Jak to vidí Milan Slezák - 18. června (Watergate a současná politická aféra v Česku jsou odlišné)

Zahraniční komentáře české aféry
Jak informují o současné politické krizi zahraniční novináři? Milan Slezák nám dnes k tomu řekl: "Opět se nám povedlo, že jsme světoví. Současný skandál má všechny atributy hlubokého skandálu, a to od sexu až po politickou aféru. Včera jsem z komentáře BBC dostal pocit, který mě zarazil, že tu máme nějakou banánovou republiku. Samozřejmě, že se objevují i úvahy, že Petr Nečas doplatil na to, že dal volnou ruku k boji proti korupci a ta volnost se obrátila proti vládě samotné. V komentářích se hodně opakuje myšlenka podle které tzv. protikorupční vláda nakonec skončí kvůli největší korupční aféře po listopadu 1989."

Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan|foto: Filip Jandourek

Istanbul. Příznivci premiéra Erdogana|foto: Reuters/ NASA

Český Watergate?
Na otázku, zda Milan Slezák vidí nějaké srovnání současné aféry v Česku s tou slavnější Watergate z roku 1972, řekl, že srovnávat můžeme pouze politický otřes. "Obě aféry jsou ale odlišné, aby to sedělo, musela by vláda špehovat u svých politických odpůrců. To, co Nixonovi ublížilo nejvíce, bylo lhaní pod přísahou, kterou mu Američané neodpustili.Také jim vadil jazyk, kterým prezident Nixon hovořil ve zveřejněných záznamech odposlechů telefonních hovorů. Američané takto mluvili pouze v soukromí."

Co vyhnalo Turky do ulic?
Podle M. Slezáka se ne nadarmo tureckému premiérovi Erdoganovi říká sultán. "Proč se protest proti kácení stromů zvrhnul ve velké demontrace? "Je to protest proti jeho politickému stylu, a to zejména mladých lidí, ne proti jeho politice. Mezi jeho příznivce patří spíše venkované, kteří si za jeho vlády hodně pomohli. Podařilo se mu pozvednout ekonomiku a prosadil se pomocí svobodných voleb, na čemž si hodně zakládá. Hodně mu dnes vadí, že si svou pověst demokrata zhoršil. Nezbývá ale než dodat citaci Starého zákona: >Když někomu vadí tříska v očích souseda, má se podívat, zda sám nemá břevno v oku svém.<"

V audiu se dozvíte i co lze očekávat od summitu G8, který dnes začíná.

Své dotazy směřujte na mail: jaktovidi@rozhlas.cz.

Milan Slezák
je hlavně zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu.
Jako novinář specializovaný na zahraniční záležitosti hodně cestoval: byl například v Austrálii, v Japonsku, v Kostarice, v Nikaragui, na Tchaj-wanu, v Izraeli, v Turecku, Indii, Vietnamu, ve Spojených státech, Libanonu, Jordánsku, v Malajsii.

