vylamujeme docela podstatnou část a to všechno jenom proto, že některé strany to před pár lety slíbily svým voličům. Je to, víte, v tomhle tom je právě vidět ten strašný amatérismus té naší politiky, katastrofální amatérismus a já, mně se vždycky vybaví při těhle těch konkrétních kauzách, jak ti naši politici tak suverénně kritizují ty evropské mechanismy, kde to přece jenom teda probíhá taky často jaksi omylným způsobem nebo metodou pokus - omyl, ale přece jenom na většinou na podstatně vyšší úrovni.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dalším tématem je majetkové vyrovnání s církvemi, jak třeba dneska napsaly Lidové noviny, tak kritici toho majetkového vyrovnání mají, cituji, nabito na smeč, postarala se o to ministryně kultury Alena Hanáková, která včera, když měla obhájit detaily toho klíčového zákona, který církvím vrací obří majetek za 134 miliard, nezmohla se na kloudnou odpověď.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Jo, tak to asi vím, na co narážíte, ale to podle mě nebylo včera, to bylo především v Událostech v televizi, ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V úterý, přesně tak.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Nebo teda nevím, kde všude se nezmohla na odpověď, ale já jsem to, ano, to potvrzuji, já jsem to zažil v tomhle televizním pořadu, kde ji zpovídal Martin Veselovský a kde ona koktala způsobem hanebným, ale já teď možná někoho překvapím, ale nebudu kritizovat ministryni kultury, to není až tak podstata věci, ona tím byla nějakým způsobem zaskočena, zachovala se neprofesionálně, ale tím není vyloučeno, že někdo chytřejší než ona ví, tu odpověď zná. Tam jde, víte, zase o jinou věc. Církevní restituce, to je taky evergreen téhle té politiky, to je, možná i my jsme tady už o tom mluvili a umím si představit, že leckterý z hostů tohoto pořadu a mnoho hostů mnoho pořadů všech možných médií už na tohle to téma mluvil a skoro k ničemu to není. A zase na tomhle je vidět, víte, co je na tom možná podstatná věc? Teď už skoro ani ne to, jakým způsobem se vypočítávaly ty restituce, ale že už to trvá od roku 89. Jestli v případě církví, nebo někoho jiného, to je skoro jedno, ale je tedy velmi zajímavá i ta shoda, že je to zrovna /nesrozumitelné/, ale vezměte si zase, co je to za stát nebo, jakou právní jistotu, jakou chuť žít, a říkám to nerad, vytváří stát, který skoro 23 let nechá poměrně jaksi významného původního majitele mnoho majetků čekat na spravedlnost takovým způsobem a to teď je úplně jedno, kdo kape za jakou stranu, nebo jestli jsme katolíci nebo evangelíci nebo zuřiví atheisté, tady jde o to, že ten soukromý vlastník, jak snad i většina z nás nejenom si myslí, ale i vidí za těch 22 let kolem sebe, se téměř ve všech případech o ten majetek postará lépe než stát, například proto, že ten majetek je jeho, že k němu má bližší vztah, nebo proto, že ten soukromý vlastník je drobnější, intimněji, že tam jde o intimnější poměr k tomu nějakému konkrétnímu vlastnictví, k nějaké konkrétní nemovitosti, než když se to všechno řídí z Prahy z nějaké vlády nebo nějakého ministerstva. Já si myslím, že toto ani nemusím pitvat, tady se prostě z těch církevních restitucí stalo takové eldorado pro dnes už velké množství velkých lidových mudrců a v těch televizích to pořád zažíváme, kteří neustále znova nám, posluchačům, vytahují nová a do té doby neslýchaná čísla, ministryně kultury na to reaguje s vytřeštěným zrakem, je to všechno až téměř opět varietní zábava, ale podstata je, když ta společnost nebo ten systém po tak dlouhou dobu 2 desítky let není schopen toto vyřešit, tak tím prostě dává vysvědčení sám sobě, to se prostě nedá vyhodnotit nějak jinak.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po 20 letech ale byla konečně, prošla teda novela, která od příštího roku zruší doživotní imunitu zákonodárců a ústavních soudců, imunita by nově trvala jen po dobu výkonu mandátu. Dobrá zpráva?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrá zpráva, ale to jsme o mnoho řádů níž, nebo nejsem si jist, kolikrát, určitě, tak ta doživotní imunita, to byl takový jakýsi aspoň v mých očích požadavek takového tradicionalistického skoro bych řekl monarchistického myšlení, protože, proč v demokracii imunita doživotní, to asi se nedá až tak plně logicky nebo racionálně vysvětlit, takže z toho se raduju, ale že by se tím daly vyvážit restituce nebo přímá volba, tak se obávám se, že ani náhodou.
