Jak to vidí Jiřina Šiklová - 22. prosince
Čtvrtečním hostem pořadu Jak to vidí byla socioložka Jiřina Šiklová. Nabízíme needitovaný a neautorizovaný přepis pořadu.
Jak to vidí socioložka Jiřina Šiklová
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Naším hostem je socioložka Jiřina Šiklová. Dobrý den.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Dobrý den.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dnešní vydání věnujeme vzpomínce na bývalého prezidenta Václava Havla k uctění jeho památky. V Česku druhým dnem pokračuje státní smutek. Vy jste se, paní Šiklová, viděli naposledy vlastně před několika dny, přesně to bylo 10. prosince, kdy pan Havel převzal cenu Jána Langoše.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano. Bylo to tam a já jsem si myslela, no, tak nemusím být na všem, tak jsem si dokonce myslela, že tam nepůjdu, pak jsem tam na poslední chvilku šla a teprve, když jsem tam přišla, tak jsem si uvědomila, ten člověk, teda Václav Havel opravdu vypadal smrtelně. A pak tedy, když jsem odcházela, tak on tam seděl, prakticky nemluvil už potom a tak jsem ho pohladila po ruce a říkala jsem si, možná, že tě teda takhle vlastně pohladím po tý dlani, nebo po té ruce naposledy. Ale, že to bude tak rychle, jsem si opravdu nemyslela. Jinak asi to, že přijel dalajláma, asi mu také pomohlo s určitým vyrovnáním.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ta cena mimochodem Jána Langoše hrála pro Václava Havla velký význam, mimořádný význam, možná bychom mohli říct.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak já si myslím, že ano, protože je to cena, která se dává na Slovensku, tedy k tomu výročí dne lidských práv. Navíc jaksi zase jako, kdyby v té smrti se spojovalo to, že jsme byli Československo a že tedy to spojení, na které se tam vzpomínalo po dobu normalizace a tak dále, tak mezi spisovateli a mezi vůbec tedy všemi těmito lidmi, tak to bylo výborné připomenutí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak měl vůbec k sobě český a slovenský disent?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, víte, ono na tom Slovensku, protože jich bylo relativně málo, tak bylo to orientované na Bratislavu, ještě na dvě, tři města, nebylo to tak rozšířené, jako teda v té Praze, ale to spojení bylo. Třeba pravidelně Milan Šimečka, Miro Kusý, ale samozřejmě další a další, Jablonický, tak ty tam teda vystupovali a psali, podíleli se na Obsahu, to byl tedy časopis, Internet, teda, promiňte internetový žádný nebyl, teda samizdatový, psaný na průklepáku, no a zúčastňovali se třeba těch setkání na Hrádečku a mnohdy, protože se hledalo a sledovali to StB, kdo tam přijede, tak sledovali lidi z Prahy, nebo z Brna a když tam přijeli Slováci, tak se tam dostali docela dobře, protože jejich vlaky a jejich spojení nesledovali.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste se s prvním porevolučním prezidentem Václavem Havlem rozloučila v duchovním centru Pražské křižovatka. Vy jste mi prozradila, že vlastně u toho momentu vaše myšlenky zalétli i k těm, kteří už také bohužel nejsou mezi námi. Ono vlastně letos odešla řada přátel Václava Havla právě z disentu.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, to právě jsem tam šla a měla jsem tu čest, že jsem mohla stát tedy u té rakve. Je fantastické, že tam tady se vystřídalo tolik lidí, protože tam byli ještě v půl třetí v noci a ti lidé tam stáli vždycky po těch 10 minutách a víte, ono je to strašně těžký, když tak tam stojíte, teďka nechcete brečet, to je logický a říkáte si, tak tady v té rakvi vedle je hlava toho Václava Havla a teďka jsem tak vzpomínala si na ty všechny lidi, co umřeli, taky třeba na Bereniku, to je dcerka Viléma Pračana, která umřela před rokem a tak dále, tak vám to jde tou hlavou a uvědomila jsem si, říkala jsem si, tak měla bych se modlit. A představte si, já jsem si nebyla schopná vzpomenout na jedinou modlitbu, nežli na to dětské: Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku. Až jsem si říkala dodatečně, to je taková regrese, do toho dětství, včetně teda toho pocitu ohrožení, který v tom momentu nastává.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A co si říkáte, paní Šiklová, při pohledu na ty davy lidí, zejména mladé, protože to se hodně zdůrazňuje, vlastně jsou to generace, která se narodila už po roce 89 a jsou to mladí lidé, kteří tu hlavní politickou éru Václava Havla vlastně vůbec nezažili.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To mě nejvíce těší. Víte, že tam bylo tolik mladých lidí a já jsem se šla podívat samozřejmě po Praze, jak ten den, tu neděli, tak jsem si říkala, musím vidět, jak to vypadá, ne, jak to bude zprostředkováno, byla tam spousta mladých lidí. Zaprvé si myslím, že ty děti, že to tak řeknou, najednou, nebo ti dospívající si uvědomili, tady odchází někdo významný, kdo taky pro nás něco hrál, no a to, že je ta kontinuita generací. Mě to velice potěšilo, protože člověk si nepředává té druhé generaci to, co ji dá, to materiální, kabát se roztrhá, šála přestane být módní, ale předávají se určité duchovní hodnoty. Proto těm nositeli těch hodnot bývají vždycky takové věci, které teda ta generace je schopna pojmout a jsou to takové vztahy, které jsou tedy mezigenerační. Rodina, církve, sokol, skautink a tak dále, které tedy navazují. Jinak to nejde, jinak bychom opravdu tím, že zemřeme, tak by s námi všechno skončilo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Platí to bezesporu také o vaší rodině a například vnučce Barunce.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, to vidíte, ano, máte pravdu, ano ...
