Jak to vidí Pavel Kosatík - 26. dubna

Stačí napsat na náš e-mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

JUDr. Pavel Kosatík
Většinu svého času prý tráví jako autor na volné noze. Vydal mj. životopisy Jana Masaryka, Ferdinanda Peroutky, Olgy Havlové, Pavla Kohouta, Jaroslava Preisse. Je ženatý, otec tří synů a knihomol.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Senát podle očekávání zvolil všechny 4 kandidáty na ústavní soudce, které navrhl prezident Miloš Zeman. Stanou se jimi dosavadní soudkyně Nejvyššího správního soudu a 3 profesoři právnických fakult. Uspěl tedy Miloš Zeman ve své první důležité povinnosti lépe než jeho předchůdce Václav Klaus?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak já občansko-laicky to budu komentovat, ale zdá se tím právem, tím způsobem na jaký má právo a jak má vlastně povinnost to komentovat každý normální občan, každý posluchač. Já si myslím, že uspěl, nebo snad i nějaké komentáře na toto téma jsem zachytil, protože teda konečně po té docela dlouhé době, kdy ta sestava Ústavního soudu připomínala spíš nějaké, nějakou ústní dutinu s pahýly u člověk, který si dlouho nečistil, tak teď teda se podařilo po těch dlouhých předchozích měsících nenominování nebo navrhování nemožných kandidátů, jako byl Zdeněk Koudelka, tak se povedlo teda dorovnat řady, což je strašně dobře, protože ten význam Ústavního soudu evidentně poroste i v této době naší zřejmě mladé a rodící se prezidentské demokracie. Já tady trošku želím toho, že se to aspoň nějak nepovedlo s tím pokusem, který měl nešťastný název té prezidentské velezrady, já už teď to slovo nechci opakovat, nebudu to ohřívat, ale ten smysl toho pokusu já jsem před těmi několika týdny skutečně vnímal i v jakési výstraze tomu prezidentu tehdy nastupujícímu a nám současně vládnoucímu, aby se zas tak moc do těch změn praktik politických nepouštěl jenom proto, že byl zvolen jiným způsobem. Tady u nás i nadále přetrvává podle ústavy demokracie parlamentní nikoliv prezidentská a kdyby se to takhle silou tlačilo, k čemuž současný pan prezident asi teda násilné sklony, a tak by z toho mohla, tak by z toho vznikla každodenní témata pro debaty, jako je tato, ale nevím, jestli by to v důsledku byla až taková senzace. Mě to mrzí i v takových věcech jako jsou třeba ty dohady s panem ministrem zahraničí o to, kdo kde zasedne, v jakém zastupitelském úřadě, protože je to politika samozřejmě, je to vždycky zápas někoho s někým, různá hlediska spolu soupeří, ale ta zem se mi zdá v současné době potřebuje něco úplně jiného a sice to, aby občas ti nahoře vyslali dolů signál, že jsou schopni se domluvit a v zájmu všeho zatnout zuby. Není vůbec nikomu k ničemu, když se přijede do Rakouska nebo do Bratislavy a teď je vidět, že ministr zahraničí musel zůstat doma a to jsou takové neobvyklé věci, jako kdyby vy jste měla přijet na návštěvu ke své rodině a přijelo vás polovina a ani jste neřekla proč, to jsme v jednoduchých rovinách, toto jsou složité roviny. Takže je to takové, nechtěl bych moc, aby to se vyvíjelo tímhle směrem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se, pane Kosatíku, zmínil o ústavě, nezdá se vám, že v poslední době právě v souvislosti s tímto dokumentem slýcháme jak ústavu číst, že existují různé výklady. Když se k tomu vyjadřují různí ústavní právníci, experti, tak často zazníváme třeba i konkrétně v té kauze jmenování nových velvyslanců, že vlastně prezident Miloš Zeman nyní skutečně jedná podle ústavy, nicméně, jakýsi úzus nebo nepsaná praxe je jiná. Tak se ptám, jak číst ústavu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To je těžké, tak tohle je na tom právu jedno z těch nejhezčích, jo ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To je vaše, promiňte, původní povolání.