Jak to vidí Pavel Kosatík - 21. září

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Dobrý den a dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vláda rozšířila prohibici na export tvrdého alkoholu. Může nás taková zpráva zaskočit?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Myslíte mě osobně nebo nás jako.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jako společnost.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale tak teď už možná v tom xstém stádiu vývoje aféry možná ani ne. Je to vlastně komické, vy tento pořad uvádíte, myslím, každý den nebo skoro každý den a také to zde řešíte denně. Já se přiznám, že neviděl jsem to.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, myslím, že málokdy se tomu můžeme vyhnout.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Jako je logické, že se to řeší. Na druhé straně bych jenom pro pořádek připomněl, že ty skutečně nejpodstatnější problémy této země jsou problémy totální zkorumpovanosti celého politického systému, tak abychom kvůli tomu, že se.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale pozor na to, ono to s tím souvisí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale jistě, že to souvisí, ale tak malinko to jakoby odvádí pozornost, kvůli těm neštěstím se neobjevují tak často, jak by měla jména některých pozatýkaných hejtmanů a tak. Tak to jenom, abychom je v duši nebo v hlavě byli schopni dál udržet. Co se týká toho alkoholu, mně na tom, ono to má spoustu rovin, tady jste je asi už všechny provětrali, nevím, jestli se k tomu dá říct něco nového, jenom za sebe bych možná řekl, že já si z toho vybírám tu rovinu reakcí těch jaksi běžných konzumentů nebo jak to nazvat a musím říct, že ten vlastně už je to týden, ten pátek večer minulého týdne, kdy to tedy bylo vyhlášeno a kdy se v médiích objevilo, hlavně v televizi, ta první vlna těch reakcí, takže to pro mě nadlouho bude asi nezapomenutelný mediální zážitek, protože tam, jestli si to vybavíte, víte, to je zvláštní i ze strany těch moderátorů a těch, kdo ty zprávy dávali do těch vysílání, tak oni najednou přešli z jaksi náležitě moderátorsky objektivního do osobního, lkavého až naříkavého tónu a teď jste zjistil, jak kdo vlastně řeší i svůj vlastní problém a teď to myslím vážně, teď se nepokouším o nějakou pseudoironii. No, tak to, že jsme propitý národ nebo národ, to prostě společnost, tak, tak to je evidentní fakt, ale tady se to fakt ukazuje už v takových, takových věcech, které, které těžko můžou člověk nedeprimovat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, proč se podle vás třeba neozývá víc hlasů proti nadužívání tvrdého alkoholu? Teď by toho mohli využít lékaři a poukazovat na to, že vlastně neměli bychom zapomínat, že i ten etylalkohol je i jed, nejenom ten metylalkohol, že ta otrava je pomalejší v každém případě.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Přesně tak, přesně tak. Ono to se asi dostaví, nebo neumím si představit, že by se to nedostavilo. Ono je zase cynicky řečeno, teď se můžou cítit ukřivděni například kuřáci, kterým tu jejich zlou vášeň otlouká úspěšně o čumák po léta kde kdo a už jsou vlastně z té společnosti téměř nebo z té slušnější vytlačeni. Tady se ukazuje, že cosi účinkuje nebo může účinkovat velice podobně, tak se tahle ta reakce asi v brzké době dostaví taky. Já bych se tomu vůbec nedivil.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na druhou stranu, když jste mluvil o tom, že, a já ten pocit, přiznám se, mám podobný, že jakoby najednou se to dostalo do takové té osobní roviny, co teď budeme dělat, tak to.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Šmankote ještě jako Spejbl bych dodal, šmankote.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Celkem unisono, teď zdánlivě možná zase odbočuju, zazněl odmítavý postoj proti takovému tomu nevyhraněnému postoji, který prezentoval premiér v Brně, kdy řekl, že prioritou naší zahraniční politiky zůstává ochrana lidských práv, ale ne laciné zastávání se třeba Pussy Riot, anebo ten dalajlámismus, což je, myslím, termín, který obohatil náš slovník, protože do té doby jsem ho neslyšel.