"Jak to vidí" vysíláme od pondělí do pátku vždy v čase od 8:30 do 9:00 hodiny. (Přepis pořadu najdete na našich stránkách následující den, zvukový záznam do hodiny po odvysílání.)
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnešním hostem v našem pořadu je Milan Slezák, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu. Dobrý den, Milane.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Dobré slunné dopoledne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podívejme se nejdříve, než se podíváme na některé události ve světě, jak o nás v zahraničí informují o skandálu, který hýbe českou politickou scénou.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
No, já myslím, že se nám opět povedlo, že jsme světoví, protože ten skandál má všechny atributy zábavného, ale přitom velice hlubokého skandálu. Je tam sex, je tam zneužívání úřední moci, je tam obohacování, jsou tam politické obchody a musím říci, že i když nějak zvlášť pečlivě nesleduji, co se o nás píše, já totiž nemám sebemrskačskou povahu, tak přece jenom to, co jsem četl včera na BBC, mne zarazilo, protože člověk, který nic neví o České republice, neví, že kromě takových skandálů máme tady přece jenom také demokracii, můžeme tedy říkat to, co se v jiných zemích nemůže říkat, my můžeme dokonce sočit právě na tu vládu a rozebírat její poklesky, jakož i poklesky členů parlamentu, tak na druhou stranu z toho, co si člověk přečetl na BBC, by mu nutně muselo vyplynout, kdyby neznal více, i kdyby neměl více informací o České republice, že tu máme nějakou banánovou republiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takový pocit jste měl z toho textu?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Takový pocit, ano, z toho, z toho textu měl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nevyznívají některé ty komentáře řekněme pozitivně v tom smyslu, že byl jaksi učiněn krok v boji s korupcí? Což bychom mohli vidět jako správné.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Ano, ano, samozřejmě a objevují se tam ty úvahy, které se mnohokrát objevily i u nás, že premiér Nečas de facto doplatil na to, že jeho vláda dala volnou ruku jak státním zástupcům tak policii a nabádala je k tomu, aby postupovali podle zásady, měř, podle zásady: Padni, komu padni. A nakonec tedy tu volnost, která, myslím si, to je můj osobní názor, nebyla tak patrná za některých předchozích, ta volnost se obrátila tedy proti vládě samotné. To je názor, který zaznívá tady a který zaznívá i venku a opakuje se tam takový ten paradox, že premiér Nečas, který přišel s myšlenkou nebo se shodl na té myšlence se svými koaličními partnery, že jeho vláda bude vládou protikorupční, nakonec skončí díky největšímu korupčnímu skandálu v dějinách samostatné České republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Publicista Jan Macháček v jednom ze svých textů na blogu nadepsal svůj článek: Aféra Watergate po česku. Našli bychom v Americe nebo možná v Evropě srovnatelný případ nebo případy, jaké se dějí momentálně u nás?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
No, no, přítele Jana Macháčka mám velmi rád, ale myslím si, že jestliže napsal to, co napsal, já to nečetl, tak tím mínil, že ta zásada je tak hluboká, že znamená pro český politický systém takový otřes, jaký znamenala Watergate pro americký politický systém. Samozřejmě jinak se ty aféry srovnat nedají, alespoň prozatím, protože premiér Nečas zatím obviněn nebyl a prezident Nixon se obvinění vyhnul jenom tím, že zavčasu rezignoval. A ono mu nic jiného nezbylo. Tam bylo také flagrantní porušení zákonů v případě Watergatu, ale co Nixonovi ublížilo vůbec nejvíce, že lhal pod přísahou, a to je něco, co se v Americe, nebo alespoň v těch 70. letech rozhodně neodpouštělo, ale ono se to neodpouštělo dokonce ani v 90. letech, jak víme ze skandálu prezidenta Clintona, kdy Američanům lhal vlastně, on tvrdil, že nelhal, když říkal, že se slečnou Lewinskou neměl žádný sex, on to byl orální sex, tak to je vždycky, zdá se tedy podle prezidenta Clintona otázka výkladu, ale Američané se přiklonili ve své většině k názoru, že Clinton jim lhal a totéž si mysleli o Nixonovi. To Nixonovi tenkrát strašně ublížilo. A další věc, která prezidentu Nixonovi velmi ublížila, byla ta, když se zveřejnily záznamy jeho telefonních hovorů, které se k té aféře vázaly. A prezident Nixon v nich užíval takového