redaktor
--------------------
Posloucháte Jak to vidí spisovatel a publicista Pavel Kosatík. Záznam tohoto pořadu si můžete poslechnout už za hodinu v audioarchivu na našem internetu. Needitovaný přepis dnešní debaty najdete zítra také na našem internetu na adrese dvojka.rozhlas.cz.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Asi každý z nás zažil nějaký telefonát od určité společnosti, která něco nabízí. Podle vás se v poslední době stupňuje, řekněme firemní teror různých společností, které nabízejí různé věci, kolikrát denně vás obtěžují?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak, kolikrát denně, to nevyhodnotím, ale je to určitě několikrát týdně, možná i jednou, dvakrát denně, to bych teď nechtěl nějak říkat přesně, ale je to věc nepříjemná. Docela by mě zajímalo, povíme si potom, jakou s tím máte zkušenost vy, ale zajímalo by mě, jakou mají zkušenost s tím posluchači, jestli opravdu to ty firmy nezačínají trošku přehánět tady s tím přímým atakováním a docela bych předtím varoval, myslím si, že my jako společnost nebo my jako občané už jsme tím opravdu hodně obtěžováni a že jsme trochu přehlédli nebo já teda ve svém životě jsem přehlédl, že tady tento sektor těch velkých molochů, těch velkých firem toto už opravdu trošku přehnal s tím vstupem do soukromí. Já uvedu na jednom nebo dvou příkladech a asi bych měl i jmenovat konkrétní firmy, nebo možná by to nebylo na škodu. Já mám jednoho z telefonních operátorů, firmu O2, nežádal jsem je vůbec o nic. Po několikerých právě tady těchto telefonických atacích se mi přihodilo, že mi tak jako vnutili jakousi kartu s nějakými slevami, bylo mi v podstatě líto toho, že s tím operátorem jsme strávili tolik času těmi debatami telefonickými, ten další postup, pokud to neznáte, je takový, že ono to pokračuje poměrně složitě, oni za vámi vyšlou kurýra, který přijede k vám domů ve stanoveném čase, vy tam samozřejmě musíte čekat. On někdy přijde přesně, někdy přijde později, poměrně dlouho to trvá, sepíše s vámi poměrně podrobný dotazník. V tom dotazníku se vás ptá na spoustu věcí, o kterých vy těžko pochopíte, jak to souvisí s tím konkrétním telefonním číslem nebo s těmi slevami, ptá se vás kromě všech možných rodných čísel, občanských průkazů, tak se vás ptá na výši vašich příjmů, ptá se, kolik máte dětí, jak dlouho bydlíte v bytě, kde vás zastihnou a tak, víte, je to taková až trošku nepříjemné. A pak oni vám napíšou, že vám tu kartu nedali, což mi nevadí, až teda na to, že jsem tím ztratil spoustu času a že ty informace prý zruší, takže vlastně jediný výsledek tady toho všeho je, že ta firma od vás získala informace, do kterých jim vůbec nic není, které vy byste jim normálně vůbec nedala a přiznávám teda z jakési své hlouposti.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste podlehl?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem podlehl, já se tím nechlubím, já se za to stydím, ale umím si představit, že se to takhle může stát leckomu jinému a je to velmi nefér tady od těch firem a opravdu bych před tím varoval, protože pak nikdy nevíte, kde ty vaše soukromé údaje budou figurovat. Podobné jednání zase zažívám, to jsou takzvané úctyhodné firmy, to mi na tom vadí, jo. Když vás někdo obtěžuje, nějaký prodavač nějakýho sektářskýho časopisu, tak s tím si poradíte během vteřiny, ale teď třeba předevčírem mi přišel papír od České spořitelny, představte si, to je firma tak jakoby erbovní, nebo jedna z erbovních českých firem a oni vám nabízejí půjčku. Vy nepotřebujete shodou okolností žádnou