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano. Náš veřejný prostor se plní nejrůznějšími ismi, to mě fascinuje. Dřív jich stačil jeden, dva a teď, teďka jsou jich desítky. No, to je dobře, že to připomínáte, protože to je podle mě zrovna ten výrok, který by neměl být zapomenut kvůli lihu. On je o něco starší, myslím, že jo, je taky z minulého týdne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Z pondělního minulého týdne.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ale byl tak jakoby přebit, no, a tam zase to má podle mě taky několik rovin. Když tohle, nebo začnu vlastně tak, že na tomhle tom výroku se mně teda kupodivu zalíbila ta reakce, myslím teď nejenom žurnalistická, ale hlavně v internetových diskusích, které já jinak moc nemusím nebo teda nechodím tam jako do rezervoáru nějaké velké moudrosti, spíš když potřebuji si vyslechnout výkřiky, tak tam výkřiky tam jsou, no a ta reakce webová nebo na těch veřejných sítích byla téměř monolitní. Jakýsi a teď to nechci zlehčovat, jakýsi génius národa se mi zdál, že tam postál, a řekl tomu panu premiérovi, že si to myslí úplně blbě, že takhle prostě to lidi už dneska neberou, takhle já bych to nazval svatouškovsky nebo jak to říct. Víte, tak představa, že třeba my dva budeme řídit svůj život, svá stanoviska veřejná včetně těch, která tady hlásám podle exportu, tak to bych, že jo, my než tady začneme natáčet, tak vlastně bych o vás musel chvilku přemýšlet a říkat si, jestli pan Kroc v noci, když, bezesné, když přemýšlel o ranním pořadu, tak jestli myslel dost na export a hlavně jestli já jsem na něj dost myslel a zjistím, že většinou ne a pak bych z toho teda musel vyvodit důsledky. Ale chci říct, tam je důležitá ta rovina samozřejmě osobní svobody, že jo, vy si nesmíte nějaké cizí názory a to ani názory mocné země pustit k tělu natolik, abyste ztratil svou vlastní svobodu, vlastní identitu, a to by se zcela evidentně v tomhle tom případě mohlo dít. Ale takový názor někomu může přijít maximalistický a může říct, tak to vy si, pane Kosatíku, hlásejte doma, když jste sám, ale neříkejte to venku, protože vy ten exportér nejste a houby o tom víte, jak to funguje. Takový názor se samozřejmě může objevit. Ale na to se zase možná nabízí taková replika, která by se tomu panu Nečasovi nelíbila. Víte, on ten export bude čím dál čínuvzdornější, čím víc bude jaksi vycházet z mohutnější ekonomické základny, když to nazvu, když exportuje do Číny maličká země jako jsme my, tak možná opravdu je tam válcována kde čím ideologicky. Když exportuje v rámci Evropské unie, tak je to, myslím si, něco maličko jiného, poněvadž ta váha toho celku je úplně jiná. Oni ti odpůrci Evropské unie, mezi něž tedy pak premiér, jak víme, patří, tak velice často argumentují tím, že my tam přicházíme o svou suverenitu. Pořád říkají tohle to slovo. A že vlastně půvab je v tom, když my sami jako lodička na těch rozbouřených vodách exportu se budeme pohybovat. A tady je vidět, jak to funguje ve skutečnosti to pohybování, že pak když tedy ta malá česká lodička se tam někam dostane, tak možná, že opravdu bývá někde sestřelována kvůli Dalajlámovi. No, tak tady se ten pan premiér dostat sám sebe do takového pěkného v uvozovkách pěkného klinče, ze kterého by se měl, ze kterého se může dostat jedině pochlapením.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Když jsme mluvili o tom exportu, tak to zase se můžeme vracet k té metylalkoholové aféře, mimochodem možná ty důsledky asi v úplnosti zatím neumíme domyslet, co to všechno ještě přinese, ale včera, když vláda vyhlásila zákaz exportu, tak to vypadalo, že jednak jsme k tomu byli donuceni Evropskou unií, tou velkou Evropskou unií a bylo lepší zakázat, tedy předběhnout jí, protože jednak by to mělo větší, nebo horší, horší důsledky pro nás, ale už třeba nebylo řečeno, že většinu toho alkoholu vyvážíme do zemí jako je Polsko, Německo a Slovensko, přičemž Polsko a Slovensko už ten dovoz zakázaly.