jazyka, který, jak se Američané většinově shodovali, přísluší úplně jiné profesi. Oni sami tak mohli mluvit v soukromí, ale vadilo jim, že takový jazyk používá jejich prezident. Takže já si myslím, že v něčem to srovnatelné je, ale když se podíváme trošičku blíže a půjdeme do detailů, tak ta aféra, kterou máme my tady a Watergate, je to zásadně něco úplně jiného, protože, aby to sedělo to přirovnání úplně, tak by vláda musela špehovat u svých politických odpůrců, oponentů, a to se u nás nestalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Situace v Turecku eskaluje, největší protivládní protesty za poslední desítky let nastartovala demonstrace proti kácení stromů v centru Istanbulu, ačkoliv je už evidentní, že nejde jenom o ten park. Co vyhnalo, Milane, Turky do ulic?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Podívejte se, premiér Erdogan, který vládne Turecku a mimochodem ne náhodou má přezdívku "sultán" vládne Turecku díky tomu, že zvítězil v trojích svobodných volbách. Každé to jeho premiérské údobí je stále autoritativnější. On se chová arogantněji stále. Už není tolik pro politický dialog, jak byl na začátku své politické dráhy, a to Turkům vadí. Vadí to hlavně mladým Turkům, vzdělaným Turkům a Turkům movitým a obyvatelům měst. To neznamená, že premiér Erdogan nemá dostatečnou podporu v Turecku, on ji má nadále, nadále mu jsou věrni ti jeho voliči, a to jsou spíše venkované nebo obyvatelé menších měst v tureckém vnitrozemí, v takzvané Anatolii, ale i mnozí podnikatelé, kteří žijí právě v této oblasti a kteří si za jeho vlády ekonomicky pomohli. To se ostatně týká mnoha Turků. Premiérovi Erdoganovi se alespoň v počátcích jeho premiérské činnosti podařilo pozvednout výrazně tureckou ekonomiku, dalším jeho úspěchem bylo to, že i když měl jaksi umírněně islamistickou agendu, tak neváhal ji nikomu vnucovat, váhal ji někomu vnucovat násilím, nedělal to takto, chtěl se prosadit pomocí svobodných voleb, a to se mu, jak už jsem řekl, podařilo. Ale ty, ten protest proti kácení stromů, to byl jenom ojedinělý protest, který ale odhalil, že pod povrchem té společnosti, kterou by Erdogan rád vydával za sjednocenou, za jeho, za jeho vládou, existují mocné spodní proudy, kterým se styl premiéra, v premiérův styl nelíbí. To je to podstatné totiž. Ono tady nejde ani tak o Erdoganovu politiku, jako spíš o jeho politický styl. A mně to připadne, připomíná situaci v roce 1989 v České republice, kdy jedny z prvních protestů, kterých se účastnili třeba i lidé z takzvané šedé zóny, byli proti životnímu prostředí, byl, byla demonstrace v 80. letech ve Stromovce, byla na severu Čech, ale už na severu Čech na té demonstraci se ozývalo, že bez Husáka by se dýchalo lépe. Takže od ekologických protestů se potom k politickým protestům a lidé se snažili vyjádřit, co jim vadí a proláklo se, že to není pouze protest proti zhoršování životního prostředí. A to je něco podobného, toho jsme svědky v Turecku. Je velice zajímavé, jak na to premiér Erdogan na ty protesty reaguje, protože on si velice potrpí, on je to ješitný muž, velice si potrpí na svou pověst demokrata a teď najednou neví vlastně, co s tím má dělat. Když tam pošle policisty, jakože to dělá, policisté se chovají brutálně, tak to zhoršuje jeho pověst nejenom v muslimském světě, ale i na Západě. A premiérovi Erdoganovi hrozně vadí, že mu to zhoršuje pověst muslimském světě, protože on se prezentoval v údobí takzvaného arabského jara, jako ten světlonoš, jako mentor, jako někdo, kdo může islámským národům vysvětlovat, jak se dá smířit politický islám s demokracií. A najednou je vidět, že tady funguje ta známá poučka z Nového zákona, že když někomu vadí tříska teda v očích souseda, tak že se má napřed podívat na to, jestli sám nemá břevno v oku svém. To jsem samozřejmě trochu přehnal, protože v Turecku se žije i teď daleko svobodněji než v některých jiných muslimských zemí, ve většině muslimských zemí. Ale tím spíše by premiér Erdogan měl vyvodit správné závěry z toho, co se děje. A to se mi nezdá, že by je vyvozoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsem se právě chtěla zeptat. Jaké možnosti se nyní Edroganovi nabízí? Mimochodem, když jste se zmínil o arabském světě, tak u některých komentátorů byly tendence trošku přirovnávat tu situaci v Turecku, řekněme turecké léto versus arabské jaro, ačkoliv to je nejspíš nesrovnatelné vzhledem ...