půjčku, ale umím si to představit, že starší člověk, který je na tom blbě, který má takový důchod, jaký tahle ta země často důchodcům dopřává, tak to prostě studuje. A teďka na tom papíru je velkým písmem napsané výhodné, výhodné, dostane bez dalších podmínek až 170 tisíc, a to se tak může leckomu zalíbit. A až pak dole úplně vespod toho papíru jsou takové malé téměř neviditelné blešky a tam, když to čtete teda ještě dál a pozorněji, tak zjistíte, že to až tak výhodné není, že ..., no samozřejmě platíte za zřízení toho účtu, pak platíte pravidelný poplatek za to, že ten počítač jednou měsíčně to tam otočí a zaregistruje, jestli na tom účtu byly nějaké pohyby, a pak platíte velmi podstatné poplatky, takže dokonce úplně tím nejmenším písmem je na konci tohoto úředního papíru napsáno, že vy z těch původně zapůjčených 170 tisíc výhodně zaplatíte 277, což mně se podobá lichvě, tomuhle jsem vždycky říkal lichva, když ten úrok je takový už jako skoro ďábelský. A víte zase, ti lidi to dostávají do schránek, aniž o to stáli, tohle vytváří ta firma sama a protože téměř nikdy, kdo tady do toho by skočil nebo kdo by do toho spadl, nebo kdo by jim to spolknul, to nebude asi moct schopen splácet normálním způsobem, protože se mi to zdá téměř vyloučeno, tak jsme u odpovědi na otázku, kdo vytváří ty blbé poměry tady u nás, myslím teď ve finančním světě, jsou to ty velké firmy samy, které nás do těch pastí lákají. Neříkám, že vždycky, není to jediná příčina, není to jediné pravidlo, ale znova přijde mi to hanebné a pak si večer pustíte reklamu a tam v prime time nějaký sekáč nebo nějaká dáma v krásném kostýmu dělají téhle té firmě reklamu a žádají o to, abychom všichni vběhli do jejich náruče. No, já jsem tím šokován. Víte, to jsou firmy, které, to je vlastně ten zlatý poklad české ekonomiky, který nás tímto způsobem vábí do propasti. Kdybychom na tohle kývli, tak jsme na tom velmi zle.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Znamená to ale také číst velmi pečlivě, co podepisujeme, k čemu dáváme svolení používat naše osobní údaje.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jistě, tak zní rozumná odpověď, dávat si pozor, ale to, že ta takzvaná solidní firma vás láká do pasti, je prostě hanba, to se nedá nazvat jinak.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem za agresivní obchodní praktiky nebo porušení zákona o ochraně spotřebitele je pochopitelně možné obrátit se na Českou obchodní inspekce, možná jenom doporučení.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jistě, ale to ta babička v těch 75 letech zpravidla neudělá, protože by na to potřebovala mít advokáta, na kterého by si musela půjčit nějakým takovýmhle šíleným způsobem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pojďme k dalšímu tématu, České dráhy zavedly speciální kupé pro ženy, a to z důvodu bezpečnosti. Vidím, už jste se pousmál. Přiznávám se, že jako žena často na cestách, v noci jsem se vrátila, cestovat v poloprázdném večerním vlaku pro mě osobně není moc příjemné, nic proti tomu, že bych namítala proti mužské společnosti v kupé.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já to beru, já to respektuju, ale zase, tohle to je prostě věc, a teď teda co myslím slovem věc, věcí myslím bezpečné cestování ve vlacích nebo teda ve veřejných dopravních prostředcích, tak to je podle mě téma, které by, kde by muži i ženy na tom měli být stejně. Já ..., neměl by být nikdo zvýhodněn a hlavně teda ne znevýhodněn. Já si nemyslím, že ti muži, které ten průvodčí vyhodí, aby tam mohly sedět ženy, takže to nějak úkorně na ně bude působit a tak, ale jenom se mi zdá, že je to opět takzvané jakoby hloupě vymyšlené opatření, protože vy, pokud tedy jste se bála ve vlaku, tak se možná nebojíte mě nebo konkrétně, nebo ne některých dalších konkrétních mužů a přitom zase znova i před námi jste chráněna a víte, je to takové úřednické rozhodnutí, které ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je nedotažené?