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, je původní povolání, ale nevěnuju se mu, takže teďka tady ani náznakem to není odborně autoritativní výklad, ale jasně, že ty normy musí být jednoduché, protože nejde napsat předpis na úplně každou situaci. Ono už dnes ten právní řád de facto takto dopadá, že včera jsem si zrovna povídal s dvěma kolegy právníky, kteří mě ujišťovali, abych ani na okamžik neočekával, že oni jsou schopni nějak ukočírovat alespoň ty podstatné části právního řádu a bez aparátu, který mají k dispozici, ale možná ani s ním prostě už to nezvládají. Ten příval těch právních předpisů, což mimochodem taky teda odpovídá o úrovni právního vědomí tady. Víte, o úrovni právního vědomí nevypovídá jenom to, že něco neznáme, nebo že se na veřejnosti lidi nechovají podle práva, ale i to, že jsou těmi předpisy zavaleni do té míry, až není vlastně možné na to nějak důstojně reagovat. Každý, kdo teď v březnu podával daně a měl k ruce třeba nějakou paní nebo pana účetního a poslechl si, kolik všech dalších předpisů ten dotyčný musel meziročně aspoň trošku zvládnout, tak mně se z toho protáčejí panenky vždycky, no, ale to odbočujeme. Ta ústava, je to metafora, nutně to musí být jako dobré právo sedí pevně a zároveň v něm musí být určitý metaforický prostor a já jsem rád, že i ta jeho zvyková část se tam tak, jak vy jste to zmínila, že se tam uplatňuje, že to nejsou jenom normy, které jednou někde byly slavnostně odhlasovány, ale, že souběžně s tím s vyvíjí taky ta precedenční část a já bych ji rozhodně nepodceňoval nebo neodstřeloval nebo nebagatelizoval jako něco, co jenom proto, že se pouze po x let samo udržuje a prosazuje, že se to tak jakoby naplavilo, jako někde na mořském břehu, takže jenom proto je to míň než ta silná, tvrdá norma. To tak není, to se musíme obě ty věci se musí vyvažovat, musí se přemýšlet, co tím bylo myšleno, co tím bylo získáno a musí to samozřejmě teda, to je podstata, posuzovat člověk, který je schopen přihlížet i k cizímu hledisku a ne, že jenom tlačí ten svůj transportér těžce plně naložení toho svého kategorického názoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vrátila bych se ještě krátce ke jmenování, respektive schválení nových 4 kandidátů na ústavní soude. Místopředseda Senátu Přemysl Sobotka se obává, že nebo aby nově zvolení ústavní soudci navržení levicovým Senátem, levicovým prezidentem a schváleni levicovým Senátem, nerozhodovali politicky. Co vy o tom soudíte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to nebezpečí tady u nás samozřejmě je. Něco podobného v bledě modrém se stalo o dva týdny dřív nebo takhle je to aspoň interpretováno, v souvislosti s Ústavem pro výzkum totality tak řečeným, že jo, my jsme zvláštní země, tady není, stát není reprezentantem jednoho zájmu, ale v zásadě dvojího. O tento stát bojují dvě silné skupiny snad koalicemi by se to dalo, ale ne moc přesně nazvat, které dávají najevo, že vyhrají-li volby, tak z politiky těch předchozích nezůstane kámen na kameni a už jsme to v minulosti několikrát takhle zažili. O tom právě mluvím, nebo to naznačuju, že ta spolupráce, ona spolupráce to asi nikdy nebude, ale teď, aby ten souboj jejich měl takové parametry, aby to vždycky nekončilo to střídání stráží tím velkým třeskem a takovým tím "a just" prosazením své vlastní moci, no. To, že jedna politická strana nedůvěřuje kandidátům druhé znamená, že politizace instituce jako je Ústavní soud je tady zřejmě větší než je záhodno, no a to není dobrá zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem ukazuje se také, že předlistopdové členství v KSČ nebo angažmá u vojenské prokuratury v 80. letech už nejsou tématem, když se podíváme na ty 4 kandidáty?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Podívejte, to je složitá věc a je složitější než byla ještě před pár lety. Kdybyste se mě takhle zeptala před 5 lety, tak bych vám řekl, že předlistopadový kandidát tam nemá co dělat. Já jsem generace, která dospívala v 70. letech, mojí generaci hodně kamarádů do té strany nalezlo, vím, jak mě to štvalo, vím, jak jsem tím trpěl, ale nemyslím to jenom jako s ohledem na nějakou svou vzpomínku, myslím to tak, že kdo v té době nastupoval do téhle té partaje, tak nebyl nic moc a ta společnost si to pamatuje taky, takže jakási očista v tomhle tom je potřebná. Ale má to i druhou stránku, a sice tu, že ten klacek toho komunismu se často používá až příliš snadno, že se stalo a stává čím dál víc jakýmsi fetišem v ruce těch antikomunistů a oni vždycky vystartujou proti někomu a spolehnou se na to, že použijou tohle slovo a