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Tak opět se tady dotýkáme toho, že přirovnání někdy kulhají na jednu někdy na dvě nohy, ale já osobně si myslím, že to přirovnání naprosto správné. Samozřejmě tady nejde vzpouru proti autokratovi, který ovládá celý stát, který nechává odsuzovat své protivníky na smrt, ale jde o vzpouru proti člověku, který i když se dostal k moci prostřednictvím svobodných voleb, tak ovládá i tisk, nenápadně, protože na uvaluje vysoké pokuty na noviny, které nepíší tak, jak se mu to líbí, ovládá politiku, protože vlastně zničil, ale zase demokratickými prostředky veškerou oponentní skupinu, která proti němu byla, vnutil svou vůli armádě a vnutil svou vůli justici, takže je jasným terčem pro nespokojené lidi a v Turecku, kde je velká nezaměstnanost a ke kterému se už hospodářsky tak nedaří, jak se dařilo ještě před rokem, je přirozené, že ten hněv se obrátí proti tomu člověku, který je ta strašně viditelný. Takže potud si myslím, že je to obdoba arabského jara, opravdu, že tady najednou vytryskl ten spodní proud a že najednou se ukázalo, že ten císař, který se tak honosil tím, že ho všichni mají rádi a že to dělá dobře a že je zástupcem většiny národa a který i dnes říká, že ho zvolila nadpoloviční většina Turků v posledních volbách, tak se ukazuje, že prostě v tomto ohledu /nesrozumitelné/. Erdogan to má ještě těžší o to, že by, až skončí toto své volební údobí, chtěl v politice pokračovat, ale jinak, on chce být prezidentem. Už nemůže být premiérem, ale chce být prezidentem, ale k tomu potřebuje změnit tureckou ústavu. A asi to protlačí v parlamentu, přece jenom, jenomže už není tak populární jako ještě před rokem nebo před dvěma a na prezident, kdyby byl, tak to znamená změnit úplně celý systém a podle mého soudu by tím posílil autokratické tendence, které jsou v tom úřadu zaklety. Zatím ten prezident Abdullah Gül je jeho spojencem Erdoganovým, ale už se také hádají, protože Gül by chtěl zůstat v tom úřadu, ale já bych nechtěl zabředávat do tureckých podrobností. Zkrátka premiér Erdogan to má těžké, ale za většinu svých nesnází si může sám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte tedy, že asi není až takovou náhodou, že ty protesty přicházejí v době, kdy se Erdogan snaží nebo připravuje změnu ústavy?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Já si myslím, že to s tím souvisí, ale že to souvisí s celkovou znechuceností určitých vrstev tureckých. A to zdůrazňuji, protože vracím se k tomu, co jsem řekl, kdyby byly další svobodné volby v níž by Erdogan kandidoval a chtěl být premiérem, kdyby mohl, tak určitě by i ty další volby vyhrál. K tomu přispívá totiž i to, že turecká opozice je nesmírně roztříštěná a ti její představitelé, kteří by se nám líbili jako zápaďanům, kteří tíhli k západu, tak ti odešli z politické sady 90. letech, protože byli beznadějně zkorumpováni. A nic jiného, žádná jiná protiváha od té doby Erdoganovi nevyrostla. Erdogan je schopný rétor, populista, on ví, jak ke svým voličům promluvit a je to silná osobnost. Nikdo takový na politické turecké scéně zatím není. Ale je možné, že z těch protestů vzejde někdo, kdo se mu bude moci postavit i na politickém poli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vidí, na Dvojce pokračujeme v rozhovoru s Milanem Slezákem, zahraničně politickým komentátorem Českého rozhlasu. V severním Irsku pokračuje summit skupiny států G8. Nebo spíše summit 7 zemí proti Rusku. Na programu je totiž také občanská válka proti Sýrii. Pojďme ale nejdříve k tomu, co lze zásadního očekávat od summitu? Prosadí David Cameron, britský premiér jaksi omezení daňových rájů?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
No, to by bylo velice zajímavé. On šel příkladem, protože se domluvil těsně před summitem s představiteli britských zámořských území, z nichž některé jsou typickými daňovými ráji, na tom, že se podřídí přece jenom nějakým přísnějším předpisům. Víme, že daňové ráje jsou obrovská žumpa, do které mizí peníze, které by potřeboval, když zůstanu teď jenom u západní Evropy, které by byly zoufale zapotřebí v době, kdy je hospodářská krize a kdy se výběr daní spíše snižuje než zvyšuje. Ale pro mnohá území samozřejmě ten princip toho daňového ráje má velkou přitažlivost. Vezměte si kyperskou ekonomiku, která do značné míry byla založena právě na tom, že tam daně byly nízké a víme, že mnohé české firmy se odstěhovaly na Kypr. Ale na Kypru také vidíme, že orientace na určitý typ ekonomiky a přihodil bych k tomu ještě turismus, není samospasitelná. Že může ta ekonomika dojít do určitého bodu, kde začne mít problémy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co se týče Sýrie. Jak tam se jaksi vyjasnily postoje velmocí?