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy jste řekla, že vás utěšuje.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
... ano, to víte, že jo, mě najednou utěšuje, jakobych já byla pozůstalá. Já jsem opravdu nebyla žádná příbuzná, ale věděla ta Barunka, že jsem tedy, že mám vlastně k rodině Havlovic a k Václavovi hezký vztah, že o něm často mluvím, tak mi vlastně napsala jakoby mně kondolenci. Ale to udělalo i řada jiných lidí. Dneska třeba ráno Markétka z Vancouveru.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Spoustu e-mailů také dostáváte v této ...
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
To víte, že jo, jsou, ano, a ty e-maily ovšem taky už takový ty, jak se v některých a o tom radši nebudeme mluvit, objevuje jakási zloba a teďka na poslední chvilku v jiných, já bych řekla, že je to u našich politiků, jakási snaha teďka na poslední chvilku, když je ten člověk mrtvý a už teda nemůže je zlobit, tak se k němu jako přišolíchat, přihlásit. Je to farizeismus.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak vy vzpomínáte, paní Šiklová na Václava Havla, jak vy jste jej poznala?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak jak vzpomínám, tak zase já jsem nikdy nepatřila do toho blízkého okruhu, už proto, protože jsem teda ty věci a ty rukopisy posílala do zahraničí, tak já jsem nebyla mezi těmi, kteří by k němu často chodili, vlastně vůbec ne, protože to by bylo kontraindikované. Ale zaprvé jako člověka, který byl vždycky nesmírně v pozadí. Občas jsem měla dojem, když se někdy diskutovalo, že dokonce snad tam spí vůbec jako, nebo že teda dělá jenom toho hostitele a pak teda se zvednul a to, co tam probíhalo, třeba ty dvě hodiny jako diskuse, tak to skvělým způsobem tedy shrnul.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takto na Václava Havla vzpomíná v pořadu Jak to vidí socioložka Jiřina Šiklová. No a se vzpomínkou se můžete připojit i vy, naši posluchači a namluvit ji na speciálním telefonním čísle 220552585. V Jak to vidí vzpomínáme na Václava Havla se socioložkou Jiřinou Šiklovou. Pro vás byli Václav Havel i Tomáš Garrigue Masaryk v mnohém si podobní. Například v tom, že jde o velké evropské humanisty. V čem ještě spatřujete tu paralelu mezi těmito osobnostmi?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Víte, teďka to bude znít zvláště absurdně, ale myslím, že k tomu Havlovi patří ta absurdita. Všichni se po smrti na odvolávají, skoro nikdo je nečte. Všimněte si, kolikrát je citován třeba někde, odvolávají se na Tomáše Garrigua Masaryka a já někdy jsem protivná a já dovedu bejt protivná, já to vím, a tak se třeba zeptám, a kde jsi to četl, nebo ve kterém je to spise. A já vidím, že ten, shodou okolností to byl politik, tak on vlastně nedovede reprodukovat nic, nežli řekne: No měli jsme v knihovně a vlastně jsou to Hovory s T. G. M.od Karla Čapka. Nic proti tomu, zaplaťpánbů, že aspoň to četl. Ale jdu-li na konferenci do Kopřivnice jako politik, která je duchovní odkaz T.G.M., tak se aspoň podívám na hřbet názvu knížek, abych se mohl frajeřit. To ani to ti lidé nedělají. Takže já doufám, že dneska se stane to, že ti lidé se nad tím zamyslí a třeba si ty knížky buď koupí nebo vyhledají.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslím, že se tak už i děje. Podle agenturních zpráv nebo i zpráv různých knihkupců z pultů knižních doslova mizí knihy, které napsal Václav Havel nebo knihy o něm právě.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