že to z nich automaticky okamžitě během chvíle nezaslouženě udělá lepší lidi než jsou ti ostatní. A tohle mě k smrti, smrti protivný. Bohužel jde-li o složité případy, a tady většinou jo, tak ten případ musíte posuzovat vždycky konkrétně. Doporučuju velmi naléhavě, aby se neříkalo, že všichni, kdo byli komunisti, tak jsou nepřátelé, poněvadž z toh by mimo jiné plynulo, že všichni, kdo komunisti nebyli, jsou přátelé, což je absolutní nesmysl. Tahle společnost je na tom mnohem hůř než tak, aby své problémy byla schopná definovat jenom z nějaké vzpomínky na komunismus minulý a nebo s ohrožením komunismem současným. My jsme ohroženi postkomunismem ODSáským a bůhví jakým a to, co se tady po roce 89, víte, já jsem byl jakýmsi antikomunistou v 90. letech taky v závislosti na tu revoluci, já jsem si prožil cosi jako ten fukujamovský konec dějin. Já jsem měl pocit, že opravdu jsme se odřízli od něčeho velmi zlého, to si nepochybně myslím pořád a domníval jsem se, že jsme to vystřídali něčím, co je podstatně jiné a lepší. A tím už si teda zdaleka tak jistej nejsem. Ten, ty režimy jsou nebe a, oheň a voda, poněvadž tehdy svoboda nebyla, ani ta formální, dnes je hovor, jaký my vedeme, bychom před 25 lety nevedli ani náhodou, vůbec by nás sem nepustili, strčili by nás za katr hned dole na bráně. Ale víte, ten, ještě jednou to řeknu, ten antikomunismus současný mi přijde duchovně tak neproduktivní, až se kolikrát stydím, když to slyším. V souvislosti s Ústavem pro totalitu, ale i v řadě jiných kauz. Nevystihuje to prostě náš současný problém. Slovo komunismus je v současnosti fetiš a ten problém, který máme, je mnohem horší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zatímco Ústavní soud se doplňuje a prezident má o jednu starost nebo velký úkol méně, tak vrásky mohli bychom říct přibyly u premiéra Petra Nečase, protože vedení pražské radnice je v krizi a otevřeně se píše o tom, že jde spíše než o koaliční, vnitřní, pražský problém na magistrátu, takže jde o podobu budoucí ODS. Jak vy to vnímáte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak zase mám to jenom z médií a čili moc hluboký názor na to nemám, ale zdá se mi, že zrovna současný pan primátor Svoboda při všech určitých pochybnostech, které já o něm mám, tak je pro mě jeden z těch možných představitelů toho prologu, který, pokud by v té straně časem došlo k nějakému opravdu rozdělení a podstatnému tření, tak bych si ho představoval na té lepší straně v nějaké dobré pozici. Myslím si, že by na to mohl mít, no. Nevím, jak nějaké ty útoky, které proti němu teď začaly být vedeny asi před 14 dny v souvislosti s těmi kartami a tak dál, nevím, jak to probíhá, nechci ho tady nějak, jako je tam pro mě strašně moc nejasných věcí, což je jistě zájmem různých těch kmotrů, aby se to co nejvíc kalilo a tak, ale to, že včera teda veřejně odešli dva gentlemani, představitelé toho kmotrovského křídla, tak to asi nejde vyložit jinak, než jako dobrá zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Primátor Svoboda odchod expředsedy pražské ODS Borise Šťastného a bývalého radního pro kulturu starostu Prahy 10 Milana Richtera komentoval slovy, že oba pánové byli vyznavači různých kamaráčoftů a starých pořádků a že to nezapadá do současné transparentní politiky, kterou magistrát podle pana Svobody vede. Takže, jak přeložit to, že odcházejí tito vytrvalci?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to nepřeložím já, to musí oni. Já to cítím podobně, ale právě na základě takových podobných letmých citátů, jaké vy jste zde teď uvedla, takže obávám se, že to neprohloubím. Možná, že oni sami na tom magistrátě by měli být o něco méně šetřiví slovy a trochu víc se společnost informovat o tom, o co se tam teda perou a k čemu teď směřují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ceny letošního ročníku soutěže Magnesia Litera jsou rozdány. Nejlepší knihou se stala Hájíčkova Rybí krev, pokud se nepletu, už druhé ocenění pro tohoto autora. Co vy říkáte, pane Kosatíku, letošním i nominacím a také vítězům?