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Dopředu bylo jasné, že úplná shoda nalezená být nemůže, protože i když Rusko říká, že krev mají na rukou jak syrská vláda, tak syrští povstalci, tak zároveň dodává, že bude dále dodávat zbraně syrskému režimu, protože na to existují řádně uzavřené smlouvy a že je důležité, aby se Syřané dohodli sami mezi sebou. Na druhou stranu Západ, zvláště Spojené státy a Británie a Francie v poslední době došly k závěru, že je nutné podpořit zbraněmi i syrské povstalce, aby se snížila ta nerovnováha sil, protože západní embargo na dodávku zbraní do Sýrie znamenalo jediné, že jedna strana, kdy zbraně nedodávala, nedostávala, lépe řečeno, dostávala je ze západu, ona je dostávala prostřednictvím států Aberského zálivu, zatímco ta druhá byla zbraněmi bohatě zásobená a dostávala je od Íránu a od Ruska právě. Ale v jednom má Rusko s těmi ostatními účastníky schůzky v severním Irsku, vrcholné schůzky G8, má jeden společný základ, má jedno společné přání, všechny strany, které se sjely do toho severního Irska se shodují v tom, že v Sýrii by bylo dobře dosáhnout míru, ukončit to krveprolití. Všichni si také myslí, že by bylo dobré uspořádat mezinárodní konferenci, na níž by se vedle důležitých států sešli právě také syrští rebelové a zástupci syrské vlády. Tam, že by se něco mohlo domluvit. Ale víme, že do té, do Ženevy, na zmíněnou konferenci se nechce například syrským rebelům, kteří říkají, že tam nepojedou, když mezi tím syrská armáda vraždí syrské lidi, rozuměj syrské povstalce a také některé civilisty. Takže vyhlídky té konference jsou pramizerné, ale zájem na ní má spolu se Západem i Rusko. Na tom by se mohli určitě v severním Irsku všichni shodnout. A pokud jde o další věci, které se tam projednávají, tak si myslím, že stejný nebo totožný je přístup i k boji s terorismem, protože tím je ohrožováno i Rusko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, syrský prezident Bašár Asad varoval před důsledky vyzbrojování bojovníků syrské opozice. V rozhovoru pro německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung řekl, že to bude pro Evropu znamenat velkou míru terorismu. Pana posluchače Otakara zajímá právě to, jak se a zdá se, může konflikt v Sýrii přelít do Evropy?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
No, já bych neviděl žádnou okamžitou spojitost, ale nevylučoval bych, že ta obava nebo varování, které vyslovil Bašár Asad, může být pravdivé. Podívejte se na Afghánistán, co se tam stalo. Američané vyzbrojovali islámské povstalce proti Sovětům, dělali to podle zásady, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel a mimo jiné dodávali afghánským povstalcům a bojovníkům z arabských zemí, kteří v Afghánistánu bojovali proti Sovětům, protiletadlové střely Stinger, které jsou přenosné a vysoce nebezpečné, protože je může obsluhovat jediný člověk a přitom ony jsou schopny zničit letadlo, bojovou helikoptéru a pokud jde o letadlo, tak samozřejmě i civilní letadlo. A když skončila válka v Afghánistánu, tak samozřejmě se ty protiletecké střely nevracely a když začala nová válka v Afghánistánu, kterou už vedli tentokrát Američané proti Talibanu, tak se Američané začali děsit a říkali si, no, kolik z těch našich protiletadlových střel zůstalo ještě v zemi a kolik proti nám může být použito. Stejná třeba obava je teď v Africe, kde sice místní odnož Al Kajdy v Mali byla poražena, ale spekuluje se o tom, že mají k dispozici ty protiletecké střely a ty nemusejí použít proti francouzským letadlům, vojenským nebo proti bojovým vrtulníkům. Kdyby se usnesli, tak je mohou odpálit i proti civilnímu letadlo. Ostatně něco podobného se stalo v Africe v Keni, kdy na letadlo s izraelskými turisty právě stříleli příslušníci Al Kajdy z těchto střel. Takže něco podobného je teoreticky možné, že by se ta technika, kterou by byli povstalci vyzbrojováni, protože v jejich řadách bojují i islámští radikálové, přenesla do Evropy nebo byla použita k útoku na evropské cíle. Každopádně je možné, a na to máme také doklady a to už tady bylo třeba v Afghánistánu, že ti zradikalizovaní bojovníci, až ten konflikt v Sýrii utichne, protože on jednou utichne, se někam přesunou. Je možné, že do Evropy, je možné, že mezi nimi je nebo to je jisté, že je mezi nimi pár desítek lidí, kteří jsou Evropané, konvertité, vyznávají radikální formu islámu a budou vycvičeni bojově, budou umět zacházet se zbraněmi, s pumami a mohou se vrátit na svoje vlasti a mohou potom útočit i proti civilním cílům. To se nedá vyloučit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaznamenejme ještě jednu událost. Novým íránským prezidentem bude proreformní duchovní Hasan Rúhání. Slibuje umírněnost. Ta reakce západu je také, bych řekla, docela umírněná nebo nazvěme to opatrný optimismus. Co od něj lze očekávat? V čem bude ta hlavní změna? Ve stylu politiky oproti Ahmadínežádovi?