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já nemám rád ironické komentáře a na těch blozích jsem četl všechno možné, byly to občas bohužel blbosti, ale já si nemůžu pomoct, mně se to taky tomu apartheidu, když to přeženu, se to trošku podobá. Jako někam smíte, někam nesmíte a je to jenom proto, nebo je to hlavně proto, že ta železnice si s tím s tou bezpečností neví rady nějakým normálnějším způsobem, tak prostě ty lidi oddělení a zase tím vzniká fikce. Já nevím, jestli si žena, která cestuje, tak, jestli se bude cítit bezpečněji jenom proto, že si sedne někam, kde má cedulku, že je to jenom pro ni. Tam já se obávám, nechci nikomu kazit náladu, ale to nemusí vyřešit veškeré problémy, které v tom vlaku můžou nastat. Takže je to takové razítko, někdo něco rozhodl a mně se zdá, že je to hloupé razítko.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Teď jsem seděla v kupé úplně sama, vlak byl poloprázdný, byla v něm tma, protože vypadla elektřina.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je katastrofa zajisté, která nesouvisí s tím, jestli ve vlaku jeli jediný muž nebo dva.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A bylo to ženské kupé v tomto případě, takže asi ta debata by se měla ale vést o bezpečnosti vůbec pro všechny samozřejmě.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Debata by se měla vést, tahle debata pro mě odhalila téma, které do té doby jsem si tolik neuvědomoval, protože vlakem nejezdím, nejsem žena, že tady existuje cosi jako masivní strach ve veřejných dopravních prostředcích. Je-li tomu tak, tak se to musí řešit a ne tedy takto, protože tohle vůbec žádné řešení není, to je pseudořešení, někdo si někde namluvil, že to rozhodl, dostal za to možná prémii, ale nevyřešil nic.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká spisovatel Pavel Kosatík.
redaktor
--------------------
Každý všední den vám v pořadu Jak to vidí nabízíme zamyšlení a postřehy našich exkluzivních hostů, Jak to vidí každý všední den v 8.30 na Dvojce.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přednedávnem rozvířila hladinu a blogy rozhovor Josefa Mašína pro Mladou frontu DNES, kdy mimo jiné řekl, cituji - Jan Palach byl labilní a v depresi. Oběť, jakou před 43 lety přinesl, nepatří do západní civilizace. Oslavovat by se prý proto měli jiní hrdinové, například Kupeš s Gabčíkem, kteří provedli atentát na Heydricha. Josef Mašín se v rozhovoru také pozastavoval nad tím, jak silně si Češi připomínají Palachovu tragickou oběť. Jak hodnotíte tyto výroky?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ono už to médii asi trošku proběhlo, ono to svádí a i ten Mašín, pokud to takhle vyslovil, tak jakoby k tomu nabádal, abychom takovým jako trošku fandovským nebo diváckým způsobem si vybírali mezi jednou nebo druhou možností, to znamená, to znamená stavěli Mašíny proti Palachovi a přidali se k jednomu nebo druhému, což by zároveň znamenalo proti tomu opačnému. Já si myslím, že to by byl velice nešťastný způsob, jak se k tomu stavět, i když si to Josef Mašín sám může myslet. Já se domnívám, že