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Já jsem to viděl v televizi až se zpožděním, protože ten den jsem byl na, předevčírem na nějaké jiné akci. Ta cena je nejdůležitější asi nebo mediálně nejsledovanější tady, tak v naším zemi, takže vždycky je důležité o něčem se tam zmínit. Já si v souvislosti s ní obyčejně neodpustím takové pichlavé slůvko, protože tam jedna kategorie, a sice prozaická, je pronikavě zvýhodněna proti kategoriím ostatním, tam ona má dvojnásobek nominací než všichni druzí a teď to vypadá, že já když jsem z kategorie těch jiných, to znamená těch, kteří se mnohem hůř mohou dostat mezi ty oceněné, takže nadávám proto, ale já bych, věřte mi ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Která to je?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... kategorie prózy, tam je to prostě, to je jako kdyby v atletice byly kategorie prozaiků, kdyby měly poloviční vzdálenost, je to prostě je jich dvakrát tolik, čili dvakrát větší pravděpodobnost, že romanopisec ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ono je tolik prozaiků?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... vyhraje, ale asi ano, jako ten smysl je daný, ale tím se opravdu dávají nestejné kategorie a já právě je mi líto, že nejsem prozaik, protože pak bych se teda tomu bránil hodně, pak bych se za to asi, pak bych se potom nechtěl ... no, ale to je ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy byste, promiňte, možná rozšířil kategorii literatura faktů. Ne?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No ne, já bych si tam, nehlídal si, já si myslím, že by se to mělo jaksi stejným metrem posuzovati, poněvadž všechno jiné ostatní mi přijde absurdní, jo, a Hájíčkovu knížku jsem si koupil, těším se na ní a myslím si, že je dobrej a vím předem, že asi budu spokojen, tak jsem měl radost z toho, že to vyhrál on a pak bych tady přiblížil aspoň pár knížek, které se mi zdálo, že tam by neměly býti zapomenuty. Ony teda u mnohých z nich se samozřejmě už psalo, nebo možná i v rozhlase mluvilo. Jiří Křesťan, historik napsal velmi obsáhlý životopis Zdeňka Nejedlého, tak řečeného "rudého dědka", jak myslím i on to tam někde parafrázuje, což je zajímavá knížka, je to po dlouhé době myslím, že od konce 60. let poprvé a rozhodně teda poprvé v tak velkém až vyčerpávajícím rozsahu, kdy někdo něco takového udělal, je tam to, co čtenáři nebo historici u nás preferují, to znamená velký poznámkový aparát, je evidentní, z čeho všeho on čerpal. Na můj vkus zase někdy místy na toho pana ministra je až moc hodnej. Mně se zdá, že on s až takovou zvláštní jakousi libůstkou, on, já jsem ho vždycky prostě vnímal, jako člověka, který se celý život pohyboval v tvůrčím světě, Zdeňka Nejedlého, a přitom trpěl nějakým netvůrčím komplexem. Takže to nakonec často vyústilo v to, že škodil tě tvůrcům. A často velkým. Jako Josefu Sukovi nebo Václavu Talichovi a zdá se mi, že některé tyhle ty, ony jsou to protivné věci, ošklivé a já chápu, že Jiřího Křesťana netěšilo o tom psáti. To by těšilo málokoho, ale nevím, jestli možná tam nemělo být víc přiznáno. Jeví se mi z toho ten pan ministr jako větší lidumil než mnoho pamětníků, včetně těch, které jsem zmínil, tak vzpomínalo, no.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tam, omlouvám se ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, no, a ještě teda vzpomenu rychle jenom jednu. Radoval jsem se velmi, že Ivan Vernyš dostal cenu za cyklus těch svých velkých básnických a dnes už i prozaických výborů z děl autorů, které dneska nikdo nezná a které ani nenajdete ve veřejných knihovnách, asi jenom v Klementinu mají ten jeden jediný výtisk a protože pan Vernyš už dlouhá desetiletí to tam studuje, tak on z těch neznámých básníků vždycky vybere jeden nebo dva kousky, takový ty, takové ty třpytivé kamínky, které v tom balastu zůstaly, jeho očím nepřehlédnuty a ty pak publikuje a ono to vytváří dohromady takovou zvláštně dojemnou konzistenci, kdy si uvědomíte, že vlastně téměř každej aspoň jednou za život, i když jinak byl grafoman a nebylo mu dáno, tak tu pusinku od toho Ducha Svatýho dostal a bylo mu dovoleno na chviličku něco stvořit. Pak je to taky hezký tím, že pokud se nepletu, nedokážu to teď, ale předpokládám, že pan Vernyš je věrný své celoživotní chuti mystifikovat, tak předpokládám, že mezi ty známá nebo známější jména tak jako vždy vsunul i některé, které si vymyslel a jímž tam připsal nějaké verše tak, jak on to dřív dělával, tak se raduji, že třeba někoho takovýho tam vypátrám, že je to taková metahra z té knihy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče monografie o Zdeňku Nejedlém, tak ta nese podtitul Politik a vědec v osamění. Vystihuje to podle vás, pane Kosatíku, jednu z nejrozporuplnějších postav toho minulého století a vůbec, jaká je úloha osobnosti v dějinách?