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak ono se vždycky tady s tou jednou národní kartou rádo hraje. Všimnul jste si určitě, že když se zabavuje ten alkohol, takže když je to zabaveno ve vietnamském obchodě, tak okamžitě řeknou Vietnamci, ano, a pak jsou ty případy zabavené, kde vám neřeknou, kde to je. Tam by měli říct Češi a oni to neřeknou. No, takže tady by se taky mělo možná jako to nazývat všude stejně nebo jako nedělat z těch Vietnamců zase nepřátele.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ty skandály už tady byly mockrát, myslím v rámci potravinářského průmyslu, masokostní moučka, zákazy dovozu masa kvůli BSE, kvůli ptačí chřipce. Ono asi se to nedá úplně srovnávat, protože alkohol, na tom se shodneme, to není potravina nezbytná, ale na druhou stranu nepřipadá vám, že jsme svým způsobem trošku oběťmi toho potravinářského trhu?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To jsme a ještě jste mi připomněl jednu věc. Mě tam překvapuje a teď nechci mít morbidní, ale takové podivné ticho kolem těch úmrtí, kterých teda pořád, pořád ještě přibývá a že jo, tam by člověk si uměl představit, že nějaká rodina okamžitě vystoupí masivně a vůbec podá žalobu proti někomu. A pokud vím, tak to se zatím nestalo a já nevím, jak tomu rozumět, jestli teda vesměs nebo většinou šlo o lidi z toho, z té nižší části společnosti nebo jak to nazvat, kteří, na nichž teda nikdo nemá žádný zájem a s ničím nepočítá, takže nevím, jak si to vysvětlit, ale tady tak jako docela potichu odešlo, odešla spousta lidí a vlastně se to redukuje na statický ukazatel jenom. No, a to mně přijde kromě toho, že je to špatně, tak mně to přijde záhadné. Něco se mi zdá, že za tím je a ještě jsem nepřišel na to co. Ale to, co vy jste zmínil, že se to netýká jenom toho alkoholu i dalších odvětví, tak on je tady třeba vůbec zvláštní celý zase svět nebo mikrosvět těch biopotravin, že jo, o který, který my všichni včetně teda mě, já jsem byl dlouho velkým vyznavačem nebo věřil jsem tomu, té víře v to a tak dál, ale, a nechci teď tady to samozřejmě zpochybnit jako celek, určitě v tom oboru jsou lidi, kteří důvodně tak produkují něco, co asi má tu hodnotu, kterou si představujeme, ale věřit tomu oboru jako celku asi nelze už jenom proto, že i ten náš společensko ekologický celek, jak to nazvat, vám prostě nedává záruku, že, že tady v tomhle tom systému, kde je všemi směry znečišťováno všechno, takže někde existuje ta mytická téměř rajská zahrádka, kde nějaká hodná paní chová tu kozičku a ta kozička tam spásá tu zdravou travičku a když prší kyselý déšť, tak ten obláček poodlétne a tak dál, tak takhle jednoduché to už dneska není a vlastně všichni už jsme asi na jedné lodi v tom smyslu, že těmi éčky, která do sebe vstřebáváme po desetiletí, tak už jsme vykrmeni tak, že se nám asi ty povahy už změnily způsobem, který ani nejsme schopni dešifrovat. My čteme sto let staré romány, ale vnímáme je jinak, protože už jsem vevnitř sami asi otočení, no. Nevím, co s tím dělat.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak jestli je pravda, že jsme to, co jíme, tak potěš pánbůh.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, to asi jsme, no, ale nevíme navíc, co to je. To je, ono je to dobře vidět třeba na reklamách na potraviny, kde dřív, já to pamatuju, vy určitě taky, byly v módě takové, takové sci-fi reklamy, že se ukazovalo, jaké to jídlo bude v budoucnosti nebo vůbec ty reklamy byly, byly v oblibě, jak to bude, jaké zvláštní a snové oblečení, jaké dopravní prostředky budou a tak. A teďka je to přesně obráceně. Teď když je reklama na pivo, na chleba, na ovoce, zeleninu, tak vám vždycky ukážou nějakou babičku, která přináší krajáč nebo ošatku a ještě řekne, že úplně stejně to takhle dělala její babička a její babička a že to pivo se vaří podle receptury staré nejméně 25 nebo 50 let, že všechno je tady dlouho a proto je to dobré. Z toho plyne, že ta nedůvěra k současnosti se kanalizuje tím směrem k tradici. Není na tom nic divného, jenom konstatuju tu změnu. Kdysi tady byla taky ta víra v tu budoucnost.