tahle společnost nebo každá společnost potřebuje oba typy lidí, to znamená ty, kteří, když to teďko řeknu obecněji, tak ty, kteří proti zlu vystupují manifestačním eticky závažným a k přemýšlení vybízejícím činem a pak i ty, kteří eventuálně jsou schopní jaksi upřímnému zlu vzdorovat přímo, nevím, jak to teď eufemisticky nazvat, ale na téhle té záležitosti, na tom, já to řeknu rovnou, podle mě nešťastném vystoupení toho pana Mašína, je podle mě zvláštní ta role zase médií, která to asi způsobila, nebo ten způsob, jakým se to v těch médiích prezentovalo. Ono to vyšlo jako hlavní zpráva v jednom z nejčtenějších deníků Mladé frontě DNES, a to, bylo to ve formě rozhovoru tuším a dělal to novinář, který tam má na starosti novodobou historii, čili člověk, který s tématem Mašínové a s tématem novodobých vin a komunismu a kdo za to může, tak se nepotkává poprvé, ale mě to malinko šokovalo, že oni vlastně toho člověka, který má ty názory teda, jak se ukázalo, až nešťastně razantní, tak oni to prezentují způsobem, který je až jakoby manipulující, víte. Já, když s někým mluvím a pro noviny nebo pro média a teď zjistím, že nemluvím moc chytře, tak já se z toho neraduju, netetelí se mně duše blahem a nepomáchám ho v tom, abych ty noviny o to lépe prodal a aby vyšel vzrušující text.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Cítíte to takhle z toho textu?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano, to je jednoznačné. Já bych se v tom snažil najít nějaký smysl a tady v tomhle tom vyjádření ten velký smysl nebyl. Bylo to takové prostě uklouznutí starého pána. Říkám to nerad, ale prostě chytrá věc to nebyly od něj. Takže bych tomu dal prostě odpovídající prostor, otiskl bych to na místě, kde se v novinách tiskne uklouznutí, to znamená na straně 24 vlevo dole dejme tomu, ale když se ..., víte, oni věděli, že je to skandální výrok, že to všichni budou komentovat včetně mě teď tady a že to všichni budou se prostě budou mudrovat nad tím, jestli ten Palach nebo ti Mašínové, co je za tím, a je to typická prostě docela zcestná úvaha jako přemýšlet tímhle tím způsobem, jako stavět jedno proti druhému a ještě na základě teda jakýchsi neuvážených výroků, které někdo potměšile tiskne.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že tedy šlo o nějakou nafouklou mediální bublinu?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jsem si tím skoro jistý, ano.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, pokud vím, tak proti článku se pan Mašín neohradil.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale to neznamená celkem nic. Tak znovu říkám, to je starý pán, který žije v exilu, já ho, opravdu teď ho nehájím, ani nekritizuju, já jenom jsem z toho článku cítil, že to, co bylo vysloveno, tak bylo řečeno jiným tónem a byl tomu přisuzován jiný smysl, než jak to konkrétní médium nebo jak to ten novinář s radostí zpracoval, on to vlastně lapil tu informaci a na prsou ji donesl s radostí na tu první stránku deníku, kam to teda nepotřilo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že odpověď asi na celou tu problematiku poskytl už v polovině devadesátých let filozof Karel Kosík, o kterém jsme tady jednou tady v Jak to vidí spolu hovořili.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Co řekl?
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V eseji Marnost oběti napsal, cituji: "Kdo se obětoval, vystavuje se i po smrti nebezpečí, že potomci zpochybní jeho čin jako marnost, nebo si jej přivlastní a přizpůsobí svým partikulárním účelům."