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
A to jste řekla krásně. Bude to změna stylu politiky. Otázka je, zda to bude změna podstaty politiky. Protože teď si musíme zkraje říci jednu strašně důležitou věc. V Íránu nerozhoduje prezident. V Íránu je prezident cosi jako premiér v poloprezidentském systému, ve Francii. Ve Francii o všem podstatném rozhoduje francouzský prezident a premiér je takové převodní kolečko, kterému se zadají úkoly a premiér se stará o denní chod země, zejména o ekonomiku a premiér je také odvolatelný. Když se zdá francouzskému prezidentovi, že by od sebe měl odvrátit pozornost, tak volá k odpovědnosti premiéra a pošle ho do politické výslužby. Aspoň přechodné. Ale v Íránu je to něco podobného. Tam je tím, kdo opravdu rozhoduje, duchovní vůdce, íránské islamské revoluce, před tím to byl ajatolláh Chomejní, teď je to ajatolláh Chameneí. V jeho rukou se sbíhají nitky těch nejdůležitějších záležitostí. To znamená, on odpovídá za obranu, za zahraniční politiku, za soudnictví, za íránský jaderný program, proti vůli ajatolláha Chameneího nemůže nic íránský prezident prosadit. A víme, že ajatollách Chameneí je velmi konzervativní, abych to řekl tím nejobvyklejším vyjádřením a někteří čeští konzervativci se velice zlobí, když se říká o íránských konzervativcích, že jsou to konzervativci, protože čeští konzervativci říkají, že to žádní konzervativci hodni toho jména nejsou. Ale já budu používat toho názvosloví, které je usazeno už. No a pro nového prezidenta, který se ujme moci, mimochodem až v srpnu, by to znamenalo, že kdyby se choval tak, jak by se to opravdu líbilo Západu, například pokud jde o íránský jaderný program, tak by musel jít do přímého střetu se svým nadřízeným. A teď jde o to, kdo by měl větší podporu. Ano, nový íránský prezident má silný mandát z voleb, volilo ho více než 50 % zúčastněných voličů, to se ještě nikomu nepovedlo, nemuselo být ani druhé kolo prezidentských voleb a na druhu stranu všechny mocenské nitky má v rukou opravdu ajatollách Chameneí, ovládá i republikánské gardy, takže v případném střetu by jasně vyhrál duchovní íránský vůdce. Ale můžeme očekávat změnu politiky, můžeme očekávat větší vstřícnost, můžeme očekávat, že se novému prezidentovi bude lépe dařit v íránské ekonomice, kde inflace je 30%, pokud jde o potraviny dokonce 60%, je tam vysoká nezaměstnanost, lidé jsou nespokojeni, ale upřímně řečeno, on to nikdo nemůže dělat hůře tu ekonomiku, než dosavadní íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. Je to zvláštní, ale to je opravdu naprostý ekonomický diletant. Takže ta změna alespoň pro Írán si myslím a pokud jde o ekonomiku, bude k lepšímu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí Milan Slezák, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu. Děkuji za rozhovor a přeji hezký den.

Milan SLEZÁK, zahraničně politický komentátor Českého rozhlasu
--------------------
Děkuji za pozvání. Hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zítra v půl deváté přivítám spisovatele Pavla Kosatíka. Příjemný dobrý den všem přeje Zita Senková. Na slyšenou.