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Mně se teď hodí, pane Kosatíku, že jste začal mluvit o sci-fi, protože ono svým způsobem se naplnily takové ty možná kdysi zdánlivě absurdní vize autorů sci-fi, že lidstvo povede hektický život spočítaný na minuty, teď tak žijeme. Proč jsme podle vás navzdory všem těm úžasným technologiím a převratným vynálezům vlastně otroky času?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Tak protože si nemůžeme pomoci. Já si na tohle téma vždycky vybavím takovou zvláštní sci-fi povídku, kterou jsem četl někdy v 80. letech nebo dokonce jsem měl tu čest tenkrát ji spolu přeložit pro jeden sci-fi časopis, a tu napsal takový zvláštní a velmi tehdy avantgardní americký spisovatel Harlan Ellison a jmenovala se Čiň pokání, Harlekýne, jo. Byla zasazena do takového světa, kde je všecko propočítáno na vteřiny, kde všichni a do ad absurdum dovedeno, prostě hákují, plní povinnosti, nemají vůbec čas na soukromí život a tak. A najednou do toho vpadne takový, dalo by se říct, pierot, má tam přezdívku Harlekýn, je to taková postavička jako z Teigovy avantgardy, taková mnohobarevná, třpytí se, uniká, směje se, nikdo neví, kdo to vlastně je, a on si poletuje v takové vzducholodi nad světem, neustále uniká. Proslýchá se o něm, že všude chodí pozdě, takže je strašně protivnej všem vládcům toho režimu, ten největší vládce se jmenuje Hodinář a má moc vypínat lidem kardiokarty, čili vlastně je zabít. A tak on jde tady po tom, tady po tom Harlekýnovi, pronásleduje ho, ale ten Harlekýn ulétne a z té vzducholodi vysype na celý svět fazole. Je to taková povídka trošku pro děti, taková polopohádková. A ty fazole ty lidi tak zaujmout, že do té práce najednou začnou chodit všichni. Představte si, směna se zpozdí o 7 minut a pojízdné chodníky se zastaví a lidé koukají k nebi, kde všude skáčou ty fazole a tak, no, policie okamžitě vystartuje po tom, po tom Harlekýnovi a dopadne to s ním špatně. Myslím si, že ho nakonec dokonce zabijou, ale ty fazole zapustí ovoce a ten Hodinář už pak nikdy nedosáhne stavu, kdy by ti lidi všichni chodili do práce tak jako ty mašiny spolehlivě předtím včas. Čili je to o svobodě. A je to zajímavé, on to tehdy ten pan Ellison uvedl mottem z eseje o Občanské neposlušnosti od Henry Davida Thoreaua, velkého amerického myslitele 19. století, jednoho ze zakladatelů vůbec jako novodobého amerického myšlení, takže ono tím to vlastně dostalo širší smysl, jak se vlastně z toho presu systému, že se z toho dá vybočit. Není to žádná až tak moc hluboká filozofická myšlenka, ale, ale vlastně je to velmi silná manifestace svobody, že prostě svoboda je vždycky možná a že je to jenom na, na vůli toho dotyčného, takže to tak jenom tady pár větami připomínám po ránu, když jsme vystresovaní tím, jaké všechny povinnosti nás dneska čekají.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Než to téma opustíme, mě ještě napadlo, všechno teď je jaksi víc na dosah, opravdu můžeme stíhat, chceme-li, daleko více věcí a možná asi stíháme. A máte dojem, že díky tomu žijeme život bohatší nebo naplněnější než ty předchozí generace v těch pomalejších staletích?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
To záleží asi na každém, nedá se to takhle jednoznačně říct. Ten problém není v tom tempu, že pomalý život znamená méně zážitků, rychlej, to, to všichni víme, stačí přijet na venkov, kde přece jenom je to pořád maličko volnější a tak jasně, workoholik je tam vystresován tím, že jakoby nemá co dělat, ale většina z nás asi, teď jsem zrovna četl rozhovor s jedním norským spisovatelem, který si chválil to, že sice ve městech ten život je neustále hektičtější, ale když pak jde do lesa, tak v tom lese má pocit, že to vypadá pořád stejně, takže to byl velmi optimistický hovor.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdybych po vás chtěl, abyste si zahrál na vizionáře, zhroutíme se z toho, nebo si ten překotný spěch nějak spontánně zpomalí, že se třeba vrátíme v životě k těm věcem podstatným?