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak to mi dáváte velice složité otázky, ale já teď přesně nevím, jestli přesně interpretuji, jak tam to osamění je myšleno, to si teď nejsem jist, protože nemám to teda taky ještě celé přečteno, já si v tom vybírám a ještě nejsem úplně na konci. Ale tak ono, když se v těhle oborech, o které tam v té knize jde, víte něco dělá navážno a doopravdy, tak jinak než v osamění to nejde, protože ono vás to vynese, jo to nemůžete býti hýčkán kolektivem a zároveň do hloubky na úrovni průkopníka prvního na světě něco probádávat. Ty věci jsou v rozporu, takže tam no, a na tu osobnost to pak někdy má neblahý vliv, že se ta jakoby tedy, ačkoliv on o tom kolektivismu snil celý život a pořád o tom psal a přes toho Jiráska to propagoval, tak sám s tím měl určitý problém, no. Ale tomu, nad tím ať nikdo nežasne, tak to bývá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ptám se na tu osobnost v dějinách záměrně i proto, protože pokračuje úspěšně natáčení cyklu České století, projekt osmi hraných snímků o některých klíčových historických momentech. Je to podle vašeho scénáře. A právě v Plzni na filmovém festivalu, který myslím probíhá ještě do soboty, tak jste prezentovali s kolegy první dva díly. Jaká byla reakce publika a o co?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No přivezl to tam pan režisér Sedláček a já jsem tam byl taky, protože jsme tam měli pak po té projekci vést debatu na, oni si to představovali na ďábelské téma: Objektivnosti v dějinách. Což je způsob jak se hádat dlouhé hodiny a k ničemu nedospět. A nebo taky rychle něco otevřít. No mě to zajímalo, protože jsem tam měl poprvé tu možnost teda vidět jednak na plátně a jinak s plným zvukem a tak, no a pak pochopitelně ty reakce lidí. A byly dobré, to jsem rád, ale někteří z nich taky byli znejistěni. Víte, my ty dějiny fakt se domníváme, tam ukazujeme neideologicky. To znamená, tam když proti sobě stojí třeba díl o únoru 1948 na jedné straně Klement Gottwald a na druhé ti demokrati, kteří podali demisi, tak my vám to neusnadňujeme, jako divákovi, s kým, kdo vám být sympatickej. Je evidentní, že jedni jsou spíš ti méně k puči ochotní, ti, ale zároveň do té míry slabší, že vám ta jejich slabost taky nebude přitahovat a je evidentní, že zeslábli vlastním přičiněním, že si prostě tu krev z těch žil vypustili sami, že prostě ta demokracie přestala věřit v sebe samu, no, což v lecčems může připomínat dnešní dobu. My jsme nedělali tyhle ty násilné aktualizace, ale jak se ukázalo, tak někdo to tak může i pochopit, ale čili co tam třeba bylo zajímavé, že jeden nebo dva diváci si tak trošku posteskli, že by chtěli návod, jak se na to mají dívat a to mi připomnělo zase spory já nevím z výtvarného umění, kde ti lidi v těch galeriích i taky stěžujou, když tam nevisí ty obrazy jako vždycky, že jo, když někde visí obraz, tak vašnosta hned ví, co si má myslet, dívá se na umění, protože je to ze všech 4 stran zarámované a vevnitř v tom rámu je něco namalované, tak to je to umění, no, kdežto, když je tam jedna videoinstalace za druhou, tak on musí na to teprv na všechno přicházet, teď to dlouho trvá, znejistí ho to, prostě nepodobá se to ničemu, co kdy před tím viděl a tak on se pak třeba někdy i naštve. Tak my jsme nepostupovali takto razantně, náš film má parametry filmu, vyprávíme děj, ale to, kdo je vítěz a kdo poražený, tak na tom jsme si trvali, na to ať si přijde divák. A i když si podle své povahy každý divák přijde na něco trochu jiného, tak my to přežijeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Drželi jste se spíše nebo jenom těch historických faktů nebo jste šli i za tu strohou ...