No, tak já bych tady chtěla říct jednu velice dobrou knížku, prakticky vyšla asi před 2 měsíci, je to korespondence Václav Havel versus Vilém Prečan, což je vlastně spíš korespondence do našeho exilu, a tedy to spojení. Má to skoro 800 nebo 900 stránek a je to mezi rokem 1983-89 a tam mě zaujal mimo jiné teda dopis, kdy teda ten Vilém Prečan v té knížce, jo, pořád to mají tadyhle na rohu, alespoň včera večer to měli na Václavském tu knihu, tak tam píše, jak vzdálená je chvíle, kdy se nám začne stýskat po tom, že jsme měli čas psát si dlouhá psaní a dlouhé telefonáty. Mně se už stýská. A to mu píše, myslím, že koncem listopadu 89.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže se dozvíme i spoustu nových věcí. Napadá mě v této souvislosti otázka, jestli jsme opravdu znali Václava Havla?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já se obávám, že ne. Protože nezapomeňte, že jsou, v jeho věcech je vždycky sarkasmus, je to v tom, on sám sebe shazuje, já když teďka dívám se třeba na tom, na ten pohřeb, tak si tak trošku dovedu představit, jak by on to komentoval. Já vím, jak bylo před rokem a jeho se to velice dotklo, vlastně nebyl přijato ten film jeho, to Odcházení. Teďka, když jsem ho viděla, já ho viděla teda před tím, tak jsem si říkala, to lidi nepochopí a když jako teda jak asi musí být, ale možná, že třeba těm poslancům, se pamatuju, jak jeden z nich napsal, že je to teda jako nové, teda, že to je prostě z těch zasmrádlých pelíšků právdoláskařů a vůbec nepochopil, o čem je to Odcházení. Že to není tedy jenom o nějaké politice, ale že to je tedy i tedy existenciální, duchovní příběh člověka, který se loučí a ve svém odchodu i teda ze světa, tak tedy se jakoby znova vrací. To si asi lidi neuvědomovali tehdy, snad si to teďka uvědomí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná s odstupem času, ale bez hodnotíme, nebo porozumíme mnohému, těmto myšlenkám ...
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě, já doufám, já jsem třeba byla na představení Andreje Kroba, byl to v Soukenické, to divadlo se jmenovalo Paměť, Soukenická 29 a bylo to Havlovo Pokoušení, teda bylo to nafilmované, v němž hraje teda Ivan Havel, Dáša Lanajová, to byla tehdá, dneska teda Halová, pak se vzali, ale manželka tedy Ivana, jo, a no a tam, a další, další, kteří tam hrají v tom Pokoušení. A je to vlastně o tom, že tedy ďábla když se s ním spojíte, tak ho nejde přečůrat a ten ďábel, který se tam vyskytuje jako jakýsi teda takový čertík, kterému páchnou nohy, tak se přezouvá do bačkor, že jo, jsou to všechno amatéři, tak tedy na jedné straně toho Fausta, který se jmenuje Faustík, svádí. Ten Faustík si myslí, že když jako teda se s ním dá do spojení, že objeví něco, čím okouzlí svůj úřad a tam jsou teda, to je teda nějak úřad pro myšlenky ateismu, já jsem si tu, já jsem to četla, ale vlastně nahrané, hrané jsem to viděla poprvé. Já jsem strašně ráda, že to ten Andrej Krob udělal a ta, to divadlo a říkala jsem si, jak je to typické, že se to hrálo doslova v podzemí, tedy underground dvakrát.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem Andrej Krob považovaný za nejlepšího tuzemského inscenátora právě Halových her a součástí vzpomínky na Václava Havla bude i představení Divadla Na tahu zítra uvede Halovu hru Zahradní slavnost a ...
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
A kde, taky tam prosím vás v Soukenický, ne?