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale to je bohužel osudem každého, kdo cokoliv vykonal. Nebo může být, tak.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A ještě máme chviličku na naše podle času poslední téma v dnešním Jak to vidí, a to je pražský výstavní život podle vás trochu tristní. Jak to?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, ano, odlehčíme to nakonec trošku, to máte pravdu. Podívejte, teďka tady v Praze skončily 2 docela velké výstavy Joži Úprky a Václava Radimského, obě jsou to silná jména související shodou okolností v obou případech s impresionistickým obdobím, to znamená, s nástupem moderny Francií inspirované. A já jsem na obou těch výstavách byl, dokonce i několikrát a byly velmi hojně navštíveny. Vždycky, když jsem tam byl, tak tam bylo plno lidí. A já jsem si uvědomil, jak se ten pražský výstavní život během pár let posunul směrem k takovému jakémusi měšťanskému vkusu nebo česky měšťanskému, takovému ne, že se preferuje umění, které nic neproblematizuje. Ono to začalo před léty já nevím výstavami Shikanedra což je výsostný malíř, tedy ještě ty hranice byly nasazeny poměrně vysoko nebo Mařákovou školou a pak to tak jakoby začalo sestupovat a začalo se vystavovat to kvanta já nevím obrazů Brožíkových nebo vůbec ten okruh malířů generace Národního divadla, kde ne všichni teda byli tak dobří jako Mikoláš Aleš v době, kdy tvořil nebo navrhoval Luneta a ono je fakt rozdíl mezitím, když vystavíte Shikanedra anebo Ženíška a teď na tom Úprkovi to bylo vidět, já jsem si tam trošku připadal nebo umím si představit, že takhle nějak, tak podobnou atmosféru měly výstavy za druhé republiky, kdy teda Úprka mimochodem taky hodně frčel a kdy es preferovalo takové jakoby nacionalistické umění, takové obrazy, které souvisejí s národopisem, kde, a to je i v případě toho Radimského, který tedy není národopisným malířem, spíš krajinářem, ale když vedle sebe vidíte stý obraz téhož malíře, tak máte pocit, že se pořád díváte na totéž, pořád je to to, co on se v těch 30 letech v té Paříži naučil, a pak celý život to sekal podobně, říkám to nerad, ale není to bohužel složitější. Čili my už dneska preferujeme skutečně malíře, kteří patří do toho základního fondu českého umění, o tom není sporu, ale kde vás opravdu nerozruší vůbec nic.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Více konfrontace byste čekal?
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak určitě. No, tak umění není jenom to, že dostanete to, co předem víte, že tam bude, to je vlastně opakem umění, to je neumění. To umění má vás trochu znepokojovat, má vám tam říct něco nového a my tady na tomhle tom sestupujeme, my v tomhle tom smyslu tu výstavní politiku aspoň těch větších galerií nebo těch galerií, které jsou v centru Prahy, nemyslím teď Dox nebo Galerii Rudolfinum, tak tam to prostě jde trošku dolů. A zase se mi zdá, že se do toho promítá taková nálada společnosti, která nechce mít ty problémy, která spekuluje nebo v horším případě i kalkuluje s takovými pokleslejšími formami toho českého nacionalismu a tady máme ten odraz toho, jako já jsem se tam nudil přeukrutně, ale nechci to někomu hanit. Je možné, že ty masy diváků tam byly jako spokojené a šťastné, že vidí zase znova 40 variancí jízdy králů vlčnovské. Ale víte, nic proti tomu, ale to jsou prostě, to je umění, které od té doby pokračovalo i někam dál, a to pokračování a hlavně ten současný stav toho umění, jako o tom se dozvídáme u nás velice málo a to už vůbec teda nemluvím o konfrontacemi se světlem, že jo, to už by byla úplná katastrofa.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To si necháme jako téma na příště.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tam nebude o čem mluvit, protože k těm konfrontacím v podstatě nedochází.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká na závěr dnešního vydání Jak to vidí spisovatel Pavel Kosatík, děkuji za vaše postřehy, mějte se pěkně.
Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Díky. Na shledanou.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra Vladimír Kroc v půl deváté přivítá neurochirurga Vladimíra Beneše. Zina Senková přeje příjemný den. Na slyšenou.