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak drželi jsme se těch faktů hodně, všechno jako .. Takhle, víte, aby ten film měl smysl, tak musí vyprávět nejen výsledky, nejen to, co je v těch zápisech a v zápisech nikdy není pravda. Tam je to, co ti účastníci chtěli, aby tam pro ty dějiny zůstalo. Ale nejen zápisy, ale musí tam být i pohnutky a pohnutky nikdy v papírech zaznamenány nejsou, ty musíte dointerpretovat z charakteru těch postav, takže tam docela dost práce dalo to, abychom byli vůbec ochotni těm charakterům věřit, abychom si je nevymýšleli nějak svévolně, no. Jsou tam scény, které se nikdy nestaly, ale ty zatím nekladou odpor. To mi přišlo pozoruhodné, protože se mi zdálo, že aspoň část diváků rozumí tomu, proč to tak je. No, my jsme nechtěli jít tou cenou, kdy se těm hercům nalepujou voskové nosy, aby se za každou cenu podobali, protože víte, ono nejde evokovat minulost, to není možné, to jednak nejdou, není nikde dostatečné množství pramenů na to, aby se vším všudy byla evokovatelná, ale hlavně, ať kdokoliv od té minulosti chce cokoliv, tak jsme schopni z ní dostat jenom to, co v nějakém smyslu my dnes potřebujeme, co k nás mluví, co k nám z té minulosti nemluví, tak nás ani nenapadne, že by tam mohlo být, čili tam nás ani nenapadne, že bychom to rekonstruovali. Ti, kdo přísahají na tu rekonstrukci, tak jsou vlastně v zajetí své vlastní představy o svém vlastním velkém duchovním rozprostornění.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zajímalo by mě ještě, pane Kosatíku, váš komentář k odvolání ředitele Národní galerie Vladimíra Rösela. Podle ministryně Hanákové nerozumí prý poslání galerie, neskýtá záruky pro její budoucí rozvoj. Z jaké kategorie je tato zpráva?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Z kategorie nevím, ale ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrá, špatná?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... dobrá, špatná, no právě, to se říká ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zákonitá?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
... těžko, tak tam, že jo, to je taková dvojka pan, když tyto dva lidi mám proti sobě, tak já bych, řečeno hloupě, napřed odvolal tu paní ministryni a až pak pane Rösela, protože je-li řeč o inkompetenci, tak na tom ministerstvu je prokazována už delší a delší dobu. A mimochodem, když už teda zůstanu u ošklivého způsobu mluvy, tak překvapilo mě třeba během teď té lednové prezidentské kandidatury pana Schwarzenberga, kolik lidí z kultury mu šlo na ruku a jako velmi výrazně ho podporovali, ačkoliv to, kdo tu kulturu řídí, je vlastně způsobeno stranou, která tvoří, nebo která pracuje v úzkém souručenství s TOP 09, takže je na tom i určitá páně Schwarzenbergova odpovědnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr pátečního vydání pořadu Jak to vidí spisovatel Pavel Kosatík. Děkuji a přeji vám hezký den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Vám taky. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pořad se přihlásí opět v pondělí, kdy ve zlínském studiu usedne Ivan Hoffman. Zita Senková přeje hezký pátek i závěr týdne. Na slyšenou.