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, tak asi jak kdo. Tak zhroutí se, tak americký způsob života, jak víme, vede k častým zhroucením a my ho tady teďka už v podstatě máme, chraň bůh, že bych tady chtěl nasazovat na Ameriku, ale prostě to jakési životně pracovní kolotání je, je vražedné, no tak musíme doufat, že sami v sobě najdeme dost síly, abychom se tomu ubránili, protože půvab života je v něčem úplně jiném samozřejmě.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Vy jste se před časem v tomhle pořadu uznale vyslovil pro kampaň na záchranu Lázní Kyselka.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ano.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč jste teď pocítil tu potřebu ten názor trochu revidovat?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, protože ona se ta kampaň trošinku posunuje do takové mediální roviny vlastně. Ono to skoro vypadá, že se z toho stává tak trošku jakoby life stylová záležitost, zahalekat si nebo někde něco říct proti té Kyselce. Všeobecně známá zkušenost, jenom jednu větu zopakuji, že tam tedy chátrá historicky cenný areál, který kdysi byl schopen konkurovat i jiným lázeňským centrům a dnes je vlastně na spadnutí, no, a může za to firma, která tam provozuje prostě současnou stáčírnu minerálních vod, respektive spolu s ní ti, kdo jí to prodali nebo ti, kdo tomu nečinně přihlíželi. Problém té kampaně je v tom, že ti umělci, kteří jsou do ní jakoby tak angažováni tou, tou organizací, která se o to stará, tak oni vesměs kritizují jenom toho italského majitelé a kritizují ho takovým způsobem, který mně je hodně protivnej. To znamená jako cizince, víte, že, že našinec obrátí pozornost proti cizinci. A já se trošku bojím, že většina těch mušek, který se tady na tohle to, tady na tu nepěknost slétly, takže jsou podvědomě přitahovány právě tím, že je to jednoduchý. Prostě kopnout do Itala je jednoduší. Já se ho nezastávám, jenom prostě konstatuju, že najednou se všichni jako trefujou tady do tohoto, ačkoli naše země, jak víte, je stále ještě poseta desítkami, možná stovkami podobně chátrajících památek, které ta, ta kyselkovská agentura prostě které jsou jí jedno. No, takže to je první věc. A další možná by byla ta, že tam podstata věci podle mě je vůbec to, jak byla provedena ta privatizace, což zase už je dneska v médiích poměrně dobře popsáno, a v tom, nakolik krajské zastupitelstvo karlovarské, pod které to spadá, tam náležitě vykonává svůj vliv. Ono když nějaká společnost dostane do správy památku a nestará se o ni, tak to není tak, že všichni pak až do konečného zboření jenom můžou chodit kolem a přihlížet, ale ten krajský úřad má právo, když to nějakou dobu vidí, tak má právo to odkoupit nebo přikázat jim, aby to oni zase zrekonstruovali a pak se eventuálně ten krajský úřad podílí na té úhradě a tak dál. K čemuž tam nedocházelo a nedochází, takže minimálně teda část to, nerad to slovo používám, viny nebo chyby rozhodně leží tam na tom krajském úřadě, což zase se mi zdá, že se neřeší. Víte, to je, když se jako mladičká herečka svlékne na náměstí a poleje se minerálkou na protest proti něčemu, tak, tak se z toho dá napsat dvouřádková zpráva, kdežto to, co tady vysvětluju, že někdy za to může nějaké zastupitelstvo, tak to není sexy, že, to prostě do toho zpravodajství se nedostává tak snadno. A přitom je to skutečně podstata věci, takže ta kampaň za tu Kyselku je spíš pseudokampaň, no, a mně je líto některých těch lidí, kteří se do toho nechávají najímat a teďka řeknu velmi ošklivé slovo, ale mně to tak jako na dálku připomíná, víte, jak to Lenin říkal o těch intelektuálech, které, které, které zneužije strana.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