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přiznám se, že přesně teď vám adresu neřeknu, ale bude to Divadlo Na tahu, zítra také večer koncert v pražské Lucerně. Mezi jinými se rozloučí i kapela Plastic People of the Universe, čestným členem byl Václav Havel. Nevím, jestli je to pravda, nakolik, že měl Václav Havel prý plánu ještě další hru?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Hovořil o tom, ale já si myslím, že toho už nebyl schopen. Nezapomeňte, že když bylo to uvedení toho Odcházení, tak to je vlastně rok, ani ne rok, že jo, tak on opravdu byl na tom tak špatně, že nebyl schopen jít do schodů, na tom, na to stupátko, že jo na pódium a myslím, že jako na tom byl velice špatně. To se tak ten jeho zdravotní stav, nebo to fyzické neodpovídalo jeho skutečnému věku. Tak podepsala se na tom všechna ta minulost a taky asi dispozice. No a já jsem tím spíš jsem teda obdivovala, jak třeba na tom rozloučení, nebo na tom, na to setkání s Jánem Langošem byl schopen mluvit bez papírů, zvolna, perfektní myšlenky, ale mezi tím teda zoufale nadechoval vzduch.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vracím se ještě k té otázce, co by asi Václav Havel řekl tomu, jak se ním Česko i svět loučí, co myslíte?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já teda si myslím, že by si z toho trošku dělal legraci. Na druhé straně by měl velikou radost z toho, že konečně byl tedy jaksi přijat a že teda ti lidé, zdá se, ho mají rádi. Nezapomeňte, že to nikdo neorganizoval, kromě toho, že teda je to možné a že se tam dá přijít, tak to nikdo neorganizoval. Tak si myslím, že by to bylo také rozporné trochu v jeho případě.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká socioložka Jiřina Šiklová. Pokračujeme v rozhovoru s Jiřinou Šiklovou v dnešním Jak to vidí, které věnujeme vzpomínce na Václava Havla. Místopředseda Senátu Petr Pithart doufá, že lidé projevy úcty k Václavu Havlovi myslí vážně a hlavně, že si vezmou Havlův odkaz k srdci, protože jak pan Pithart připomněl, doma není nikdo prorokem. Cituji: "My je vždycky uznáváme často až, když je pozdě."
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ano, to máte pravdu. V tom případě ten Petr mluvil perfektně, ale já jsem ještě jednu věc chtěla říct, v /nesrozumitelné/ knížce, té korespondence Havel versus Pračan, tam je v závěru velice hezká myšlenka, myslím, že jí píše teda Pračan o tom, že jako tedy jaksi se blížil vždycky, nebo zachoval si Havel ten mladistvý ideál života stráveného úsilím být prospěšný, napomáhat tomu, o čem on je přesvědčen, že přerůstá jenom tu existenci ve smyslu té fyzické, že jo. A ono to vypadá dneska hloupě, když se řekne jako o určité ztotožnění se se zájmem vyšším, to nemusí být náboženské, ale je to tedy jaksi naplnění tedy něčeho, co může pokračovat. Lidi by to třeba nazývali obětí, určitě by to nenazval Havel obětí, ale tak, jak to tedy píše ten Prečan, že tedy ve skutečnosti by to bylo naplnění takového nejosobnější přesvědčení, jak má člověk žít a co má dělat. A to tedy si myslím Halovi podařilo na 100 %.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Podle historika Jakuba Jareše odchod Václava Havla přinesl sice pocit sounáležitosti, ale bez konkrétních činů vydrží taková atmosféra jen strašně krátce a bezbolestná věta ve sbírce zákonů tomu nezabrání. Tedy pan Jareš naráží na návrh zakotvit zásluhy Václava Havla o svobodu a demokracii v zákonu.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já jsem taky samozřejmě proti tomu, protože to je taková ta nejformálnější úlitba. Ti lidé, kteří z něho neznají ani řádku, kteří na něj plivali, buď už jako nomenklatura kdysi nebo později jako teda novej establišment, ten současnej, tak teďka budou přijímat zákon? Heleďte, myslím, že Havel to nepotřebuje. Ale teďka jsem to možná trochu přehnala.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Včera ve svém projevu prezident Václav Klaus připomněl, že se Václav Havel jako nikdo jiný nezasloužil o mezinárodní postavení, prestiž a autoritu České republiky ve světě, vyjádřil přání, aby Havlovým úmrtím neskončila v Česku éra zahájená tím listopadem 1989 a že lidé by měli pokračovat právě v úsilí o to, aby odpovědnost nebyla jenom prázdným pojmem. Doceňujeme, nebo doceníme Václava Havla teprve nyní?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Já se obávám, že teprve nyní. A to, co říkal teďka, nebo včera Václav Klaus, je sice pravda, ale škoda, že to neříkal o něco dřív.