To bych si rychle nevzpomenul.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Aby odvedli svou práci a pak vypadli. Tuším, že to byl termín užiteční idioti, tak to bych nechtěl, aby se v tom takhle někdo poznal.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, ale jak to vlastně pojmout, protože je pravda, že těch chátrajících památek je u nás spousta. Je to i proto, že těch památek je vůbec hodně.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Ne, ta kampaň je v pořádku, já neodmítám, ale jako je dobře stanovit náležitý cíl, respektive všechny cíle a neřešit to jenom bojkotem nějakého výrobku, jo, to je taková agresivita, kterou chápu, všechno v pořádku, ale mimo to tam teda taky ještě musí být reálné cíle. Když všichni lidi přestanou pít mattonku, tak to ty lázně nevzkřísí. A pak je ještě to má tu konotaci, kterou ti lidi si možná neuvědomujou, tam těžko ty lázně někdy vzniknout znova. To, to je další věc, že v těch Karlových Varech si s tím nevědějí rady, ne proto, že už je to hodně zchátralé, to by snad ještě rekonstruovat šlo, ale tam v té dané lokalitě a vzhledem k poptávce po objektech takového druhu, zatím jsem se nesetkal s názorem, že by se ty lázně mohly obnovit tedy v té někdejší prvorepublikové nebo rakouskouherské lázeňské podobě, čili to, to po čem ti, ti umělci volají, je rekonstrukce do podoby třeba bytů, no, takže to zas taky není až tak úplně sexy myšlenka. Nevím, jestli jsou si toho všichni vědomi.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak v minulých dnech jsme byli svědky takových podivných šarvátek v Národním divadle a hlavně asi nekonzistentního postoje ministerstva kultury vůči první scéně. Nevím, jestli se dá ještě v současnosti Zlatá kaplička takhle označit. Jak to vidíte vy?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
No, zase si nejsem jist, jestli k tomu ještě jsem schopen přičinit něco nového. Té paní ministryni kultury nemá cenu nic říkat, to je, on to vlastně, myslím, řekl nejlíp Jan Kačer na nějakém tom shromáždění v Národním divadle minulý nebo předminulý týden, že vlastně vy, co do ní šijete, tak máte pravdu, ale politické poměry jsou takové, že když oni odvolají, tak místo ní ta samá pidistrana nebo pidisdružení těch starostů navrhne někoho, kdo tedy bude další v pořadí a tím pádem velmi pravděpodobně ještě horší než ona. Mně se tomu teda skoro nechce věřit, protože se mi zdá, že kromě nekompetentnosti té paní ministryně, tak opravdu se tam projevujou i nějaké její psychické nepřipravenosti vůbec na veřejné vystupování nebo na ty úplně základní věci, které ne ministr, ale každý, kdo, kdo vystrčí nos před lidi, tak, tak prostě musí od začátku umět. Učitel nebo prostě kdokoli, no, a tam to prostě nejde, takže jako ale člověk, víte, je to už vlastně taková vlastně rezignace, když se tohle to, to není první odstrašující případ ministra kultury v téhle zemi a když se to dělo poprvé, ani nevím s kým, před mnoha lety, tak jistě tady seděli nějací lidé, kteří si byli logicky jistí, že se to vyřeší tím, že ten člověk odejde. No a tohle to už je bůh ví kolikátý a stále horší recyklad toho problému, ze kterého plyne, že ti politici, kteří tam ty ministry nebo ministryně kultury dosazují, tak to prostě neberou vážně, no, takže teď už vlastně ani není co, dosáhli jsme jakéhosi dna. Mně to s jakousi škodolibou metaforičností vlastně připomíná jedinou věc a sice to, když si čítám občas ve volných chviličkách v antických knihách v Liviuovi nebo v životopisech císařů, dejme tomu, tak aniž bych ministryni nebo kohokoli přirovnával jaksi k despotickému vládci, tak má to jednu podobu, takovou tu úplnou nesouměřitelnost toho vládce a toho odvolaného. To je, když se Caligula rozhodl, že nechá zabít nejvznesenějšího senátora, tak druhý den šla hlava dolů a s celou rodinou třeba. No, tak takhle podobně mi to tedy přijde, že jakási moc, která bůh ví odkud přišla a která tím, co předvádí, samu sebe určitě neobhajuje, no tak prostě vládne.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Konstatuje na závěr našeho dnešního povídání Pavel Kosatík v pořadu Jak to vidí. Děkuju, na shledanou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
--------------------
Děkuji taky a na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pondělí bude naším hostem komentátor Deníku Ivan Hoffman. Vladimir Kroc přeje dobrý poslech dalších pořadů a vydařený víkend. Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.