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte si, že nezřídka zaznívá v těch komentářích otázka, zejména, když se podíváme na ty světové reakce, zda si sílu Havlovy osobnosti svět uvědomoval lépe, hlouběji než my tady v Česku?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Na 100 %. Jo, na 100 % ve světě byl daleko významnější a já když dneska čtu takové ty e-maily těch paškvilů, jak to nazval, nebo těch hyen jo, jak se teda domnívají, že ten člověk žil z toho západu. Oni vůbec nevědí, že on byl právě Havel takto teda populární na západě dávno, dávno, když jsme ještě zde teda vládl bolševik, nebo teda komunistická strana.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co říkáte například kondolenci Ruska, která je velmi vlažná?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ale no tak, podívejte se, já na jejich místě bych asi taky byla vlažná. Vždyť oni se opravdu mají za co stydět.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nepřekvapuje vás to?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Ne, to mě vůbec nepřekvapuje. Vidím v tom takový jako slušnost, pokrytectví, tak jako u mnoha našich politiků.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V čem vy vidíte, paní Šiklová největší jaksi odkaz Václava Havla?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Řekla bych to, co jsem se trochu tedy citovala, že uvědomovat si, že všechno, co děláme, má nějaký smysl a že svým způsobem trvá. Ano, a že by každý z nás měl usilovat o to, nemusí psát trachtáty, nemáme na to, myslím tedy kapacitu, ale aby udělal něco, co teda může překročit tu naši lidskou existenci. A hlavně necítit se bezmocnými. Já když jsem znova teďka četla teda tu jeho Moc bezmocných, nebo tedy Dopis Husákovi z roku 1975, vždyť ten chlap vůbec, teďka myslím Václav Havel, vůbec nevěděl, jak to tady se bude vyvíjet a dopadat. Ano, a vůbec neměl o tom představu a ono to také teda a byl schopen pojmenovat to, co nejvíce vadilo, a to pojmenování a pak, když už to pojmenuju, tak zatím stát i když to třeba může být pro mě osobně nebezpečné a uvědomovat si, že i když jsem zdánlivě v žádném nejsem pozici, že jako člověk, teďka jsem chtěla říct jako občan, to s tím souvisí, přesto můžu něco dělat, tak to, že asi je ten největší odkaz.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
"Václav Havel už nebude dráždit český svět svými nepříjemnými otázkami. O to více bychom měli na ně myslet a znovu číst Havla a o Havlovi." To jsem jenom citovala z nekrologu Dalibora Balšínka v Lidových novinách. Vnímáte to podobně, paní Šiklová?
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Vnímám a opravdu toto vnímám a myslím si, že ne rozbory, ne oslavné články, ale tak trochu podstrčit lidem některé texty. Udělat třeba z těch textů, protože on je to dlouhý, tak udělat jakýsi vejcuc. To, že je velice dobré. Upozornit, že je to jakési jinočtení, že jeho vyrozumění, nebo Largo Desolato, nebo Audience, to nemá to dobový, to dobový jenom kontext, ale má to teda i přesah do té současnosti. Mě vždycky překvapovalo, že když jsem třeba viděla, že v době, kdy my jsme si mysleli, že ty jeho hry jsou namířené proti nám, proti našemu režimu a tak jsme to brali, že se hrály v Anglii, že prostě třeba to jeho Odcházení, oběhlo svět, tady ne, jo, ale v tom, tak jsem si jako říkala, hele, to je zvláštní, jak to, že ti lidé to taky tak cítí, vždyť to je psáno o nás, to je psáno proti našim pitomečkům zahajovačům různých schůzí a sjezdů komunistické strany. Ale /nesrozumitelné/ hrálo ve světě taky roli. V tom je ta světovost.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Celý svět se mimochodem na Česko nyní dívá a také se s úctou sklání. Je to určitě i zavazující.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Určitě, já si myslím, že když si někdo, kdo to zase bude chtít teda ty lidi omezit jenom jejich aktivitu, že půjdou jednou za 4 roky k volbám, takže když si pustí ten film, tedy jak ti lidé tam stojí hodiny a hodiny, aby mohli projít tedy rakve s tělem Václava Havla, takže se mu bude špatně lhát před mikrofonem.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Na Václava Havla v Jak to vidí vzpomínala socioložka Jiřina Šiklová. Děkuji za to, přeji vám klidné svátky a v novém roce pevné zdraví a hodně spokojenosti.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Taky děkuji. Já posluchačům hezký Vánoce, klidný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak to vidí zítra přivítá v obvyklém čase v půl deváté publicistu Ondřeje Neffa. Zita Senková přeje příjemný den. Na slyšenou.
Jiřina ŠIKLOVÁ, socioložka
--------------------
Na slyšenou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


